MCH TRIO - SVĚT SE ROZPADÁ

Recenze v nabídkovém listě Recommended Records

Další skvělá nahrávka od Mikoláše a jeho TRIA. Tak zní dospělá, zralá, vážná rocková hudba. Měli bychom si vážit a zdravit těch pár, pro které světlo nikdy nezhasne, a Mikoláš je jedním z nich: skvělá hudba, skvělé texty, skvělý zvuk – a jde si svou vlastní cestou, neznepokojuje ho tlak vrstevníků ani současná móda. A inspirativní použití tuby. Při poslechu na dobrém zvukovém systému budete skutečně odměněni skvělým zážitkem. Nahrávka jednoho z posledního druhu vymírajícího plemene: budou nám chybět, až budou pryč.

                                                                                            Chris Cutler

UNI 1/2023

 Na druhé album Chadimova MCH Tria Svět se rozpadá jsme si počkali deset let. Za patnáct let je to teprve třetí Chadimova deska, čekání se ovšem vyplatilo. Již na albu MCH Bandu Nech světlo dohořet, Kateřino (2007) bylo jasné, že Chadima upouští od svého předešlého stylu, do něhož se přeci jen začínala vkrádat jistá macha. Ubyly filmové plochy, dlouhé nabalování a připravování finále, Chadima jakoby se vydával na nejistou půdu, autorsky riskoval. Vyplatilo se, album bylo vynikající jak komposičně, tak provedením. Chuť dělat vše jinak z něj přímo prýštila, a bylo to cítit. Bylo výborné.

V roce 2012 vydal Chadima, a to s MCH Triem, album 100 minimalistických básní, jež jako kdyby od předcházející desky dělily snad světelné roky. Posun v přístupu k melodice, aranžím byl nepřeslechnutelný, zkrátka, z nového větru se stal spíše vichr, přitom jednotlivé nahrávky nijak neútočí. Přesněji, ne prvoplánově.

Novinka jde opět dál, na první poslech je slyšitelný posun i ve zvuku – aby ne, točila se u Ondřeje Ježka, který je – poprvé na Chadimových albech – uveden i jako producent, do té doby tuto důležitou funkci zastával nejspíše sám kapelník, jiný hlas a hlavně uši však rozhodně prospěl. Nechce se totiž věřit, že by Ježek nepřišel s nějakým, vlastním produkčním nápadem. Až na jednu skladbu, Papírový aPsolutno, již napsali Mejla Hlavsa s Pavlem Zajíčkem a MCH Band hrával ještě za komoušů, je autorem ostatních deseti skladeb Chadima s Triem, texty jsou tradičně Wernischovy.

Již úvodní, dvacetivteřinové rodičovsky naštvané a zcela autentické à capella Á, tak mladej se uráčil... (jestlipak by takhle řval i na dceru?), potvrzuje zmíněné vykročení. Následné Rakve jdou, stejně jako Cvičný let, ale platí to pro celé album, charakterisují nápadité aranže, nástroji prolínají všemožné, nehezké předtočené zvuky. A také "wernischovská" melancholie. Krásná.

MCH Trio (pravda, na debutu kvintet, tentokráte kvartet, ovšem šest hostů) přišlo s albem, hledícím dopředu, a dal si jím Mikoláš hezký dárek k sedmdesátinám. Vynikající po všech stránkách, a teď už jen zhudebněného Majakovského, že!

Josef Rauvolf

NOVINKY
3. 12. 2022

Pestrý a silný Chadima v rozpadajícím se světě

Mikoláš Chadima v posledních letech často místo plného obsazení MCH Bandu hraje s redukovaným MCH Triem, což ho vede k hledání odlišných forem vyjádření, neboť za sebou nemá klasickou rockovou rytmiku, protože nejde o power trio.

Bubeníka Jan Chaluše podpoří na albu Svět se rozpadá basa jen v další verzi Zajíčkova Papírovýho aPsolutna. Kytara je sice přítomná skoro ve všech písních, protože v osmi z jedenácti písní hostuje Jirka Křivka, ovšem jeho hra má daleko k obvyklé riffové.

Absence rytmiky vedla Chadimu podobně jako na albu 198Four Well?! k využití přetočených pásků a smyček. Zní ve zvukomalebném Cvičném letu a hlavně až v hororovém noisovém obrazy vyvolávajícím Vrahovi, který se chvílemi překlápí v doplhyovský trauermarš, jemuž dominují dechy.

Podobně zvukově opulentní je závěr Již přichází nesoucí v nejlepších tradicích MCH Bandu z doby Jsme zdrávi a daří se nám dobře.

Hudba je velmi barevná, protože Chadima střídá kytaru se saxofonem, flétnou a foukací harmonikou, skoro ve všech písních zní trombón nebo tuba Jan Jiruchy a velký prostor mají klávesy, u nichž Jiří Janďourek pracuje hodně s barvou zvuku.

Překvapivá není jen neuvěřitelná bohatost a propracovanost aranží, ale i hravost a melodičnost, jakou najdeme ve Výletní lodi kontrastující se slovy „šedošedý parník plující šedou mlhou v šedém dešti šedým dnem“. I Chadimův zpěv je nezvykle melodický, i když typický Sprachgesang nechybí.

Silná je nejen hudba, ale také texty. Mikoláš Chadima opět sáhl po verších Ivana Wernische, který patří k našim nejlepším básníkům, jenž dokáže skvěle vystihnout absurdní atmosféru chmurné doby. Vysloveně aktuální je text Když je v lese hodně hub / bude válka / když má měsíc krvavý okraj / bude válka, ve které však přijde překvapivý zvrat k pokleslé intimitě, sex se snoubí se smrti, vysoké s nízkým, velké s malým.

