(RŮZNÍ INTERPRETI) - 10 LET BEZ MEJLY

LITOMĚŘICKÝ DENÍK, 4.7.2011
Nebyla to náhoda, že se 8. ledna 2011 na naši hudební scénu na chvilku vrátila jedna z respektovaných legend - skupina Půlnoc. Na stejném koncertě v pražské Akropoli totiž lounské vydavatelství Guerilla Records, label Vladimíra „Lábuse" Drápala, křtilo další ze svých úctyhodných a důležitých reedicí - 2CD „Půlnoc: Kniha noci 1988 - 1989". Raritní komplet nabízí dva koncerty, které vešly do dějin českého undergroundu. Vždyť Půlnoc (existovala v letech 1988 - 1993) sama, hypnotická skupina okolo Mejly Hlavsy (1951 Praha - 2001 Praha) z Plastic People of The Universe s osobitou Michaelou Němcovou u mikrofonu, byla předělem mezi undergroundem a „oficiální" scénou. Tleskala jí kritika i Amerika, když jí hrála, o tom ale už více s violoncellistou Tomášem Schillou. Hudebníkem v bílém, který hrál v Půlnoci již tenkrát a hraje zde také dnes. A ještě ve skupinách Krch-off, Echt, DG 307... O legendární kapele Mejly Hlavsy jsme si povídali s tím nejpovolanějším. Už v roce 1988 u zrodu Půlnoci Schilla seděl, hraje totiž na violoncello. A jak!

Ohlédnete-li se, vznikla Půlnoc: a) protože čas nazrál hudebně a umělecky , b) bylo její založení součástí společenských změn?

Půlnoc vznikla v době, kdy Mejla cítil stále silnější touhu stát na pódiu a hrát před regulérním obecenstvem. Současně v SSSR probíhala tzv. perestrojka a glasnost, což samozřejmě mělo vliv i na klima v Československu. Tak jsme to zkoušeli, nejdříve jako Maskovaní bandité rytmu a posléze jako Půlnoc. To už vyšlo.

Váže se ke jménu kapely příběh, či dokonce legenda?

První pokus byl s názvem Maskovaní bandité rytmu, tuším, že jsme měli hrát v Brně u Lenky Zogatové. Z toho nějak sešlo, a tak vznikla Půlnoc jako tajemný čas, kdy něco starého zaniká a něco nového je na počátku...

Jaké to bylo, hrát na violoncello s částí legendárních Plastiků, s Mejlou plus Michaelou Němcovou?

Tak já s tou jak říkáš legendární partičkou, hrál už chvíli předtím, když se nahrávala hudba k Havlovu Pokoušení. A pak také na 50. narozeninách Václava Havla, pro mě to tedy taková změna nebyla. Když se upeklo, že bude Půlnoc, bylo potřeba najít zpěvačku. Výběrová řízení jsme pořádali v restauraci Na Klamovce - to bylo výborný. A když přišla Míša, bylo celkem hned jasné, že to bude právě ona.

A jaké bylo podívat se s těmi všemi muzikanty za kopečky...?

Brzy přišla možnost jet na turné do USA, to byl přelom dubna a května 1989. To bylo skvělý turné, všude plno lidí, zájem o nás, pochopitelně i z politických důvodů, ale neméně i z důvodů hudebních. Stačí si přečíst kritiky třeba R. Christgaua. Nakonec přišlo ještě jedno turné a v USA natočení desky City of Hysteria. To už na kytaru ale hrál Tadeáš Věrčák.

Od baskytaristy Milana Mejly Hlavsy se asi muzikant dost naučil...

Jistě, Mejla byl na pódiu naprosto charismatická bytost. Stát s ním, v mém případě sedět, na jednom pódiu, to byl neopakovatelný zážitek. A když začal hrát, vše bylo ještě umocněno. Bylo to úžasný, nelze zapomenout...

Byla pro vás v 80. letech zpěvačka Michaela Němcová zjevením? Soudím, že její označení „česká Nico" až tak moc nepřehání...

Zjevením asi ne, to by bylo přehnané, ale zpívala a zpívá nezaměnitelně. Označení česká Nico však vymysleli novináři; ale proč ne - jistě jí to nevadilo... Ostatně zájem americké Aristy, která financovala nahrávku City of Hysteria (Arista 1991, v ČR BMG Ariola 2001), byl opřen právě o ní. I to byl jeden z důvodů, proč Půlnoc nakonec nepodepsala profesionální smlouvu...

