STOLNÍ SPOLEČNOST - VEČERY

ROCK AND POP 2/2007

Žatecká Stolní společnost si na debutovém albu spokojeně jede v tradici „starého" českého undergroundu, jehož coververzemi ostatně koncem 90. let zahájila svou činnost. Však také kapelu souvěrců podpořili hosté z řad PPU (saxofonista Vratislav Brabenec) a DG 307 (Tomáš Schilla). Hudebně se sice Stolní společnost nedostává o mnoho dál, než k repetitivním figurám a zpěvu-nezpěvu, nicméně nahrávka potěší mnohem menší křečovitostí, než jaká bývá v podzemních krajích zvykem. Špatné nejsou ani  texty Ondřeje Zámečníka, ač pochopitelně blednou vedle zhudebněných básní Morgensternových, Verlainových, Gellnerových či Fieldových. Vyznavače undergroundové estetiky by mohla Stolní společnost potěšit, mimo ghetto zjevně - či spíš „slyšně" - mířit nechce.

A umírněné udržování tradice jest věcí veskrze chvályhodnou.

Tomáš S. Polívka

Freemusic 21.11.
I díky výborným textům, neokázalému muzikanství a v neposlední řadě účasti Vráti Brabence a Tomáše Schilly je album Večery - k undergroundovému odkazu se hlásící - žatecké Stolní společnost jednou z nejlepších domácích nahrávek tohoto roku.

Kapel hlásících se k odkazu českého undergroundu v současnosti není příliš mnoho, většina z nich navíc trpí nedostatkem nadhledu a invence. Největší devízou je tak pro ně distanc od vzdálených vod mainstreamu, ideová spřízněnost s jinými podobně orientovanými kapelami a v neposlední řadě poměrně stabilní množství svých posluchačů.

Duchovním otcem této "scény" je v současnosti bezesporu lounské vydavatelství Guerilla, které za několik málo let své existence zařadilo do svého katalogu hned několik více či méně zajímavých "podzemních" seskupení. Zatím nejnovějším přírůstkem do něj je hodinové CD Večery žatecké kapely Stolní společnost. Ta po sedmi letech své existence rozhodně nepatří mezi frekventovaná jména, možná i díky tomu, že většinu koncertů odehrála pouze v nejbližším okolí svého působiště.

Již delší čas ji však provází slušná pověst, hovořící o mixu šansonu, jazzu a undergroundové estetiky s lehkým vlivem Psích vojáků. Poslech albové prvotiny Stolní společnosti ji pak přinejmenším potvrzuje. Pro album je charakteristické pomalejší tempo s výraznými vzorci baskytary, prokládanými často zjitřenými pianovými motivy, z nichž vystupuje přesvědčivá deklamace velmi silných textů, ať již z pera baskytaristy a zpěváka Ondřeje Zámečníka nebo od převzatých autorů jako Paul Verlaine, T.R.Field, Christian Morgenstern a František Gellner.

Právě způsobem přednesu kapela nejvíc upomíná na undergroundové zdroje (Plastic People, Psí vojáci, Národní třída, Invalidní důchod), zdatnou a pestrou instrumentací však stojí zřetelně na vlastních nohách. Lehce bluesově laděná kytara Michaela Vanyše nevydá ani o zbytečnou notu navíc - v klidnějších pasážích upomene na "zvonivý" styl Alexandera Hackeho za jeho působení v Crime & The City Solution, v ostřejších, rockověji pojatých skladbách (Delirium, Balada v hadrech) je naopak sveřepě hučivá. Klávesové tóny Radka Kopřivy jsou sice v řadě skladeb ze stejného výrazového arzenálu jako nespoutané prstoklady Filipa Topola, o to víc jinde překvapí zjitřeností i smyslem pro uchopení atmosféry.

K nejsilnějším písním alba patří bezesporu skladby, kterým propůjčily svoji osobitou hru dvě legendy českého undergroundu. Zatímco Vratislav Brabenec zní se svým saxofonem ještě v Anathema na to thema poměrně decentně, ve Sběrateli a především v titulní Večerech představí svoji expresivnější tvář, známou ze starých Plastiků či sólových nahrávek, včetně charakteristického "epileptického dávení". Ve zcela jiné poloze je tu dle očekávání zachycen violoncellový vklad Tomáše Schilly. I díky jeho tklivým melodickým tónům jsou VII.Pavilon (kde se navíc skvěle uplatní trombón dalšího z hostů, Honzy Krandy) a Zájmová činnost nejpodmanivějšími písněmi celého alba. Ačkoli pocitově je album prostoupeno nahořklostí a melancholií, svůj prostor si zde našel i smysl pro (černý) humor. Závěrečnou, mírně odlehčenou jazzůvku Lidově politická (s pěknou flétnou Markéty Machovcové) totiž skupina doprovodila zvukovým záznamem z oběda, plného cinkání příborů.

Pro mne osobně jsou Večery Stolní společnosti skutečně nečekaným a příjemným překvapením. A to jak z hlediska velmi dobrého zvuku a nástrojové vyváženosti, tak především díky jejich neprvoplánovité naléhavosti.

Igor Nováček