Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
FRANTIŠEK SKÁLA & TŘASKAVÁ SMĚS - ROTIKA
1. Maníci
2. Houbí Hemr
3. Alice
4. Převlečenej chlap
5. To si piš
6. Půjčovna hlav
7. Platan
8. Debureau
9. Moře
10. Pochvistník
11. Starý Smokovec
12. Styl dědy
13. Závin
Po Debutu, který v roce 2021 ve svých 65 letech vydal známý výtvarník a všeuměl František Skála se souborem Třaskavá směs, je tady pokračování. Ještě rozkročenější nad všemi žánry a styly, ještě odvážnější texty, plné slovních hříček, příběhů ze života a dobrých rad. Valčík, country, rock´n ´roll, šanson, blues, ploužák a letos nechybí ani rap; píseň Styl dědy má ambice překonat zatím největší Františkův hit, Husserlovu přednášku. Vše zabaleno nejen v ilustrovaném dvojjazyčném (česko/anglickém) bookletu, ale i ve Skálově originálním projevu. V něm působí vše lehce a hravě, ale přitom je vytvořeno se vší vážností a nekompromisností. Všudypřítomný jemný humor je pak už jen pověstnou třešinkou na dortu. Takové radostné koncertování, ke kterému se ve studiu připojily propracovanější vokály, objevilo se piáno, duduk a dokonce beatbox. Prostě „Třaskavá směs" namíchaná v dobrém poměru!
Vychází 1. května na Svátek práce.
LIDOVÉ NOVINY, 9. 6. 2023. Ondřej Bezr
Multitalentovaný český umělec František Skála opět zasahuje, tentokrát na poli hudebním. Jeho třetí album nese název Rotika a není o nic méně zábavné než ta předchozí.
Přestože se na hudební scéně okrajově pohyboval dlouhá léta, skutečným pojmem se František Skála stal až ve svých pětašedesáti letech, kdy v roce 2021 debutoval dvěma zároveň vydanými a značně odlišnými alby.
Jedno natočil s kapelou Třaskavá směs a pojmenoval je příznačně Debut. Bohužel zůstalo ve stínu absolutního hitu (nejen) první poloviny zmíněného roku, alba Pojď se mnou, děvče mé. Na kterém Skála za doprovodu „echtovních“ moravských muzikantů z kapely Provodovjané vstoupil na pole dechovky. Album se stalo vzápětí po vydání kultem, jedním z nejbizarnějších počinů, které kdy na hudební scéně vznikly, a zřídkavé koncerty Františka Skály s Provodovjany bývají skutečnými událostmi se vším všudy.
Být multiinstrumentalistou je povinnost
Je jasné, že dechovkový fór byl tak silný a dobrý, že jej lze jen těžko zopakovat, a tak se těžko divit, že letošní Skálova novinka navazuje spíš na zmíněný a neprávem opomíjený Debut. Skála přizval skupinu Třaskavá směs, ve které kromě něj coby zejména kytaristy, ale občasného hráče i na další nástroje (foukací harmonika, klavír), figuruje další hudebně činný člen někdejší výtvarné skupiny Tvrdohlaví Petr Nikl, jenž hraje na jihoslovanský drnkací nástroj bisernica a perkuse.
Zdá se, že k povinnostem členů kapely patří ovládat více nástrojů – vymyká se jen trumpetista Ondra Černý. Ale například známý kontrabasista Petr Tichý hraje i na pozoun a kytarista Mira Černý také na violu a violoncello. To všechno se může zdát jen jako marginálie, ale pro výsledek to má značný význam. Skupině se totiž daří dokonale využít svých instrumentálních možností a udělat skutečně každou písničku úplně jinou. A vždycky vlastně svým způsobem v rámci žánru, z něhož těží, dokonalou.
Protože jestli je něco pro album Rotika typické (a bylo i pro Debut), je to naprosté nedržení se jednoho stylu, v kombinaci s texty i jejich parodizace, jež je ovšem dotažená právě proto, že ten který styl dokáže kapela výborně vyhmátnout, včetně jeho největších klišé. Přitom konkrétní citace ze známých písniček sice nechybějí, ale jsou jen vzácným kořením, Skála s Třaskavou směsí otesávají svoje country, blues či šanson skutečně ku svému obrazu.
Country, blues, šanson
Mnohá místa alba Rotika jsou skutečně až k popukání. Když třeba na podkladu ryzí, vysloveně čítankové country, Skála deklamuje: „Znal jsem tuláka, co chodil po lesích / v Jižní Dakotě a taky v Tennessee / Znal byliny a houbám rozuměl / měl svý místa, tak dycky plnej košík měl.“ (Houbí Hemr) Nebo když „bluesové chlapáctví“ v To si piš představí v úplně absurdním poetickém kontextu: „Jó, kdyby si chtěl, kámo, někdy dostat do postele Bětu / tak si pozor dej – ta to zná / Svý básně pohoď někde na stole anebo parapetu / a jako si jí nevšímej – pro poezii slabost má.“
A možná vrcholem je nejdelší píseň alba, ve které Skála na podkladu „jakobyfrancouzského jakobyšansonu“ ve své představě umožnil setkání mima Jeana Gasparda Deburaua a moderního malíře Jeana Dubuffeta v kavárně – to, že oba umělce dělí víc než 150 let, je jen detail pro hnidopichy. „Debureau jde do byfé / na kafe bez kofeinu / U okna sedí Dubuffet / a pozoruje Seinu.“ Není to ale jen nehorázná legrace, tohle setkání, kdy si Dubuffet svému příteli stěžuje, že je „v řiti“, neboť už měsíc tráví bez milenky.
Skála pointuje celý bláznivý příběh vlastně velmi jemně a romanticky, i přes konkrétní prostředí a okolnosti oné tečky: „Když kráčejí na pisoár / oba se zapotácí / a Debureau a Dubuffet / teď rovnováhu ztrácí // Někdo by snad mohl říct / že víno špatně snáší / Já viděl jsem, že nad zemí / se oba trochu vznáší...“ A v tom je právě unikátnost a originalita Františka Skály. Na první pohled působí jako člověk, kterému není nic svaté, ze všeho si utahuje, vše
paroduje. Ale mnohé ohlasy, přímé či nepřímé citace, ať už písní, nebo třeba knih či filmů, prozrazují, že má jako autor i zpěvák vlastně na srdci možná o dost víc než jen bohapustou legraci.
Prosvítá to třeba v některých vysloveně nostalgických pasážích typu „Myslím, že psal se rok ‚64 / ve Vesně dávali Mlčení / Osm a půl, nikoli osmnáct / všechno, co chtěl bys znát, prý je tam k vidění“, kde se Skála dostává až do jakési woodyallenovské polohy. Ostatně i výběr parodovaných žánrů je vlastně docela romantický a dokonalost jejich zpracování, málo platné, vypovídá o jejich velmi dobré znalosti.
Takový „třesk“ jako Pojď se mnou, děvče mé nejspíš album Rotika nevyvolá. Ale na rozdíl od Debutu má výborné startovní podmínky – nic ze stejného tábora mu nekonkuruje. Doufejme, že se mu dostane pozornosti, kterou si skutečně zaslouží.