DG 307 - UMĚLE OCHUCENO

Týden
Sám založíš požár - Klasická deska undergroundové legendy nově
Nebývá v našich zemích zvykem vydávat v nových, remasterovaných edicích alba, která vyšla relativně nedávno. Své opodstatnění to má v případě archivních nahrávek, ale u alba, které bylo natočeno ve studiu, a ke všemu v roce 1992? Není proč.

A přesto: deska Uměle ochuceno, kterou tehdy natočili DG 307 si o následné ošetření přímo říkala. Zvuk nebyl příliš dobrý a i přes kvalitní repertoár i hráčské výkony si album o opakovaný poslech moc neříkalo. Byla to přinejmenším škoda, důvod k očistě zde tedy byl.

DG 307, kteří vznikli v roce 1973 spojením dvou význačných osobností tehdejší neoficiální scény - basisty a zpěváka Mejly Hlavsy, jinak též kapelníka The Plastic People Of The Universe, a básníka Pavla Zajíčka - byli vždy souborem víc než výjimečným. Jejich přinejmenším neortodoxní přístup k hudební tvorbě byl v té době něčím zcela neobvyklým, a to i v oblastni takzvané vážné hudby - natož pak v bigbítu. Jediným předchůdcem byl (u nás) Knížákův Aktuál, ve světě pak aby pohledal. Jisté paralely by se našly u amerických soudobých skladatelů, například u Harryho Partche, ale také u Roberta Crumba, i zde však můžeme hovořit spíše o inspiraci zprostředkované. DG 307, které kromě hlavního tandemu tvořila řada dalších, víceméně příležitostných hráčů, se nevázali skutečně ničím, používali nehudební nástroje, zabývali se "sprachgesangem", jaký známe od Schőnberga, ale i od E.F.Buriana. Jejich tvorba byla syrová, neučesaná - ale autentická. K tomu přispívaly i Zajíčkovy texty, jež byly především básněmi. Opět syrovými a razantními výpověďmi o vnímání světa, tehdejší reality. Nejednalo se však o nějakou politickou agitku, jak by někdo očekával. Zajíček byl a je básník, a tak byly jeho texty zobecňujícími reflexemi, povýšenými nad jeden konkrétní řád či společnost - jakkoli zhůvěřilou a nemravnou. Zároveň, zvláště ve starších textech, byl všudypřítomný moment nabádání, morálního apelu. „Každý ráno bychom se měli očišťovat / každou noc bychom se měli milovat / každou vteřinu bychom měli bejt připravený na konec...“ - to je zcela nadčasové prohlášení mimo jakékoli ideologie. Krasoduchové se mohou pozastavovat nad občasnou zemitostí Zajíčkovy řeči, v tomto případě však není co řešit - autor pouze hledá adekvátní prostředky. „Nepotáhnu tě do jádra svejch požárů. Shořel bys... Sám si nalezneš ohniště. Sám založíš požár,“ ukazoval v roce1980 cestu. Další rozměr Zajíčkovy poezie, zvláště v pozdější době, představuje neustálé hledání, ahasverovské bloudění, chození v kruzích. Svět jakoby se stával nekončícím labyrintem, v němž je nám přebývat až do chvíle poslední: „ tady je most a tady je konec / tady je světlo a tady je tvůj stín / tady vše začíná a tady jsou slova slova...“ Po procesu s Plastiky (odseděl si rok ve vazbě) byl Zajíček přinucen k emigraci, po návratu své DG 307 obnovil. Kromě alba Uměle ochuceno vyšly ještě další desky, pokračující v nastoupené cestě.

Čím se tedy nová verze, „dekonstruovaná“, liší od té původní? Kromě zvuku, který skutečně vyrazí dech jsou to studiové dohrávky kytary, basy, bicích a elektroniky. Díky dohledu anglického producenta Johna Murche vznikla v podstatě nová deska se zcela současným zvukem, který se přitom drží téměř deset let staré Hlavsovy charakteristiky: album Uměle ochuceno je „komorní záležitostí pro opuštěné a osamělé lidi“. Zajíčkovy hledající texty, například New York-Praha-Paříž („Napsal jsem příběh bloudění / příběh labyrintu...“) či Nad stínem noci („nad stínem noci letí pták / a kreslí svým křídlem / stín do dlažby / nad kterou letí / příběh syrovosti“) si skvěle rozumějí s Hlavsovou střídmě psanou hudbou, nyní ještě více zvýrazněnou. „Někdy chci slyšet slova zrytmizovaný, hudba nebo zvuky aby doznívaly, jako ozvěny. Někdy chci slyšet rušivý melodie, který se prostupujou, prorůstaj,“ popsal svou představu písní Zajíček.

