Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
SLUM - KOSA NA DUŠI
1. Ani to nestačí
2. Wilzoňák
3. Horní ruka srdce
4. Ponny Express
5. Divná noc
6. Petr Vok
7. Kdy naposled?
8. Hladomor
9. Můj chlap
10. Písnička skřetů
11. Lama
12. Písnička pro děti
13. Sladké řeči
14. Dávno jsme se neviděli
Skupina, která vznikla v roce 2002 v osvědčené a inspirativní restauraci U Zpěváčků a jejímiž motory jsou básník a ne-zpěvák Milan Erben a kytarista (zakladatel legendárního Orchestru Bissext) Zelí. Po deseti letech existence a dvouletém přemlouvání tedy tento čistě undergroundový šraml (neboť v sedmičlenném obsazení mají i housle, akustickou i elektrickou kytaru či klávesy/samohrajky) dorazil do studia, aby zvěčnil 14 písní ze svého repertoáru. Písně, které obehráváním na nejrůznějších – možných i nemožných – místech doslova zlidověly a můžeme o nich mluvit dnes doslova jako o hitech českého podzemí.
Křest CD proběhne v sobotu 26. ledna v pražského Hoodoo klubu (Korunní 106, 10, minutka od metra Flora, tramvaje z Náměstí Míru 10 a 16, případně autobusy 136 a 175, více taky na www.hoodooclub.cz) od 20 hodin a jako speciální hosté vystoupí velice zajímavá a mladá formace, undergroundově těžkotonážní Děti kapitána Morgana z Brna a večer uzavře osvědčené, nicméně velice zřídka hrající Špinavý nádobí v rozšířené sestavě. Mezi nimi hraje, tančí a křtí Slum. Vstupné pouhé kilečko, na sál od 19 hodiny.
Magazín UNI, č. 4/2013
Underground se po letech dočkal nečekaného uznání. Pronásledovaný žánr je vyzdvižen na piedestal, zatímco jeho nejvýznamnější představitelé jeden po druhém odcházejí. Prostor se tak otevírá druhé lize a epigonům, takže se desky dočkal i soubor Slum, jehož hlavní postavou je folkový písničkář Jiří „Zelí“ Zelenka, který v osmdesátých letech začínal v kapele É Ucho Debil Accord Band, z něhož se později stal Orchestr Bissext.
Slum ale vznikl až na začátku nového tisicletí a od té doby vystupoval na různých undergroundových akcích, kam patří svým pojetím pohybujícím se na pomezí jednoduchého písničkářského folku a undergroundu Umělé hmoty umocněným typickým melodeklamovaným projevem Milana Jana Erbena. K oblibě kapele napomohly odrhovačky Písnička pro děti a Wilzoňák, ukazující, že androši stále nezapadli do společnosti a zůstávají na jejím okraji,
Jenže deska není koncert pro spřátelené publikum, které se nese na stejné vlně. Nedostatky vystupují do popředí a nejde jen o problémy s intonací, která tak nějak k undergroundu patří. Kapela sice má svou fi lozofi i, ale v hudbě se neprojevuje, chybí jasnější zaměření. Výsledkem je šílený mišmaš připomínající dort pejska a kočičky. Postupy undergroundu, patrné v úvodním Ani to nestačí, umocněné kvikajícími houslemi se mísí nejen s folkovým písničkářstvím okořeněným irskou hudbou, jaké přináší Hladomor, ale i postupy art rocku patrnými v Lamě, zřejmě inspirované Jethro Tull. S přibývajícím časem a skladbami je stále patrnější, že Slum je hospodská parta, která hraje, co se jí líbí, přičemž má blíž k tuzemským zábavovým kapelám, jak ukazuje Petr Vok, než k pub rocku, i když Dávno jsme se neviděli žene vpřed rytmus punkové polky.
Jasně to ukazuje Ponny Express od Kamarádů táborových ohňů, který skupina na desku zařadila. Nejde však o bonus, nebo o nějakou těžkou parodii, jak by se dalo čekat v případě převzaté písně od kapely, která normalizací proplouvala a vycházely jí desky. Jde o coververzi tak trochu v duchu Divokýho Billa, i když nevím, zda Billovi hluboce nekřivdím. Originálu nesahá ani po paty.
Album Slum signalizuje tristní konec undergroundu, který nezachrání ani docela dobré texty některých písní.