Jak vzpomínáte na dva koncerty, které vyšly souborně na 2CD Guerilly Kniha noci? Bylo pro Půlnoc normální hrát v Praze?

Po pravdě řečeno, přesně si už tyto koncerty vybavit nedokážu. Vím, že první byl na Chmelnici, já byl dost nervózní, ostatně trému před začátkem mívám dodnes; bylo tam plno lidí, hodně očekávání a tak. V Praze se hrálo převážně na Chmelnici, jednou jsme hráli ve Vinohradské tržnici v podzemí, po převratu samozřejmé těch míst bylo mnohem víc... Zas tak vzácné v Praze hrát nebylo.

Která písnička Půlnoci byla pro vás nejsilnější? Nebo šlo spíš o celkovou atmosféru a pocity?

Nerad bych vypichoval nějakou jednotlivou skladbu, těch silných je docela dost, pokud to nejsou všechny. S odstupem doby se mi líbí třeba jiné a tak. I skladby z posledního období Půlnoci jsou výborné, písně Údolí ohně, Dveře, Zrcadla. Ty zatím nehrajeme, ale možná je ještě zkusíme oprášit pro pár posledních koncertů...

Jste zkušený muzikant, hrajete v řadě kapel. Přesto - jaké je opět stát s Půlnocí na pódiu? Je to až deja vu?

Tak už nehraje Mejla, to je myslím podstatná změna. Ale jinak se na pódiu cítím výborně, zvláště s Pepou Janíčkem se dobře na pódiu komunikuje. No, ono i mimo pódium, co si budeme povídat... Slyšet po letech znova Míšu je super, stejně jako kvílení a sóla Jirky Křivky. Petr Kumandžas to má hrozně těžký, plno lidí jeho basu srovnává s Mejlovou, ale já vím a slyším, že to zvládá bezvadně; vždy je plně soustředěný a jeho spolupráce s Jirkou Michálkem za bicími je tím správným motorem celé Půlnoci. A písně mají podmanivou atmosféru, těšíme se na každý koncert, ještě pár jich bude...

Bohužel už tu Mejla Hlavsa není. Je to bez něj hodně jiné?

Mejla byl vynikající hudebník, baskytarista, skladatel, kamarád, chybět bude vždy; takových věrných Hatatitlů bylo málo. Co se týká hraní, to moc neřeším. Obnovení Půlnoci je krátkodobý nápad, ale chybí především lidsky, kamarádsky, jako člověk, přítel. Je tu po něm stále díra.

Co byl problém při návratu Půlnoci? Koho bylo těžké sehnat či přemluvit? A je jisté, že to je opravdu jen dočasná záležitost?

Tak pokud vím, nikdo nebyl proti, jen jsme měli obavy, zda to zvládnem, zda to má smysl, zda to bude ještě někoho zajímat a tak. A zda je to dočasné? Já jsem přesvědčen, že ano. Nemá smysl donekonečna opakovat staré věci. Zkusíme přidat některé z posledního období Půlnoci, ale špatně se shánějí nahrávky či noty. Konec pak bude v březnu 2012 na Lábusovkách...

Prozradíte současný repertoár? Lze říci, že je to vše od tehdejší Půlnoci, písničky z debutu plus „Velveti"?

Není co tajit, mnoho lidí ví, co hrajeme. Velveti tam vyloženě nebudou, ale už v otázce byla česká Nico, takže atmosféra tam jistě bude. Nejspíš zaznějí např. Podivná, Dopis, Pospěšte sny, Hochu zlatej a další a další. Už se těšíme.

Vzniknou i nové písničky?

Nové písně pod názvem Půlnoc mohu, myslím, vyloučit. Půlnoc byla a zůstává autorsky výhradně Mejlova, líbí se nám ta kompaktnost programu...

Radek Strnad

Rozhovor s Tomášem Schillou (Půlnoc) pro časopis MUZIKUS /kráceno/

1. Když jste se po všech těch letech dali znova dohromady, byla ta úplně původní idea vystoupit na koncertu věnovaném vzpomínce na Mejlu Hlavsu a zase kapitolu Půlnoci uzavřít. Nakonec je těch koncertů ale přeci jen více. Co se tedy stalo a co bylo tím hlavním impulsem, že se Půlnoc rozhodla hrát i ty ostatní akce?

Koncert v Akropoli měl velmi příznivý ohlas, začaly se objevovat nabídky ke hraní. No a nám začalo byt lito, že by program, který jsme nazkoušeli, měl být zahrán jen jednou. Domluvili jsme se, že ještě rok to spolu vydržíme.