Album Uměle dochuceno ji splňuje dokonale. A ještě jedna věc závěrem: oproti původnímu vydání je doplněno písní Indiánská modlitba, jež tehdy nebyla na desku zařazena. Hlavsa, výjimečně i autor textu, v ní zpívá: „Praotče, jsi stvořitel všech věcí / a řídíš jejich běh / rozhodl jsi, že lidské bytosti / půjdou novou cestou / já se rozhodl zemřít / dnes je dobré zemřít / ale než se tak stane / dovol mi něco říct...“

Josef Rauvolf

ROCK POP
Tohle album jsem v R&P recenzoval již v roce 1992, kdy vyšlo poprvé. A povedlo se mi tenkrát faux pas jako řemen, když jsem v jedné citované skladbě omylem vydával deklamování Pavla Zajíčka za projev Milana Hlavsy. Však mi to taky původní vydavatel Karel Vavřínek (Újezd) následně dal pěkně ‚vyžrat‘…

Jinak bych ale na tehdejším názoru nezměnil v podstatě ani řádku. Čas nikterak neotupil hroty zneklidňující temnoty a až přízračné naléhavosti převážně Hlavsovy muziky a Zajíčkových syrově poetických slovních obrazů. A nezměnilo se nic ani na tom, že když Zajíček odříkává zejména sugestivní text provázející neméně sugestivní - nesmírně silnou! - melodii písně Příběh II/Útržek dopisu, neměli byste se zrovna procházet s discmanem po Nuselském mostě či poslouchat tuhle věc ve tmě a mít otevřené okno ve čtvrtém a vyšším patře. Pokušení skočit by mohlo být silné…

Přesto se oproti prvnímu vydání mnohé změnilo. Nejenže přibyla Hlavsova kompletně napsaná i odzpívaná Indiánská modlitba, mrazivá i čarokrásná zároveň - nová podoba desky totiž obsahuje svým způsobem remixy všech skladeb. K původní zvukově hodně strohé nahrávce, postavené do značné míry na klávesách, byly dodatečně přitočeny bubenické (Tobiáš Jirous, člen Eturnity), baskytarové (Ota Sukovský - jinak Abigail) i některé kytarové (Jan Pokorný; dříve Fiction a Šílenství) party a jako pikantní koření připojeny ještě různé smyčky, ruchy a jiné efekty. Charakter alba to výrazně posunulo (někde do daleko rockovější, jinde spíše elektronicko-ambientní roviny) - ovšem troufám si tvrdit, že jde o změnu k lepšímu. Ostatně tenkrát jsem desce nadělil ‘jen’ tři hvězdičky z pěti možných...

Petr Korál

FREEMUSIC 1.11.2001
Ochucení nejen umělé
První kapitola seskupení DG 307, mladší sestry Plastic People, se uzavřela s odchodem leadera Pavla Zajíčka do emigrace. Deska Uměle ochuceno / Artificially Flavored - vyšla jako jeden z několika málo titulů vydavatelství Újezd, spojeného se stejnojmenným pražským klubem, počátkem devadesátých let. (Mimochodem - nedávno jsem si, když jsem šel okolo místa kde se nacházel, uvědomil, že tenhle klub byl asi nejen pro mě podstatně důležitější než mnohými adorovanější Bunkr...) Stalo se tak v době, kdy Pavel Zajíček přijel opět do Čech (pokud mě paměť neklame, tak se vlastně ani tehdy nevědělo, jestli to je návštěva nebo návrat...), sešel se s Mejlou Hlavsou a během pár dnů, v podstatě naživo, improvizovaně, a téměř bez zkoušení, desku natočili. K realizaci přizvali tehdy jen zpěvačku Michaelu Němcovou, maličko jako hosté přispěli i cellista Tomáš Schilla a klávesista Ivan Procházka. Jednalo se tedy o jednorázovou studiovou práci, koncertovat skupina, obohacená už krom Hlavsy a Zajíčka i o další muzikanty, začala až mnohem později.

