UMĚLÁ HMOTA - STAREJ GAUNER

Rock & Pop 12/07
Poslední opravdová legenda undergroundu konečně vydala nové album. A opravdu podařené. je zde všechno, co dělá Umělou hmotu magickou: skvělé texty, specifický a nenapodobitelný projev Milana „Dina" Vopálky, podivně svůdná poetika, propracovaná jednoduchost, euforizující energie a umělecký nadhled. K tomu přibyla pevná, promazaně šlapající rytmika, chytré vintage klávesy a hlevně rozžahavená, drze ostrá a nekompromisní kytara jak od pozdních Stooges. Kromě podařeného zvuku jsou zde hlavně velmi kvalitní skladby. Od úvodních našlápnutých hitů jako Fortuna s hlavou Medůzy nebo Starý gauner - přítel stesk se posléze objeví hypnotizující a svůdně tajemné věci jako Uši (od hostujícího Mikoláše Chadimy), nebo skvělý Bílý den, kde se UH nevědomě (?) pohybuje na území Sly Saxona a garážového free-jazzu. Do toho všeho se zjeví staré proto-punkové skladby, které dostanou luxusní obal, aby po rozbalení naplno zaútočily svou maniakálně chlupatou silou. Šílené věci („dupem do kosočtverce/budou z nás čtverce) znějí jako kolektivní radostné bláznovství, které se zvrhne v šamanskou oslabu sexu. Vondruškovo Horko ve svém geniálně diletantském rytmu vyvolává horečnaté fata morgany. Výjimečná deska!

Tom Komárek

A2 46/07
Umělá hmota má dlouhou historii, Starej gauner je ovšem její první novinkové album od roku 1993. V dnešní sestavě zůstal jediný zakládající člen, zpěvák a textař Milan „Dino" Vopálka. Vlastně se už dá mluvit o multigenerační skupině - klávesista Vojta Starý přišel na svět v roce 1983, tedy v době desátého výročí vzniku Umělé hmoty. Díky klávesám a hostujícím hudebníkům zní soubor pestřeji, ale syrová podstata skladeb zůstává neměnná. Nad všemi aranžérskými vymyšlenostmi totiž dominuje dokonalý antizpěvák Vopálka, jemuž se hlas po letech řvaní ustálil v jednotně sípavé poloze; o nějakém tónovém rozsahu je u něj těžko vůbec mluvit. Na albu najdeme novou verzi skladby Horko, jedné z úplně prvních písniček kapely. Zapadla tam zcela přirozeně, stejně jako další letitý kousek Šílený věci. Také většina ostatních skladeb se v repertoáru střádala dlouhá léta, některé byly počátkem 90. let publikovány v jiných nahrávkách. Dominantním autorem hudby je Jiří „Picek" Fryc, který dnes už s Umělou hmotou stabilně nehraje a na albu měl roli hostujícího flétnisty. Významnou posilou ve studiu se stal Mikoláš Chadima: hrál na saxofon, napsal jednu písničku i průvodní text do bookletu. Před třiceti lety patřila Umělá hmota ke špičce českého undergroundu. Dnes je „Dinovi" Vopálkovi dvaapadesát a opravdu se stává živoucím dinosaurem; hudební svět už těžko nějak změní, jeho řev je však pořád dobře slyšet.

Jaroslav Riedel    

REFLEX 43 - příloha EX 25.10.2007
Umělá hmota byla underground už v dobách undergroundu, vedle velké trojky Plastiků, DG 307 a Chadimova Extempore., to byl punk - pěšáci na bojišti slávy. Věčná nedoceněnost doháněla jejich frontmana Dina k nečekaně agresivnímu projevu, který podtrhoval i svoji jasně červenou koženou bundou, v dobách socialismu naprosto nepřehlédnutelná image. S nástupem nové vlny undergroundu (Psí vojáci, Garáž, O.P.N. a mnoho dalších) se slibná formace někam vytratila, porevoluční vstřícnou náladu nestihla využít, a tak teď začíná takřka od čistého stolu. Starej gauner je deska nahraná v profi podmínkách, ale pro audiofilní zážitek si ji nekupujte. Androš jako řemen nemůže hrát z CD jinak než na koncertě.

