PLUS NAŠI - KOUŘEJ TRÁVU

ROCK & POP – XII/2008
Ohlédnutí za historií chomutovských Plus naši, zahrnující studiovou nahrávku z roku 1994 a živé záznamy z let 1998, 1999 a 2003, je určeno spíš pro pamětníky hospodských a travinářských akcí kapely, než pro nezasvěcené. Ale potěšit může i posluchače se skupinou či lokalitou nespřízněné. Ač to zní jako paradox, Plus naši hráli pub rock (s prvky punku, hard rocku i funku) textově nadmíru inteligentní a muzikantsky vůbec ne neumětelský. Hospodská a huličská témata podávali bez naivní mladické bujarosti, ale s nadhledem. jejich pivní filosofování má v sobě cosi poetického. Plus naši si zakonzervování do stříbrné placky zaslouží.

Tomáš S. Polívka

Freemusic 16.11.2008

Chomutovská kapela Plus naši vydává posmrtné album s výběrem písní, jež byly nahrány mezi lety 1994 až 2003. Nekomplikované rockové písně ošlehané hospodskými větráky a vyuzené marihuanovým dýmem podávají svědectví o kapele a jejím nevázaném životním stylu.

Vždy při vyslovení jména chomutovské skupiny Plus naši (celý název zní Travní Orchestr Města Chomutov Plus naši) mi, ani nevím proč, automaticky vytanul na mysli obraz českého undergroundu. Tu kapelu jsem znal, když nepočítám její skromný dvouskladbový příspěvek na kompilačním albu ZNC uvádí své hosty na vlnách rádia Bla - Bla plus (Avik, 1992), spíše jen jako pojem. Nyní, když poslouchám výběr z více než padesáti písní, které měli Plus naši v repertoáru, zjišťuji, že vše je, resp. bylo trochu jinak.
Kdybych měl chomutovské v krátkosti charakterizovat, označil bych je za bigbítovou kapelu. Jakkoli mám tento vágní termín pramálo v oblibě, tady to sedí, jako zadek na hrnci. Undergroundový duch se skrývá spíše ve svobodomyslných textech, jež ovšem mají daleko k protest songům či kritice poměrů. Středobodem témat je hospoda a jak název i fotky v bookletu napovídají i další ingredience, které si s jistými subkulturami tradičně spojujeme. Popravdě řečeno, najde se řada momentů, kdy se jeden musí pousmát nad klišé, které texty „o veselém životě hospodském“ doprovázejí. Leč omluvou budiž upřímnost, s níž jsou posluchačům „textová poselství“ předkládána. Co je funkční na koncertech a mejdanech, nemusí nutně fungovat zakonzervované. Ostatně, jak se dočtete v bookletu: „Plus naši žili vždy spíše okamžikem a momentální pohodou“.
Proto je taky více než polovina tracků záznamem koncertů. Plusem pro „Naše“ je fakt, že se podařilo jak studiové, tak koncertní nahrávky remasterovat do velmi slušné zvukové podoby. Výjimkou je poslední dvojice písní, nahraná v Dobroměřicích u Loun v roce 2003, jejíž nedobrá zvuková kvalita, ubrala kapele na energii a osobně se mi zdá, že ani změna na bubenickém postu kapele příliš neprospěla.
Studiová aranžmá se od těch koncertních příliš neliší, což jen potvrzuje naťuknuté, že chomutovští si zakládali především na živých vystoupeních. Léta fungující kapela, jejíž tříčlenné jádro se neměnilo (až na samém závěru existence byl bubeník Luboš Zajak vystřídán Vítkem Homolou), byla slušně sehraná. Svižná rocková hudba s řadou chytlavých momentů nabízí přesahy do blues, hardrocku, zaregistrujete náznaky punkrocku, ale i funku. Jak v bookletu trefně poznamenává vydavatel, nešlo tu o hudební ekvilibristiku ani nudnou alternativu za každou cenu, ale o přímočarou muziku v marihuanovém oblaku, a to je myslím velmi výstižné.

Pavel FFF Sajfert

www.musiczone.cz 12.11.2008
Nikdy jsem neměla ráda hospodské či chcete-li tancovačkové kapely. Znáte to, rytmus stylu "umca, umca", texty jak z čítanky pro zvláštní školy a většinou minimum hráčských kvalit. Myslím, že poslech takové hudby vyžaduje buď nízkou hladinu intelektu, nebo naopak vysokou hladinu alkoholu. Nejlépe kombinaci obojího. Chomutovské Plus naši lze sice za hospodskou kapelu považovat, ale zároveň do této kategorie zcela nezapadají.
Především je to způsobeno poměrně solidním hráčským uměním. Nečekejte sice žádný povznášející hudební zážitek, ale bez talentu pánové rozhodně nejsou. Leckdy se z klasického bigbítu přesouvají až třeba k bluesrocku (např. skladba "Starý časy"). Já jsem si je v některých pasážích troufla přirovnat ke Krausberry, ovšem proti tomu se u nás doma zvedla vlna nevole. Nikdo nechápe mé nekonvenční nápady... K tomu všemu mají Plus naši nečekaně dobrého zpěváka, takže ani po této stránce nebudete trpět.
Pokud přejdeme k textům, slova chvály, pravda, docházejí. Je jasné, že od kapely s podtitulem Travní orchestr města Chomutova, která své album pojmenuje "...kouřej trávu", nelze očekávat poetické výtvory ala Mácha, ovšem občas Plus naši sklouzávají k neskutečně pitomým sloganům. Ale protože jsou mi pánové jinak velice sympatičtí (hudebně samozřejmě!), nebudu se v tom moc šťourat.
Dovolím si zakončit citací z bookletu tohoto CD: "...Plus naši žili vždy spíše okamžikem a momentální pohodou, než těžkopádným hleděním do budoucnosti". Tak tedy kašlete na kritiky a užívejte si.

Klára Majtánová