DG 307 - SILUETY

STEREO + VIDEO
Existence skupiny Dg 307 stojí a padá s osobou Pavla Zajíčka, umělce, jehož tvorba daleko přesahuje hranice jednoho uměleckého oboru. K světu kolem sebe se vyjadřuje nejen prostřednictvím hudby, ale rovněž jako výtvarník a především básník. Svoje poetické vize, ke kterým došel od počátečních úderných a provokativních apelů, pak nenechává pouze na papíře. Na části z nich staví repertoár Dg307. K této formě se vrátil po dlouhých letech strávených v emigraci, aby od r.1992 pod hlavičkou Dg 307 stačil natočit tři výborná studiová alba. To zatím poslední, před čtyřmi lety vlastním nákladem vydané Siluety, je nádhernou ukázkou skloubení Zajíčkovy poezie, podepřené jeho charakteristickým sugestivním hlasem, a podmanivé melodičnosti, ne nepodobné postupům jeho dlouholetého přítele, Mejly Hlavsy. I díky jednoduché stavbě jednotlivých písní a na dřeň syrově zahraným partům do sebe vše se vzácnou přesvědčivostí zapadá. Ať je to Zajíčkovo harmonium, baskytara Evy Turnové či předivo Cigánkových houslí a Schillova violoncella. Album Siluety nemá hluchá místa, navíc překvapí pestrostí, ač ze Zajíčkových textů vyzařují jakoby neustále se opakující pocity protknuté neurčitostí a neuchopitelností. Dokážete-li se naladit na tutéž strunu, nebude pro vás úniku. Už jen kvůli emocemi prosycené a neuvěřitelně silné písni Rozlitý vody nelze sesbírat se k tomuto albu dá vracet stále znovu a znovu. Tak jak se k němu vrátila společnost Guerilla Records, která jej nyní vydala v reedici.

Igor Nováček

ROCK POP 2002/1
Od prvního vydání téhle desky (1998) ještě neuplynulo tolik času, aby bylo možné se na ni podívat s výrazným odstupem a ohodnotit její případnou nadčasovost. To lze pouze z jediného úhlu pohledu, který se netýká pouze Siluet a ‘Dégéček’: model básníkovy recitace do hudebního doprovodu sice určitě nikdy nebude patřit k hlavním trendům hudby ani literatury, je však praktikován tolik desetiletí, že jej za nadčasový, ne-li věčný považovat s klidným svědomím lze. Na druhou stranu není tento přístup univerzální a Pavel Zajíček si to uvědomil. Siluety totiž jsou pomalu z poloviny deska písničková, a i když frontman ani zde není zpěvákem v pravém slova smyslu, rozhodně k němu má hodně blízko bez ohledu na to, že v obou polohách je velice přesvědčivý. Na jedné straně zpívané a opravdu melodické písně typu A co?, Valčík, Zabil Kain Ábela nebo Ábel Kaina či Tyger (snad jedině v něm je ve srovnání s Hlavsovou starší verzí Zajíček slabší), na straně druhé hudební plochy, ať už hodně divoce (7 perel), temně (Ukolébavka) či spíš jemně (Rozlitý vody nelze sesbírat) podkreslující deklamaci nejdou v kontextu alba proti sobě. Naopak, jedna doplňuje druhou, recitace bez zpěvu by možná nedokázala udržet pozornost delší dobu, skutečně uzpívat celé album by možná Pavel Zajíček zvládal dost těžce. V tom vyvážení, kterého se podařilo na Siluetách dosáhnout, jsou DG 307 ve svém žánru takřka ideální, autentičtí a - znovu opakuji - především přesvědčiví.

Ondřej Bezr