ORCHESTR BISSEXT - PROKAPANÝ ČAS (2CD)

ORCHESTR BISSEXT - ‘Prokapaný čas’ (Guerilla Rec. 01)

Když mi před drahnými lety kamarád z disidentských kruhů (jeho kruhů) přinesl k nahrání a poslechu spolu s Garáží a Precedens (a kde ta Basiková dneska je, ha?) také MC spolku É Ucho Debil Accord Band, po přetrpění poslední výše jmenované nahrávky jsme pak vedli vášnivé diskuse (přecházející až v hádku) na téma: co je ještě muzika, a co už tak nějak blbost. Uplynulo čtvrt století, Basiková zpívá na jednom parketu s Vondráčkovou a já jsem si spokojeně žil v domnění, že É akord ucho debil band zmizel v propadlišti hudebních dějin. Ó jak jsem byl naivní. Nejen, že nezmizel, ale vyšel normálně na řádném labelu Guerilla Records a co víc, normálně se mi to po poslechu líbilo. Vysvětlení jsou v zásadě tři. Buď jsem už zblbnul, nebo vyzrál, nebo zesenilněl. Normálně mě to bavilo, vzpomínaje při poslechu na svá jinošská, pseudodisidentská léta. CD ale obsahuje hudebního i tištěného materiálu mnohem víc, než jen zmiňovaný É ucho. Vliv ‘Plastiků’ je neoddiskutovatelný. Jak by řekl klasik, můžete proti tomu protestovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co se proti tomu dá dělat. Časově i hudebně nabité dvojalbum otevírá deska Rock ‘X’. Plastikovsky undergroundová muzika. Skladbu Rock ‘X’ jsem se přistihl broukat si i s textem ‘Udeřila hodina H, svlíkneme se do naha, letos přišel rock R, pojedeme do SSSR, letos přišel rock X, co tam budem dělat krucifix.’ A skladba Projevy pana Jákla je jako vystřižená z filmu M. Formana. Zejména mladší posluchači (např. můj 17,5 let stár syn) zřejmě vůbec nepochopí, že se jedná o autentickou nahrávku s reálně myšlenými hrozbami, povětšinou následně za pomoci VB (rozuměj Veřejné bezpečnosti části veřejnosti) i splněných. Následuje opak Rocku ‘X’, a to Folk ‘Y’. Skladby Zpověď lampasákova, nebo Severní Čechy ujistí ty, co to nevědí, že se jedná o žatecko-lounské sdružení, lezoucí na nervy minulému režimu (a snad proboha ne i budoucímu - psáno 24 hod. po volbách) v mnohem širším geografickém záběru. A zase těžko mladým vysvětlovat, že text ‘A Setuza Ústí, to je vůně, dítě pláče v matčině lůně.’ byl za minula na zavření, protože jsme kráčeli zdravým vzduchem vstříc světlým zítřkům a pár zfetovaných mániček nám v tom nemohlo zabránit ani svými obskurními popěvky. Z titulu V aparátu (takřka trampské melodie a pochmurného textu) mě až mrazí. O albu É Ucho Debil Accord Band už byla řeč. Normálně dobrej ‘androš’. Hodně dobrej. Určitě si z toho tenkrát dělali tak trochu srandu, ale ta síla tam je. Skladby Jako u blbejch, nebo klasický hit V TV nebyl, jsou prostě perly.To se musí slyšet. Text z písně Weis Angel ‘Užívám metodu, takzvanou psycho, to znamená, že každej musí bejt ticho, musíme zvýšit náklady na výrobu obušků, abychom mohli každýmu dát na držku’ nevypadl z aktuálnosti mnohdy ani dneska. Ty texty jsou obecně vůbec dobrý, to by se dalo citovat do nekonečna. Druhé CD otevírá album Die Ziege und Mravenec. Rockovější, tvrdší věc, stále však věrná plastikovským ideálům. Rozhodně minimálně texty. Hudba se místy blíží až někam k Jasný Páce a třeba skladba In Memory s titulním popěvkem z Růžového pantera je přímo luxusní. Zvukově rozhodně nejčistší album. Celou reprezentativní sbírku uzavírá záznam koncertu z r. 1990, tedy již po oné profláknuté sametové revoluci a tudíž bez vzrušujícího oparu inkriminované zakázanosti, avšak hrané se zaujetím jak za nejhlubšího ‘totáče’. 2album Orchestr bissext mapuje ne až tak známou regionální undergroundovou scénu a kromě toho, že je dobré, neškodí si ty totalitní časy se svým drsným, černým a ponurým humorem stylu z nouzecnost občas připomenout. Už vzhledem k vydařeným volbám.

