VLADIMÍR FRANZ - HA-HAMLET!!!

LIDOVÉ NOVINY (28.1.2006), rubrika JUKEBOX

odpovídá herečka Iveta Dušková, CD vybíral Petr Vizina

Vladimír Franz - Ha-Hamlet!!!

skladba: Král je mrtev

Dobrá muzika, i když na mě moc temná. Já ji posuzuju třeba podle toho, jestli by se dala pouštět studentům. Tohle je hodně emotivní věc, budící představivost, ale temná. Vladimír Franz? Vím, že dělal muziku k filmu Kamenný most. Když jsem ten film viděla v pracovní verzi, ještě bez muziky, přišel mi docela vtipný. Ale s hudbou to celé dostalo tak trochu temnější odstín. To je emoční věc, nemá nic společného s tím, jestli toho tvůrce znáte, nebo ne. Jako scénická by to ovšem bylo výborné. Cítila jsem, jak na mě z toho tlačí na srdci, skvěle to vyjadřuje běsy, které v sobě tvlůrce nejspíš má. Když mám dost síly, tak si takovou věc klidně poslechnu, ale pocitem stesku nebo melancholie by mě to táhlo dolů. V takové chvíli si si raději pustím Pavlůicu, aby mi dodal energii

Salon Práva 24.11.2005

Do tří cyklů - Místo pro Hamleta, Hon na Shakespeara a Poselství tohoto času - rozdělil skladatel, hudebník, člověk mnoha podob a profesí Vladimír Franz shakespearovskou svitu. Jedná se o autorsky upravenou a rozšířenou verzi jeho hudby pro inscenaci režiséra Vladimíra Morávka Hamlet v Klicperově divadle v Hradci Králové, jež v roce 2000 obdržela Cenu Alfreda Radoka za původní hudbu. Na nahrávce se kromě autora (klávesové nástroje) výraznou měrou podíleli perkusionista Radek Němejc, sbor Ars Brunesis Chorus s dirigentem Romanem Válkem a členové Filharomie Bohuslava Martinů Zlín.
     Stylově i žánrově pestrá hudba je pevně semknutá jednotící linií autorova skladatelského rukopisu. Franz v sobě nezapře milovníka klasické hudby i rocku, jízlivého intelektuála i zvukového fajnšmekra. Vedle až divadelně pojatých pasáží konkrétní hudby najdeme ve skladbě i středověký chorál, dechovku, ozvuky soudobé vážné hudby včetně industriálních zvukových ploch, i krátké melodické střípky. CD lze velmi dobře poslouchat i bez znalosti původní inscenace. Je v podstatě autorovým komentářem k romantickému mýtu hrdinství a patosu v konfrontaci s všeprostupnou ironií a kýčem postmoderního životního "slaďáku".

FREEMUSIC, 14.10.2005

Vladimír Franz, podobně jako třeba Milan Knížák je postavou nepřehlédnutelnou a to nejen svým zevnějškem. Za maskou divokého domorodého válečníka se totiž skrývá člověk vpravdě gotický a nadmíru činorodý v nejrůznějších oblastech kultury i veřejného života, jež je zároveň originálním výtvarníkem a hudebníkem, publicistou i celospolečenským glosátorem (v neposlední řadě profesorem Akademie múzických umění).
Ve svých symfoniích a scénických oratoriích přitom využívá klasických hudebních forem - od baroka a renesance až po ohlasy Martinů či Stravinského, lpíc přitom na zachování zřetelných melodických a harmonických postupů. Nejen z tohoto hlediska, ale i pro kritické postoje vůči "sterilní moderně" jej tak lze označit za představitele návratu ke "krásným formám". Že však u takové mimořádné osobnosti, jakou Franz bezesporu je, není vše zas tak příliš jednoznačné a lehce pojmenovatelné, o tom nás přesvědčuje jeho "ironická, postmoderní svita o věcech tragických" zpracovávající proslulou shakespearovskou látku.
Na silný prvek jisté paradoxnosti a ironie nás odkazuje již samotná grafická podoba obalu, zachycující Franze jako drsného fetišistu před naplněnou knihovnou a s od úst mu vycházející comicsovou bublinou (s názvem alba Ha-Hamlet !!!). Samotná hudba - scénická svita, kterou Franz natočil již před čtyřmi lety za spolupráce Ars Brunensis Chorus a členů zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, je pro posluchače jedním velkým zvukovým i stylovým dobrodružstvím, zážitkem, s kterým může zápolit, ale i identifikovat se jak posluchač z tzv. vyššího artu, tak zároveň "nevzdělaný" rocker.
Franzova hudba je totiž nesmírně čistá, hravá, plná neustálých překvapení, zároveň však harmonická a silně epická. Jen málokdo si totiž dovede představit tak umně skloubený propletenec barokních a renesančních motivů s názvuky jihočeské dechovky, změti rozkuráženého smíchu a monumentálních varhan, roztomilých říkánek a tajuplného cinkotu či třeba nádherného sboru ve stylu Orffovy Carminy Burany a profánně znějícího vánočního motivu.
Franz však vše zkomponoval s takovou naprostou samozřejmostí, jež v některých momentech přímo bere dech. Na ploše šedesáti minut se nám představuje jako jeden z mála těch, pro něž forma není záměrem, ale prostředkem seberealizace. V tomto směru jej lze opět srovnat snad jen s Milanem Knížákem, jež tak však činí naopak z pozice tzv. běžné pop music. Možná i proto není třeba Ha-Hamlet !!! asi více popisovat, tohle album se až příliš vymyká běžně ustáleným zvyklostem - a to i z pozice recenzentových pocitů. Jako u každé mimořádně individuality totiž nelze pro nikoho předem zaručit, že Franzovo dílo a záměr uchopí. V tomto směru jsem se zde o to i já jenom lehce pokusil.
P.S.:
Převážná část obsahu tohoto CD byla napsaná pro divadelní inscenaci Hamlet Klicperova divadla v Hradci Králové a v roce 2001 byla oceněna Cenou Alfréda Radoka jako nejlepší původní hudba k divadelní inscenaci.

Igor Nováček

Nedělní svět 25.9.2005

Ústřední motivy kompozice Ha-Hamlet!!! pocházejí ze scénické hudby pro stejnojmennou inscenaci Klicperova divadla. Režisér Vladimír Morávek, který se nespokojil s tradičním výkladem Shakespeara, oslovil stejně invenčního Vladimíra Franze a výsledkem bylo kongeniální spojení akce a emocí. Za pomoci ARS Brunensis Chorus a Filharmonie Bohuslava Martinů zde Vladimír Franz svobodně spojil prvky renesanční hudby s dechovkou a zůstal srozumitelný širšímu publiku. Deska ospravedlňuje přední místo Franze mezi současnými autory scénické hudby, kamuž se dřív dokázal zařadit při inscenacích Faust, Bloudění, Pašije nebo Maryša.