JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - OBRAZY NEKLIDU

ROCK & POP 10/2009
Inspirační vzory jako ranní Cure, Bauhaus či kapely EBM, které kapela uvádí, jsou v její hudbě bezpochyby patrné. Ještě bych dodal jednu formaci – L´ahká múza. U titulní skladby Obrazy si okamžitě vybavím tuto slovenskou legendu. Jiříkovo vidění ale nehraje tak pochmurně. Spíš má takový popovější (vzhledem k těm vzorům) rozměr. Tanečnější plochy se tu mísí s těmi hypnotickými. A nasamplovat magický hlas Jana Třísky do Posílám vzkaz je opravdu ďábelská idea. Kapele se podařilo navodit správnou tajemnou atmosféru, což je u takových souborů vždy na prvním místě (trocha větší pestrosti by však neškodila). Gotika se vrací?

Jan Šída

MUZIKUS 10/2009
Nejzákladnější poznatek z tohoto alba zní: originalita ještě existuje! Byť působí jako Popelka skrytá kdesi v koutě, dokonce i na naší hudební scéně lze tu a tam natrefit na nějaké vpravdě originální těleso – k jeho objevení však většinou musíte být vybaveni pořádným reflektorem v podobě rad od známých... anebo se neustále snažit sami „být v obraze“ a tudíž zasvěceni, což vzhledem k množství vznikající hudby není právě jednoduché.

Už 13 let existující Jiříkovo vidění na svém prvním oficiálním (rozuměj lisovaném) albu zní ještě vynalézavějí a neuchopitelněji než kdykoliv předtím. Alternativně-experimentální přístup se mísí s přiměřeným množstvím tvrdého rocku, ozvěnami EBM a místy třeba i překvapivě melodicky vstřícnými pasážemi. Sugestivní podmračenou, leč nikoliv negativistickou hudbu podtrhují podobně laděné texty, byť v nich spočívá možná poslední slabina souboru – občas totiž působí až moc strojeně. Celkově vzato však znamenitý počin pro všechny „přemýšlivce a hledače“!

Zlatý hřeb: Ryby na poušti, Ptactvo nebeský, Ještě je čas

Zní to jako: kdyby třeba Mikoláš Chadima začal víc pracovat s elektronikou a nebál se ani tvrdých kytar

Petr Korál

Muzikus 9/2009
Nejzákladnější poznatek z tohoto alba zní: originalita ještě existuje! Byť působí jako Popelka skrytá kdesi v koutě, dokonce i na naší hudební scéně lze tu a tam natrefit na nějaké vpravdě originální těleso – k jeho objevení však většinou musíte být vybaveni pořádným reflektorem v podobě rad od známých... anebo se neustále snažit sami „být v obraze“ a tudíž zasvěceni, což vzhledem k množství vznikající hudby není právě jednoduché.

Už 13 let existující Jiříkovo vidění na svém prvním oficiálním (rozuměj lisovaném) albu zní ještě vynalézavěji a neuchopitelněji než kdykoliv předtím. Alternativně-experimentální přístup se mísí s přiměřeným množstvím tvrdého rocku, ozvěnami EBM a místy třeba i překvapivě melodicky vstřícnými pasážemi. Sugestivní podmračenou, leč nikoliv negativistickou hudbu podtrhují podobně laděné texty, byť v nich spočívá možná poslední slabina souboru – občas totiž působí až moc strojeně. Celkově vzato však znamenitý počin pro všechny „přemýšlivce a hledače“!

Zlatý hřeb: Ryby na poušti, Ptactvo nebeský, Ještě je čas

Zní to jako: kdyby třeba Mikoláš Chadima začal víc pracovat s elektronikou a nebál se ani tvrdých kytar

