POSÁDKOVÁ HUDBA MARNÉHO SLÁVY - POST MORTEM I.

Posádková hudba Marného Slávy je undergroundovou legendou, která patřila k tomu nejlepšímu, co tehdejší neoficiální scéna vůbec nabízela. Spojení temných a ponurých textů s celkem bravurně zvládnutou hudební stránkou písní z její tvorby vytvořila cosi, co se od "běžné" androšské scény přece jen lišilo. "Diváci na koncertech byli prostě nadšeni. Rozkročený, vysoký „Amádo“ s blond hřívou a vousy, svým zastřeným hlasem spíše deklamoval než zpíval zvláštní temné texty a vypadal jako nějaký undergroundový mesiáš. Spolehlivá rytmika v čele s divým „Frančesem“ pak dávala prostor pro unisono znějící kytarové figury a samozřejmě pro Rylovy virtuózní houslové exhibice." píše se na webu ČT u seriálu Bigbít. Po celou dobu trvání Guerilla Records jsem Posádkovou přemlouval k vydání nahrávek, vždy neúspěšně, a to i navzdory tomu, že mi dvakrát hrála na narozeninách. Tento článek ostatně končí slovy: "V 90. letech Posádková Hudba Marného Slávy možná tak trochu doplatila na svoji uzavřenost a odpor k oficialitě, který si přinesla z totalitního období. Jako „ortodoxní underground“ se nikdy nikomu nechtěla vnucovat a navíc ignorovala i některé nabídky k nahrávání z, řekněme, nezávislých kruhů. Na konci devadesátých let se objevovala sporadicky na různých máničkovských akcích jako relikt dávno minulých časů a potvrzovala tak neměnnost svého postoje vůči jakýmkoli oficiálním strukturám - ať už jsou socialistické nebo kapitalistické. Tím však sama sebe stále více separovala od běžného hudebního dění. To však nemění nic na tom, že v 80. letech byla jednou z nejlepších tuzemských undergroundových skupin. A možná, že i tou nejlepší."