Dan - Nové ústecké přehledy

ROCK POP 2002/1
Žatecký Orchestr Bissext patřil k poslední generaci předrevolučního českého undergroundu. Za necelých pět let existence stihl natočit a vydat dvě demokazety (Orchestr Bissext - 1987, Die Ziege und mravenec - 1988). Téměř všechny skladby z nich najdete na tomhle kompletu a navíc i tři songy, jež se na původních vydáních neobjevily. A nejen to!Na první CD byla připojena větší část legendárního snímku Stojíme u zdi... (demo 1985, LP 1991) přímého předchůdce OB, tělesa É Ucho Debil Accord Band (včetně nezapomenutelných under-hitů Černá žárovka, Weis Angel a V TV nebyl), na druhé pak záznam z úplně posledního koncertu OB v červnu 1990.

Vznikla tak skoro stošedesátiminutová, takřka ultimativní kolekce, jejíž maxirozměr je zároveň možná největším nepřítelem všech potenciálních kupců mimo okruh někdejších příznivců kapely. Zdaleka ne vše, co vytvořila, totiž bylona takové umělecké úrovni, aby 'přežilo' a dalo se bez problémů poslouchat i dnes. Nutno ocenit odvážnost řady textů (některé už doslova smrděly průšvihem - dráždit tehdejší mocensko-represivní aparát přílišnou otevřeností se moc nevyplácelo...) i snahu o různé kompozičně-aranžérské fígle a o celkové nekonvenční pojetí, spojené nejen s hojným využitím trubky, saxofonu a dalších dechových nástrojů. Alene vždy měl výsledek takovou jiskru jako ve skladbách Rock X, Anarchistů den, Čistá láska, Koza a mravenec, Nohy, Čvachťák, Starý přítel radí nebo Odpolední procházka, případně takový humorný šmrnc a bujně sarkastický náboj, jakou disponovaly prakticky všechny odlehčenější akustické popěvky tvořící oddíl nazvaný Folk 'Y' na kazetě Orchestr Bissext (škoda, že tu chybí Generál).

Přes určité výhrady však plně platí to, co napsal Vladimír 'Lábus' Drápal ve sleevenotu: "Tyto nahrávky nejsou jen splátkou letitého dluhu, ale zároveň ironickým svědectvím o tom, že i uprostřed normalizační schizofrenie se dalo žít radostně, svobodně a důstojně." Nenapsal bych to výstižněji.

Petr Korál

IŽATEC, 23.10.2001
V záplavě nejrůznějších hu-debních nahrávek by bylo lze přehlédnout jednu, která má bezprostřední vztah k našemu okresu. V těchto dnech vychází totiž 2 CD žatecké skupiny Orchestr Bissext, které jen to, že byla ve špatnou chvíli na špatném místě zabránilo, aby získala popularitu, kterou si rozhodně zasloužila.
Historie skupiny sahá až k samému počátku 80.tých let, kdy v hluboké totalitě a dusivé atmosféře doby několik mladých lidí založilo hudební skupinu, tehdy pod názvem É Ucho Accord Debil Band. A protože hráli a zpívali o světě, který viděli bez růžových brýlí socialismu a bez berliček stranické knížky KSČ, velice rychle narazili na neurvalé pochopy komunistické moci. Státní bezpečnost jim šlapala na paty, znepříjmňovala život, hrabala se jim v dopisech, prostě jak to v té době bylo zvykem… Už jen ten název, že?

