PPU EGON BONDY TOUR 2024 - MEJLA HLAVSA´S HAPPY HEARTS CLUB BAND CD+DVD

Vladimír „LÁBUS" Drápal:
Koncerty jsou oslavou Hlavsova skladatelského talentu, lidské svobody a nespoutanosti
Rock&Pop Magazín 30. 4. 2024, text Milan Slezák

Je to možná poslední šance vidět a slyšet muzikanty z kapely The Plastic People of the Universe a zavzpomínat na dávné undergroundové časy. Její otec zakladatel, baskytarista a zpěvák Milan „Mejla" Hlavsa, sice v roce 2001 zemřel, skupina však hrála dál. A přežila v podstatě do současnosti, byť se muzikanti před pár lety rozkmotřili a rozpadli na dvě party. Vladimír „Lábus" Drápal, majitel labelu Guerilla Records a přítel kapely, dokázal některé z těch, co sestavou The Plastic People of the Universe prošli, přesvědčit a vyrazit s nimi na PPU Egon Bondy Tour 2024 věnovanou padesátému výročí nahrávání alba Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, které se ilegálně uskutečnilo na hradě Houska (mimochodem, právě tam probíhající turné 29. června skončí). The Plastic People of the Universe hrají ve složení Josef Janíček (klávesy, kytara, zpěv), Jan Brabec (bicí, zpěv), Vladimír Dědek (trombon), Tomáš Schilla (violoncello, zpěv) a Ivan Bierhanzl (baskytara).

Byl to tvůj nápad dát znovu dohromady rozhádané The Plastic People of the Universe?
Ano, říkal jsem si, že by bylo fajn při takovém výročí udělat alespoň jeden koncert v pražském Paláci Akropolis, kde by ti rozhádaní kluci vystoupili spolu. První neúspěšný pokus byl, když jsme si ve vyprodané Arše připomínali nedožité sedmdesátiny Mejly Hlavsy. Tam už se nakonec objevil zárodek těch dnešních The Plastic People of the Universe a většímu rozmachu tehdy zabránila zlomená noha bubeníka Honzy Brabce. A tohle byl druhý, a rozhodně poslední pokus, neúspěšný rovněž. Bohužel, nepodařilo se, příkopy jsou hlubší než hluboké.

Muzikanti, kteří se nakonec na turné jet rozhodli, kývli hned?
Můj plán byl odehrát komplet desku Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, pokřtít ji a nazdar. Ale po první schůzce, když teda všichni kývli, a nebylo to hned, sestavil playlist odvěký kapelník Pepa Janíček a vzal to od podlahy, z každé desky něco. To se v podstatě posléze ukázalo jako výborný nápad a dokázalo to sílu hudby Plastic People v jisté rozmanitosti, přičemž bylo zařazeno i pár skladeb, které se vlastně veřejně nikdy nehrály. Ale také je v tom ohromný kus práce, rozepisování partů a aranží do not, nekonečné zkoušky, kdy se diskutovalo, jak to vlastně Mejla myslel a jaký souběh tónů tam zazněl.

Houslista Jiří Kabeš a kytarista Joe Karafiát na to nekývli, nebo je ostatní nechtěli?
Od začátku bylo záměrem udělat skladby tak, jak jsou na deskách. Čili bez kytary. Zbytek otázky nechť zůstane ukryt pod milosrdnou oponou času.

Saxofonista Vráťa Brabenec není v sestavě kvůli zdravotnímu stavu?
Zejména kvůli zdravotnímu stavu. Byl několikrát na operaci kýly a prakticky mu lékaři zakázali hrát na saxofon. Z toho logicky vyplývalo, že náročnější, a v podstatě už jakékoli hraní je vyloučeno. Probíral jsem to s ním, ale prostě už se mu nechtělo trmácet po věčně ucpaných dálnicích, kde k benzínce je ještě daleko. Nejradši teď sedí doma a píše a píše. Už i toho rumu si dá jen kapku na chuť.

Kdo dal dohromady sestavu?
Já. Podmínkou bylo, aby všichni členové byli součástí skupiny ještě před rokem 1989, kdy účast v kapele byla opravdu zkouškou charakteru, věrnosti věci a také pochopení pro komunitu, jež tvořila nedílnou, a vlastně jedinou součást publika. Také je to v podstatě pocta celé té partě, že byla ochotná strpět příkoří kvůli tak nehmatatelné věci, jako je hudba.

Proč vystupuje kapela jen pod zkratkou PPU?
Název The Plastic People of the Universe má zaregistrovaný Kába a já jsem to respektoval. Zlé krve proteklo už dost a mým posledním záměrem by bylo přilévat olej do ohně. Mluvil jsem o tom záměru i s tou druhou partou, nadšení to teda nevzbudilo, spíš naopak. Spíš hodně naopak, ale prostě geniální písně Mejly Hlavsy nechť zní v různých podobách a časech, nikdo na ně nemá monopol. PPU ostatně byl název, kterým se zkusili The Plastic People of the Universe zpřítomnit v roce 1987, když se pokusili, samozřejmě marně, vystoupit veřejně. Pak se vlastně kapela, i v důsledku toho, rozpadla a vznikla Půlnoc.

Jaká byla tvá úloha?
Nazval bych se urputným mediátorem, vytrvalým optimistou a trpělivým nosičem vody. Nicméně jsem byl přesvědčen o tom, že to má smysl. Za majstrštyk považuji vyprodat na začátku dubna klub Palác Akropolis a udělat celorepublikové turné kapele, kterou vlastně nikdo neslyšel, protože až v Akropoli byla veřejná premiéra. Takže i jako manažer a organizátor jsem, myslím, obstál.

