ZÁVODNIČKA 5 - VYHROBOVÁNO

O tom, jak všechno souvisí se vším….

Pamatuji se, byť trochu mlhavě, jak někdy v roce 1983/84 jsem s několika podobnými "vyvrheli" seděl v hospodě páté cenové, popíjel pivo a nestříháním vlasů se distancoval od zbytku světa. Najednou se otevřely dveře a hnalo se k nám několik vojáků s radostným křikem „Konečně jsme našli někoho normálního…“ A tak jsem se seznámil s klukama, kteří patřili k jihlavskému undergroundu a v Lounech byli na vojně… Pak už jsme se potkávali jak jen to šlo. Tehdy už byla taková doba, že každý člen bratrstva byl vítán a hledali jsme se každý den…

Přátelství trvalo, i když se vrátili domů, občas jsme zajeli na „víkend“ do Jihlavy, občas se jihlavská klaka objevila v Lounech, často jsme se potkávali i mimo svá výsostná území.

Jedním z těch jihlaváků byl Dundy, který pak mi nějak poslal magnetofonovou kazetu s „LP“ kapely, s kterou v Jihlavě začal hrát. Byl jsem mile překvapen, že to má hlavu a patu – protože tehdy měl skoro každý „kapelu“ nejrůznější úrovně. Ale život šel dál a bolševik se s náma nemazlil. Pak se v roce 1989 doba převrátila a vídali jsme se tak málo, že vlastně skoro vůbec. Ale věděli jsme, že jsme. A to občas stačí.

Asi před rokem jsem něco hledal a vypadla na mě ta prehistorická kazeta Závodničky 5 – byl to Krajkokraj – ze zvědavosti jsem si ji pustil… A!

Vyvalila se na mě hudba, která mi nejen připomněla tu bezmoc, kdy vykřičet svou vnitřní bolest a zoufalství z té hrůzy kolem se vlastně ani jinak nedalo, zejména mě ale překvapilo, jak – alespoň pro mě – nářek těch zvířat, chycených v železech hnusné doby kupodivu nezestárl, texty nijak nevyčpěly a že jsme se vlastně – ani „my“, ani „oni“ – zase až tak moc nezměnili. A možná jsem zaslechl i nějakým pradávným instinktem varování, že lepší už to stejně nebude.

Oprášil jsem staré časy i adresy a vydal se pátrat po Dundym. A když jsem ho našel, plácli jsme si, že jo, že teda už přišla ta chvíle, aby hudba Závodničky 5 – kapely z doby, kdy hudba měla ještě smysl a slova něco znamenala – konečně vytryskla z podzemí do komerčních vod neviditelné ruky trhu. Ba možná jemu navzdory.

Jen pro vlastní radost, potěšení několika přátel a poselství, které by hudba měla přinášet.

Lábus – Guerilla records, srpen 2007