DG 307 - SVĚDEK SPÁLENÝHO ČASU (5 CD)

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=hsRaTLePVnU

SLOVO VYDAVATELE

DG 307 patří k velmi výrazným a neopakovatelným hudebním uskupením, a to ve vzácné symbióze hudební i textové. Samozřejmě že během své takřka čtyřicetileté existence prošli – a teď mluvím zejména o Pavlu Zajíčkovi, který je středobodem tohoto sdružení (těžko mluvit o hudební skupině tak, jak si ji běžně představujeme) – různými hudebními etapami, nicméně jistou výlučnost a empatii k tajemstvím života si zachovávali v jakékoli své podobě. Proto jsou „vlajkovou lodí“ vydavatelství Guerilla Records, které jim během dvanácti let své existence dosud vydalo osm titulů (a kromě toho dvě sólová alba Pavla Zajíčka).

Nahrávky z let 1979-80 jsou výjimečné svou nepochybně záměrnou nevyvážeností mezi složkou hudební a složkou textovou, literární. Svébytným přístupem, kterým skupina narušovala hranice všeho tehdy u nás v hudbě běžného i známého (železná opona sloužila jako filtr i v těchto případech), vznikly skladby, které dodnes nezestárly, ani se neoposlouchaly. Umanutost jejich tvůrců a interpretů v jednom jim dodala na zvláštní naléhavosti, která se nedá naučit, naprogramovat, uměle vytvořit. Člověk k ní musí dozrát a dojít vlastní cestou, rozhodně ne jednoduchou. Z tehdejšího projevu DG 307 lze vycítit i ovzduší pospolitosti, „komplicity“, které nepochybně přispívalo k osobitosti těchto uměleckých projektů stejně jako odvaha tuto hudbu hrát.

A právě ta nadčasovost, neboť i po těch letech je tato hudba stále živá – a v mnoha ohledech dosud aktuální – mě přiměla oslovit hudebníky s nabídkou vydání tehdejšího repertoáru, a to v kompletním rozsahu. Po souhlasu Pavla Zajíčka a se značnou pomocí Ivana Bierhanzla jsem dal dohromady nejen ony „bytové“ nahrávky, které v před dvaceti lety vyšly v „dřevěné krabici“ u Kocourova vydavatelství Globus International, ale i oba koncerty, které se (jedinkrát) odehrály. Vycházeli jsme z originálních pásků, které se podařilo po mnohaměsíčním úsilí vypátrat, a pracovali tak s nejkvalitnějšími záznamy. Při remasteringu jsme se snažili využít všech předností současného studiového vybavení a v nemenší míře i citlivého ucha renomovaného zvukového mistra Ondřeje Ježka. Samozřejmě že zvuk nahrávek je daný dobou a „polními“ možnostmi nahrávání, ale to není podstatné. Podstatné je Umění, které je nám předkládáno – a neostýchám se slovo umění napsat s velkým U.

Z mé strany – tedy i ze strany vydavatelství Guerilla Records – jde o osobní hold a malou splátkou dluhu přátelům, kteří si dokázali zachovat tvář a svou tvorbou – a vůbec už jen vlastní existencí – mně (a celé řadě dalších lidí) usnadňovali život v totalitní kleci.

Vladimír „Lábus“ Drápal, říjen 2013