Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
ČINNA - TAKOVÝ PĚKNÝ KONÍČEK
1. Kuny
2. Lázně Kunratice
3. Po dráze
4. Moudře vyvez hnůj, sám se zvedni, ve svátečním dni stůj
5. Domov
6. Z vrtulníku
7. Štěstěna
8. Perník
9. Vor
10. Hanička
11. Byl poslední den kdy opravit střechu
12. Cesta
13. Tři noci
14. S hrůzou si nikdo nepovídá
15. Korál & krab
16. lest kuželek
17. Král ve žlutém hávu
18. Smíchov
19. Veterán
ČINNA je hudební soubor autorských písní. Pohybuje se mezi žánrovými dálnicemi vážné hudby, rocku, jazzu..., ale neváhá se dotknout ani folklorních kořenů. Slova a hudba přecházejí v imaginativních obrazech z šepotu až k hřmotu, z plného světla do tajemného hájemství stínů.
Činna je ale také už 20 let stálicí české nezávislé scény a právě u příležitosti oslavy tohoto kulatého výročí proběhla v září 2014 mohutná oslava na letní scéně hospody U vystřeleného oka. Koncert se nahrával a s mnoha hosty a sedmi novými písněmi vychází ku poctě drsných mužů, kteří dokáží dělat jemné písně. CD dostalo název Takový pěkný koníček. Těmito slovy totiž Hmyzákův šéf reagoval na zjištění, co to jeho podřízený vlastně po pracovní době dělá, že „tak trochu hraje a zpívá", jak se mu Hmyz pochlubil. "Tak to máte ale pěknýho koníčka" pravil šéf.
I když dobré zboží se chválí samo, dejme slovo druhému za zakladatelů Činny, Komárovi: „My už jsme různě nahrávali koncerty za těch 20 let samozřejmě několikrát, ale nikdy to zvukově, dramaturgicky i atmosférou tak nevyšlo. On totiž Hmyzák i kluci jsou v tom studiu takoví nějaký míň. A dík Ondřeji Ježkovi a Martinu Černýmu má ta deska i zvuk jak ze studia, k tomu svět Hmyzákovejch textů posluchačům zajistí drobná obžerství představ a chutí na dlouhá léta. A venkoncem je i veselá. Což se o jiných našich deskách dá říci jen s lehkým uzarděním."
TYDEN.CZ, 9. 8. 2015
Prapůvodně duo Činna mělo kdysi nástup téměř raketový. A velice brzo se etablovalo mezi to nejlepší s těžko definovatelnou nálepkou šanson. Po dvou albech se ale začala proměňovat sestava, jeden čas dokonce zmizel i Hmyzákův charakteristický hlas, a sama kapela se zvolna vynořovala a zase mizela. Aktuálně už vystupuje sporadicky, ale soudě podle jejího alba k dvacátému výročí, ve formě je stejné, ne-li lepší než jakou měla ve svěžích začátcích.
Nápad nahrát koncertní desku byl v tomto případě více než šťastný. Prolínají se tu letité skladby s těmi dosud studiově nenahranými, kapela je na domácí půdě - tedy zahrádce legendární Hospody U vystřeleného oka, kde kdysi začínala - a zachycená atmosféra je téměř hmatatelná.
U skladeb Po dráze nebo Moudře vyvez hnůj... je moc dobře patrné, co znají všichni návštěvníci koncertů, ale v minulosti se to prakticky neodrazilo na studiových nahrávkách - že totiž hudba Činny může působit i optimisticky a nadějně a nikoli jen temně a syrově jako v letitých kouscích jako jsou Kuny.
Činna má obal vtipně poskládaný, skoro tak jako jeho obsah.Kapela zjevně za léta rozkvetla do krásy: už dávno nejde jen o archaický underground. Jak v alchymistově tyglíku se tu míchají klavírní melancholie, jazzové nálady, šansonová procítěnost i šantánová rozmáchlost. Služebně mladší členové tu na trubku, saxofon, klarinet i xylofon vytvářejí důmyslné harmonie a nenechávají v tom dominantní piano samotné. Ale zároveň mají cit pro to, kde mu dát prostor. A co je skvělé, nové skladby mnohdy překonávají osvědčené starší kolegyně.
Výroční album Činny zatím bez přehánění aspiruje na koncertní záznam letošního roku. Dokáže přivést k myšlence, že pokud kapelu posluchač dlouho koncertně neviděl, že o dost přichází. A co víc: že postupující čas je patrný na tvářích muzikantů, ale hudba sama působí svěže a nápaditě, plná síly a energie, ze které si i mladší generace má co brát. Ostatně je to znát i ze samotné desky: ten potlesk, který se za skladbami ozývá, rozhodně není jen ze zdvořilosti.
Antonín Kocábek