OLDŘICH JANOTA & KAPELA JEDNÉ NOCI - BUNKR 1992

Nahrávku z pražského klubu Bunkr (28. 12. 1992) mi poslal už před drahným časem „jen tak" Tonda Hlávka, který na ní hraje. Už tehdy mě překvapila její neobvykle široké a pestré obsazení, odlišné od obvyklých introvertních Janotových projektů. Ležela v archivu, myslel jsem na ní často, ovšem Oldřich tady najednou už nebyl a nebyla ani chuť do těch vod vstupovat, byly pořád příliš kalné a bolavé. Najednou jsem se rozhodl a napsal Janu Štolbovi (který na ní také hraje), co by říkal vydání. Odpovědí byl krásný dopis, který se později rozrostl do úžasného, básnického sleevnote. Namísto dalších slov krátký úryvek z něj (kompletní verze, kterou najdete v booketu CD, má 13 655 znaků!) nabídnu tady: „Muzika z Bunkru je na první pohled minimalistická, zdánlivě monotónní, přitom ale naléhavá a robustní. Magma se valí zvolna, ale zastavit nejde. Improvizované plochy jsou současně drsné i nedočkavé, dík Hlávkovým hypnotickým perkusím i Ferdově base se všechno hrne nesmlouvavě i dychtivě vpřed. Nikdo neví, co je za obzorem, ale jdeme tam. Je tady mystérium, přetlak i vakuum současně, živelnost i soustředění, nejistota a otevřenost jsou smísené s něčím definitivním, o čem se nepochybuje. Jeden ze smyslů repetitivnosti je v tom, že se neustále přesouvá akcent; co bylo před chvílí potlačeno, je vzápětí zdůrazněno. Nahrávka mi připomněla poutníky, obcházející ohnivou jámu; propuštění vysloužilci, posbíraní po všech koutech, zkoušejí nahlédnout za ohnivý okraj... Janotův zpěv je spíš recitace, texty jsou ostrovy uprostřed plynoucí hudby. Tehdy to byla jedna noc, co rychle minula. Protože jsme si říkali, přijdou další noci, mnoho nocí. Když po pětatřiceti letech nahrávku poslouchám, divím se a lituju – proč jsme v tom pár let nepokračovali? Ale tak to zkrátka je. V téhle sestavě jsme se už nesešli. Olda Janota zemřel v roce 2024 a s ním odešla celá neuvěřitelně křehká a pravdivá éra, ve které se pátralo po svobodě v nesvobodě, později zas po hranicích křehkosti uvnitř poněkud macešské svobody, která se tu uhnízdila. Co si z jedné noci vzít? Snad že takové noci, kdy se vše podivuhodně protne, opravdu existují, pominou, ale průsečík trvá dál, v proluce, do které je nám přístup zatím uzavřen." (květen 2026)
Obsazení: Oldřich Janota - akustická kytara, zpěv; Jan Štolba - tenor saxofon; Martin Vik - elektrická kytara; Josef Ferda Matoušek – basová kytara; Antonín Hlávka – buben; mastering Moimir Papalescu, Analogue Voodoo studio; poděkování Romaně a Ukině Yúna Janotovým. Křest všech nahrávek proběhne 30. 9. v Čítárně Unijazzu.