JOSEF KLÍČ - VOSKOVÁ PODOBIZNA NEPOLAPITELNÉHO

ROCK AND POP 2/2007

Scénická hudba k inscenaci Čapkovy hry Věc Makropulos, kterou Ha-divadlo objednalo u klasicky vzdělaného violoncellisty a skladatele Josefa Klíče, zdánlivě na stránky R+P příliš nepatří. Zdánlivě. Vždyť samotný autor upozorňuje, že na sebe „nechal záměrně při komponování působit vlivy barokní hudby předbachovské éry, minimalismu a rocku in oposition", ale třeba i experimenty Johna Calea. Ještě bych si dovolil k inspiračním zdrojům přihodit i Kronos a třeba i Bittovou, byť jde možná o podobu čistě náhodnou.

Přestože celé album nahrál Klíč sám, jen s občasnou výpomocí altistky Marcely Arnoštové, pokud to scénář vyžaduje, zdařile se vymyká komornosti. V expresivních momentech  dokáže pomocí playbacků vytvořit skutečně impozantní  wall of sound. Nebojí se studiových zvukových efektů ani disonancí, do zvuku cella občas zadupe, zazpívá i zahuláká.

Takový „vážnohudbý underground", který dokáže udržet pozornost i nezávisle na divadelním představení.

Tomáš S. Polívka

Nové album violoncellisty Josefa Klíče obsahuje scénickou hudbu k inscenaci Čapkovy hry Věc Makropulos brněnského Ha-divadla a dvě delší sólové kompozice. Klíč zde opět dokazuje své unikátní muzikantské cítění, jdoucí napříč všemi žánry a kategoriemi.

Představte si koncertního mistra brněnské Janáčkovy opery, člena Moravského kvarteta, interpreta děl starých mistrů i kompozic nejsoučasnějších autorů komorní hudby a zároveň spoluhráče undergroundových těles a básníků v jedné osobě. Jde to asi jen velmi těžko, ale violoncellový virtuóz Josef Klíč je nepřehlédnutelnou postavou hned několika naprosto rozdílných koncertních pódií. Není však zdaleka jen famózním interpretem, ale zároveň i velmi zdatným improvizátorem a skladatelem vlastních kompozic.

Po dvou albech V půli kopce a S kým skončila noc (nahranou společně s básníkem Jaroslavem Erikem Fričem), realizovaných lounským labelem Guerilla Records, přichází nyní na trh díky tomuto agilnímu vydavatelství Klíčova novinka nazvaná Vosková podobizna nepolapitelného. Obsahuje 22 kompozic scénické hudby k Čapkově hře Věc Makropulos, kterou v letošním roce nastudovalo brněnské Ha-divadlo a jako bonus navíc dvě delší kompozice jakožto ukázky aktuální Klíčovy tvorby.

Podobně jako na albu V půli kopce máme i tentokrát co dočinění s neobyčejně osobitým pojetím violoncellové hry a širokým skladebním rejstříkem autora. Klíč při komponování suity na sebe nechal působit vlivy rané barokní tvorby, minimalismu a kapel hnutí Rock in opposition. Ve výsledku se tak jedná o velmi pestré album, na kterém autor střídá nálady a barvy svého nástroje podle jednotlivých dějství Čapkovy hry. Přestože na disku nejsou skladby chronologicky seřazeny, posluchači svojí imaginací umožňují alespoň částečně "vstoupit" do děje.

Přestože Klíčovo pojetí jde napříč svazujícími kategoriemi, nelze někdy přeslechnout vzdálené zdroje Klíčovy inspirace. Nejvíce asi v šestém tracku Velká věc jen pro Velkého člověka, který upomene charakteristický sound Univers Zero, v dalších problesknou podmanivé ornamenty moravské melodiky (Znovuzrození E.M.), odlehčenost jihočeské lidovky (Žalobce) či magické hlavsovské postupy (Prach dějin, brána tajemství).

Některé z kompozic jsou tklivé a tesknivé, v jiných dává Klíč průchod zvláštnímu smyslu pro humor (smích, vzdechy, pískání, dětský zpěv, "kytarové" flamenco). Důležitým faktorem je skutečnost, že Klíč nepoužívá žádnou elektroniku. Přestože některé pasáže jsou doplněny rytmikou či dokonce hluky a drones, jako zdroje zvuku byly použity výhradně a jen violoncello, event.plechy. Svůj nádherný alt třem skladbám alba propůjčila hostující Marcela Arnoštová.

Igor Nováček