Letos další undergroundová legenda, Vladimír Drápal alias Lábus, založila vydavatelstvíčko Guerilla records, a jedním z jeho prvních počinů byly reedice starších alb DG 307. I když v tomto případě je slovo reedice vlastně dost nepřesné - deska vychází vlastně znovu a trochu jinak. Hodně hezkou charakteristikou je poznámka na bookletu - ˛d-constructed˛. Většinou se u reedic totiž dnes pouze zvukově upraví původní nahrávka - zmasteruje, popřípadě vyčistí. Pokud je vydavatel pilný, přihodí nějaký ten bonus a připíše sleevenote. Tady však k celé věci bylo přistoupeno úplně jinak. Původní nahrávka byla totiž upravena nejen zvukově, ale i muzikantsky. PZ přizval kytaristu Jana Pokorného (Šílenství, Velvet Underground revival band), basistu Otu Sukovského (současní DG 307, Abigail, ex- Domácí kapela) a bubeníka Tobiáše Jirouse, který krom bubnů dodal i zvuky a smyčky. Celá původní nahrávka byla přemíchána a jmenovaní k ní dotočili nové party. Navíc byla zařazena jedna původně sice nahraná, ale na originální verzi neobsažená skladba. Album tak dostalo úplně jiný rozměr. Jestliže tehdy se jednalo o pouhou radost ze svobodné tvorby, zde se přidávají nové dimenze. Ne - vůbec nechci říct, že současná deska je dokonalá a ta původní byla nedokončená. O to vůbec nejde. Tím, že jsou zde další nástroje, je hudba pochopitelně bohatší, je více co objevovat, zatímco původní vydání bylo zase zajímavé svou syrovostí, postavenou rytmicky převážně na suchém tlukotu automatického bubeníka.

Na nové verzi došlo vlastně ke spojení původní a současné tváře DG 307. Tedy undergroundového ducha a aktuálních technologií a postupů. Samozřejmě - některé pasáže jsou spíš jen neživou připomínkou doby vzniku, a naopak orámování celé desky - obě skladby Příběh se ukazují být naprosto nadčasové, svěží, stále fungující a platné. Doplnění původně nezařazené Indiánské modlitby, jakéhosi Mejlova intimního vyznání (po jejím poslechu lze celkem i pochopit, proč se tak nemálo osobní, sebeodhalující píseň nakonec rozhodl původně nezařadit), je naprosto logickým protipólem úvodního intra Uměle ochuceno. To je mimochodem asi nejodlišnějšm momentem obou verzí - nikdy bych nevěřil, jak může pouhé přidání jedné kytary totálně změnit duch a charakter písně.

Když jsem hrál z téhle desky na Radiu 1, utrousil jsem poznámku ve stylu, že málo platné, původní vydání zní vedle toho aktuálního téměř jako demáč. Okamžitě následoval telefonát původního vydavatele Karla Vavřínka, který byl dost rozhořčen, a sděloval mi, že původně to bylo vydáno přesně tak jak to Mejla chtěl - jednoduše, syrově a nepřeplácaně. Tomu samozřejmě nemám důvod nevěřit, ale na druhou stranu jsem si téměř jistý, že tahle verze z roku 2001 by se mu určitě líbila taky.

Tonda Kocábek

Mladá fronta dnes 4.1.2002
Deska DG 307 Uměle ochuceno je poměrně zásadním přepracováním stejnojmenného, dávno nedostupného alba z roku 1992. Tehdy to byla první spolupráce Milana Mejly Hlavsy s Pavlem Zajíčkem po sedmnácti letech. Snad kvůli jediné nově dodané skladbě, Indiánské modlitbě, kterou loni zesnulý Hlavsa na konci alba recituje do zvuku varhan, působí dnešní verze trochu jako příspěvek k módnímu pěstování kultu svatého Mejly.

Je to krásná kompozice s jedinečným kytarovým sólem v závěru, nicméně je znát, že svou sentimentálně prostou strukturou je do alba zasazena navíc. Deska totiž vrcholí už předchozím rockovým maršem Příběh II, připomínajícím svou brutalitou mladá léta Iggyho Popa. Je to poselství Hlavsovy a Zajíčkovy generace, vyrostlé na díle Ladislava Klímy a Allena Ginsberga, následujícím rockovým vlnám: „... potom sme vstoupili do zahrady rozumu, toho šílenýho podvodu, kde slepci vedou slepce a ksichty jsou zdeformovaný hrůzou a úzkostí..."

