KVARTET DR. KONOPNÉHO & RADOMIL UHLÍŘ - V KOKONŮ SVRŠKŮ SÁM V LŮŽKU

ROCK AND POP 2/2010

Konopí bylo zřejmě dost, tudíž vzniklo dílko velmi poetické i psychedelické. Takový básnivý underground. Přitom texty byly vytvořeny dosti neobvyklým způsobem.  Koláží z sms, které posílal a dostával tahoun tělesa Radomil Uhlíř. Nic vulgárního, nic pozérsky zběsilého. Zda přijmete hudební složku, asi záleží především na tom, zda jste schopni skousnout Uhlířův nezpěv a  hodně rozvolněnou improvizační formu. Jazzující saxofon Jan Štolby vůbec nezní špatně, na trubku pohostinsky zadul Hmyzák a mihla se i další šikovná postava pražského pozemí Joe Karafiát. V rámci svého žánru nadprůměrná nahrávka.

Tomáš S. Polívka

MGuide 12.1.2010 (a sedm je maximum)
Začíná to, pravda, jako by pěvec  Radomil Uhlíř páchal ve svém svrškovém kokonu samohanu, pak se ovšem přidá saxofon Jana Štolby, pěkně freejazzový, občasné brknutí basy a hlavně vokální preludování Uhlíře samotného. Po výtečném albu Skrývám se, ale nikdo mě nehledá, jež jsme na těchto stránkách náležitě vychválili, se KdK rozjel (uvolnil) ještě více - jakkoli se zdálo, že to již není možné. Specialitou jsou Uhlířovy pěvecké kreace, kdy podobně jako třeba dadaisté vyluzuje různé slabiky i paslabiky, a když se to prolne se Štolbovými hady, barevnými bicími mladého Cyrila Kaplana, řezavou kytarou Reného Pařeze a bloudivou basou Jamese McGawa, výsledek je vskutku výživný. Uhlíř místo textů použil esemesky jak své, tak svých přátel a milenek, s hudbou si tento pelmel překvapivě dobře rozumí. Ovšem k něčemu jej přirovnávat, to po mně skutečně nechtějte - spíše si album pusťte.

Zlatý hřeb: Saturován pestem

Zní to: chacha

7, Josef Rauvolf

LIDOVÉ NOVINY 14.1.2010

Kdo za tebe zorá

„Do sprchy jsem se nevešel. Touha po čajovém obřadu s rumem. Drobné potíže. Vše řeším." Na novém albu převzal básník a herec Radomil Uhlíř texty z esemesek, které buď poslal, nebo dostal. Širší publikum ho poznalo jako traktoristu z Pražské pětky: „Pavle, kdo za tebe zorá?" pípala na něj tehdy výchovně Jana Hanáková. Režiséři Vorel, Marhoul a Nikolaev ho nepochybně obsazují proto, že do role přináší kus sebe: valivou nekompromisnost básníka, ale i melancholii a nenaplněnost jak z Oblomova. S tím souvisí i titul novinky jeho Kvartetu dr. Konopného: V kokonu svršků sám v lůžku.

Uhlíře nikdy nebudou poslouchat příznivci Petra Muka, a přece, stejně jako těm nejupravenějším seladonům, mu jde o čistou krásu. Snoubí se v něm vzdělání s pořádnou porcí něčeho syrového a neurvalého, pivní odér hostince U vystřelenýho oka a budhistické zkazky z rýžového pole. „Pobliju, či nepobliju? Toť otázka, kterou jen Mistr zodpoví." Uhlířovy performance jsou bilancujícími zastávkami v hledání nezmršeného koutu světa, kde by mu rozuměli. „Jdem fibrilovat své arytmie k Sadu. Snad naleznu dnes článek o české operní avantgardě od kritičky Věry Drápelové. Takové ženy však nocí se svým štětináčem nechodí." (Věro, nezanevřete prosím na anarchistu Radomila, koneckonců octnout se v jeho textu znamená mít stvrzenu pozici klasičky!)

Kéž by z každého leadra kapely vyzařovalo tak jasné určení směru jako z Uhlíře! Spoluhráči od něj nedostávají noty, jen atmosféru. A přece kytara Joea Karafiáta a saxofon Jana Štolby dobře vidí, že v jamování je třeba kombinovat hledání a přesnost, něco nového a záblesky z kulturní paměti.

Čechy nikdy nepřekypovaly kuráží k improvizaci, navíc nežánrové. U nás se radši dodržují pravidla. V tomhle směru je album Kvartetu dr. Konopného (vydala Guerilla) suverénní a silné. Odmítá si zúžit svobodný prostor - jako sám Radomil Uhlíř. V těchhle dnech je v nemocnici se srdcem. Přejeme brzké uzdravení: za některé nepřátele průměrnosti jejich rýžové pole nikdo druhý nezorá.

Pavel Klusák

MUSICZONE 18.1.2010
Tohle není dílo pro každého. Toto album nechť nechají zcela stranou třeba osoby, které mají rády ve všem jasno a od hudby čekají jasnou skladbu sloka, refrén. Kvartet Dr. Konopného, soubor, jehož nositelem hlavní idey není nikdo menší, než herec, malíř, hudebník, pábitel a mnoho jiného ovládající Radomil Uhlíř (znám též třeba z někdejšího legendárního souboru Ženy) je úplně o něčem jiném.

Deska s názvem, který asi chápou především mnozí osamělí tuláci víkendovými nocemi "V kokonu svršků...sám v lůžku" je další z rodiny těch desek labelu Guerilla Records, kde se více než o dodržování libých hudebních postupů jedná o záznam chvil, kterým se říká improvizace. Její natáčení proběhlo po dva sessions v čajovně Ryba naruby. Střídající se muzikanti se zde pospojovali ve volně a poklidně se projevující hudební těleso, které hraje improvizace na pokraji jazzu, alternativy a třeba i s jemnými náznaky duchovní hudby. To vše se mísí se svébytným přednesem textů samotného Radomila Uhlíře.

A recitované texty? Asi by jste těžce hledali pravdivější záznamy a úryvky stavů, pocitů, nálad i cestovatelských postřehů samotného Radomila i jeho přátel a kamarádek. Všechny texty totiž vznikly jako doslovné přepisy sms zpráv, které odeslal Radomil Uhlíř svým blízkým, nebo je od nich sám dostal. Postmoderní avantgardní dílo se tak pyšní texty přímo ze života. "Včera jsem byl U oka, teď jsem v ateliéru, line se depka, kocovina. Co ty? Jaks dopad?", zní jeden z textů, aby jiný byl kus příběhu o cestě po Číně k buddhově chrámu, jiný zase zamyšlením na d současnou kulturou a další jen vtipně podaným pozdravem kamarádovi. A jak je již u Guerilly Recs zvykem, očekávej opět vyvedený booklet celého díla s fotografiemi i malířskými díly hlavního protagonisty.

Richard Kutěj