ZÁVODNIČKA 5 - VYHROBOVÁNO

ROCK A POP  3/2008

Mapování českého undergroundu je činností záslužnou. Hodnotu výpovědi výběru ze samizdatových kazet málo známé jihlavské kapely Závosnička 5 nelze zpochybnit. Kdo zažil komunistické panování, snadno porozumí bezmocnému vzteku čišícímu z hudby. Kdo nezažil, možná pochopí. Překvapí ovšem nadčasový um muzikantský, daleký undergroundovému neumětelství řady proslulejších spolků. Hutnost aranžmá, přesvědčivé deklamace textů (básně M. Nápraníka či V. Havla), ostré a přesné repertetivní figury rytmiky i saxofonu. Zvuk sice limituje mizivá technická kvalita původní nahrávky, ovšem ctitelé Plastic people by měli zbystřit.

Tomáš Polívka

MUSICZONE 16.1.2008
"Pamatuji se, byť trochu mlhavě, jak jsem někdy v roce 1983/84 s několika podobnými "vyvrheli" seděl v hospodě páté cenové, popíjel pivo a nestříháním vlasů se distancoval od zbytku světa. Najednou se otevřely dveře a hnalo se k nám několik vojáků s radostným křikem "Konečně jsme našli někoho normálního......".
Takto vzpomíná Lábus (vydavatel desky, jejíž recenzi právě čtete), jak se kdysi v Lounech seznámil s partou jihlavského undergroundu, kteréžto přátelství pak vydrželo dlouhá léta. Ten úvod má dva významy. Jednak z tohoto setkání vzniklo poznání kapely Závodnička 5, ve které hrál jeden z oné jihlavské party. A pak také výše zmíněné vyprávění evokuje náladu desky "Vyhrobováno". Ta je (jak je Lábusovo-Guerillím zvykem) dalším kamínkem v jeho záslužné mozaice mapování těch nejtajněji skrytých koutů naší alternativní a undergroundové historie, kam tahle jihlavská parta bezesporu patří. A nebýt Lábusovi až mánie pro archívní práci, mnozí z nás by o ní nic nevěděli.
Historie kapely se, jak v opět nesmírně propracovaném a informacemi nabitém bookletu prozrazuje jeden z členů Michal Neuhöfer, začíná psát v roce 1985 a končí někde v porevolučním roce 1991. CD "Vyhrobováno" pak obsahuje více jak hodinový materiál z celého období a my už tedy konečně pojďme k hudbě samotné. Závodnička 5 - model 86 navazovala někde na místa, kde se pohyboval poněkud starší český underground. Taky zde hraje velkou roli třeba tradiční saxofon, deklamovaný projev zpěváka a potemnělé texty. Jenže my už jsme v roce 1986 (materiál z o rok staršího dema nešel kvůli špatné kvalitě dochovaných kopií použít) a na projevu kapely je to slyšet. Vše zní poněkud odlehčeněji a třeba hned první song (ale i další) překvapí až experimentálně-industriálním podkladem. Kapela tehdy chvályhodně ráda obohacovala svůj projev přednatočenými pásky, které se do její hudby zarývají jako nůžky do plechu.
Další část CD je z roku následujícího. Tehdy je k mání nahrávka s podivným názvem "Ö Tarpan" a kapela tady má podle mne mnohem "plastičtější" zvuk, než v roce minulém. Je to snad tím, že (jak prozrazuje opět booklet) končí hrátky s přednatočenými pásky a Závodnička 5 se snaží hrát více sevřeněji, jako kapela? Každopádně zde máme co do činění s psychedelicky znějícím bandem, používajícím atributy jako všudypřítomná sága, monotónní projev nebo deklamovaný, místy ovšem více melodický zpěv. Tak končí první polovina CD.
Druhá polovina obsahuje nahrávku z roku 1991. Pokud by někdo s odstupem let čekal velkou změnu, nedočká se. Závodnička 5 si pořád jede ve svých kolejích, ačkoli mi tady přijde jakoby tak nějak nejvíce melodická a k bigbítu zase o krůček blíže. Možná je to dáno i tím, že kvalita téhle nahrávky je celkem pochopitelně nejlepší. Je ovšem chvalitebné, že ačkoli se píše zmíněný 91.rok, kdy se už u nás začínají i na nezávislé scéně dít i úplně jiné věci, řežou si do toho "Závodníci" pořád po svém a se zápalem sobě vlastním.
Závěrem je třeba říct, že tahle deska stejně jako mnohé další z bohaté archivní produkce Guerilla Records určitě není hudbou pro všechny. Jak jsem již psal, potěší především fans a archiváře české alternativní a undergroundové scény. A taky ty, kteří rádi objevují dosud nepoznané spolky, které spojuje slůvko "zajímavě znějící". Já závěrem opět skládám poklonu Lábusovi za jeho energii a chuť se mnohdy doslova pižlat v metrech a minutách starých pásků a kazet a hodiny poslouchat a hledat, jen aby nám tady zachoval poctivý kus české staré alternativy. "Dlouho jsem vybíral z několika dodaných nahrávek (vše na magnetofonových kazetách) technicky nejkvalitnější verze" zní část popisu téhle až pábitelské práce pana Lábuse a jeho spolupracovníků. Umíte si vůbec představit, kolik práce už muselo dát hledat a oslovovat jednotlivé členy neexistující kapely a ony kazety hledat po všech čertech a ďáblech? Klobouk dolů Guerilla Crew!

