ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI - ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI (KOMPLET)

HIS VOICE 1/2010

Odvážné jistoty

Brno jurodivé a nespoutané

Guerilla Records vydává komplet archivních nahrávek brněnských skupin Odvážní bobříci a Pro pocit jistoty.

Konečně to Guerilla dokázala! Po jedné z nejzajímavějších českých skupin osmdesátých let, brněnských Pro pocit jistoty (po „Propocitu", jak říkali členové skupiny) zbývalo totiž donedávna jen pozoruhodné vinylové album Program No. III (Aske Globus 1990). Nyní kromě něj na 2CD vychází i předchozí dva programy skupiny vedené klavíristou a skladatelem Martinem Dohnalem. Název kolekce doplněné videobonusy je ostatně všeříkající: Kompletní tvorba z let 1983 - 1990.

Dobrým vydavatelským tahem je, že zároveň s Propocitem vychází i sedmdesátiminutové CD s Kompletním repertoárem 1981 - 1982  skupiny Odvážní bobříci, tedy předchůdců výše jmenovaného tělesa.

Všichni jednou umřem

Když se čtveřice kamarádů v Brně roku 1981 rozhodla založit kapelu, vedl je k tomu prý pocit bezvýchodnosti doby a nespokojenost s tím, co se v Brně tehdy hrálo: šlo o baštu vyčpělého hard a artrocku (Progres 2, Synkopy) a chlapcům se líbil drsný zvuk Chadimova Extempore, které tehdy procházelo obdobím krátkých písní (program Velkoměsto II neměl nic společného s dlouhými komponovanými pásmy a byl říznou vlaštovkou groteskní tzv. nové vlny - ač to MCH nerad slyší). Zpěvák a kytarista Ivo Horák a baskytarista Pavel Barša, saxofonista (alt, tenor, baryton) Julek Vaverka a bubeník Marcel Romanovský začali zkoušet v garáži a když zjistili, že posledně jmenovaný přece jen není za bicími nejzdatnější, přemístili jej do role pódiového entertainera hrajícího tu a tam na leccos. Pátým členem se stal nový bubeník Tomáš Heislar, o texty se starali básníci Zdeněk Sotolář, Zbyněk Fišer (syn Egona Bondyho), Jan Vážnáý a v jednom případě Pavel Bergman.

Odvážní bobříci, kteří během své krátké existence odehráli jen několik koncertů, jsou nyní škatulkováni jako průkopníci tolik slavné a diskutované brněnské scény, z podobného zařazení si ale neuděláme žádnou představu o jejich zvuku. Ten je ovlivněn opravdu především Extempore, navíc se v něm objevují ohlasy plastikovského undergroundu a nastupujícího boomu nové vlny, především tzv. pražské grotesky. Opravdu: nevědět, že jsou Brňáci, tipoval bych v jejich případě spíše na pražskou kapelu čelící hnusným časům kombinací hudebně/textového hnusu a šíleného humoru - alternativní Brno bylo přece jen artistnější.

V hudbě Bobříků se míchá jednoduchost kytarových ostinát s názvuky punku a sporadicky i reggae, vyjadřovacím prostředkem je především expresivita řevu, s nímž Horák prezentuje syrové texty. Písně jsou krátké, někdy pouze minutové, proto bez problému vystačí s jediným nápadem. Na CD je to jízda, naživo musela být ještě větší.

Na guerillovském albu najdeme osmnáct písní z archívu brněnského zvukaře Petra Wernera, Mirka Drábka a editora alba Vkadimíra Drápala, u nichž ale není uvedeno, pocházejí-li z koncertu nebo z domácího nahrávání. Věřím, že správně je první možnost, protože úvodní píseň je uvedena, kvalita zvuku a absence potlesku ale zase svědčí o druhé možnosti. Osm písní je zopakováno na záznamu koncertu z 22. března 1982, patrně z klubu Trias. Je škoda drobných informačních nedostatků, především označení autorů textů jednotlivých písní, což nebyli po letech členové kapely schopni identifikovat. Seznam textařů zkrátka neobsahuje ona potřebná čísla v závorkách, což je škoda, neboť texty, které si Bobříci vybírali ke zhudebnění, byly bezezbytku pozoruhodné a měly široký rozstřel od makabrózní poezie („Prší / provazy deště / dělají na skle oprátky / a tiše volají / půjdeš, nebo je čas / ještě?") přes provokativní slogany (za odeřvaným čtyřverším „Masturbace / Sodomie / Felace / Onanie" následuje zprasenou angličtinou předvedená Anarchy In The UK), veselé rýmovačky („Pod našima okny kvete řeřicha / vrazil jsem si kudlu rovnou do břicha") až k mrazivým dobovým reflexím („Ježíšku, vítej nám / a směj se / možná, že jednou budeš plakat / že si pan Herodes nedal větší pozor" a asi nejslavnější: „Máš strach? Tak drž hubu").

