STROM STÍNU - ZIMOKRUHY

ROCK & POP 10/2009
Těžko si při poslechu pražsko-vlašimského Stromu stínu nevybavit kapely z okruhu Dunaje a “zlaté časy” brněnské alternativy. Podobná nervní ostinata, podobně posm,utnělé hledačství v ktrajinách zvuků a slov, vnímaných jakoby přes sklo plné prasklin. Což není nařčení z plagiátorství, ale naopak potěšené konstatování, že v poetickém a promyšleném přístupu k “bigbítu” někdo invenčně pokračuje. Zvuk tria obohacuje řada spřízněných hostů, například Mikoláš Chadima (bubeník “Stromu” Jan Chalsuš je zároveň členem MCH Bandu). Sympatická a působivá rocková alternative, na hony vzdálená zamindrákovanému elitářství či l´art pour l´art.

Tomáš S. Polívka

Freemusic.cz - 1.6.2009
Skupina Strom stínu už nějaký ten pátek stranou zájmu domácích značek produkovala pozoruhodnou hudbu, navazující na brněnskou alternativní scénu a zároveň koketující s hardcoreovou výbušností. Zimokruhy, jejich druhé oficiální album, vyšlo u Guerilla Records.

Vydavatelský plán lounského vydavatelství Guerilla Records se z velké části skládá ze zacelování černých děr v historii tuzemského undergroundu. Vedle ikon undergroundu ale Vladimír Drápal alias Lábus jednou za čas vydá i nějakou „mladou nadějnou“ kapelu. Tedy mladou - vlašimsko-pražský soubor existuje více než deset let a za sebou má několik demonahrávek a oficiální debut ...to ticho (2000). ‚
Když nahlédneme do minulosti, zájem stran Lábuse nebyl zcela ojedinělý. Kapela se objevila na sampleru Nevydáno (2004) pražské značky Black Point, jenž mapoval inspirativní nahrávky nezaháčkovaných alternativních kapel tuzemska. Nakonec se ovšem Strom stínu uchytil u Guerilly, kde jim to sluší, stejně jako by tomu bylo u „černé tečky“.
Strom stínu je kapelou do značné míry schizofrenní a to je možná paradoxně i její největší předností. Nedělají si těžkou hlavu s aktuálností hudebního výrazu a přesto disponují současným zvukem. Zčásti! Na druhé straně se totiž neubráníte dojmu, že tohle jste už párkrát někde slyšeli. V takových chvílích si připomenete brněnskou alternativní scénu, zejména Václavkovy projekty a sem tam náznak undergroundové klasiky. Výrazné basové party zase odkazují k táborské Deverově chybě, u níž se mimochodem, zejména v začátcích, také často hovořívalo o návaznosti na „brněnskou scénu“.
Kombinováno s až hardcoreovou syrovostí, instrumentální zručností, vokální čistotou výrazu příležitostné zpěvačky Miki Mutinské a řadou hostujících nástrojů (klavír, violoncello, kontrabas, didgeridoo, zvonkohra, metalofon a saxofon Mikoláše Chadimy), dostáváme žánrově rozpolcený výsledek. Díky němu ortodoxní část alternativní, ale zejména HC/punk obce bude Zimokruhy jen těžko přijímat. Do jisté míry lze Strom stínu s klidem postavit do stejné řady s někdejšími kolegy ze zmiňovaného blackpointovského sampleru První hoře, jejichž alba rovněž zřetelně navazují na odkaz alternativních předků. Strom stínu je ovšem jednoznačně převyšují osobitým přístupem.
Strom stínu nemají potřebu své emoce skrývat za agresi, ale zároveň dokáží, jak již bylo zmíněno, hrát i značně syrově. Nestydí se být poetičtí i na úkor jisté patetičnosti a to je další charakteristický znak, kvůli němuž je nepřijmou „tvrdí hoši“. Sympatické je, že kapela se pro to nikterak netrápí a jde i přesto s kůží na trh s poodhaleným nitrem, což se poslední dobou zas tak moc nenosí a mnozí to berou jako známku slabosti. Je ovšem otázka, jestli slabý není ten, který své emoce raději skrývá za silácká gesta.