Plastici už odehráli v rámci turné pár koncertů. Jaký z nich máš pocit?
Naprosto omamný, hudebně i lidsky do sebe všechno zapadlo. Všichni cítí odpovědnost za to, co odvedou na pódiu, a právě i vzhledem k letitému přátelství s Mejlou chtějí ponechat jeho písním toho ducha magických nocí. Namísto Vráťova zdivočelého saxofonu duje disciplinovaný trombon Vládi Dědka. To byl největší oříšek, ten se angažmá bránil nejdéle, museli jsme podniknout s celou kapelou služební cestu a zlomit ho. Myslím, že dneska už nelituje a za Vráťu je více než důstojnou náhradou. Honza Brabec svým bubnováním dělá z každé skladby dobrodružství, Pepa Janíček zpívá neskutečně čistě a užívá si hry i sólování s nenapodobitelným zvukem, violoncello Tomáše Schilly nahradí mnoho dalších nástrojů a monotónní rytmus na basu drtí spolehlivě Váňa Bierhanzl. Sedlo si to báječně a moc potěší, že Jana Hlavsová byla skutečně nadšená, že Mejlovy skladby slyšela po tolika letech v téhle úpravě. A kvituje to i publikum, které chodí v hojné míře a ve značném věkovém rozptylu.

Poslední koncert turné proběhne koncem června na hradě Houska. Čím bude zvláštní?
Nepochybně místem, protože pachatelé se vrátí na místo činu. Právě v komnatách hradu vznikla ta nahrávka. Na Housce vystoupí i Svatopluk, který hraje písničky Sváti Karáska. Ten byl tehdy na Housce kastelánem a nahrávání umožnil. Jarda Hutka je legendou zase ve svém žánru. Navíc jeho neustálé úsilí o lepší a spravedlivější svět je totožné s lidskými hodnotami The Plastic People of the Universe, a vlastně celého disidentského hnutí, jehož pel, myslím, z Plastiků nikdy nikdo už nesetře. Ostatně každý koncert je věnován nejen zemřelým přátelům z veselého ghetta, ale také Ukrajině a Izraeli. Turné je celé dělané pod hlavičkou Guerilla Records, takže je logické, že předkapely jsou ty, které u Guerilly také vydávají. Vydavatelství považuji od začátku za jednu velkou rodinu, v níž se všichni znají a kde panují přátelské vztahy. Proč nedopřát, abychom se navzájem potěšili koncertováním s absolutní legendou a před početným publikem.

Vyjdou alba The Plastic People of the Universe na vinylu?
Už vyšla, s výjimkou nahrávky Líně s tebou spím, na kterou má práva někdo jiný. A právě LP Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned byla poslední regulérní deska. Tohle turné je vlastně oslavou jejího počátečního nahrávání před rovnými padesáti lety a dokladem toho, že tahle hudba vůbec nezestárla. Stále zůstala mimořádnou a originální. Navzdory mýtům, jimž pořád věří tolik lidí, že Plastici neuměli hrát, jsou koncerty oslavou Hlavsova skladatelského talentu a lidské svobody a nespoutanosti, která k undergroundu neodmyslitelně patří.

Vyjde i nějaká albová rarita, třeba nějaká zapomenutá koncertní nahrávka?
Na jedné právě dělám (a vyšla! Viz LP ATELIÉR KADLEC 1974), ale zatím nebyl čas řádně prozkoumat technickou kvalitu výchozí nahrávky. Čekám, až se ve studiu Jámor uvolní prostor. Jinak se teď vrhnu pro změnu na nahrávky skupiny DG 307, která je pro mě osobně a můj život neméně důležitá. Ten pomalu zanikající svět, jenž je i mým světem, chci ještě uchovat v paměti a ukázat, že kultura pro nás byla podstatná a že vznikaly v omezených podmínkách neomezené věci, že i v době nesvobody lze svobodně tvořit.

Co bude podle tebe s Plastiky po turné?
To nevím ani já. Necháváme věc otevřeně plynout a samo se ukáže, co je nakonec nejlepší. Jestli pokračovat, anebo turné důstojně ukončit v Arše, kde 21. září proběhne festival k nedožitým osmdesátinám Ivana Martina Jirouse, jednoho ze stvořitelů The Plastic People of the Universe. To by byla, myslím, taková pěkná tečka za tím naším příběhem.

P. S. EDIT 1.11. 2024:
Protože sestava PPU EGON BONDY TOUR dostala nabídku u příležitosti výročí 17. listopadu zahrát v Bratislavě, přihodili jsme k tomu ještě pár koncertů.
Když už se to bude zkoušet, bylo by škoda neužít si ještě trochu hraní, že jo.
Co bude v roce 2025 uvidíme, ale rozhodně žádné turné, ani kulturáky.
pátek 15. 11. Třebíč Art Rock bistro U lípy (+ Vítrholc)
sobota 16. 11. Zvolen, Divadlo Jozefa Gregora Tajovského
neděle 17. 11. Bratislava, Klub Pod lampou
pátek 6. 12. Písek, Divadlo Pod čarou
sobota 7. 12. Hradec Králové, Sbor kněze Ambrože (od 18:00 hodin)
pátek 13. 12. Broumov, Underground klub Eden (+ Bílé světlo)
sobota 14. 12. Teplice, Knak (+ AKU AKU)
sobota 21. 12. České Budějovice (+ Malé zuby), Kulturní dům Beseda