THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - EGON BONDY´S HAPPY HEARTS CLUB BANNED - GOLDEN LIMIT "LP"

Skupina The Plastic People of the Universe se dala dohromady v Praze v září roku 1968, pouhý měsíc poté, co do Československa vpadlo půlmilionu vojáků pod vedením Sovětské armády.

Od roku 1970 vedla kapela pololegální existenci v podmínkách, které byly s postupem času čím dál tím tvrdší, jelikož její členové odmítali jakékoliv kompromisy s režimem. Kolem nich vyrostlo undergroundové hnutí, zahrnující další hudební formace, zpěváky, básníky a umělce. Souběžně s tím, jak se hnutí rozrůstalo se však stupňovala i šikana ze strany policejních orgánů a v březnu 1976 byli členové Plastic People společně s dalšími undergroundovými hudebníky a básníky přes noc pozatýkáni. Ačkoli byli někteří z nich později propuštěni, sedm z nich bylo postaveno před soud a odsouzeno k odnětí svobody až do výše 18 měsíců za "výtržnictví". Dva členové Plastic People, jejich umělecký ředitel Ivan Jirous a bubeník Jaroslav Vožniak jsou stále ve vězení. (1)

Toto je jejich první deska. Byla sestavena z kopií pásků, které Plastic People nahráli v roce 1973 a na počátku roku 1974 na převážně podomácku vyrobenou aparaturu za použití jednoduchého nahrávacího zařízení. Album bylo vydáno bez jejich vědomí.

Jedná se také o vůbec první světové uvedení poezie Egona Bondyho. Stejně jako Plastic People se Bondy v Československu stal legendou ještě za svého života. Je o generaci starší než většina členů kapely, nicméně jeho básně se těší dlouhodobé oblibě zejména u mladých lidí pro jejich drsný a palčivý humoru, přímočarost a upřímnost, a zejména absolutní odmítání kompromisů či přizpůsobování se obecně uznávanému vkusu či názoru.

Hudebními mentory či vzory skupiny Plastic People jsou formace jako Mothers of Invention Franka Zappy, Captain Beefheart, The Fugs a The Velvet Underground. Některé tyto vlivy jsou patrné v jejich hudbě. Na rozdíl od mnoha jiných východoevropských hudebních skupin se ovšem nikdy nesnažili o prosté zavedení západní rockové hudby na odlišnou hudební scénu. V průběhu let vyvinuli vlastní vyspělý a originální styl. Jejich hudba a Bondyho texty jsou nasáté atmosférou Prahy, města, kde se v každodenním životě mísí mystika a každodennost, stejně jako absurdita a realita.

Tato deska není protestním výkřikem. Je vědomou výpovědí o tom, co je možné i v situaci, která se zdá být bezvýchodná. Spolu s ostatními kapelami, umělci, básníky a mladými lidmi, kteří jsou odkázáni na podzemní existenci v pochmurném světě, vytvořili Plastic People a Egon Bondy svůj vlastní svět radosti, důstojnosti a svobody. Underground se stal tím, čím se stál chtěl – alternativní kulturou, ve které, řečeno slovy Ivana Jirouse „se toho dá udělat mnoho, když ti, kdo to dělají, chtějí málo pro sebe a víc pro ty druhé."

Únor 1978, Paul Wilson (sleevnote na původním vydání, 2024 překlad Marek Tomin)

(1) Jaroslav Vožniak vězněn nebyl (byl ve vyšetřovací vazbě od 20. 3. do 30. 4. 1976) a Ivan Martin Jirous byl v té době v dalším vězení, tentokráte za proslov na vernisáži Jiřího Laciny.