Tobiáš Jirous

www.musiczone.cz - 27.9.2007
Výborný bigbítový androšský nářez, výborné texty! Takto si pomlaskávám u několikaterého poslechu dnes již legend nejen pražské podzemní hudební scény, kapely Umělá hmota, které letos vyšlo nové album "Starej gauner". "Stádo živejch mrtvol, spěchá do hrobu, dávno každej ztratil svoji podobu," dí svým příjemně nakřáplým hlasem zpěvák Dino hned v první hitovce našláplé desky. A já hned úvodem konstatuji, že ačkoli je Umělá hmota opravdu jedna z těch starších fungujících kapel, mezi "oživlé mrtvoly" rozhodně nepatří. A její srdce tepe tak živě, že by jí to mohli závidět mnozí hudebníci o x-generací mladší, kteří se snaží o totéž. Jednoduchý, ale nápaditý, bigbít se zajímavými melodiemi, hraný s neuvěřitelným tahem na branku, bigbít s již zmíněnými skvělými texty. A nic na to nemění fakt, že "Starej gauner" obsahuje jak nové skladby, tak i nově nahrané kousky z historické dílny Umělé hmoty.
Tady by mohla recenze končit, protože jsem v úvodu opravdu řekl vše podstatné. Tahle deska by si to ale určitě nezasloužila, tak se jí pojďme podívat blíže na zoubek. "Starej gauner" je dalším vydavatelským bonbónkem lounského labelu Guerilla Records, který letos slaví šest let trvání. Tenhle label, zaměřený především právě na underground, alternativu, experimenty, je znám už jen tím, jak kvalitně a obsahově bohatě se snaží dělat své booklety. Ne jinak je tomu u Umělé hmoty. Krom textů a klasického soupisu členů kapely i hostí najdete hned v úvodu vzpomínku a povídání o kapele od jednoho z nejpovolanějších, znalce českého podzemí, Mikoláše Chadimy. Mimochodem, ten si na desce zahrál i jako jeden ze zajímavých hostí desky. Chadima zde vzpomíná, jak kdysi za dob totality v roce 1977, dostal do ruky pásek s výběrem tehdejších podzemních kapel, kde nechyběli třeba Plastici, DG 307 a také Umělá hmota. "Nový hudební styl, který ve světě nemá obdoby. Undergroundové hity! A největší hvězda? Dino Vopálka z Umělé hmoty!!!" vzpomíná ještě dnes Chadima na své tehdejší nadšení. A já sázím hlavu (no, možná ne mou, ale sázím) za to, že "ony undergroundové hity" sází bez problémů Umělá hmota i dnes a na "Starej gauner" nemáte fakt čas na nudu.
Dalším kladem desky je i jistá pestrost celého materiálu. Ten si sice drží základ ve výše psaném. Banda Umělá hmota ale zároveň se svou klasickou formou pracuje. A jde jí to! "Zpívejte lidi, stromy maj uši a krumpáč loví žížaly. Zpívejte lidi, hledejte duši, život je příliš pomalý!... Zpívejte lidi, ticho mne ruší, prasknou mě uši..." doslova drtí skrz ústa své vyznání MUZICE interpret a autor většiny textů Dino Vopálka v potemnělé "Uši", kde autorem hudby je již zmiňovaný pan Chadima. A jedem dál! Až psychedelicky-hipísáckou rozevlátou atmosféru má nádhernými klávesy prosvětlený "Náměsíční král". "V bouři tónů polykáš nože, zvony zvoní dál. Bílé tanečnice svíjejí se, v ulicích mezi domy. Zarudlý jedeš na hříběti, přes celý sál... Za ztracenýho zlatého kufru havrani, vyletí, v ruce svíráš slunečník. Líbáš křídla anděla, který každou chvíli odletí. Zesláblý, zpocený padáš z mraků na zelený kulečník." A já se směji a snad Vám Dino rozumím. Protože takhle nádherný a barevný popis těch stavů, kdy po prokalené a čert ví čím provoněné a prochlastané noci, nejdeš spát a pokračuješ až do úplného konce, takhle nádherný popis jsem už dlouho nečet.
"Dupem do kosočtverce, budou z nás čtverce", zní pak další z textů plných touhy po svobodě, popisu bujarého veselí, smutku i radosti z života kolem a hlavně tak upřímných. Textů, které uspějí i jako poezie bez hudebního podkladu.
"Ve světlých džínách svíjíš se na zaprášeným pódiu, v kytarovém rytmu ošlehán prudkými parfémy... Okolo krku žhavý korále, krutě řádil v lokále, s plesnivou kytarou nadále!" Pojďte řádit taky! S kapelou Umělá hmota to jde nádherně! A ty jejich kytary, ani další nástroje, nejsou plesnivé ani za mák! Konec vysílání!