Richard Kutěj

FREEMUSIC 18.1.2008
Ve vydávání starých, archivních nahrávek je label Guerilla skutečně precizní. V tomto případě oprášil nahrávky ze tří kazet jihlavské skupiny Závodnička 5 z let 1985 až 1991. Kapela, známá především v nejbližším okolí svého působiště, se vyznačovala typickým undergroundovým soundem, který však ozvláštňovala i hlukovými smyčkami z magnetofonových pásků. Zřejmě tím nejzajímavějším na její tvorbě byl výběr textů. Jména jako Milan Nápravník, Václav Havel nebo Zbyněk Hejda asi hovoří za vše.
Toto rekapitulační CD mapuje tři ze čtyř kazet souboru pod názvem parafrázujícím jednu z jejich písní, napsanou na text Zbyňka Hejdy (Vyhrobovali tam). Chybí zde ukázky z nejstarší nahrávky ProZ5měny, údajně plné neposlouchatelných kakofonických zvuků, ovšem i vybrané písně z další kazety Krajkokraj příliš posluchačsky vstřícně nepůsobí. Kapela zde produkuje jakousi směs klasického androše a nové vlny ve stylu Extempore (dominantní zvuk saxofonu) v mrazivém, odosobněném pojetí á la Joy Division. Monotónnost a bezútěšnost nahrávky jen podtrhují úpravy minimalistických Nápravníkových textů a použité smyčky.
Čtyři písně vybrané z kazety Ö Tarapan prozrazují snahu o větší propracovanost, přesto působí poněkud bezradným dojmem. Plnou kapacitu disku pak vyplňují skladby z poslední nahrávky Pavor Nocturnus z roku 1991. Závodnička 5 tu již takřka postrádá prvotního nervního ducha, naopak je mnohem rockovější a svižnější, směřujíc jasně k písničkovějšímu formátu. Vybraných pět písní však kapelu zachycuje jen jako jakousi bezbarvou odpověď na tehdejší trendy v podobě skupin jako Kokrment, Půlnoc, Egypt a Krásné nové stroje. Vzhledem ke všemu výše vyřčenému vyplývá, že jde o počin uspokojující především zainteresované pamětníky.

Igor Nováček

HIS VOICE 3/2008

Je celkem jasné, že specializované vydavatelství jako Guerilla Records se občas musí uchylovat i k titulům marginálního významu. Jihlavská skupina Závodnička 5 je toho typickým příkladem. Vydavatel Lábus v průvodním textu píše, jak si po mnoha letech její nahrávky náhodou znovu poslechl, vydal se pátrat po starých kamarádech a nakonec se s nimi dohodl na publikování - „Jen pro vlastní radost, potěšení několika přátel a možná i poselství, které by hudba měla přinášet".

Pro ty, kdo do tohoto spřízněneckého okruhu nepatří, tady asi mnoho k poslouchání nebude. Závodnička 5 sice měla dobrý vkus při výběru zhudebňovaných textů i ve svých muzikantských vzorech (zjevně třeba Plastic People či Extempore), nikdy ale nezněla jinak než odvozeně a místy v sobě přímo koncentrovala všechna klišé undergroundu osmdesátých let. Navíc je kvalita záznamů nevalná, což vadí o to víc, že vznikaly v době, kdy už opravdu nebyl zas takový problém slušnější techniku sehnat.

Závodnička 5 po sobě zanechala čtyři podomácku natočené kazety. Album obsahuje většinu materiálu ze tří posledních. Krajkokraj (1986) je ambiciózním třiatřicetiminutovým zpracováním poezie Milana Nápravníka s dominujícím saxofonem, deklamovaným zpěvem a hlukovými smyčkami. Výsledek ale trpí nedostatkem hudební invence, amatérským provedením a kvalita nahrávky je opravdu tristní. Ani kazeta Ö Tarapan (1987, z ní vybráno 15 minut) nebyla natočena o moc lépe, materiál je však pestřejší a místy se mihnou zajímavé nápady. Velice dobře byly ke zhudebnění vybrány básně Zbyňka Hejdy a Václava Havla.

Teprve Pavor Nocturnus (1991, vybráno 30 minut) zní technicky přijatelněji. Ale i to je jen demo ze zkušebny: přitom Závodnička 5 už tehdy normálně koncertovala. Doba chaotických improvizací byla minulostí, občasné hlukové pasáže jsou plně podřízeny rockové hybnosti písniček; celek působí jako dobový gotický rock à la Sisters Of Mercy. Podobných kapel u nás tehdy vystupovala řada a Závodnička 5 se zjevně ani moc nesnažila být jim opravdovou konkurencí. V roce 1991 proto definitivně skončila.

Booklet je zpracován pečlivě, jak ostatně bývá u Guerilly zvykem. U skupiny, která většinu repertoáru postavila na zhudebňování básní renomovaných autorů, však zarazí ledabylost textové přílohy. Respektování autorské interpunkce a členění veršů by snad mělo být samozřejmostí. Tady si s tím ale nikdo starosti nedělal. Například u Zbyňka Hejdy jsou básně (pocházející ze sbírky Blízkosti smrti) přepsány značně ledabyle. Zvlášť patrné to je u básně Vyhrobovali tam: přetištěný text se v detailech liší jak od autorské verze (Básně, Torst, 1996, str. 141), tak od toho, co je slyšet z nahrávky.

Jaroslav Riedel