Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
VRÁŤA BRABENEC & JOE KARAFIÁT - LÉTÁNÍ JE SNADNÉ
1) Hudba/improvising
2) a) Koukni na kosa
b) K slunovratu
c) Man
d) Věnování
e) Maska
f) Konec léta
g) Planeta
h) Ohm
i) Půltón a stroj
j) Sbory
3) Hudba/improvising
4) Lysá nad Labem
5) Návody, návnady a čáry
6) a) Velikonoční symetrická
b) Začni u stromu
7) Všude je střed světa
a) Úvodem
b) Havran
8) Hudba/improvising
Kmenoví hudebníci skupiny The Plastic People Of The Universe - saxofonista a zpěvák Vratislav Brabenec a kytarista Joe Karafiát - vystupují také jako duo zhudebňující Brabencovy básně. Volný, až freejazový saxofonový doprovod násobený nevázanou a experimentující kytarovou hrou působí velmi přesvědčivě v kombinaci s monotónně naléhavým, emotivním Brabencovým přednesem. Každé vystoupení je neopakovatelé a jinak zběsilé, tohle pochází z roku 2007 a zastihuje oba protagonisty v plné síle. Vychází jako pozornost k letošním Brabencovým 70. narozeninám
Videozáznam přímo z onoho večera:
http://www.youtube.com/watch?v=P9y9Q0za3Q4
Křest spojený s neformální připomínkou významného životního jubilea Vratislava Brabence (nar. 28. 4. 1943) se uskuteční v sobotu 27. 4. v nově zřízeném klubu Pilot v Donské ulici č.p. 19 v pražských Vršovicích. Od 19 hodin vystoupí voice band Sbor břežanských kastrátů s novinkami z Brabencovy poezie, krátce zahraje oslavenec s Joe Karafiátem a pokřtí CD, v Praze se premiérově představí plzeňský Burgtheater a na závěr zahude Joe Carnation Band.
MAGAZÍN UNI, č. 8/2013
Underground stále přitahuje svým étosem, což je přirozené v době, kdy o peníze jde až v první řadě a avantgarda se vytrácí, protože každého nového nápadu se okamžitě zmocní reklama. Pozorniost vzbuzuje skoro každá nahrávka lidí, patřících k původní undergroundové scéně, neboť je příslibem, že ještě bude přinášet alespoň zbytky pelu originality a nekompromisnosti. Přihlásit se k undergroundu sice už neznamená automaticky opletačky s režimem a jeho represivními složkami, jako v době vlády jedné strany, ale pořád je to deklarace odmítnutí komerce, konformity a zglajchšaltovanosti.
Saxofonista Vráťa Brabenec a kytarista Joe Karafiát rozhodně nemohou výt obviňováni, že by se snažili nějak vézt na vlně obliby undergroundu. Jako členové Plastic People k němu patří, i když karafiát se k nim přidal později. Živou nahrávku Létání je snadné rozhodně nelze považovat ani za nějaký pokus těžit z popularity undegrourndu. Nabízí recitaci Brabencových textů za improvizovabného doprovodu Karafiátovy kytary.|
Nejsilnější jsou samotné texty, Brabenec je opravdu dobrý básník a docela přesvědčivý recitátor, i když by mu občas prospělo, kdyby malinko zvolnil tempo a více vynikla klíčová slova. Více je to ovšem patrné na začátku, jako by mu chvíli trvalo, než se na živém vystoupení uvolnil, našel to ptavé tempo a polohu. Havran je však jeden z nejsilnějších Brabencových textů a když v závěru přejde v pláč, mrazí z toho.
Hudba už tak dobrá není, pod textem je Karafiát citlivý, hudba neruší, ale není v ní nic, co by se vrylo do paměti, prostě nevtíravá scénická hudba, která neurazí, ale nepotěší. Nic překvapivého nepřinášejí ani pasáže, kde oba improvizují, většinou se drží free jazzu, k němuž má Brabenec nejblíž, jak ukazuje skoro pětiminutová Hudba v polovině desky. Karafiátův zábr je mnohem širší, jak ukazuje závěr alba, s další improvizovanou pasáží, nazvanou jak jinak než Hudba.
Alex Švamberk
DIVADLENÍ NOVINY č. 12/2013
Člověče, přišli jsme ti uříznout hlavu / nekvič a nepřednášej / jsme slušný lidi / tátové vod rodin /x let v diplomatických službách / máme doporučení / buď rozumnej / na Agnus Dei /bude málo času / na zpívání Agnus Dei
Vráťa Brabenec (Konec léta)
Pravověrný underground ovšem stále žije i díky charismatickému textaři a saxofonistovi, čerstvému sedmdesátníkovi a Magorově úhlavnímu příteli Vratislavovi Brabencovi, druhdy jedné z největších opor souboru The Plastic People of the Universe. Jeho další hudební „kvílení“ na vzdušných výletech s kytaristou Joe Karafiátem vyšlo toto jaro u Guerilla Records pod názvem Létání je snadné. Recitativ ve spojení s paraambientní kytarou a saxofonovými laufy, které znějí, jako by se ozývaly zpoza hranic tohoto světa, přináší intenzivní hudební prožitek, který - chcete-li mu porozumět - je třeba vnímat slovo od slova, tón od tónu. Nahrávka sice pochází z roku 2007, ale má naprosto nadčasový rozměr. Její zvuková podoba sahá od imaginativních poloh přes freejazzové proluky až po magická povznesení všech tónů otevírající posluchačovy emoce až nad nebesa. I v této nahrávce najdeme jisté parafráze až – řekněme - surrealistického requiem, přeneseného ovšem z kostela ven, na louky a do zahrad s pampeliškami či do obdobných reálných i abstraktních koutů zdejšího světa. Kakofonicky ladné (i laděné) improvizované mezihry oddělují asociační řetězce, v nichž se proplétají pohádkové motivy s odkazy na Egona Bondyho. Brabenec svá „lovení v kapsách paměti“ důsledně střídá s pro něj typickou, neuchopitelnou „astrální“ imaginací.
Petr Slabý