Místo toho v bookletu najdeme vzpomínkový text Iva Horáka a esej Martina Dohnala, který do příběhu vstupuje v roce 1982. Tehdy se Bobříci hrající bez zřizovatele vyčerpávali i po tvůrčí stránce, důsledkem čehož se Horák a Barša spojili se skladatelem a divadelníkem martinem Dohnalem. Nejprve pod názvem Eklektický vytěrák (dle knihy o nové vlně Excentrici v přízemí, Panton 1989, byl vytěrák Elektrický), poté pod názvem Pro pocit jistoty. Přísný komponista Dohnal se spojil se dvěma máničkami s podmínkou, že bude výhradním autorem přísně nazkoušené hudby, přizval ještě bubeníka a textaře Luboše Malinovského, Barša vyměnil baskytaru za kontrabas a mohlo se začít.

Odvážní bobříci dodnes přežívají v podobě coververzí v repertoáru Dřevěného pytlí v jutových uhlích (Všichni jednou umřem) a New Kids Underground (Proč mi ovinuješ?).

Petr Ferenc

Freemusic, 26.3.2010

Lounská značka Guerilla Records vydala na sklonku roku 2009 archivné alba s kompletním repertoárem dvou ikon brněnské alternativy osmdesátých let, Odvážných bobříků a jejich - o klavíristu Martina Dohnala posílených - přímých následovníků Pro pocit jistoty.

Přestože Odvážní bobříci fungovali jen krátce, stačili si vydobýt na undergroundové, resp. alternativní scéně kultovní statut. Že se na ně nezapomnělo dokazuje nejen vydání jejich kompletního repertoáru, ale i covery současných kapel, které tak či onak navazují na undergroundového ducha. Vzpomeňme kupříkladu DPVJU a jejich předělávka skladby Všichni jednou umřem či nověji Proč mi ovinuješ z poslední desky Na věčnou památku pražských New Kids Underground.

Ačkoli na Kompletním reperoáru Bobříků zaznamenáte kolísavou kvalitu hudebního materiálu, nelze neslyšet, že kapela disponovala potenciálem, který ji po právu vynesl nezapomenutelnost. Ani neurvalá syrovost písní nezakryla chytlavé melodické motivy. Energie písní si místy nezadala s punkovými kolegy. Že to není prvoplánová zmínka, potvrzuje fakt, že do skladby Masturbace kapela vpasovala torzo největšího pistolovského hitu Anarchy in the UK.

Žánrovou nespoutanost deklaruje kapela citací Beethovenovy Ódy na radost ve skladbě Aji Ja Jia. V Katovně si zase přisvojuje reggae rytmus, jenž, jako u mnohých z té doby, působí legračně kostrbatě. Skupina, jejíž základní kámen vytvořil kytarista a zpěvák Ivo Horák a baskytarista Pavel Barša, přes svou zvukovou nekompromisnost nenechává nikoho na pochybách, že se v jejích řadách nacházeli zruční instrumentalisté, což se definitivně projevilo ve volném pokračováním Odvážných bobříků, další brněnské legendě Pro pocit jistoty. Ale to už je jiná historie, o které bude řeč vzápětí.

Nemalou zásluhu na věhlasu Bobříků měly texty, které z velké části dodávali Zdeněk Sotolář a Zbyněk Fišer (syn Egona Bondyho). Eufemisticky řečeno si nebraly žádné servítky, viz: Má milá je mrtvá, Drž hubu!, Lidi jsou strašný kurvy a řada dalších. Za svou nedlouhou existenci kapela vytvořila těchto osmnáct skladeb a počítám, že kdyby se Odvážní bobříci samovolně nerozpadli, normalizační kulturtrégři by si na ně jistě brzy došlápli.

Pavel FFF Sajfert

LIDOVÉ NOVINY 16.1.2010

Navzdory všem tlamám

Tentokrát o bezútěšnosti a křídlech brněnských Bobříků

Českému rockovému posluchači se v posledních měsících průběžně dostává slušné porce reedic. Souborná vydání nahrávek Hladíkova Blue Effectu nebo raných kapel Michala Pavlíčka patří mezi dokumenty o své době: tehdejší jazzrockové senzace představovaly „bigbít pro náročnější" s odérem informovanosti, co se děje na Západě. Lze si těžko představit, že ohlasová hudba, která u nás tehdy cosi suplovala, přitáhne dnes nové publikum: i když jako retro, evokující našedlý barvotisk 70. let - proč ne.

V jiných návratech dnes editoři rozeznívají muziku, která byla před desetiletími vymýšlena víc od píky: a právě proto, že (třeba i z amatérských důvodů) nepodléhá dobovým stylům, dá se dnes poslouchat bez pocitu nepatřičnosti. Vůbec poprvé tak teď vycházejí nahrávky brněnských těsně propojených kapel: Odvážní bobříci působili v letech 1981-1983, po příchodu skladatele Martina Dohnala zmutovali v Pro pocit jistoty (1983-1990). Kdo si myslel, že všechno pořádné z domácí scény už vyšlo, tady má důkaz, že se ještě lze dočkat překvapení.

