RADOST - MRAVENCI SNĚDLI KOČKU

Na radost není nikdy pozdě
internetový server TUNE-IN

   Debutovat po více než patnácti letech existence je možná už docela odvaha. O to větší, jedná-li se o hudební tvar, který nejenže není masový, ale i mezi na menšinové žánry orientovanými  posluchači akceptovatelný zdaleka ne pro každého. Skupina, která má radost přímo v názvu, se toho zhostila s odzbrojující lehkostí.

   Radost je typickou lokální skupinou, která svým významem nikdy nepřesáhla hranice severočeského regionu, ale z jejich projevu je patrné, že to pro ně je podstatné snad ještě méně, než si vůbec jsou schopni uvědomit. Radost je čtveřice pánů z Teplic a tak není divu, že se role producenta jejich debutu ujal osvědčený Míra Wanek z dnes již respektovaných Už jsme doma. Radost bývá - nikoliv snad hudebně, ale řekněme spíš „ideově"  - přirovnávána k legendární dada formaci Ženy, jejichž album jak známo Wanek též produkoval, což je možná trochu zavádějící, nicméně správným směrem.

   Základním bodem v tom, jestli má pro vás vůbec smysl číst dál, je úhel pohledu. Milovníci excelentních instrumentálních výkonů, ale i hledači progresivity za každou cenu jsou totiž v tomto případě na dobré cestě ke zhnusení už při vsouvání disku do přehrávače. Hudebně jde o obyčejný,  virtuozity prostý,  alternativně pojatý rock. Pod pláštíkem zdánlivé primitivity se občas zablýsknou překvapivé momenty, ale hudba samotná tu není na prvním místě. Ačkoliv je sestava téměř tradiční, oproti běžným  zvyklostem je tu kytara upozaděná, spíše jen dokresluje než že by byla obvyklým dominantním nástrojem, důraz je kladen na rytmiku a na free trubku, která je nejvýraznějším prvkem. To, co  posouvá veselou čtveřici  nad průměr, nebo spíš řekněme kamsi mimo něj,  jsou texty. Ve spojení s ironií, nadhledem   a  svérázným smyslem pro humor laskavý i černý jsou přesně tím, proč stojí tahle deska za řeč.

   Určitě se najdou i tací, kterým písně o chlupatých bonbonech, které se špatně polykají, plyšovém medvědovi, co spáchal sebevraždu či čertech, co šli do kina, veselé připadat nebudou. Ale i těm se sotva mohou zdát  běžné. I když písničky... - sám vydavatel nehovoří v tomto případě o „písničkách" či „skladbách", ale o „skládankách". A co je neoddiskutovatelným faktem - ač si můžeme o téhle desce myslet cokoliv - rozhodně provokuje k nějaké reakci.  Pro někoho může být „hravá", pro jiného „infantilní".  Nezasvěceným může připadat toporná, ale i těm, kteří jsou na podobné druhy projevů zvyklí, může chvilku trvat, že plně do zvláštní poetiky téhle party proniknou. Pokud se jim to podaří, odměna bude sladká. A nejen proto, že se tu nehraje na pózy a upřímnost je nezanedbatelnou devizou.

   Radost na svém debutu - podobně jako na koncertech - prostě zdravě a rozjařeně lumpačí.  Na nahrávce trochu chybí vizuální dojem, který není v tomto případě nepodstatný, ale pečlivá producentská práce tento handicap celkem spolehlivě vyrovnává a vše dokresluje nádherný naivistický obal, stylově plně v duchu hudebního obsahu. A pokud patříte k těm, kteří měli rádi nejen zmiňované Ženy, ale i třeba Dybbuk nebo OZW, neměla by tahle konzerva ve vaší sbírce chybět.

