POSÁDKOVÁ HUDBA MARNÉHO SLÁVY - POST MORTEM II.

Druhý díl kultu, ve kterém jsme se posunuli do závěrečných let prvotní existence souboru. První disk obsahuje dvě kazety, nahrané v letech 1993 a 1994 (studio a live), na druhém se objevují skladby z chvilkové resuscitace skupiny (dva koncerty z roku 2002) a nově nalezený dotek roku 1989. Opět vyčerpávající kolekce 38 skladeb, které hudebně i textově obstojí i s odstupem 25 let, kdy vznikly. Jak ve sleevnote píše sám Amadao: „Za celou dobu existence, i když se pomalu měnil zvuk a trochu snad i styl kapely, existovala jistá kontinuita a návaznost co se týká ducha a aury. Ta spočívala ve výběru textů, Posádková vlastně skončila posledním koncertem ve Viganticích, pak byla ještě fáze kdy pod stejným názvem fungovalo obměněné, „jazzrockové", společenství. Pravda, pár koncertů proběhlo pak ještě v po roce 2000 ve staré sestavě, ale těch bylo míň než prstů jedné ruky. Nakonec, koho zaujme podivný sound PHMS, ať si vychutná jeho podivnosti, nedokonalosti."
Nene, tady musím Amadovi oponovat: hudba Posádkové byla vždy upřímná, životaschopná kapela, s výjimečně silnými a syrovými texty a i po letech nepřestává fascinující – a to je něco, co se nedá naučit. To nedefinovatelné „něco", co mi stálo za to zmapovat a posléze vydat kompletní tvorbu kapely celkem na čtyřech CD. Jako by to ogaři nahráli včera!