Interview Vladimír Drápal & Milan Knížák (8. 11. 2012)

Co Vás přimělo k veřejnému vystupování, když Aktual prakticky (až na dvě tři výjimky) 40 let „spal“?

Určitě bych se k  tomu sám nedostal. Nerad se vracím. Způsobil to nenápadný a umíněný mladý muž Jaroslav Riedel, který mě tak dlouho přesvědčoval až jsem nakonec podlehl. Natočili jsme desku a teď dokonce i hrajeme.

Před rokem jste vystoupili na festivalu Pocta českému undergroundu v Arše a měli jste před vyprodaným hledištěm obrovský úspěch. Jaký jste měl pocit?

Samozřejmě, že mě to potěšilo. Měl jsem totiž pocit, že lidé netleskají z nostalgie,  ale z  nadšení. Řada z nich určitě tleskala proti své vůli, poněvadž média dělala po roce 1990 všechno, aby ze mne udělala monstrum, vládního přisluhovače a zrádce avantgardy.

V prosinci máte koncert v Lucerna Music Baru, bude to ojedinělé vystoupení, anebo chystáte "sem tam" zase vystupovat?

Nevím, jestli bychom měli omílat své vystoupení příliš dlouho, ale líbilo se mi, kdybychom zahráli ještě v Bratislavě, protože Slovensko bylo tehdy součástí společného státu a tedy pod společným jhem.

Jak "svědomitě" se připravujete? Liší se dnešní příprava na koncert zkoušek v minulosti?

Připravujeme se opravdu svědomitě, tak, jak to většině dědků v kapele život umožňuje, ale současné zkoušky jsou spíše o domluvě než o drilu. Původní kapelu  Aktual bylo třeba držet pevnou rukou, aby se z ní vůbec něco vyrazilo.

Máte informace, co dělají Vaši bývalí spoluhráči z 60.-70. let?

Aktualem prošlo 14 lidí včetně mne. Dva umřeli, jeden je bezdomovcem ve Vídni, další propil byt a teď skomírá někde na vesnici, ještě další je zavřený za pornografii, blondýn Londýn ztratil rytmus. O ostatních nevím, jen Pěnkava se po letech probudil a posílá nám žertovné maily.

Vzpomínáte na tehdejší koncerty s Aktualem s nějakou nostalgií, anebo je to pro Vás už uzavřená kapitola?

Nevzpomínám na koncerty Aktualu s nostalgií, jen si stále víc a víc uvědomuji, jak obrovský rozdíl byl mezi námi a zbytkem scény. Když jsme poprvé hráli s Plastikama v Suché u Nejdku, tak navlečeni v dlouhých řízách kopírovali Velvet underground a až dlouho potom se začali pokoušet o vlastní tvorbu. Ke cti je jim třeba přičíst, že byli jediní, komu se naše hudba tehdy líbila, zbytek obecenstva jsme museli skopávat z pódia.

Překvapuje Vás, jak mnoho z těch přes 40 let starých písní je aktuálních i dnes?

A s nástupem komunistů k moci budou ještě aktuálnější. Asi by to nemělo zůstat jen u zpívání. Proti pronikajícím komunistům bychom se měli začít vehementně bránit.

Máte v repertoáru nějakou novinku? Pokud ne, proč neskládáte nové písně?

Napsal jsem píseň, kterou jsem chtěl použít jako přídavek, ale klukům z kapely se tak zalíbila, že jí okamžitě zařadili do běžného repertoáru. Jedná se o „Píp píp androš chcíp“ a jako přídavek vybrali mojí písničku ze začátku 90.let „Do víka nekopat“. Skládám spousty věcí, především však komorní hudbu, v prvé řadě smyčcová kvarteta. Ale napsal jsem, po Aktuálním období, i řadu písniček (možná až 100), z nichž některé by kapela Aktual hrát mohla, ale mě to už moc nezajímá. Připadá mi, že undergroundová hudba se stala druhem popu.

