PPU EGON BONDY TOUR 2024 - MEJLA HLAVSA´S HAPPY HEARTS CLUB BAND "2LP"

Bondyovské variace
Letí to, letí, a byť se to možná nechce věřit, od natočení debutového alba Plastiků, Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned, uběhlo již padesát let. O albu samotném píšeme jinde, poctu mu však na celkem šestnácti koncertech vzdává PPU Egon Bondy Tour 2024. Jen k názvu tohoto maratónu – vzhledem k rozštěpení původní kapely, a tomu, jak píše pořádající Guerilla Records, že "název The Plastic People Of The Universe je zaregistrován ochrannou známkou a nebyla vůle ho pro jarní turné propůjčit, byť s odlišnou datací 2024, respektovali jsme to a vypomohli si zkratkou, se kterou se Plastici – samozřejmě, že marně – pokusili odehrát pár veřejných koncertů v roce 1987."
Na turné, které začalo 4. dubna v pražské Akropoli (již předtím ale hráli PPU pro pozvané přátele 25. března v Kaštanu) a skončí 29. června na hradě Houska vždy vedle hlavní hvězdy vystoupí různá předkapela, podle dané lokality, všechny ale vydávají u Guerilly. A soudě podle zatím vyprodaných sálů je již teď je jasné, že o koncerty bude velký zájem, a také, že ohlasy jsou více než dobré. Prostě, Mejla by měl jistě radost, nemluvě o Bondym, byť ne všechny odehrané skladby skrývají jeho verše.
Pochvalu si Guerilla zaslouží jak za turné samotné, tak za skvělý dramaturgický nápad, kdy PPU tvoří ne nějací najatí hráči, kteří by doplnili chybějící původní muzikanty, ale výhradně ti, kteří se podíleli na nahrávání některého z předlistopadových alb. Jednak je tím legitimisován průřez hudební historií kapely, zároveň lze turné vnímat i jako svébytnou poctu celé jedné kapitole undergroundu, ale i jednotlivým osobnostem, které se kdy na činnosti Plastiků podílely.
A než si přiblížíme pražský výkop, úvodem možná trochu statistiky – takže, z pěti muzikantů se pouze hráč na klávesy (a dříve i kytaru) Josef Janíček podílel na nahrávání všech předlistopadových alb Plastiků, tedy od roku 1974. Bubeník Jan Brabec hrál na albech Pašijové hry velinonoční (1978, uváděny jsou roky nahrávání), Jak bude po smrti (1979), Co znamená vésti koně (1981), Hovězí porážka (1983) a Půlnoční myš (1985). Basista Ivan Bierhanzl hrál sice pouze na Pašijových hrách velikonočních, ale podílel se nahrávání téměř všech alb coby zvukový technik. Trombonista Vladimír Dědek hrál na albu Půlnoční myš a "havlovském" albu Pokoušení a violoncellista Tomáš Schilla nahrával party na Pokoušení (1986).
Stejně tak zajímavý je výběr skladeb – z celkových sedmnácti jich logicky nejvíce, šest, pochází z jubilejního alba Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned (1974), konkrétně Podivuhodný mandarin, Okolo okna, Spofa blues, Nikdo, Toxika a Magické noci. Čtyři (Nenávist vola k řeznickýmu psu, Petřín, Šel pro krev a Kanárek) jsou z Hovězí porážky, a po dvou (Rozvaha neuškodí ani kuřeti a Samson) z alb Co znamená vésti koně, eventuelně Půlnoční myš (Mladý holky a Ruka / Co zde sním a co zde vypiju). Jedna skladba, Hudebníci z konzervy, je vzpomínkou na Pavla Zajíčka a na staré DG 307, a písně Jaro léto podzim zima a Prší, prší na žádném z regulérních alb nebyly, první je na však na nahrávce pořízené 7. října 1973 v Klukovicích, druhá pak byla nahrána 1. září 1974 v Postupicích na Prvním festivalu druhé kultury. Takže potud statistika, nyní se můžeme podívat na koncert samotný.
Jak bylo naznačeno, obsazení PPU bylo omezené, bylo tedy třeba tomu jednotlivé skladby přizpůsobit, přearanžovat – což není ke škodě, naopak, jak každý ví, právě při adaptování se prokáží kvality originálu, buďto se ještě více vyloupnou, anebo jsou zcela potlačeny. A tušíte správně, došlo na první možnost.
Takže, po úvodním ajznboňáckém úvodu zazněla klasika Hudebníci z konzervy (DG 307), zpívaná a capella, jež krásně navodila atmosféru, protože následující Podivuhodný mandarin byl již naplno, přičemž hutný motiv basy (všimli jste si, jak skvělé basové linky si uměl Mejla psát?!?) zdvojovaly Janíčkovy klávesy, které nezřídka suplovaly saxofon Vráti Brabence. Ve skladbě Šel pro krev s Wernischovým textem nosný motiv basy doplňovali Dědek se Schillou a Janíčkovo sólo dostalo oproti původní versi více prostoru. A třeba se Samsonem, komposicí ne zrovna snadnou, si hoši poradili skvěle, stejně jako třeba v Bondyho rozjuchané halekačce Mladý holky, kde Dědkův trombón hraje místo basklarinetu (Václav Stádník) a klarinetu Petra Placáka, hodně vyplňuje též Janíček s klávesami, houslového sóla se ujal Tomáš Schilla i s kvákadlem.
Bondyovská Toxika začaly místo ostrých houslí lehčím free úvodem, pak ovšem Brabec odklepl paličkami a Janíček rozjel motiv kláves, pak se přidal Schilla s violoncellem místo Kabešových houslí, které supluje i Dědkův trombón, který i občas pěkně houkl, zpíval Honza Brabec. A tak podobně to šlo celý večer, přičemž vyprodaná Akropole vítala každý kousek nadšeným jásotem. Ostatně, soudě podle reakcí z dalších, zatím proběhnuvších koncertů, tedy v Brně a Olomouci, podobný úspěch měli PPU i tam, a dlužno dodat, že očividně si to užívali i muzikanti. Lze se tedy jen těšit na živé album, které by se mělo točit 26. dubna v Plzni. Snad jen, že přesně takhle by měla vypadat připomenutí dávných alb – s nadhledem, ano, i pietně, ne však ochranářsky, protože to bychom si přeci mohli pustit originál a nostalgicky vzpomínat...

Josef Rauvolf