Antonín Kocábek

FREEMUSIC 8.5.2003
Tak dlouho chodila Radost se džbánem, až se nakonec ucho utrhlo a po sérii demáčů konečně následuje jejich debutové cédéčko Mravenci snědli kočku. Údajně je určeno dětem, ale stejně jako z vláčku nebo dámských ňader z něj budou mít radost hlavně tatínkové (vypujčeno ze seriálu Chalupáři), kteří za vším slyší dvojsmyslnou lumpárnu. Směr a tempo tu vedle skupiny samotné udává i producentská taktovka Miroslava Wanka a pak už není daleko ke srovnání, kterému by se Radost tak jako tak nevyhla - k legendárním Ženám.
Stejně jako u nich se nepodařilo (ale snad ani nemohlo) přenést atmosféru živého vystoupení a především jeho vizuálno, které má nepochybně moc vnést zdánlivě jednoznačnému veršíku hned několik dalších významů. Narozdíl od Žen, kde hudba jen dokreslovala vrstevnaté slovní metafory v té nejlepší textařské tradici, je však váha Radosti rozprostřena rovnoměrněji do obou složek.

Ta hudební (kytara, basa, bicí, trubka + hosté) nestojí na brilantních výkonech, spíše se jedná o poněkud monotónní a melodií prostou příslušnost k něčemu, což možná nikdy nebylo nazváno "teplickým zvukem" - podobnost k jiným alternativním a undergroundovým souborům z tohoto města není přeslechnutelná (připomíná ale také třeba koncepční práci mladého brněnského uskupení Květy). Ovšem i přes jistou primitivnost lze za repetivními motivy a kakofonickým poskakováním nalézt řadu muzikantských vypečeností. Recitované textíky, podávané většinou sborovou recitací, oscilují mezi všeříkajícími zkratkami (Jen pán má červenej nos), seriózními říkačkami (Mraveneček) a dadaistickými ztřeštěnostmi (Bagr), nemálo z nich má mezi řádky vepsány pikantní košilaté jinotaje (Karkulka).

Je radost poslouchat skupinu, která má tuto hezkou lidskou emoci v názvu a věrna jemu ji rozdává všude kolem. Jejich nahrávka (vzniklá částečně za zásluhy) zůstane širokými masami nepochopena, ovšem pro otrlejší slechy má přes své mouchy nemálo půvabu. Pokud vlastníte nadčasové album Žen či svérázné Die Total Trottel, rozhodně si nenechte toto milé dílko ujít.

PS: Trochu radosti nakonec - soubor stejného názvu totiž 12. května pokřtí toto cédéčko v pražském klubu Vagon.

Oves

Musicpage
"Mravenci snědli kočku" je debut slow core jazz pant poetry grupy RADOST z trenčianských Teplic v Čechách. Lázeňské pakultovní úderce vůkol charizmatronického pěvce-trumpety Joe Pepy Mondaye sice už JE přes deset jahrů, ale ani to ji neomlouvá! To co nám spolu s tím Lábusem z Guerilly provedli je neodmluvitelné! A že se pod TO podepsal i reprodukční Wanek, co se doma ukáže jen spora dycky, je dokonce trestuhodné. Zasloužil by za to hrát v kapele s tak blbým názvem, jako Čtvrtá cenová, FPB nebo Huž, jsme doma. Wanku Wanku ty ty ty!

"19 zvukových skládanek originální teplické skupiny, které se dají přirovnat v celé historii české alternativní hudby snad jen ke svérázné skupině Ženy či Holki. S těmi prvními je spojuje nejen stejná postava invenčního producenta Miroslava Waneka (Už jsme doma), ale zejména hravost, elegance a lehkost, s jakou narušují zbabělé hudební konvence a stereoidy. Textové skládanky po vzoru té druhé mohou oslovit jak programové ředitele a intelektuály, tak děti v předškolním věku," napsal někdo na internet, aby se deska dobře prodávala. Jak laciné!

Bože můj, copak jsou všichni hluší? Copak neslyší, jak to té Radosti vůbec nezní radostně? Jak u ní trpí čeština, chorvatština i mongolština, o angličtině nemluvě?! "Devils Devils Devils Devils" hulákají ti čtyři v bukletu jak smyslů zbavení a Duch velkého undergroundu ožívá. Ožírá. Ta vaše Radost je teda něco. Kam se podělala originalita teplických souborů, Severočeskou filharmonií počínaje a vokálním quartetem Šoférů bez papírů nekonče? Jak mohl někdo nutit předškolní mládež zpívat o Večerce, co vám sakra chlapi udělal chudák pejsek, že ho přejelo auto? Nemohli jste mu dát alespoň šanci, proč se nerozhlédl než vstoupil na vozovku? Jak taková kapela může vystupovat na Útulek Festu, kde přímo vo zviřátka jde? O ty pejsky a kočičky bez domova, o malá štěňátka, o ziřátka! A co ten pán s tím červeným nosem? Má to být snad o mě, vy holomci?

