JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - OBRAZY NEKLIDU

Výrazná účast elektronických rytmů i samplovaných zvuků a ruchů logicky navozuje inspirační spojení s EBM typu Front Line Assembly, ale i post punkovým obdobím The Cure na albu Pornography či gotickými Bauhaus. Slovo "nálada" tu hraje nemalou roli, ale všeobecně je cítit snaha posluchače zastavit a přimět ho soustředit se. Soudě podle hudby, kterou kapela produkuje, měl zmiňovaný Jiří ovšem spíš než vize halucinogenní a značně pochmurné.

Vychází 27.6. 2009 a křty budou hned dva: 27.6. - na Underground summitu v Týnci nad Sázavou (od 19:00 hodin) a na setkání rodičů a přátel undergroundu na mlejně u Skaláka v Meziříčku v pátek 3.7. (od 23:30 hodin viz: http://www.abudehur.cz/magorovovydri/)

K poslechu na:
www.jirikovovideni.wz.cz nebo www.bandzone.cz/jirikovovideni

Rozhovor z www.polipet.cz

Jiříkovo vidění vzniklo v první půli roku 1996 a od samého počátku je jasné, že ačkoliv se pohybují plus mínus na undergroundové scéně, s klasickým českým "plastikovským" pojetím nemají mnoho společného. Za kapelu odpovídal Mejla Jaroš. 

V recenzích se hodně mluví o tom, že pokračujete v dědictví českého undergroundu, což slyším taky... Myslíš si to i ty? Případně jak tebe (nebo celou kapelu) onen legendární underground ovlivnil, jak ses k němu dostal?
V době, kdy se zakládalo JV jsme poslouchali MCH Band, což prý není underground, ale alternativa. Pak to byli samozřejmě PPU, Ser un Peyalero, Radost nebo DG307, Domácí kapela... Poté přišly projekty Mejly Hlavsy Půlnoc a Fiction, což byla láska na první poslech. Vliv legendárního undergroundu na nás dokazuje asi nejlépe naše nové CD – jde o myšlenkovou a tvůrčí svobodu a není potřeba opakovat hudební postupy, které se dobře prodávají.

Dobře, to bylo něco spíš z minulosti, ale co česká současnost?
Z českých současných kapel zmíním WWW, kde slyším slušnou práci a nápady s elektronikou a texty podobně diskutabilními, jako je tomu u nás.

A nějaké vzory ze zahraničí? Často se v souvislosti s vámi v kritikách píše např. o The Cure či Bauhaus.
Pokud mám jmenovat naše zahraniční "vzory", odpověď je jednoduchá - žádné, nejsme totiž schopni hrát jako někdo. Kapelu The Cure znám minimálně a nikdy jsem od ní neslyšel jedinou desku, kapelu Bauhaus neznám vůbec, ale pokusím se si od nich něco poslechnout, když už jsme k nim přirovnáváni. Každý posloucháme trochu něco jiného, ale ze společných kapel bych jmenoval kanadské Skinny Puppy, Front Line Assembly nebo konstantní Massive Attack.

Myslíš, že má nějaký smysl ještě rozlišovat hudbu na underground, alternativu, rock apod.?
O smyslu rozlišovat hudební styly se nelze ptát muzikantů, myslím. že většinou odpoví, že styly neřeší. Takže z mého pohledu nemá. Přesto mě napadá mě napadá jedno srovnání stylů, například heavy metalu a techna. V prvním případě jde o to, že se dodržují  30 let dané aranže a stále je tohle koloseum schopné přežívat, opakovat samo sebe a vydělávat. Asi pravým opakem jsou techno párty, kterým jde přesně o opak – hledání další možnosti zvuků a rytmů, životního stylu a pokud možno nedělat tohle vše pro peníze.

Koho byste svou hudbou chtěli oslovit?
Když odpovím, že děláme hudbu pouze pro sebe, bude to lež. Určitě chceme jít cestou, kterou jsme vykročili před 13 lety - produkovat vlastní pojetí, které z nás přirozeně vychází. To přirozeně podtrhávám a na své cestě chceme samozřejmě potkávat oslovené.

Jak dlouho vám trvalo, než jste shromáždili materiál na novou desku a čím se podle tebe liší od předchozích nahrávek?
Materiál na novou desku jsme tvořili zhruba čtyři roky, elektronické základy trvaly asi půl roku. Dvě skladby z prvního alba dostaly novou elektronickou podobu, Ryby na poušti a Tady v tom…, která se podle textu jmenuje v nové verzi Trubač. Finální fází nahrávání byl návrat Pafky, se kterou se už příliš nepočítalo. Klávesové a zpěvové party zvládla poměrně rychle, napsala si i dva nové texty do skladeb Posílám vzkaz a Last land.
Předchozí Klidní jsou a kouří měla spíš meditační ráz, pomalejší rytmy a osobnější texty. Nové Obrazy neklidu jsou spíš hudební koláže s větším množstvím elektroniky s útržky filmů, uvolněnější v rytmech s texty, které jsou do určité míry odpoutány od naléhavosti. Dalším zpestřením našeho nového alba je text, který napsal Vratislav Brabenec z Plastic People of the Universe Ptactvo nebeský.

Přijde mi, že to poslední CD, které mám  samozřejmě naposlouchané nejvíc, v sobě obsahuje skutečně basové linky a náladu skladeb opravdu, jako by je hrál Mejla Hlavsa, což je pro mě skutečná ikona české hudby. Máš taky takový pocit? Je to třeba nějak vědomé, anebo spíš "duchovní" spříznění. Říkáš, že se každý někam posunuje, ale mně by přišlo škoda, kdybyste se od této vaší hudební přítomnosti měli přesunout jinam.
Neměl jsem možnost s Mejlou osobně mluvit (bohužel jsem ho viděl jen na jeho posledním rozloučení), ale určitě by ho potěšilo, že je ještě dnes nějaká kapela srovnána s Fiction a Půlnocí. Často si říkám, že nás vidí a slyší. Ve skladbě Ještě je čas je asi "slyšet" nejvíc. Byl to určitě výraz mojí náklonnosti k němu, která trvá dodnes. Pokud mluvím o posunu - tvůrčí potenciál máme každý již určen, takže rukopis autorů by měl být i do budoucna patrný a doufejme, že se bude líbit.

CD jste vydali u Guerilla records. Myslíš, že má smysl, aby kapely hledaly ještě nějaké vydavatele, anebo vyjde nastejno, když si CD vydáte sami?
Pokud má vydavatel určitou úroveň, odpadá kapele dost starostí s prezentaci desky a myslím, že naše muzika do stáje Guerilla records patří.

A poslední otázka. Co bys vzkázal fanouškům, posluchačům a konečně i "stájovým kolegům" z Guerilla records?
Ještě jednou doplujeme do klidného přístavu s vlajkou bílou!