LIBOR KREJCAR & TAMERS OF FLOWERS - MEZI NEBEM A ZEMÍ

www.rockmag.cz - 24. 6. 2014
Tamers Of Flowers - Mezi nebem a zemí

Český underground rozhodně netrpí malým množstvím interpretů. Trpí ale jejich kvalitou, protože většinou se jedná o neinvenční epigony Plastiků nebo DG307. Pár jehel se ale v této kupce sena skrývá. Jednou z nich jsou jistě i Tamers Of Flowers.

Tato, složením nestálá, skupina se seskupila kolem výtvarníka Libora Krejcara a svou první desku Lesní hřbitovy vydala v roce 2004. Tuto desku posléze představila v živém podání na DVD, ale na nové skladby si musel svět počkat až do roku 2013, kdy vyšla druhá deska Tamers Of Flowers, Mezi nebem a zemí.

Vše je tu postavené na deklamaci básní Libora Krejcara, kterého hudební nástroje a různé zvuky a ruchy pouze z dálky doprovázejí. Ke zpěvu tu nedojde a ani milovníci melodií si při poslechu rozhodně nepřijdou na své. Mění se pouze naléhavost Liborova projevu, ke kterému se často připojuje také Mariana Krejcarová.

Osobité básně zde propojuje religiozita, která je patrná v každé skladbě. Jejich prezentace není nepodobná například Pavlu Zajíčkovi, ale o imitaci zde rozhodně nejde. Na desce se ostatně uplatňuje i Krejcarova výtvarná část. Obal a booklet desky jistě nikam schovávat nebudete.

Hudební podklad je v každé skladbě jiný, ale často můžeme slyšet vazbící kytary, až rituální rytmus, udávaný barely a noisové pasáže, za kterými stojí také Libor Krejcar. Ten nezřídka sáhne také po saxofonu. Výsledek zní, možná také díky zvukaři desky Tomáši Vtípilovi, značně syrově.

Už na první poslech se od zbytku desky liší poslední skladba L.K. V té totiž neuslyšíme hlas Libora Krejcara, nýbrž pouze Mariany. Jedná se o báseň z Magorovo sbírky Okuje a na bonusové části CD je k nalezení klip k této skladbě, ve které je hudba naroubována na Jirousovu recitaci.

Tamers Of Flowers opět potvrdili svou výjimečnou pozici na tuzemské podzemní scéně. Těžko říct, jestli si na další přírůstek do diskografie budeme muset počkat dalších devět let, ale pro fanoušky originální hudby to nebude zrovna marné čekání.

Šrája

KREJCARŮV UNDERGROUND (Lidové noviny 7. 6. 2014)
Tohle, upozorňuji prosím, není žádná novinka. Vyšla už před několika měsíci, ležela mi dlouho na stole, rozbalil jsem ji a poslechl před pár dny, a vracím se k ní. Tamers of Flowers je příležitostné hudební uskupení kolem výtvarníka Libora Krejcara (1961). Po devíti letech od debutu Lesní hřbitovy se vloni v létě sešla v Krejcarově ateliéru sestava, která vytvořila syrově, undergroundově znějící nahrávku se zpěvem-recitací L. K., nazvanou Mezi nebem a zemí. Při poslechu tohoto „melodramatu" o jedenácti partech si nelze nevzpomenout a Pavla Zajíčka a jeho DG 307. Krejcarův hlas má v sobě obdobně melancholicko-fatální barvy jako hlas Zajíčkův, hudba zhusta stojí na repetitivních figurách jako tomu bývá u „Dégeček" a texty poetikou nemají daleko k duchovním obrazům Zajíčkovým. Nejde však o plagiát: na to je Krejcar příliš svůj. Když jej posloucháme, cítíme, že on nemůže být jiný, než takhle naléhavý. Vydavatelství Guerilla Records vybavilo CD adekvátním bookletem, bonusem je video, na němž recituje jeden z textů alba Ivan. M. Jirous.

Josef Chuchma

TÝDEN,CZ, 26.01.2014
Někde mezi undergroundem a příležitostnými seskupeními typu Sváteční pop Petra Nikla se nacházejí Tamers Of Flower, nevšední a sporadicky vystupující kapela v čele s výtvarníkem Liborem Krejcarem. Už debut Lesní hřbitovy přinesl nevšední ukázku pozoruhodného vidění světa, druhé album, vydané po dlouhých devíti letech, v tom jen důsledně pokračuje.

Nová nahrávka připomíná ze všeho nejvíc melodram: do temných, industriálně repetitivních základů Krejcar deklamuje své vize. Texty,  které bez problémů obstojí i jako poezie v psané formě, mohou připomenout tvorbu Pavla Zajíčka, ale v působivém podání Libora Krejcara, kterému často jako ozvěna sekunduje Mariana Krejcarová zní výsledek neméně originálně. Právě oni dva a dunění barelů jsou jedinou spojnicí současné, výrazně obměněné sestavy, s tou předchozí.

Působivost samplů a ozvěny elektronické minulosti z debutového alba nahradila syrovost, se kterou se zařezávají riffy kytary i rozléhá šamanské bubnování. Navzdory odlišným  prostředkům se tak uchovává nejen síla poetiky, ale až magické vyznění skladeb. Abstrakce i surrealismus, umělecká vznešenost i špína ze sklepa. A při detailnějším zaposlouchání i nečekaná pestrost prostředků: jestli že třeba úvodní skladba stojí na důmyslném předivu basy, v té následující se objevují mezi kytarovým skřípáním až nezvykle monumentální melodií podepřené chorály.

Většina nahrávky se ovšem nese v duchu zamyšlenosti, kde je hudba jen podkresem mluvenému slovu; připomíná to občas vyprávění snů či osobité autorské čtení. A ačkoli vazby na DG 307 či na harmonické postupy známé ze skladatelské tvorby Mejly Hlavsy jsou tu zřejmé, nejde o - v českém undergroundu tolik časté - kopírování, ale o navazování jako na výchozí bod. Ten je tu podobnou inspirací jako Krejcarovo originální výtvarné cítění. Nezbývá než doufat, že se tentokrát další nahrávka objeví ještě v tomto desetiletí...