Uvědomil jste si, jak Vaše nonkonformní – mám na myslí teď hudební, resp. „nehudební“ - vystupování  koncem 60. let ovlivnilo celou českou nezávislou scénu a přímo podnítilo - inspirovalo celý český underground k novému projevu (Plastici, DG 307, Umělá hmota, Dom atd. apod.)? Jak k tomu dojde, že je někdo „první“?

Nevím, jak k tomu dojde, že je někdo první. Mě se to stalo několikrát. Např. jsem považován za otce tzv. „Broken music“, což je mimochodem můj termín z r. 1965. Nezajímal mne příliš big-beat. Beatové koncerty, které jsem navštívil, bych spočítal na prstech jedné ruky. Zajímalo mě sdělení a to naléhavé sdělení, a jelikož jsme neměli téměř žádnou aparaturu a ani peníze, za které bychom si jí mohli pořídit, vymýšlel jsem způsoby, jak dosáhnout hodně barevného rámusu. Z toho vzniklo něco, co ještě dnes vypadá hodně jinak, než zbytek hudby.

Je pro Vás hudba inspirací? Pouštíte si ji třeba při malování? Pokud ano, jakou?

Nevím jestli mě hudba inspiruje, asi ne, ale poslouchám ji především v autě, a to výhradně hudbu tzv. vážnou. Miluji ranou modernu, ale poválečné výboje mi nejsou cizí. Z populární oblasti mě fascinují stará blues. Ale to je vlastně lidová hudba.

Myslíte si, že má cenu vydávat hudbu z dob totality (před rokem 1989) a že má vůbec ještě dnes posluchači, zejména mladému, co říct?

Nemyslím si, že tahle otázka má smysl. Já, například, miluji hudbu  barokní a vůbec nepociťuji její starobylost. Naopak, v některých Bachových skladbách nacházím to, co současné hudbě chybí. Je určitě spousta hudebních skladeb z minulosti, které nemá cenu znovu vydávat, poněvadž byly zbytečné už v době jejich vzniku,  ale jsou věci, které nestárnou, poněvadž mají v sobě stale velkou porci energie.

Je podle Vás hudba (a možná umění vůbec), která vzniká z vnitřního přetlaku nezávisle na diktátu doby (trh, idologie apod.) nějakým způsobem jiná, nadčasová

Je mi jedno, jestli dílo vzniklo jako útok proti establishmentu nebo jeho produkt. Znám mnoho umělců minulosti, jejíž díla dnes bezproblému klademe vedle sebe i když někteří z nich byli z té, jiní z opačné strany společenského spektra. Je to o té energii v díle skryté, jak jsem již výše uvedl. Nejkrásnější by pro mne bylo, kdybychom uměli udělat dílo bez tlaku, bez protestu, jen z prosté životní radosti. A zase by ta radost nemusela být extatická, to znamená, že dílo by vznikalo za normálních okolností ničím neohrožováno, ničím neprotěžováno. To už jsme se asi odnaučili.

U vydavatelství Guerilla Records jste vydal dvě CD, každé jiné. Máte ještě nějaké plány ohledně vydání svých písní?

V posledním desetiletí píši zběsile noty. Vznikla spousta komorních skladeb většinou smyčcových kvartetů z nichž 13 jsem připravil do tisku, aby je mohli případní zájemci hrát. Průběžně také píši písně, jen tak, bez představy o provedení. Určitě bych rád nahrál a vydal alespoň některé  z novějších kompozic, ale protože jsou závislé na profesionálním  provedení jinými muzikanty (a některé jsou technicky dost obtížné), je to zatím mimo mé možnosti. Desky, které jsem vydal u Guerilla Records mám rád, zvláště „Broken tracks“, poněvadž ukazují několik fragmentů mé práce tak, jak jí většina českých posluchačů nezná.

Posloucháte vůbec  svoje skladby? Řada lidí si myslí, že jsou "neposlouchatelné"...

Své skladby poslouchám docela rád, ale na rozdíl od vaší řady lidí, mě stále překvapuje jak jsou tradiční. Hodně totiž pracuji s melodií a klasickou harmonií i když rád občas vybočím.

Vladimír Drápal & Milan Knížák (8. 11. 2012)