KVARTET DR. KONOPNÉHO & RADOMIL UHLÍŘ - SKRÝVÁM SE, ALE NIKDO MĚ NEHLEDÁ (2 CD)

UNI 2/2007
Jako herec je Radomil Uhlíř nejen nepřehlédnutelný, ale jeho nezapomenutelné minirole milicionáře-vyhazovače (Kouř), traktoristy (Pražská pětka), zfetovaného pekelníka (Čert ví proč) či chlapce ze sousedství (Díky za každé nové ráno) jsou veselé, vstřícné, a diváky vděčně přijímané. S jeho hudební tvorbou tomu počítám bude přesně naopak. Ne každý ji vydýchá, a ne každému se prvotní úsměv či nechápavý výraz nepromění následně v křeč či zděšení. Možná i to bude jeden z důvodů, proč debutové album souboru Kvartet Dr. Konopného (kterého je Uhlíř jedinou konstantou) nazvané až geniálně výstižně SKRÝVÁM SE, ALE NIKDO MĚ NEHLEDÁ (Guerilla Rec., 2006, 1:25:01) vyšlo až dlouhých šestnáct let po jeho vzniku. Vydatná porce poslechu pro náročné či otrlé (podle toho, z jakého úhlu na věc nahlížíte) názorně vysvětluje, proč je Radomil se svými proměnlivými doprovodnými sestavami legendou domácí nonkonformní hudební scény. Na prvním disku Kosmický pesimismus se záznam vrací k historické podobě z poloviny devadesátých let. Improvizované hudební plochy prozrazují invenci zúčastněných, a v dialogu s výraznou frontmanovou recitací, deklamací a hrou se zvukomalebností jazyka, získávají na síle vyznění. Krom dvou rozsáhlých skladeb na texty A. Artauda nabízí deska i autorské texty Uhlířovy, jehož lingvistická obratnost se tu roztáčí geometrickou řadou a konkrétně závěrečná skladba Fresky je úžasnou ukázkou geniální dramatické interpretace a mistrovské práce s významem slov i jejich kombinací. Na druhém disku Stíny bojovníků, který obsahuje nahrávku z loňského května, si už Uhlířova chrlení slov příliš neužijeme. Omezuje se zde jen na fragmenty a mnohem častěji s hlasem pracuje jako s hudebním nástrojem a jen vyluzuje zvuky. Není zde doprovázeným sólistou, ale organickou součástí celku, tvořeného silnými osobnostmi i zručnými instrumentalisty zároveň. Navíc se s absencí rozsáhlých textů vytratil specifický humor, redukovaný jen na názvy skladeb (Vokalista tloušťkou maskuje svůj aristokratický původ). Výsledek zní často mnohem méně experimentálně, tradičněji, aniž by ovšem postrádal napětí i dobrodružnost. A když kolečka do sebe zapadnou, je vše velmi působivé. Zároveň tu pochopitelně jsou i místa, kde se soubor nechal unést silou okamžiku, která však už při zpětném poslechu nefunguje. Konzerva tak svůj smysl určitě má, ale v tomto případě více než kdy jindy zůstává jen studeným otiskem živočišné reality a dokladem nepřenosnosti koncertního zážitku z podobné produkce. Bylo by však škoda, kdyby to kohokoliv od poslechu odradilo. Nepřehlédnutelná Radomilova postava tu dobyla další kótu.

Antonín Kocábek

A2 15/2007
Teprve po 16 letech existence vydává proslulý soubor českého alternativního popu své první album. To obsahuje dva disky: první, Kosimistický pesimismus, jež bylo natočeno již v polovině 90. let s Lumírem Gajdou a Zdeňkem „Hmyzákem“ Novákem, nabízí dvě skladby, které jsou zhudebněním tvorby francouzského divadelníka A. Artauda, a několik písní, v nichž performer Radomil Uhlíř recituje obsáhlejší autorské poetické celky (vyčnívá zejména song Fresky: Praha letní). Také hudební doprovod na tomto nosiči má umírněnější charakter.

Druhý disk, Stíny bojovníků, zachycuje kapelu v současném složení (Uhlíř, Konopásek, Štolba, Karafiát, Línek). Jak vědí návštěvníci koncertů hudba i slovo jsou zde již zcela improvizované a navozují téměř hypnotický zážitek. Na albu s přebalem založeným na grafickém listu Duch jachtaře najdeme též několik textů a výtvarných děl Mistra U., což samo o sobě stojí za pozornost.

V žádném případě neplatí, že by tvorba Kvartetu či Radomila Uhlíře byla obtížně stravitelná: naopak, máme před sebou jeden z nejoriginálnějších a současně nejzábavnějších zjevů domácí hudební scény.

Vojtěch Varyš

mGuide březen 2007

Radomil Uhlíř je na pražské scéně postavou vskutku imposantní, a to nejen díky svým třem metrákům živé váhy a dvou metrům výšky. Od dob, kdy zpíval v téměř neznámém Ultrapunku a společně s Jaroslavem Duškem zakládal divadlo Vizita uplynula skutečně spousta času, mnoho let též uteklo od založení Dvouleté fámy. Kapely, která byla na naší scéně vskutku ojedinělá, ostatně, stačí si pustit archivní nahrávky, které vydal Black Point. Uhlíř je však, zdá se, osoba proměnlivá a hlavně aktivní, výsledkem čehož je dvojalbum s možná docela neveselým názvem. Neveselý  je, pravda, také jeho obsah. Co ale také čekat, je-li spodním proudem prvního disku, natočeného v letech 1995-1996 dílo a osud francouzského myslitele a teoretika divadla Antonina Artauda – člověka, který napsal takové knihy jako Van Gogh, zasebevražděný společností, a který je autorem například tohoto výroku: „Tělo je pod kůží přehřátá továrna.“ Artaud byl prorokem nové vise divadla, ve své době (před válkou) však příliš moderní, a tak Artaud strávil část života uvězněn v blázinci. Možná trochu příliš teorie, k pochopení prvního disku však nutné. Do zdánlivě monotónního, cyklického doprovodu promlouvají dva hlasy – francouzsky a česky zde slyšíme Artaudovy myšlenky a ideje. „Slova ztratila svou podstatu, nic už nic neznamená...“ Podobně laděné jsou i další komposice. Rozvolněné a přitom sevřené. Druhý disk přináší nahrávky současné, podíleli se na nich jiní muzikanti, Joe Karafiát, Jan Štolba, Zdeněk Konopásek a další zkušení borci. Skladby jsou kratší, znamená to však pouze to, že ještě obsahově nahuštěnější.