Richard Kutěj

WWW.FREEMUSIC.CZ - 19.9.2007
Má tato více než třicet let stará kapela sahající do své dávné minulosti ještě stále co říct? Může kromě svých androšských souputníků rozdávat radost a energii i mladší generaci? Dino Vopálka a jeho kumpáni na svém novém albu jasně dokazují, že ano.
Umělá hmota - pomyslně třetí z legendární undergroundové "silné trojky", respektive ta její část, soustředěná kolem zpěváka Milana "Dina" Vopálky, je po dlouhém albovém půstu opět zpátky. Na nahrávce Starej gauner razantně omlazená sestava kapely, obohacená o trio hostujících starých harcovníků (Chadima, Fryc, Cigánek), rozvíjí dále svoji nezaměnitelnou směsici plastikovské uhrančivosti a stoogesovského rokenrolového rebelství, a činí tak v rámci svých možností určitě velmi stylově a s velkou dávkou energie.
Kapela, jejíž činnost lze v posledních patnácti letech monitorovat spíše jen díky sporadickým živým vystoupením, se sice od svého posledního studiového albového počinu značně pozměnila - kromě neodmyslitelného Vopálky staré veterány nahradili mladší hudebníci s výrazně rockovějším cítěním - přesto nahrávka Starej gauner zní v podstatě stále stejně "umělohmotně" jako dříve.
Lví podíl na tom má jistě i zařazení letitých fláků, konkrétně původními Dégéčky ovlivěných Šílených věcí, výborné verze jedné z nejlepších skladeb kapely vůbec Horko (včetně stále stejně dobře fungujících psychedelických propriet v podobě Vopálkova dávení na roh či zneklidňujících tónů mladého klávesisty Vojty Starého) i dvou výborných písní z počátku devadesátých let - úvodní Fortuny s hlavou medúzy a nezapomenutelné Karavany. Charakteristický "UH" rukopis (kromě jedné skladby z pera Mikoláše Chadimy takřka výhradně z pera dřívějšího člena kapely Jiřího "Picka" Fryce, jež navíc řadě skladeb dodal neodmyslitelného ducha v podobě svých naivně melodických flétnových vyhrávek) však má i většina nových písní, které ač oděny do mnohem ostřejšího, rockovějšího hávu, zní především díky hlasovému vkladu "Dina" Vopálky stále stejně přesvědčivě jako před dávnými lety.
Podobně je tomu tak i z hlediska použitých textů, pocházejících převážně právě z pera lídra kapely. Potácejíc se na hraně deliriálních alkoholických stavů a trefného uchopení podstaty každodenního života působí tyto texty velmi uvěřitelně a přes svoji naivitu a nedokonalost jsou v porovnání s připitomělými vulgarismy z dílny celé řady kapel na hranici pubrockové bujarosti a mainstreamového kalkulu vlastně skutečnými básnickými skvosty.
Zkrátka a jednoduše, stejně uvěřitelně a přesvědčivě zní celá deska resp. jedenáct skladeb jí tvořících (snad s výjimkou utahanějších písní Bílý den a Zlej sen). A pakliže někomu v hlavě může vrtat červík pochybnosti nad možná až nečekaně výraznou skladatelsko-hráčskou spoluúčastí Mikoláše Chadimy (mimochodem nelze nevzpomenout nádherný saxofon v jeho skladbě Uši), jehož by si třeba raději představil ve spolupráci s avantgardisty typu Chris Cutler či Tim Hodgkinson, tak asi nejlepší odpovědí mu budiž citát Chadimova textu, uvedeného v bookletu: "pokud se sdělení a atmosféra v hudbě nalézala, říkali jsme tomu "spodní proudy", instrumentální ani technická nedokonalost mně požitek z poslechu nemohla pokazit". A o pár řádek dále pokračuje: "zajímavé je, že i dnes působí zmíněné, ale i další tehdy vydané skladby stejně silně jako kdysi. Byť jsou třeba zahrány neskonale dokonaleji".

Igor Nováček