Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
PAVEL ZAJÍČEK - PODOBENSTVÍ
ČÁST PRVNÍ:
1. ODHALOVÁNÍ. . . . . .
2. /Hodně jsem toho slyšel/
3. Taoistickému malíři Janu S.
4. Zastavení 1
5. Zastavení 2
6. Zastavení 3
7. /Psát básně../
8. / Co je to...
9. / Krásné nohy.../
10. /Pozorovatel.../
ČÁST DRUHÁ:
OPĚT TY ZVUKY ZVONŮ BEZ PŘÍBĚHU.
ČÁST TŘETÍ:
POTKAL JSEM V RANNÍCH ULICÍCH
PRAHY PETRA K
ČÁST ČTVRTÁ:
TOTO JE FIKCE.
TOTO JE FANTASMAGORIE.
Pavel Zajíček vydává - po albu Kakofonie cesty (2007) - další „sólové" album. Uvozovky jsou proto, že doprovodnou kapelu tvoří hudebníci tak či onak propojení se Zajíčkovým „domáckým" souborem DG 307 (Tomáš Schilla, Tomáš Vtípil, Tonda Korb, Michal Koval a o design vystoupení se stará „nehrající člen" kapely, fotograf Bohdan Holomíček). Nicméně v tomto případě převažuje textová složka nad hudební. Album je dedikováno čtyřem Zajíčkovým souputníkům (J. Steklíkovi, A. Stankovičovi,. P. Královi a M. Hlavsovi) a tvoří jednolitou - typicky „zajíčkovskou" - litanii, rozdělenou do čtyř částí.
Ačkoliv si přál s TOU KRÁSOU splynout, prostor ho odmítl pohltit.
Nemohl TU KRÁSU sežrat, ani ji znásilnit.
Nezbylo mu než nečinně přihlížet, jak červánky zalévají obzory.
...JAK ČERVÁNKY ZALÉVAJÍ OBZORY...
Přeloženo do pěti jazyků, zajímavý digipack z dílny renomovaného grafika Františka Štorma, fotografie Bohdan Holomíček.
www.kulturisimo.cz, 20.12.2011
Dvě podoby Podobenství
Doba přeje menším sestavám, snad i proto zredukoval básník Pavel Zajíček sestavu svých DG 307 na projekt Podobenství: je to název sestavy, programu i alba. DG 307, kteří tímto rozhodně nekončí, jsou posledních deset let volným seskupením přehrávajícím a drobně variujícím víceméně pevně daný písňový kánon, Podobenství vzniklo coby zcela nová syntéza slova, hudby a obrazu.
Album nazvané Pavel Z. / Podobenství bylo nahráno živě a přednedávnem vyšlo u lounského undergroundového labelu Guerilla Records. Na stejné značce byl téměř současně vydán i záznam koncertu připomínajícího deset let od smrti Mejly Hlavsy (skladatele a baskytaristy Plastiků), na kterém Podobenství v kratší verzi, s částečně odlišným textem a větším důrazem na elektroniku rovněž zazní. Který z těch záznamů je starší? Ten třiatřicetimunutový, samostatně vydaný, je snad už z roku 2010, obal CD ale informaci neposkytuje. Sedmnáctiminutová „mejlovská" nahrávka mimo vší pochybnost vznikla 8. ledna 2011 v Paláci Akropolis. Ať je tomu s chronologií jakkoliv, Podobenství se letos dožilo dvojího albového debutu a obě verze se zvukově výrazně liší.
Mluvil jsem o syntéze, protože o kapele, jak si ji obvykle představujeme, zde hovořit nejde. Jde spíše o zhudebněné autorské čtení, poměr důležitosti hudby a slova je přesně opačný než poměr obvyklý pro hudební skupiny, mezi něž patří i DG 307. Texty jsou samozřejmě Zajíčkovy, o koncepci hudby se postaral talentovaný třicátník Tomáš Vtípil (housle, dechový kontrolér, laptop), pozoruhodný multiinstrumetalista oscilující mezi undergroudem, pouličním šramlem, avantgardní elektronikou a dalšími hudebními žánry, mj. i filmovou hudbou pro Špačkův film Pouta. Kromě Vtípila v Podobenství hrají ještě tři známí z DG 307: baskytarista Michal Koval, cellista Tomáš Schilla a bubeník Antonín Korb.
Vizuální stránku Podobenství tvoří působivé fotografie Bohdana Holomíčka, z nichž na diváka hledí zesnulí přátelé, jimž Zajíček své dílo věnoval: první část programu patří malíři Janu Steklíkovi, druhá básníku a kritikovi Nikolaji Stankovičovi, třetí básníku Petru Kabešovi (ta na záznamu z Akropole chybí), závěrečná Mejlovi Hlavsovi, který se Zajíčkem před osmatřiceti lety zakládal DG 307 coby preindustriální sestavu hrající na šrot a další nehudební nástroje. Holomíčkovy fotografie miluji pro jejich černobílou zrnitost, důsledně dodržovaný formát (vždy na šířku) a použití jediného objektivu. Vše je zřetelné a zároveň vnímáno tak nějak zpovzdálí... Škoda, že booklet ani jednoho alba tyto snímky téměř neobsahuje.
Začátek skladby patří čtení a decentním vybrnkávaným motivům smyčcových nástrojů, postupem času zvuk houstne a závěrečná Zajíčkova mantra „Toto je fikce, toto je fantasmagorie" zní na pozadí bouře. Koláž záznamů setkávání a vzpomínek je prokládána úvahami na obecnější témata (zde například čas), jak je u Zajíčka obvyklé. Pavel Z. totiž celý život, domnívám se, píše jednu báseň („pásmo"): pomocí svých klíčových slov osekává materii povrchu světa, aby se dobral k ryzímu jádru. Jeho poezie mi vždy připadala čímsi „sochařská". Zajíček je dokonale civilní a poloha básníka-kazatele (ve smyslu přirozené autority) je mu zcela vlastní: nepotřebuje se stylizovat, řečí, jíž básní, mluví neustále, nejen v pracovní době. A zde jsou další dva oslnivé kamínky do mozaiky jeho slov na papíře a ve zvukovém záznamu. 90%
Petr Ferenc
Vydavatelovo P.S.
CD Pavel Z./Podobenství vzniklo kompilací několika živých nahrávek, pořízených na jaře a v létě 2011, podstatnou část tvoří vystoupení skupiny ve francouzském Dijonu 22.6.2011. Je tedy mladší, než onen syrový, pre-podobenský záznam na CD 10 let bez Mejly (GR 089 - 2) , tehdy se vlastně Podobenství teprve rodilo, jak hudebně, tak textově. Teprve po koncertě v Akropoli byl přizván hráč na bicí nástroje a přibyla též pasáž, věnovaná Petru Kabešovi. Vlastně z víceméně improvizační záležitosti se Podobenství postupem doby stalo vícevětou skladbou s pevně danou rytmickou strukturou, byť i ta se během každého jednotlivého uvedení může lišit.