MIROSLAV BAMBUŠEK, PETR KOFROŇ - JAN HUS - MŠE ZA TŘI MRTVÉ MUŽE

Žádná ukolébavka, ale 75 minut trvající filmový zážitek s punkovou estetikou: film nekompromisního režiséra Miroslava Bambuška, natočený s útočným undergroundovým obrazem i zvukem. Tématem částečně politický snímek je zakotven v druhé polovině dvacátého století, kde se Jan Hus objevuje spíše jako bolestná otázka, jež k nám prostupuje ze středověku. Geograficky se vztahuje k dějinám „východního bloku". Jan Hus k nám dnes přichází, aby byl znovu pochopen; přichází a otevírá osudy tří mužů - Angličana Grahama Bamforda, Němce Oskara Brüsewitze a Poláka Ryszarda Siwiece. Ti tři mají s postavou Jana Husa společné to, že jejich život byl završen nejvyšší obětí, jednak, že chtěli napravit režim, jenž prokazatelně páchal bezpráví, anebo ho alespoň umožňoval, a za třetí to, že jejich činy byly otázkou jejich svědomí, věcí souboje, boje moderní individuality s institucemi, které ji mají zastupovat a nikoli devastovat.

Na druhém disku (CD) je hodinový „soundtrack" ke zmíněnému filmu v podobě čtyř kompletních komposic Petra Kofroně z let osmdesátých. Všechny skladby vznikaly mimo tehdejší oficiální svět soudobé vážné hudby, nahrávky byly pořizovány v přísně soukromých podmínkách nebo na undergroundových (většinou „bytových") festivalech. Všechny skladby představují zajímavý pendant jak k tehdejší oficiální české hudbě vážné, tak pozoruhodným způsobem souvisí s tehdejším děním v rockovém undergroundu. Vzhledem k jasnozřivému kompozičnímu talentu Petra Kofroně (mj. Agon Orchestra) obstojí i s odstupem třiceti let

Z rozhovoru, který spolu vedli za vydavatelství Guerilla records Lábus a Mirek Bambušek (celý vyjde v Revolver Revue č. 81/2010):

Co můžeš říct k tvému novému filmu Jan Hus - Mše za tři mrtvé muže? Co bylo prvotní inspirací?

V zásadě mi šlo o to aktualizovat Jana Husa, to je klíčové. Jak by to mohlo vypadat, kdybychom potkali dnes Jana Husa. Já myslím, že ho potkáváme v živých pochodních, které se obětovaly za, anebo pro někoho, kdo byl ještě navíc k tomu v úplně jiné zemi. Vyjádřili krajní protest. Z vůle svědomí se vzepřeli a překonali smrt... Jan Hus také svědčí svědomím. Něco říkal, něco žil a teď to má dosvědčit, nebo chcete - li potvrdit. Takže jsem se pokusil aktualizovat Jana Husa a to touto cestou. Cestou hořícího člověka, který rozsvěcí světlo v temnotách...

Co vlastně tou obětí chtěli reální hrdinové tvého filmu Ryszard Siwiec, Oskar Brüsewitz a Graham Bamford dokázat?

Chtěli demonstrovat, že nejsou lhostejní, že sami jsou už na hranici vlastního svědomí... a tak paradoxně dodat sílu druhým. Když člověk něčemu věří, když něco pochopí a stojí za tím, tak za tím stojí až do konce. To je důležitý moment! Že to není o tom, že vycouvá ve chvíli, kdy se změní situace, kam vítr tam plášť atd. Je to vlastně o nějaké pevnosti, lidském přesvědčení a samozřejmě i o nějaké vnitřní odvaze, která potom jakožto vzor má rezonovat dál a tak překonavá čas a smrt. Jde o to - pokračovat v jejich příbězích... vykopat je ze země... Myslím, že tenhle film myslím k tomu zásadně přispívá.

Jaké  jsou vůbec na „Husa" ohlasy?

Různé. Dostal jsem Cenu Andreje Stankoviče a díky za ni. Hurá! Má pro mě obrovskou cenu, zejména vzhledem třeba k těm komentářům „ filmových odborníků".  Je to filozofický film a tady vidíš, jak tahle společnost  rezonuje.... Česká filmová kritika je samozřejmě z velké části mainstreamová a tenhle film je pro ní prostě nestravitelný.  Pár zasvěcených lidí ale pochopilo, co je přesahem a posláním toho filmu. Jinak do toho s gustem kopli.

V tom filmu je dost zásadní složkou i hudba.. Jak jsi vybíral? Jak jsi došel právě k té hudební složce, kterou jsi nakonec použil?
Z 95 % je  hudební linie dílem Petra Kofroně a cesta k tomuhle zvuku byla vlastně jednoduchá. Petr Kofroň mi dodal celé své souborné dílo, jsou to věci od roku 1973, poměrně zásadní experimenty, různé privátní nahrávky, jsou to skladby, které tehdy hledaly nový zvuk... Já jsem si ten materiál komplet naposlouchal a vybíral konkrétní pasáže z konkrétních skladeb. Dále Petr samozřejmě vyráběl podklady aktuálně v případě konkrétních potřeb při střihu. No a navíc jsou tam dvě skladby od ústecké kapely Guten tag, která dnes již neexistuje - aktivní byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let - ale pro mě byla tehdy důležitá. K tomu bych ještě dodal, že to bylo samozřejmě o dlouhém hledání zvuku, atmosféry... A jsem tedy opravdu moc rád, že jsem svobodně mohl vycházet z Petrova materiálu.