Přes moderní zvuk se spoustou zvukových smyček je znát, že hlavní inspirací DG 307 navždy zůstane hudba poloviny 70. let, kdy se poselství, s nímž přišli Velvet Underground, rozpadlo na dva proudy. Album Uměle ochuceno rámují skladby v duchu tehdejšího Lou Reedova arénového rocku, postaveného na bateriích kytarových vazeb, ale vnitřek desky spíše připomíná to, co natočil se zpěvačkou Nico jeho bývalý kolega John Cale. Pod nánosem usilovně vanoucího větru kakofonie, zdánlivě chaotických hluků a vazeb můžeme vnímat choulící se křehkost a jemnost, ale i cosi nevyřčeného, a přesto přítomného. Co všechno dokáže říct pauza, která se objeví po prvním akordu Příběhu I, nebo šumová smyčka ve skladbě Nad stínem noci.

DG 307 jako první česká rocková skupina vědomě přestala být rocková. Jak v 70. letech obcházela chudobné technické možnosti instrumentace a nahrávání, dostávala se do blízkosti postupů vážné a konkrétní hudby, která také velmi opatrně a účelově zacházela s elektronikou. Syntezátory a dohrané živé bicí vracejí Zajíčkovu a tentokrát i Hlavsovu skupinu k rockovému zvuku. Skladby tím získaly nové barvy a hlavně energii, kterou dnes již historické snímky ze sedmdesátých let postrádají. Přesto pamětník asi raději sáhne po úplně původních, skoro třicet let starých verzích Papírového absolutna nebo Andělských vlasů, jejichž autentičnost je při všem respektu k výtečné nové desce neopakovatelná.

Josef Vlček

Houser 27.9.2001
Nové české nezávislé hudební vydavatelství Guerilla Records vzniklo prvotně za účelem vydání nového alba skupiny DG 307. To se objeví až letos na podzim. První položkou katalogu nové firmy se tak stala reedice devět let staré nahrávky téže undergroundové legendy.

Album Uměle ochuceno doplatilo v době svého prvního vydání jednak na dobovou nadprodukci doposud zakázané hudby, jednak na uspěchanost produkce. Přitom se jednalo vlastně o vůbec první oficiálně nahranou desku „Dégéček“, navíc vzniklou v silné dvojici Pavel Zajíček - Milan Hlavsa (doplňovala ji zpěvačka Michaela Němcová). Také syrový elektronický sound, daný úsporností nástrojového obsazení (jen klávesy a kytary plus bicí automat), na tehdejší představy o „správném undergroundu“ víceméně rezignoval.

Stávající reedice nese na titulu poznámku „d-constructed 2001“. Ta signalizuje poměrně zásadní změny oproti původní verzi. Nejenže byla zrekonstruována a nově smíchána kompletní původní nahrávka (mnohé zvukové stopy nebyly při první edici použity), ale byly přitočeny i některé instrumentální party (včetně „živých“ bicích Tobiáše Jirouse) a objevuje se zde i dříve nevydaná nahrávka Hlavsovy písně Indiánská modlitba, jež je v kontextu smutné události začátku letošního roku na albu velmi mrazivou tečkou.

IMUSIC 7.11.2001
Na nové značce Guerilla Records vyšla undergroundové legendě DG 307 reedice alba Uměle ochuceno z roku 1992, tentokrát s podtitulem d-constructed 2001 a jednou skladbou navíc. Nahrávka, která vznikla po návratu hlavního protagonisty DG 307 Pavla Zajíčka ze zahraničí, zachycuje jeho poslední spolupráci s dávným kolegou Milanem Hlavsou, který tu vedle spoluatorství skladeb hraje na kytaru, klávesy a zpívá. Třetí členkou kapely byla tehdy zpěvačka Půlnoci Michaela Němcová, na původní nahrávce se podílejí ještě Tomáš Schilla (cello) a Ivan Procházka (klávesy). Pro nové vydání bylo album remixováno a citlivě doplněno o bicí (původně pouze automatické), smyčky a samply Tobiáše Jirouse, baskytaru Oty Sukovského a kytaru Jana Pokorného, nový ječ pochopitelně také obal s kompletními texty v češtině angličtině. K dalším plánům lounského vydavatelství Guerilla Records, zaměřeného na nekomerční undergroundovou tvorbu, patří (snad ještě letos) reedice zcela rozebraného alba DG 307 Siluety (původně vlastní náklad 1998) a také úplně nová deska téhož souboru, třetí album Bratrů Karamazových Za pět pět a reedice jejich předchozích alb, 2CD souboru Orchestr Bissext (původně É Ucho Debil Accord Band) s nahrávkami z 80. let a limitovaná digipacková edice koncertních nahrávek DG 307 z různých období existence kapely.

Miloš Latislav