BÍLÉ SVĚTLO - DĚLNÍCI BÍLÉHO SVĚTLA

MLADÁ FRONTA DNES 24.11.2006/ východní Čechy (Hradec Kralové)

Nenechte si ujít
Kostelec nad Orlicí - Další kamínek přibyl do mozaiky historie českého undergroundu. Má podobu cédéčka legendární undergroundové kapely Bílé světlo. K vydání ho připravilo severočeské vydavatelství Guerilla records a představí ho zítra (25.11.) na jevišti SK Rabštejn v Kostelci nad Orlicí v rámci koncertu Plastic People of The Universe.
Bílé světlo vzniklo v Kostelci nad Orlicí začátkem sedmdesátých let okolo bubeníka Pavla Zemana, člena prapůvodní sestavy Plastiků, a zpěváka a flétnisty Jiřího Fryče. Dalším členem kapely byl Vladimír Kroul.
„To byli lidé, kteří kapele vtiskli podobu. My ostatní jsme byli přidavači," usmívá se Slávek Klecandr, který v Bílém světle hrál na baskytaru, kterou později vyměnil za kytaru.
Zůstala jen hodina muziky
To, co se po Bílém světle dochovalo, dalo sice jen na hodinu muziky, ale pro dějiny undergroundu to není o nic méně podstatné než třeba nahrávky kapel Umělá hmota či DG 307, jejichž archivy obsahují desítky položek. „Podařilo se mi sehnat záznamy pěti skladeb, z nichž je složena studiová část alba. Tu jsme doplnili o nahrávku v podstatě jediného koncertu, který kapela odehrála na legendární akci v Bojanovicích," říká šéf vydavatelství Vladimír Drápal. Právě po Bojanovicích komunistická Státní bezpečnost pozatýkala řadu undergroundových muzikantů a sedm z nich soudy odsoudily na řadu měsíců do vězení. Avšak nesouhlas s represemi státní moci vůči nezávislé hudební scéně nepřímo podnítil vznik Charty 77.
Cédéčko Bílého světla, nazvané podle zřejmě nejznámějšího téměř desetiminutového opusu kapely Dělníci Bílého světla, doprovází výpravný buklet, který vedle historie kapely obsahuje i reprint kroniky, kterou si muzikanti Bílého světla vedli. „I toto samotné je kus historie českého undergroundu," míní Drápal.
Oáza svobody v normalizačním marasmu
Po represích proti undergroundu nemohlo Bílé světlo na veřejné vystupování ani pomyslet, avšak kapela měla několik soukromých bytových produkcí.
„Nějaké posluchače jsme tak přece jen měli, ale pro nás byla kapela především oáza svobody v normalizačním marasmu," vzpomíná Klecandr, který se hudbě věnuje dodnes ať už v kapele Oboroh, či ve svých sólových projektech.
Bílé světlo se scházelo ke zkouškám v Kostelci. Když se tam však na muzikanty zaměřila StB, přesunuli zkušebnu do Brandýsa nad Orlicí. „I když naše muzika byla taková neučesaná, poskytla nám prostor pro jakousi invenci. Hlavně však to byla možnost tehdejšímu režimu se tím vysmát," říká Klecandr.
Kapela se rozešla poté, co se Zeman přestěhoval do jiného regionu, nahrávky Bílého světla kolovaly po fanoušcích v bůhvíkolikáté kopii. Písně, které zachycuje archivní cédéčko, byly digitálně vyčištěny a upraveny.
„Nahrávky vznikaly někde po chalupách, žádnou techniku jsme neměli. Dokonce se snad všechny nástroje nahrávaly na jednostopém magnetofonu. Ale je to náš příspěvek, dokument, že jsme si tenkrát od režimu nenechali všechno líbit," říká Klecandr.

Jan Hrudka