Zlatý hřeb: Pocta Artaudovi

Zní to jako: Pocta Artaudovi

                                                                     Josef Rauvolf (Instinkt)

Freemusic 2.2.07
Kvartet Dr. Konopného je po působení v kapele Dvouletá fáma hlavní hudební aktivitou svérázného žižkovského umělce Radomila Uhlíře. Průřez tvorbou tohoto příležitostného seskupení vychází v podobě dvoj-CD prostřednictvím labelu Guerilla Records.

Skrývám se, ale nikdo mě nehledá. Tak se jmenuje dvoj-CD shrnující dosavadní tvorbu příležitostného seskupení Kvartet Dr.Konopného, jejímž uměleckým šéfem je již od roku 1990 nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná postava malíře, básníka a hudebníka v jedné osobě Radomila Uhlíře. Zároveň jakoby název alba signalizoval i Uhlířovo umělecké postavení, jelikož kromě několika epizodních filmových postav (znám je mj. z filmů Cesta z města, Skřítek, především pak jako traktorista ze "sklepáckého" příběhu Na brigádě z filmu Pražská pětka), a role zpěváka v závěrečné fázi kapely Dvouletá fáma, je i pro „menšinové“ publikum stále prakticky neznámou tváří.
Kvartet Dr. Konopného si Uhlíř zvolil jako uměleckou platformu pro své improvizované hraní, při kterém mu vypomáhala pestrá paleta více či méně známých hudebníků (mj. Pavel Richter, René Pařez, Martin Schneider, Antonín Korb…). V letech 1993 až 1998 se se svými spoluhráči soustředil především na scénickou hudbu k divadelním hrám (kromě vlastních Uhlířových i J.A.Pitínského či Tomáše Vorla), a právě materiál z tohoto období je náplní prvního disku, nazvaného Kosmický pesimismus.
Jeho ústředním motivem jsou dva rozlehlé improvizované útvary Pocta Artaudovi, věnované odkazu legendárního francouzského básníka, dramatika, divadelního teoretika a filmového herce Antonina Artauda. Na více než půlhodinovém záznamu je Kvartet zachycen jako impresivně laděné těleso, jež velice citlivě doprovází kombinovaný Uhlířův „zpěv“ a přednes jeho tehdejšího uměleckého spolupracovníka, Ladislava Šerého (jež mimochodem dané Artaudovy nadčasové texty přeložil do češtiny). Tento velmi působivý a sugestivní ponor do Artaudovy neklidné umělecké duše je doplněn na zbylé části disku vlastní Uhlířovou poezií za doprovodu dalších a dalších spoluhráčů (zde více než výrazně slyšitelných Františka Kroupu na violoncello či Hmyzáka na flétnu, resp. trumpetu).
Tyto lingvisticky ekvilibristické útvary jsou jedním z nejcharakterističtějších Uhlířových projevů i dnes (viz listopadový koncert v hospodě Nad Viktorkou), přestože druhý disk Stíny bojovníků, zachycující aktuální tvorbu Kvartetu z konce loňského roku je poněkud z jiného soudku. Uhlíř obklopen několika matadory alternativní scény (Joe Karafiát na kytaru, staronový Zdeněk Konopásek na bicí a trubku, Jan Štolba na saxofon a ve třech skladbách Vladimír Linek na klávesové nástroje) zde upouští od sáhodlouhých litánií ve prospěch heslovitých zkratek a především hlasových kreací ve stylu Phila Mintona. Přestože některé z celkem devatenácti zbrusu nových improvizovaných skladeb oplývají zvláštním kouzlem (jako např. poklidná Každý lovec má svoji honitbu či naopak expresivní divočina Stále častěji zapomínáme), většina ostatních bohužel postrádá onu surreální uhrančivost, a Uhlíř zde občas jen jakoby sekunduje poměrně tradičním freejazzovým vyhrávkám a na rozdíl od decentního hráčského vkladu z prvního disku místy až přílišnému instrumentálnímu egu svých spoluhráčů.
V samotném výsledku pak toto posluchačsky již tak nanejvýš náročné dvojalbum působí poněkud rozpolceně. Zatímco první disk zachycuje Kvartet Dr. Konopného, zdá se, skutečně v nejlepší umělecké formě (opět musím zmínit nepřeslechnutelný vklad Ladislava Šerého a hráčskou ukázněnost ostatních spoluhráčů), disk druhý je spíchnut poněkud horkou jehlou, jakoby postrádal pro Uhlíře tolik typický umělecký přesah a sloužil jen jako jakási nezávazná jam session hráčsky sice velmi zdatných, pro Uhlířovo pojetí však ne právě nejideálnějších hudebních partnerů. Jedním jsem si však jistý určitě. Jak znám Radomila Uhlíře, určitě ještě neřekl poslední slovo. Ať na tom či onom uměleckém kolbišti nás ještě jistojistě překvapí…

Igor Nováček