DG 307 - TRIBUTE "2CD"

Pavel Zajíček je mimo jeho uměleckou tvorbu i stěžejní postavou našeho vydavatelství. Byl to právě on, kdo mě v roce 2001 oslovil, že by chtěl znovu vydat nahrávku, kterou pořídil v roce 1992 s Mejlou a měl v úmyslu ji oživit dalšími nástroji. Domluvili jsme se a k tomu mi dal master Siluet, které si tehdy kapela DG 307 vydala sama, ale dávno se rozkutálela mezi fanoušky. Takže to byl prvopočátek Guerilla Records a během těch dalších let jsme – a už DG 307, anebo PZ sólo – vydali takřka 30 titulů na CD a v posledních letech i na LP. Přesto je to málo! Letos by se PZ dožil 75 let a k jeho poctě mě napadlo oslovit spřátelené hudebníky, aby natočili některou ze skladeb z DG repertoáru. Bylo to skvělé - všichni souhlasili a navíc každá kapela si vybrala jinou píseň a také zpracování se zásadně liší, od věrné kopie až po svébytné uchopení hudby. Ale každé zpracování v sobě udrželo kvalitu a výjimečnost Zajíčkovy produkce. V sekci „k poslechu" jsou dvě ukázky z CD, které potvrzují rozličnost zpracování a pak jsou tam ještě dvě skladby, které se na CD už bohužel nevešly (Zaměstnanci moštárny a Sbor břežanských kastrátů). Tolik k „tribute".
CD 2 obsahuje jednu jedinou skladbu... je to závěrečná píseň z divadelní hry Pustina. Ta se v letech 2014 – 2016 v režii Miroslava Bambušek hrála ve Studiu Hrdinů a skončila z důvodů prudkého zhoršení zdravotního stavu Pavla Zajíčka, který hrál hlavní roli. Vždyť to vlastně byl příběh jeho života. Hru jsme na film začali převádět ještě za jeho solidního zdraví, které se ale postupně zhoršovalo, až byla spolupráce nemožná zcela. Využili jsme tedy materiálu, který již byl hotový, a to se týkalo i hudby, která tvořila „naživo" rovnocennou součást představení. Tu kapela posléze nahrála v roce 2017 v hudebním studiu Professional sound pod dohledem Vojtěcha Komárka a Pavlův hlas byl postupně přidáván buď ze záznamu, anebo něco stačil ještě namluvit osobně. Postupem doby však bylo zřejmé, že je u konce svých – nejen tvůrčích - sil. Původně jsme zvažovali vydat fragmenty z celého představení, která byla pro Pustinu nahrána, ale kolektivním rozhodnutím všech členů DG 307, kteří se tehdy na nahrávání podíleli, byla nakonec tato varianta zamítnuta; stačí, co zazní ve filmu. Vzhledem k legendě, jakou DG 307 zcela jistě představují, se to jevilo jako zbytečný krok někam, kam nikdo už nechtěl vstupovat. Z piety jsem přece jenom vybral píseň, kterou celé představení - i film – končí, a je tady také poslední skladbou, která pod jménem DG 307 vyšla. Poslední, kterou Pavel Zajíček ještě nahrál, byť z ní uslyšíte, že sám se už pomalu přesouval na jiný, vzdálenější břeh. Berme to tedy jako jakousi symbolickou tečku za příběhem člověka, který, jak sám říkal „se nebál vstoupit do svých snů". Nikdo druhý takový už nebude.