URAGGAN ANDREW & THE REGGAE ORTHODOX - I.

Freemusic, 9.4.2010

Ústecká kapela Uraggan Anrew & The Reggae Otrhodox vydala na sklonku roku 2009 u Guerilla Records svůj debut. Vedle členů kapely si na mě zahráli i Karel Babuljak (Kapela Snoo), Viktor Čížek (Orly w Blotie Evropy) nebo Radůz (Feher Fekete Kerek).

V Česku se na přelomu milénia vyrojila spousta kapel, která rozvíjela jamajský hudební odkaz. Drtivá většina se ovšem soustředila na ska. Ať už na tradiční jazzem nasáklé či punkově nabroušené. Spíše výjimečně se vyskytla skupina navazující na roots reggae. Jednou z nich byli ústečtí Uraggan Andrew & The Reggae Orthodox, kteří se dali dohromady v roce 2003 kolem osoby Ondry Skaláka a.k.a Andrewa. Nebyli v severočeském regionu osamoceni. Ve stejném městě už hezkých pár roků fungovali reggae duboví Orly w Blotie Evropy, s nimiž jsou Uraggan Andrew & The Reggae Otrhodox personálně provázání. Také proto jsou vedle dominantního reggae k slyšení občasné dubové názvuky.

Uraggan Andrew & The Reggae Orthodox se netají návazností na reggae marleyovského ražení, které má v jejich podání své mezery a slabiny, ale v zásadě se dá říct, že je kapela ve svém ranku a na místní poměry přesvědčivá. Jistě, Ústečané nedosahují významu slavnějších kolegů jako Švihadlo či Hypnotix (ti už s reggae ale moc společného nemají), avšak účast Karla Babuljaka (Kapela Snoo) či Jana Kindla (Ilam) rovněž o čemsi svědčí. Těžko se z nich posadíte v němém úžasu na zadek, takovou silou tenhle vichr nedisponuje, nicméně to snad od nich nikdo ani nečeká. Více než na nahrávce je kapela přesvědčivá na koncertních pódiích, kde se jim dají snadněji odpustit texty plné klišé o Jahovi, trávě, bengách, Africe a zlých hololebcích, které však i přes svou kostrbatost a naivitu dýchají upřímností. Právě tam si po léta trpělivě budují fanouškovskou základnu, právě tam jsou nejsilnější v kramflecích.

Pavel FFF Sajfert

ROCK AND POP 2/2010

Ústečtí vyznavači roots reggae v čele s Uragánem Ondrou SkaLakem shrnuli na debut dosavadní pódiové hity jako Benga přijedou (reakce na policejní útok na CzechTek 2005, nyní, v době socanského draní se o moc, příhodná připomínky) či Pěstuj dál. Kritik by měl nahrávce poctivě vytknout naivitu („oh yes to naše poselství / reggae ortodoxní", slogan písně Lidi) a opakování otřepaných mustrů (i roots lze dělat invenčněji). Ale zase se nemůže ubránit „nekritickým" sympatiím. Z hudby je cítit upřímné nadšení a navíc je asi třeba pořád opakovat, že rasismus je hloupost (nejen píseň Pozor dej). Respekt, pánové.

Tomáš S. Polívka

Blog www.TÝDEN.cz, 3.1.2010

Neobvykle hodně napovídá o eponymním debutu severočeské formace (mnozí členové dříve působili v dubových Orly w blotie Europy), už jen její samotný název. Včetně zdvojeného "g" ve slově uragán, prozrazujícího komplex z obyčejnosti. Fakt je, že toho dubu je tu pořád více než tradičního jamajského reggae, a že tu pochopitelně nechybí pro většinu domácích "rastamanů" typická ležérnost a vyzívanost se kterou přistupují ke všemu, včetně své tvorby. Což by primárně vzato nutně nemusel být problém.
Nicméně právě opakovaný poslech jejich desky prozrazuje, proč jsou stále víceméně lokální partou. Nejenže se nekoná žádná smršť, ale vlastně se tu nenabízí nic, co by už dávno nehrál kdokoliv ze žánrových kolegů. Hudebně solidně provedená žánrová klasika. A k tomu místy dogmatické, a občas až vyloženě "vyhuleně" pitomé texty, vtipné pravděpodobně jen v kombinaci s notnou dávkou THC (Benga přijedou). Debut skupiny vychází po šesti letech, a dalo by se tak předpokládat, že by měl být jakýmsi výběrem toho nejlepšího. Výsledek tomu ovšem příliš neodpovídá. Ale třeba to tak kapele, jako bonus k pokouření, stačí.

Antonín Kocábek