Mnohem zajímavější na Radosti je nonverbální komunikace, zaujme i orální styk s pastou Odol tak, jak o tom například zní chladná píseň Eskymák. Co mne ale vůbec netěší je absolutní neangažovanost celé kolekce. Ani slovo o nebezpečí drog, žádná zmínka o potřebnosti vstupu do EU, chybí také návod co s tím, když si naprskáte do trumpety. Postrádám reklamu!!! Zato se na CD příliš neobvyklý (slušně řečeno) song Chlupatý bombóny skutečně velmi nevybíravým způsobem otírá o sexuální mešiny. Může si snad Radost dovolit přijít o svá čtyři procenta posluchačstva? Bagr pak přímo útočí na základní lidské hodnoty - žrádlo, slzy a pastičky na myši. Bez slaniny, samozřejmě. I já se červenám při textu romské Ma maren, to jsou mi ale čuňačinky. Též se nemohu zbavit dojmu, že soubor dělá z prdu duhovou kuličku, když - cituji - "střílí ve mžiku, Tonda z půlky rohlíku" (skladba Fí Bum). Cítíte ten výsměch sociálně slabšímu jedinci? Chudákovi, který nemá na celý rohlík a proto si na střelnici a v řadách pomocné stráže VB přivydělává jen občasnými výstřely z neplnohodnotné poloviny pečiva? Fakt, že jde o prošlou potravinu, čtyřka naznačuje pouze mezi notovými řádky. A to už vůbec nemluvím o zanedbání povinné péče o babičku, jíž Karkulka ne a nezavolá rychlou lékařskou pomoc přesto, že má vlka a trpí bolestmi. Tohle vy učíte tu naši mládež, soudruzi? Dobrá, ale nadivte se pak, až i vás rodina někde odloží...

Ale abych skupině jen nekřivdil, aby si své hvězdičky na výložky hudební publicistiky vysloužila. Velmi mne zaujal celkový čas nahrávky "Total time: 39:14´´", optimismem mne naplnilo i prohlášení, že soubor do letošních Vánoc určitě nové album nevydá. Však kdo kdy viděl Radost živě? Nezapomene. Vnímat všemi čivami, jak Pondělík blýská trumpetou a očima, sledovat hmatovou ekvilibristiku po strunách kytary nahoru a zpátky ni krok chasníka Rusína, vychutnat si ty libozvučně rezonující Zvolský bicí. A což teprve g.bodová basa Věkoslavova? To vše na CD (které se údajně nestalo DVD proto, že kapela nesprávně přeložila zkratku) není. Přesto se album může pochlubit jedním významným prvenstvím. Také dvěmi milými podobenstvími a celkem čtyřmi dětinstvími. To vše už si ale vážení a mílí na tom malém stříbrném kolečku najděte sami. Nechcete přeci, aby vás pořád někdo vodil za prasečí kopýtko přes rynek a pak dál až do samošky, za Ferdou kamarádíčkem do knihovny, na nádraží a zpět podchodem na zápraží? Nebo jo?

Bořek Šikula

Český rozhlas 29.7.2003
Teplická kapela Radost vydala první desku. Potěší ty, jimž v muzice není nic svaté. Ale čím chce po albu Mravenci snědli kočku překvapit příště?
Radost bývá srovnávána s dnes již neexistující formací Ženy, ale tato podobnost je minimální, spíše zdánlivá. Tepličtí muzikanti se v drtivé většině přidržují principu úsměvného textu naroubovaného na především rockové písničky. Pro své podprůměrné instrumentální schopnosti se soustředí na základní minimum a opět s cílem rozesmát přidávají mírnou neobvyklost. Výsledkem je rozpustilá muzika s nadhledem, která však až příliš připomíná snažení z časů středoškolských studií.