O válce je také druhá skladba Rakve jdou, kde míří narážky jak na první světovou (nad woëvreskou planinou zelené sršatice slábnou), tak na tu druhou (Spěcháme však, abychom už stáli za Uralem).

O kvalitě desky nejlépe svědčí, že více než hodina uplyne jako nic a skladby nesplývají.

Alex Švamberk

HIS VOICE
3. 11. 2022
Svět se rozpadá? Ano, ale…

S předtočenými smyčkami a podklady, do nichž se hraje naživo, má Mikoláš Chadima bohaté zkušenosti už z osmdesátých let, kdy v koncertním programu 198FourWell?! využíval repetitivní ruchy připravené na magnetofonových páscích a pro účely živého hraní stočené na kazety. Do těchto podkladů se svými spoluhráči divoce improvizoval a interpretoval texty.

Kolem roku 2011 se k předtočeným základům rozhodl vrátit a vedle tehdy šestičlenného MCH Bandu postavit ještě MCH Trio. Podkresy písní už nevytvářel pomocí preparovaného klavíru a magnetofonového pásu, ale v softwaru GarageBand. Cílem bylo vytvořit komorní sestavu s možností ad hoc změn, první repertoár vydaný na CD 100 minimalistických básní (2012, Guerilla) je jemný a komorní a z Tria se na něm i na většině vystoupení stalo kvarteto – proběhly však i koncerty v duu. Nejméně jednou Chadima ale vystoupil zcela sám, došlo už ale i na MCH Trio bez MCH. Inu co, Spirituál Kvintet taky obvykle nebyl pětičlenný.

Už čtyřicet let Chadima zhudebňuje básně o deset let staršího Ivana Wernische a nevzdal se jich ani v MCH Triu. Je Wernischovi kongeniálním autorem, jeho dílo zhudebňuje nejsoustavněji a wernischovský neokázalý humor i smutek dovede převést do hudby nejpřesvědčivěji, byť leckdy vybírá slova až na rozpracovanou kompozici.

Něco končí, jak se zdá, nové ještě není

V covidovém koncertním útlumu se Chadima vrhnul na komponování a zkoušení s MCH Bandem. Tento repertoár se na albu zatím nezhmotnil, letos v létě ale vcelku spontánně vzniklo druhé album MCH Tria. Nahrané bylo ve studiu Jámor a jedná se o hodinové, výrazně kolektivní dílo čtyřčlenného Tria s kytaristou Jiřím Křivkou a spoluproducentem Ondřejem Ježkem. Pod hudbou je podepsán „Mikoláš Chadima a MCH Trio“ – smyčky a zpěvové linky jsou Chadimovy, své nástrojové party si vymýšlejí ostatní členové.

Zatímco FourWell a první album MCH Tria stavěly na hře do ostentativních, ať už drásavých nebo kolébavých, repetic, novinka Svět se rozpadá je v prolnutí předtočeného a živě hraného mnohem dále a playbacky se staly organickou součástí písní. V plném zvuku kompozic, z nichž nejedna je opravdu rozsáhlá a plná zvratů, se hranice obou zvukových světů zcela setřely, kapela hraje do rytmu, který bubeníkovi Janu Chalušovi určuje metronom ve sluchátkách, a ruchy a smyčky může dle potřeby opouštět a znovunalézat.

V nejdelších kusech MCH Trio stihne několikrát změnit náladu a prostřídat rockový nářez s hlukovými i tiššími plochami. Devítiminutový Vrah je rytmicky a aranžérsky rozsekaný tak, že přestává mít cokoliv společného s formou rockové písně. Rovněž devítiminutová Již přichází pracuje se zvukem masových ovací a končí v duchu nejdivočejších forte MCH Bandu. A sedmiminutové Rakve jdou se načas promění v rozskřípanou, personálně chudou dechovku, jíž vévodí Jan Jirucha, který střídá pozoun s tubou. Příjemným kontrastem k této nesmlouvavosti, jež si neopomene vyšplhat k maximální hlasitosti, jsou kratší, zpěvné písničky s jemným elektronickým beatem. Nejhezčími smyčkami uklidní předposlední Ukolébavka; chrápání nekolikaměsíčního miminka se spolu s dalšími zvuky slévá ve výsledek připomínající přeskakování desky, jež se zasekla v příjemném motivku a k přenosce netřeba kvačit.

Výběrem Wernischových básní Chadima zčásti reflektuje to, co jako autor jediného textu na albu – toho titulního – sám zrovna cítí. Válka, naděje směšné svou marností, bezobsažná rétorika pomazaných. Je tu ale místo i pro okouzlení, úžas, něhu a humor. Svět se rozpadá? Ano, ale stále žijeme a to lidské, co v nás je, není jen zloba. Nad městem vrčí avion, stará vrána v doubí na trumpetku troubí, výletní loď pluje jak na starých pohlednicích. Zvukomalebné hříčce Á, tak mladej pán se uráčil… se dá od srdce zasmát, zasněný refrén o tom, že „když má holka svědění, / není to nic k vědění“, už mohou MCH Triu všichni jen závidět.

Finále alba, které považuji za nejlepší, jaké v Čechách letos vyšlo, patří Papírovýmu aPsolutnu. Píseň DG 307 hraje MCH Band od konce osmdesátých let a už jednou ji vydal na desce Es reut mich f…. Aktuální verze, v níž se účastí baskytaristy Martina Schneidera z Tria stane Band, je působivým, zoufalým pendantem k titulní písni alba. Svět se rozpadá… čekat, nebo urychlit jeho trápení? Obal a booklet alba, vystavěné na působivých, spíše temných malbách saxofonisty, skladatele a výtvarníka Marcela Bárty, odpověď nijak neulehčí.

Petr Ferenc