GUERILLA RECORDS - 2 DVD POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU / 10 LET GUERILLA RECORDS

www.tyden.cz, 8. 2. 2015
Volba cesty, výhody společenství a nevystrkování hlavy

Představy o tom, jak zní hudba, kterou nekonzumují masy, mají různí tvůrci odlišné. Někde dav odpuzuje příliš rezolutní hudební názor, jinde jeho nedostatek. Některým hrát hlavně pro kamarády nevadí a vrhají se do díla s radostí i s omezeným přídělem talentu, u jiných je až příliš patrné, jak moc by rádi byli populárnější a nejsou jen protože pro to nic nedělají. Jedno mají všichni společné: za to, jakou cestu si každý zvolí a co od své hudby očekává, si každý odpovídá sám.

Ve dvou listopadových večerech roku 2011 oslavila lounská undergroundová značka své výročí dlouhými koncerty, které spíš připomínaly festival toho nejlepšího z hudby tuzemského podzemí. Celá akce byla zaznamenaná a natolik úspěšná, že o rok později se konalo pokračování. Ale také tehdy nikdo netušil, že půjde o poslední zachycené vystoupení Ivana Martina "Magora" Jirouse. S tříletým zpožděním se záznam dočkal vydání.

První část se zaměřuje na žánrovou klasiku: zatímco DG 307 sáhli k historickému programu a prezentovali ho v oživené podobě (s vynikajícím finále v podobě skladby Příběh II., dokazující Zajíčkovu genialitu), Plastic People se naopak prezentovali tím nejnovějším repertoárem, podaným ve formě, jakou jim mnohé o generaci mladší spolky mohou závidět. Nezvykle písničkářsky pojatý Knížákův Aktual (rytmicky jistý díky Ernovi Šedivému za bicími), šansonově syrový a upřímný folk Dáši Vokaté, obvyklých divokých performancí prostý The Hever a Vazelína Band nebo Umělá hmota bez frontmana Dina dokumentují otevřenost i prostou radost. A kdyby neměl mít celý komplet jiný smysl, než jen zachycení Magorova posledního vystoupení, stálo by jeho vydání za to.

Druhá polovina kompletu jako by chtěla zachytit pestrost, kterou podzemní scéna nabízí: vedle nostalgických reunionů, už trochu vyčichlých, ale pro pamětníky důležitých (Aku Aku, Odvážní bobříci, Půlnoc), je tu androšský "folklór", kde činnost sama je důležitější než výsledek (Zelí & Orchestr Bissext či Hally Belly), poezie i minulost přenesená do současnosti (Krch-Off Band, Klíč a Frič), ale i zcela současná, nápaditá a čemukoli z dnešní mladé alternativy snadno konkurující hudba (Tamers of Flowers, Podobenství). I zachycený pád jednoho z hudebníků, ze židle je jen malá životní epizoda, která zapadá do celku, který charakterizuje síla různorodosti i ukázka toho, že možnosti tu stále jsou.

Přestože dvojice DVD obsahuje výživnou nálož hudby, netřeba zastírat, že vedle té opravdu zajímavé a výjimečné, je tu také nemálo té, u které autenticita převažuje nad muzikantským uměním i autorskou invencí. Jenže zrovna u tohoto kompletu to paradoxně není to nejdůležitější. Protože tím podstatným, co může příjemci tento záznam předat, je zachycení atmosféry pospolitosti podivuhodného společenství, které bylo, je a dost pravděpodobně i dál bude funkční, bez ohledu na právě probíhající režim. Tohle "veselé ghetto", jak bylo kdysi nazváno, může být bráno jako relikt minulosti a je někdy nepochopitelné a opovrhované částí současné mladé generace. Ale fakt, že zároveň lze v řadách téže mladé generace nalézt na naprosto podobných principech fungující ostrůvky, které si jen říkají jinak a hrají jinou hudbu, jasně ukazuje, že existence podobného společenství nejen nebyla náhodná, ale že má smysl i dnes.

Antonín Kocábek