Nedá se říci, že by undergroundoví Odvážní bobříci uměli bůhvíjak hrát. Měli však cit pro „divné" rockové tvary, výtečně rozkaceného lídra a zpěváka Iva Horáka a v krvi vysoké promile odporu k režimu i těm, kdo ho pasivně přijali. Mezi napůl zakázanými kapelami měli renomé těch nejdrzejších: nejen že nahlas a s vtipem vytrubovali znechucení ze stavu věcí, ale navíc byli sprostí a občas ještě nihilisté až za hrob. „Od dvanácti častej styk / bude z toho dobrý zvyk / hračky a sny pod hlínu / zbožštíme si vagínu!" V kapele se snoubila direktní provokace se sofistikovanou potměšilostí, koneckonců na kontrabas hrál dnešní filozof a politolog Pavel Barša, tytéž obory vystudoval i řvoun Horák.

Kapelu vlastně zahubila její popularita: zajímala se o ni StB a pořadatelé se ji čím dál víc báli uvádět. Do toho se hudebníkům chtělo přeostřit na jinou poetiku: když přibrali klavíristu a skladatele s lisztovskou kšticí Martina Dohnala, proměnil se spolu se zvukem i název kapely.

Pavel Klusák

A2 číslo 1/2010

Brněnský underground neztratil subverzivní náboj ani po letech

Lounské vydavatelství Guerilla obohatilo svůj katalog o souhrnné vydání tvorby dvou brněnských kapel, které patřily v předposlední dekádě minulého století k nejosobitějším a zároveň nejpodvratnějším. Odvážní bobříci (1981-1982) a na ně plynule navazující Pro pocit jistoty (1983-1990) hráli hudbu, která působila ve srovnání s oficiální kulturou i se stagnující brněnskou rockovou scénou jako naprostý šok.

Odvážní bobříci

Nejblíž měli ke zvuku Extempore v období Zabijačky a převzatých punkových písniček: úderný zvuk, jednoduché, ale výrazné melodie, provokativní texty. Kytarista Ivo Horák, baskytarista Pavel Barša, saxofonista Julek Vaverka a bubeník Tomáš Heisar před publikum poprvé předstoupili v listopadu 1981. Do září 1982 odehráli jen několik koncertů, na nichž bylo zaznamenáno celkem osmnáct původních skladeb. Vedle ostentativních provokací („Má milá je mrtvá/já to s ní dělám dál") najdeme v textech i upřímně znějící vyznání alkoholové pasivní rezistence: „To raděj cirhózu/než z páteře mít gumu".

Síla Odvážných bobříků byla v punkové přímočarosti a syrové autenticitě: hudba samotná nic opravdu objevného nepřinášela a interpretace měla k dokonalosti velmi daleko. Když se tehdy Baršův a Horákův spolužák z gymnázia Martin Dohnal pokoušel vystihnout tvorbu skupiny větami jako „Vokální linka je mnohovrcholná, o značně velkém ambitu, s časovým opakováním quasitonálního centra," těžko to mohl vzít za absurdnější konec. Ale právě Dohnala si po rozpadu původní sestavy Odvážných bobříků přizvali Horák s Baršou jako spoluhráče a v březnu 1983 vznikla nová skupina, která se od původní spontánnosti zásadně lišila.

Samozřejmě se naskýtá otázka, proč vydání Odvážných bobříků a Pro pocit jistoty na kompaktních discích trvalo tak dlouho, když jejich pověst za uplynulá léta nijak nezeslábla a vážný zájem postupně projevilo hned několik vydavatelství. Důvodů toho zdržení bylo několik, ale hlavní brzdou se nakonec ukázal být Martin Dohnal sám, respektive jeho neschopnost na zveřejnění nahrávek spolupracovat. V bookletu to teď shrnul větou: „Díky neskutečné neodbytnosti a tvrdošíjnosti Vladimíra Drápala (majitele Guerilla records), jehož nadšení hraničilo až se zvláštním druhem posedlosti, která po tříletém martyriu se mnou slavila triumf, jsem byl nucen si po mnoha letech poslechnout hudbu kapely Pro pocit jistoty."

Martyrium to pro vydavatele skutečně bylo, ale ten triumf mohl být po pravdě řečeno ještě o něco lepší. Mnohastránkové booklety přinášejí písňové texty, řadu fotografií a ne zcela perfektně zpracovanou dokumentaci. Pro booklet Odvážných bobříků napsal Ivo Horák krátkou vzpomínku, data v dokumentaci si ale někdy vzájemně protiřečí. U skupiny, která existovala necelý rok, by snad nemusel být problém dát těch pár údajů dohromady. Ještě divnější je, že si členové Odvážných bobříků přesně nepamatují autory písňových textů - a tak jsou textaři uvedeni jen hromadným výčtem.

Hlavní však je, že obě kolekce mohou oprávněně nést podtitul Kompletní tvorba. Všechna ta zuřivá energie, která se tehdy z pódia řinula, se sice zaznamenat nedala, ale i tak jsou disky Odvážných bobříků a Pro pocit jistoty dokladem skutečně významné kapitoly naší rockové historie.

Jaroslav Riedel