Ruku k dílu přiložil i Miroslav Wanek (mj.) z kapely Už jsme doma. Jeho podíl na výsledku je rozpoznatelně značný, i když překlad bookletu do jazyka anglického považuji za snad až příliš optimistické vykročení světu vstříc. Účast hostujících muzikantů byla logickou nutností, protože po zjištění umístění jejich partů vynikne jistá prázdnota základu. A jako doplněk: produkci alba K smrti vylekán kapely Ženy měl v roce 1991 na starosti také Wanek.

Zmíněnou instrumentální nedostatečnost tedy muzikanti vyvažují především texty, jejichž hlavním cílem je překvapit. Banalitou nebo něčím, co prostě posluchač předvídatelně nečeká, a co jej pravděpodobně rozesměje. Muzikanti rozjedou jednoduchý rytmus, zhusta s aranžérsky neobvyklou finesou, a začnou do něj sázet slogany skutečně na první poslech připomínající Ženy. Ale pánové z Žen byly v invenci hudební i literární přeci jen o pěkný kousek vepředu, proto jakékoliv srovnávání musí Radost nutně prohrát.

I tak je deska Mravenci snědli kočku z několika hledisek zajímavá. Neznámé kapely se v naprosté většině snaží stát známými až urputnou snahou "dělat to jako ti, kterým se to podařilo", ale Radost kráčí neprošlapanými, případně dávno nepoužívanými cestičkami, jde jí o osobitost. Deska je příjemně ulítlá, je na ní několik podařených kameňáků (např. residentovský Eskymák, minimalisticko-jazzové Chlupatý bonbóny aj.), v záplavě spotřební hudby nutně potěší, ale bude zajímavé sledovat, jestli se Radost někdy dopracuje ke druhému albu a čím se na něm bude snažit zaujmout. Opakovat formuli písniček této desky by byla chyba (stačí opravdu pouze na debut) a při vší úctě ke kapele si myslím, že nad Radostí se postupně zavřou vody zapomnění. Nicméně docela rád bych se mýlil.

Petr Hnilo

Ústecký deník - 19.6.2003
Klíše - Radost z Teplic, skupina i v rámci Česka nevídaná a neslýchaná, se po více než deseti letech existence rozhoupala a natočila album. Nahrávka Mravenci snědli kočku, vydaná lounským nakladatelstvím Guerilla Records, nabízí celkem devatenáct písniček - často textových hříček, plných černého humoru a nevšední poetiky.

Poznávacím znamením čtyřčlenného souboru, jemuž CD produkoval sám Miroslav Wanek ze slavných Už jsme doma, je deklamující hlas a trumpeta Pepy Pondělíka. Písničky jako Chlupatý bombóny, Karkulka (která v závěru skladby zásluhou vlka už "není panna"), Červený nos, Albína (je nevinná) či Labe s textem "Zeptej se Labe, kam pořád plave" v Ústí zlidověly.