Pavel FFF Sajfert

MUSICZONE.CZ - 23.5.2009
Miluji usínat vedle ní. Ten pocit příjemného poklidu, kdy se bezpečně ukryt v společným doupěti pomalu a poklidně propadáváš do spánku. Vcházíš do krajiny, kde se cítíš moc dobře. Zároveň v ní ale sem tam proběhne i sen, který dokáže být po svém nervní i těkavý. A pak zase ten hezký klid. Omlouvám se za delší úvod, ale vynikající nové album kapely Strom stínu nazvané “Zimokruhy“ ve mně evokuje právě výše psané. A jak to pospat čistě po hudební stránce? Hypnotické příběhy? Mix alternativního rocku, jemné psychedelie a až post-rockových výbojů? Možná….
Strom stínu je další z kapel, které dokáží po svém navozovat na to nejlepší, co ze sebe dosud vydala naše řekněme alternativní scéna. Ta scéna u nás byla a je poměrně silná a kvalitní. A je jen dobře, že jsou tady pořád i jména poměrně novější, která toto dokáží rozvíjet a posouvat dál. Strom stínu svého silného účinku dokazují tím, o co se mnozí jen snaží. Naprosto přirozeně dokáží balancovat na ploše songů, které někdy trvají i více jak pět, sedm, či osm minut. V těch písních pak do sebe vše přesně zapadá a maká. A výsledek? Žádný složitý vyjadřovací proces! Nýbrž hodně otevřená a přístupná muzika, která má na to lapit jak zapřísáhlého “alternativce“, tak i člověka, který to rád řekněme více “písničkově“.
Jo. Krajinu “Zimokruhů“ najdeš přesně tam, kde se mísí přemýšlení nad alternativním vyznění kytarové muziky i post-rockově znějícími vyhrávkami. To vše podpořené úspornou, ovšem ne nedůležitou, rytmikou a také příjemně znějícím zpěvem, který tu a tam zpestří hostující dívčí hlas. Výsledek je jak jsem již psal dumavý, ale zároveň i nesmírně svěží. V neposlední řadě jsou velkou devízou celého alba také české texty-básně, jejichž autory jsou, až na jednu výjimku, dva z členů tria.

Nikdy v životě:
Nikdy v životě se ještě uvidíme, nikdy v životě se ještě potkáme, nikdy v životě sklopíme zraky, nikdy v životě si možná taky…..

Lhář:
Slovo je provaz, věta je síť, jednou tě chytne, nepustí. Zkoušíš se schovat, snažíš se skrýt, až k tváři ticha, cítíš jak dýchá. Pojď blíž a poslouchej, nastav mi svoje uši, má slova naplní, celou tvou hlubokou duši. Jsem lhář a lidi lovím, jako pavouk spřádám slovní síť. Řeka taje a ledy plují, moje ústa prozpěvují, tak si mě chyť!.

V kolenou:
Lámem větve v korunou stromů, zavěšeni v kolenou. Lámem větve pod sebou, je slyšet praskot kostí.

Strom stínu-Zimokruhy jsou další parádičkou nesmírně zajímavého katalogu lounského labelu Guerilla Records:
Pokud miluješ slovo alternativa, jdi do téhle desky. Pokud se při slově alternativa oklepáváš, ale baví tě kytarová muzika vymyšlená svojsky a zajímavě, jdi do téhle desky. Pokud máš rád současnou českou muziku s parádními texty, jdi do téhle desky. Jdi do téhle desky…

A závěrem?
Alternativní rock s post-rockovými výboji. Hypnotické příběhy, které zní zároveň nesmírně svěže a drží si svou energii i při delších stopařích. Určitě jedna z desek roku!

Richard Kutěj