Petr Korál

UNI 9/2009Čerstvé album OBRAZY NEKLIDU (Guerilla, 2009, 55:51) temného JIŘÍKOVA VIDĚNÍ je sice už několikátou nahrávkou v  existenci tohoto souboru, ale teprve první oficiální, a upřímně řečeno i první po všech směrech dotaženou. Po třinácti letech kapelu ukazuje jako jeden z těch zajímavějších výhonků porevolučního undergroundu, jeden z mála, který spíš než z ranných Plastiků jako ostatní čerpá mnohem víc z aktuálních zvukových i technických možností, a ve svém směřování dospěl zhruba na stejnou kolej, po které si to už nějakou dobu šinou DG 307. Na rozdíl od nich se ale nevyhýbá agresivnější kytaře, elektronice, a skladby krom zpěvu zpestřují i samply z filmů. Přesto tu inspirace jsou – při takové „Posílám vzkaz“ nelze nevzpomenout na Hlavsovo Šílenství. Po návratu klávesistky Pafky do sestavy je tu i zajímavý kontrast mužského a ženského zpěvu. Bohužel však veškeré hlasové projevy trpí až přílišnou vážností a jakoby nechutí k jakémukoliv nadhledu. Chvílemi tak sklouzávají až ke křečovité a samoúčelné depresivitě, která sráží jinak zajímavé hudební koláže. Často také zbytečně vystupují nad hudbu samotnou, jako by měly tendence sdělovat cosi závažného, ačkoliv jsou spíše náladové. Hudba sama sice také neoplývá nadměrným optimismem, ale přece jen má tendence objevovat, zkoušet možnosti a nebát se vykročit nejistým směrem – na rozdíl od textů, které jsou tradiční, konzervativní, a ze kterých až příliš čiší, jak jsou si autoři jisti jejich schopností oslovovat a sdělovat. Což je vlastnost, kterou ale mají jen některé. Řečeno přirovnáním k filmu: pánové a dáma se občas pokoušejí o Františka Vláčila, ale vylézá jim z toho Juraj Herz. Pokud se však podaří udržet vyvážený poměr všeho, tak jako v závěrečné „Ještě je čas“, získává výsledek výrazně na síle. V rámci domácí, značně do minulosti zahleděné undergroundové scény, se však jedná o nahrávku nadprůměrnou, mnohé starší kolegy zanechávající za sebou.

Antonín Kocábek

www.freemusic.cz 2.9.09

Jiříkovo vidění už hezkou řádku let (od roku 1996) reprezentují model kapely, která navazuje na odkaz tuzemského undergroundu a zároveň se ho snaží pojímat prizmatem současnosti. Asi nepřekvapí, že jejich aktuální album Obrazy neklidu vyšlo na Guerilla Records.

Ačkoli Jiříkovo vidění vychází z podhoubí českého undergroundu, ani v nejmenším se nespokojuje s úlohou plagiátora čtyřicet let starých kapel. Hned první skladbou Obrazy na sebe skupina prozradí, že jim ani poměrně čerstvé hudební trendy nejsou cizí. Údernost, hutnost a zároveň chlad, jenž čiší z rytmické sekce, dává vzpomenout na EBM a industriální spolky. Jiříkovo vidění koketují i s elektronikou a klávesovým zvukem. Kytara si dopřává překvapivě syrového zvuku, a tak může celek evokovat opusy některých z postpunkových bandů jako Chrome, Bauhaus či Killing Joke. Pokud bychom hledali spojnici s tuzemským undergroundem, vedla by cesta k DG 307, kapele, která ani po dlouhých letech (ne)existence zcela nezanevřela na vlastní vývoj, popřípadě k někdejšímu slibnému projektu Mejly Hlavsy Šílenství.
Spřízněnost lze ovšem nalézt především v postoji, názorech a neochotě přizpůsobit se pravidlům komerční scény, než v slepém následováním. Jiříkovo vidění si už pěknou řádku let tvrdohlavě razí vlastní cestu, což je bezesporu sympatickým rysem kapely. Diskutabilní je na druhou stranu jistá monotónnost, které album Obrazy neklidu provází. Lze samozřejmě namítnout, že tyto symptomy k danému žánru patří, avšak pokud rozvláčná tempa a podobné postupy posluchače nakonec spíše unaví, než aby jej „uhranuly“, něco není zcela v pořádku.
Nicméně i přes tuto výtku se jedná o desku, kterou nelze s klidným svědomím hodit přes palubu. Mimo jiné může Jiříkovo vidění představovat inspirativní vzor ostatním kapelám, které se rovněž vzhlédly v odkazu českého undergroundu, ale současně s tím nechtějí dopadnout jako jejich nepovedené klony. Jiříkovo vidění prezentují jednu z možných alternativ.

Pavel FFF Sajfert