Radost, hrající jen zdánlivě hudbu monotónní, slýchají posluchači často. Právě Útulek Fest si ale vybrala za místo křtu kvůli významu a užitečnosti celé akce. Benefičního koncertu, jehož mediálním partnerem je Ústecký deník a který se rozhodl vydělat peníze na krmení pro obyvatele Městského útulku pro opuštěná zvířata. Zítra po 15. hodině mu za gymnáziem pomohou například Už jsme doma, ústecká Houba či Glory days nebo Iné Kafé ze Slovenska. Za Radost mluvil její zpěvák a kytarista Zdeněk DDR Rusín.
Bylo těžké zmobilizovat síly kapely a natočit první album?
"Těžké, velmi těžké."
Čím to, že jste v Ústí tak oblíbení? A víc, než doma v Teplicích?
"O tom vůbec nic nevím, nicméně se to pokusím zjistit."
Čím se dnes živí hudebníci Radosti?
"Je mezi námi směnárník, popelář, barman, nezaměstnaný, dřevorubec, novinář atd. Občas si to prohodíme, abychom nezakrněli."
Co vás na desce těší a co štve?
"Že to není deska, ale takové plechové kolečko. To mně štve. Těší mně, že na ní také hraju."
Jste prý nespolehliví. Když už nezapomenete na koncert, třeba si nepřivezete kytaru...
"To není pravda!! Na koncerty jezdíme vždy a včas. Sem tam, pravda, nějaký ten nástroj zapomeneme, nicméně to není velký problém. Na našem hraní je důležitá komunikace s publikem, nástroje jsou pouhými prostředky a nejsou zcela nezbytné. Kdyby ze světa zmizely všechny hudební nástroje, Radost by hrála dál."
Jak se vám pracovalo s Mírou Wankem?
"Byl to takový náš táta. Když jsme se občas zpozdili v hospůdce, zdvihl varovně obočí a my jsme se vrávoravě postavili do latě."
Hráváte často na beneficích typu Útulek Festu?
"Vždy rádi podpoříme dobrou věc. Útulek Fest k nim rozhodně patří. S opuštěnými psy máme soucítění. Jedna naše skladba se jmenuje Přejelo auto pejska a její text apeluje na řidiče, aby jezdili tak, aby to naši čtyřnozí přátelé neodnášeli."
Uvažujete o natočení klipu?
"Ano, ale máme i druhou alternativu objíždět televize a předvádět klip naživo. Zatím ale není nic konkrétního v jednání."
Jaký je Pepa Pondělík?"
"Poeta. Málokdo o něm třeba ví, že sbírá pohlednice s vánoční tématikou. Pokud čtenáři a naši příznivci nějaké doma mají, nechť mu je přinesou na koncert, udělají mu tím radost."
Máte konkrétní píseň o někom z kapely?
"Písnička Bagr je o bubeníkovi Blahoslavu Zvolském. Je to silný chlapík."
Kdo přišel s nápadem osvěžit nahrávku CD dětmi?
"Náš vydavatel Lábus potřeboval zviditelnit svou rodinu. Byla to jeho podmínka k produkování CD. Děti ovšem zpívaly hezky."
Písničku Karkulka si můj kluk v roce a půl doslova zamiloval. Běhal po bytě s radostnými výkřiky "Babicka vlkvlk". Máte podobné zkušenosti?
"Děti mého bratra to též pobavilo, jsme asi takoví legrační strejdové."
Pocházíte z Teplic. Jste lázeňský band?
"To nevím. Pepa by chtěl hrát na pohřbech, mně by bavilo dělat hudbu k pornofilmům. Pro lázeňáky zatím nehrajem."

Radek Strnad

ROCK POP
Teplická kapela Radost si před skoro patnácti lety snad ani nemohla vybrat příhodnější název. Radost z ní totiž přímo čiší a ani ´konzervovaná´ podoba jejich koncertních show, tedy studiová deska (a vlsatně albový debut), jim nic ze specifické atmosféry neubrala. Někdo možná vzpomene soubor Źeny, jiný zase Kuličky, ale Radost je originál se vším všudy. Pro člověka naladěného na jejich ´ujetou´ vlnu, deska která spolehlivě rozveselí. Ostatní ji do konce poslouchat asi nevydrží. Ale je to jejich škoda.

Milan Slezák

MFD 3.4. 2003
Teplická kapela Radost hraje už téměř patnáct let, teprve nyní se ale dočkala své první studiové desky. Nahrávka obsahuje devatenáct skladeb, které tvoří průřez jejím současným koncertním repertoárem. Písničky, pro něž se hodí spíš označení zvukové skládanky, jsou plné hravosti, lehkosti, a svou originalitou se podle Vladimíra Drápala přibližují snad jen tvorbě jiné české alternativní kapely Ženy. „Obě skupiny spojuje elegance, s jakou narušují zaběhlé hudební konvence, ale také postava invenčního producenta Miroslava Wanka z kapely Už jsme doma. Materiál na desku vybíral z téměř čtyřiceti skladeb a zásadně ovlivnil její výslednou podobu. Hudebníky, známé svou nechutí ke zkoušení a dodržování hudebních pravidel, totiž dokázal ve studiu vybičovat k naprosto profesionálnímu přístupu a výkonům, aniž by se ovšem vytratila ona lehkost, s jakou Radost své písničky v uvozovkách trousí," přibližuje Drápal. Ve stejném duchu zdobí album i obal. Pod rozverným kresleným bookletem je podepsán teplický grafik Petr Kuranda. „Vytvořil obaly ke všem třem deskám a svedl vizuálně přenést atmosféru z nahrávek do grafické podoby, takže vznikly skutečně důstojné protějšky hudebnímu obsahu," míní vydavatel.

Jiří Nýdrle