Skupina se navzdory tomu nenechala odradit od své umělecké tvorby a pokračovala v řídkém, utajovaném koncertování pro pár přátel. A protože její projev byl skutečně kvalitní a nadčasový, vydobila si na poli neoficiální kultury značnou popularitu po celé zemi. To již vystupovala jako sexteto pod názvem Orchestr Bissext. Úměrně s tím, jak kvalita a proslulost její produkce stoupala, zvyšoval se i tlak StB, takže nejdřív byl do Prahy vyhnán zásadní člen souboru Jiří Zelenka, Pavel Škarýd, který nehodlal Žatec opustit, skončil za svoje občanské postoje ve vyšetřovací vazbě.

Po listopadu 1989 se uskutečnil již jen jeden koncert (v červnu 1990 v lounské Stromovce) a skupina ukončila svojí činnost. Přesto se na její koncerty, které mimo dobrou hudbu přinášely navíc značně svěží porci obyčejné lidské radosti a zábavy, dodnes s nostalgií a steskem vzpomínalo. Navíc její repertoár existoval vlastně jen na dvou samizdatových kazetách, které zub času poznenáhlu, ale jistě ničil. To všechno jsou důvody, které vedly k tomu, že se kompletní tvorba Orchestru Bissext v těchto dnech objevuje na dvojkompaktním disku, obsahujícím přesně 50 písní a obšírnou faktografickou i fotografickou přílohu.

Křest této desky, spojený se setkáním všech hudebníků, kteří kapelou prošli a slavnostní zahájení jejího prodeje, se uskuteční v sobotu 3. listopadu v lounském klubu Opera. Hudební složku obstarají teplická Radost a lounští The darwins undeground, svým "plastikovským" repertoárem věrně evokující dobu, kdy nezávislá kultura byla jedním z úhlavních nepřátel komunistického režimu.

A tak zveme každého, kdo bude po letech chtít potkat všechny muzikanty (a samozřejmě i jejich přátele) ze žatecké kapely Orchestr Bissext, anebo si CD koupit se slevou, ať se v sobotu 3. 11. od 20,00 hodin přijde podívat do Opery.
P.S. Ale ty svině od StB ať radši zůstanou doma, jo?

Lábus

IMUSIC 5.2.2002
Undergroundová muzika nevznikala pouze v Praze. To, že postupem času „rozkvetly“ podobné ostrůvky ryzí radosti z hraní i v jiných částech Čech a Moravy, více než přesvědčivě dokazuje dvoj-CD žatecké kapely Orchestr Bissext. Sami říkali, že hrají undergroundovou dechovku. Na padesáti písních tohoto v maximální možné míře napěchovaného alba tvoří dechové nástroje skutečně dominantní roli. Přestože většina repertoáru kapely vyznívala zejména po hudební stránce velmi uvolněně (jejich projev v mnohém připomínal Krásné nové stroje), skupina neměla velké ambice a pouze po svém reagovala na duchovní prázdnotu, jež je obklopovala. Orchestr Bissext, navazující na starší tvorbu É Ucho Debil Accord Bandu (jejichž devět písní je zde rovněž představeno ), byli skutečně skvělým glosátorem tehdejšího života na maloměstě. Nejen jejich hudba s typickými undergroundovými atributy, ale především sdělnost této žatecké party ostře kontrastovala s lokálními zábavovými kapelami, nabízejícími mladé generaci pouze prázdnou výplň jejich volného času. Mnohé jejich texty člověka zamrazí ještě dnes, protože ač se situace od těch dob hodně změnila, malost a tupost zůstaly. Orchestr Bissext zanikli několik měsíců po listopadových událostech roku 1989. V jejich případě je to jistě škoda. Takto upřímně pojaté muziky a trefných textů je dnes totiž jako šafránu.

Igor Nováček