PAVEL ZAJÍČEK, IVAN ACHER, MICHAL NEJTEK A HOSTÉ - SVOBODNÁ MÍSTA

Rozhovor s Ivanem Acherem (kráceno, celý text ve Voknovinách – březen 2019, fotografie z pardubického koncertu Vladimír Sabo):

IVAN ACHER - Hovno dostaneš, poněvač vyčuhuješ!

Poprosil jsem Ivana Achera, aby poodkryl roušku tajemství vzniku projektu Svobodná místa a vůbec na sebe něco prozradil. Ivan totiž stojí třeba za projektem Agon Orchestra Magorova summa, anebo jejich Remixů DG 307. V současné době se tento multižánrový umělec věnuje nejvíce komponování hudby k divadelním inscenacím pro Národní divadlo, divadla v Bratislavě a Brně a mnoha dalších českých a evropských divadel, jeho opera Sternenhoch získala v anketě Divadelních novin titul Inscenace roku 2018. Vytvořil hudbu k několika desítkám dokumentů a filmů.
Ale skočme rovnýma nohama do undergroundu ... který Achera tedy rozhodně neokouzlil, jak se dočtete dále.

Kdy ses s Pavlem Zajíčkem seznámil a znal jsi jeho tvorbu? Eventuelně od kdy a jak na tebe působila?

S Pavlem jsem se poprvé viděl na přípravě koncertu Agon orchestra a DG307, kde jsme byli s ostatníma kmenovýma osloveni pro orchestr zaranžovat, remixovat nebo i úplně nově zpracovat texty a hudbu dégéček. Díky tomu jsem si doposlechl většinu výdobytků party kolem Pavla. Krom asi pěti, které jsem do té doby znal, to byla pouť krajinou nepoznanou. Nakonec jsem vybral starou hitovku Papírový aPsolutno a pro mě novinku Seš tu země nepoznaná. No a vznikla z toho vcelku vydatná skladba pro Agon a neméně pěkný přátelství s Pavlem.

A jak došlo k opětovné spolupráci s Pavlem v roce 2011, kdy vznikla Svobodná místa? To bylo už zhruba 5 let "po Agonu"... Svobodná místa byla jen příležitostnou spoluprací, nebo to mělo být dlouhodobější?

Nahrávka z koncertu s Agonem a Pavlovými texty z Archy byla natolik výživná, že oslovila jazzového promotéra Petra Hrubeše, který nám blahé paměti pořádal koncerty v klubu v Železné, jedné z nor progresivního jazzu a hudby vůbec tenkrát v pravěku. Dělali jsme spolu přípravu na koncert pro Václava Havla a jeho Pražskou křižovatku ke 20 letům svobody u nás. Tam se zřejmě zrodil nápad, propojit Ameriku a Čechy dvěma osobnostmi, které reprezentují překročení nesvobodných pásem díky umělecké spolupráci. Byl pozván Gary Lucas a Pavel Zajíček a já jsem přizval Michala Nejtka, který měl na zhudebnění Pavlových textů s Agonem také želízko v ohni a vznikly k základu ze dvou skladeb pro Agon i další kompozice pro Pavlovy texty se "svobodnými místy" pro Garyho kytarová sóla. Naštěstí jsme v té době s Pavlem měli zkoušky v divadle Komedie PKD, kde mě napadlo nahrát separé Pavlův hlas dole v temné komoře. Ten náboj, který se po recitování do hudebního základu vdere do intonací hlasu je perfektní. A teď můžeme zahrát koncert pro Pavla bohužel bez Pavla, ale v tom rajcu, jako kdyby s námi byl. Garymu jsem poslali do Ameriky podklady i s Pavlovým hlasem a s instrukcemi k jeho vstupům. Dohodlo se třídenní zkoušení a Gery potvrdil přílet. Zkušebna v Nuselském pivovaru vykazovala všechny znaky undergroundu, čili nic nestálo v cestě nazkoušet zemitý až podzemitý repertoir. Krom tedy časového delaye Garyho, jediného delaye, který jsme od něj ve zkušebně zaslechli. Vedle v místnosti si ustlal a živen pouze kartonem českých brambůrek nabíraných doměkka olízanou Kofilou prohnípal většinu času. S přibývající připraveností Pavla rostla jeho nechuť k neaktivnímu kolegovi z New Yorských let ve vedlejší místnosti. Napjatá atmosféra mezi bardy se uvolnila až při koncertu v Jazzdocku, čili až na konci miniturné, ale díkybohu za to. Byl to výbornej koncert. No jo hergot, teď mě napadá, když vydáváme Svobodná místa by stálo za to vydat i ten Agon z Archy, tam to přímo stříkalo.

Myslím, že ani tahle myšlenka nezapadne, ale vraťme se ještě ke Svobodným místům. Jak se s odstupem doby na tenhle projekt díváš a jsi vůbec rád, že vyjde na nosiči? Slíbil jsi, že se na ní "podíváš" ještě ve studiu. Chystáš tedy nějaké úpravy?

No, objevils tu nahrávku v devětadvacítce, já ani nevěděl, že existuje. Když jsem to poslech, znovu mě píchlo u srdce, jak Gary přistoupil na prvním koncertu humpolácky k tomu, co se dělo na podiu. Pavel byl nadšenej z tech skladeb, co jsme zkoušeli, je citlivej na jakoukoli nesourodost a tak ho to taky dost sralo. Navíc znal, co já už teď taky ... Garyho sólovky. A s odstupem času už taky vidím, jak si do těch míst hezky po kšeftařsku s citlivostí betonovýho mastodonta vrazil nějaký své delayový kántry s octaverem, co hrál na solo akcích a sral na to, že to byla srážka pendolín. Já ho dokonce podezřívám, že ani neví, že to bylo blbý. Čili ... podívám se ve studiu, je-li tam nebolestivá část Garryho a rád bych ho jako vzpomínku alespoň jednou použil. Protože von se postupně, jak poslouchal ten materiál, zlepšoval. Škoda, že není nahrávka z JazzDocku v Praze, tam už byl pod tlakem šňůry, haha, vcelku napojen a měl tam hezký místa ... svobodný ale královsky lučavkový s námi, žádnej volej a voda. Na místa kytarových sól Garyho pozveme hosty, kteří si citlivě poslechnou do jaké struktury budou hrát a dostanou svobodný prostor na svobodných místech tech skladeb. Ty věci mají fakt sílu, když jsme zkoušeli v divadle na velký péáčko, byl to industriální unihudební mazec, takže čekají jen na posílení v těch pro Lucase vyředěných prolukách. Já bych strašně chtěl.- a teď to bude možný, aby se dostálo názvu toho projektu, aby každý byl extrémě tvarozvukově jinej; od lyrických až po například v "Ani" nějakou total friťáckou sekerokytaru. A bude důležité doskládat nějaké skladby; mám totiž nahrávky, co jsme dělali tenkrát s Pavlem u mě v divadle, tedy nahrávky jeho poezie, který nebyly ještě použitý. O kvalitu tý desky nemám obav. Nemůžu si dovolit pustit něco polovičatýho do světa, von by mě vymáčk a jak beďárek zpátky do Sudet.