2. Ten vzpomínkový koncert byl natolik povedený, že se někde v tisku dokonce objevil i názor, že vám to tam hrálo líp, než před lety, kdy Půlnoc fungovala jako řekněme regulérní kapela. Myslíte si, že je něco takového vůbec možné, nebo šlo spíše o přehnané nadšení daného pisatele? A jak jste si tenkrát vůbec takové hraní po letech užili vy sami?

Za sebe si myslím, že jsme si koncert velmi užili, byla skvělá atmosféra, hodně lidí a výborný zvuk. To jak jsme hráli ať posoudí někdo jiný, za sebe si myslím, že Půlnoc odehrála výborný koncert.

3. A pojďme do současnosti. Půlnoc hraje několik koncertů a festivalů. Nenapadla vás v téhle souvislosti už i myšlenka vrátit Půlnoci status normálně fungující kapely a prostě obnovit činnost, byť třeba jen v podobě projektu, ke kterému se budete pravidelně vracet? A zkusit zase skládat úplně nový materiál a podobně? Nebo to prostě máme brát tak, že po těch letošních akcích se nad Půlnocí zase definitivně zavře voda?

Nad Půlnocí se zavře voda v březnu 2012 na Lábusovkách. Myslíme si, že to takhle stačí, možná oprášíme pár písní z posledního období Půlnoci, ale nové věci skládat nebudeme, výhradním autorem hudby Půlnoci je totiž Milan Hlavsa. A nám se navíc líbí ta celistvost a kompaktnost repertoáru.Třeba budeme někdy hrát své věci, to by ale jistě bylo pod úplně jiným názvem...

4. K návratu Půlnoci patří i vzpomínkové 2 CD „Kniha nocí", která vyšla u Guerilly Records. Jak jste nyní s odstupem s celou touhle edicí spokojeni?

Opět odpovím za sebe. Jo, já jsem rád, že to vyšlo, ty věci mají i po letech atmosféru. Teď jsme objevili živé nahrávky z posledního období Půlnoci, sami jsme překvapeni, jak dobré věci to stále jsou, snad i ty by staly za vydání, už kvůli úplnosti Mejlova díla.

5. Když už jsme u Guerilly, byl to právě Lábus, který tenhle label dělá, kdo vzpomínanou vzpomínkovou akci na Mejlu zorganizoval a zasloužil se tak i o to, že se Půlnoc dala dohromady. Myslíte si, že byste se někdy jako Půlnoc ještě sešli, nebýt tohoto Lábusova impulsu?

Jo, Lábus to všechno bezvadně zorganizoval, ostatně jako vždy, ale je třeba říct, že impuls dala Jana Hlavsová, která měla Půlnoc, alespoň si to myslím, za možná skoro nejlepší Mejlovo období, prostě jí to bavilo a líbí se ji to dodnes. Takže dík patří i Janě.

6. A pojďme zase prosím trochu zabrousit do historie. Jak nyní s odstupem dlouhých let vlastně vzpomínáte na klasické fungování Půlnoci před lety? Kapela vznikla z impulsu Mejly Hlavsy, hráli v ní někteří členové Plastic People of The Universe, hned počátkem 90. let vám vyšly dvě dobře přijatá alba, kapela jezdila i koncerty do zahraničí.. to asi nebyla špatné časy, ne...?

Jistě, to bylo velmi dobré období, 2 koncertní turné po USA, nahrávání CD v USA, producent Iggy Popa, vernisáž Warholovy výstavy v Paříži společně s Velvet Underground, společné vystoupení s Lou Reedem, Frankem Zappou, Allenem Ginnsbergem, je toho hodně, na co lze vzpomínat...

7. Ta doba přelomu 80. a 90. let minulého století byla nesmírně magická také v tom, že najednou přišla obrovská vlna euforie a svobody. Najednou tady vznikaly nové prostory a kluby, kde se mohla hrát před tím zakazovaná muzika, začaly tady jezdit kapely, o kterých se nám dříve ani nesnilo, přišlo spousty nových impulsů, nápadů, svoboda... jak jste to všechno vlastně prožívali a vnímali vy sami a kdy pak třeba přišlo opětovně vystřízlivění a uvědomění si, že každá mince má dvě strany a stejně se člověk zase bude muset dennodenně potýkat s kupou hnusů a nesmyslů, které tady byly,jsou a budou....

Mejla měl dobrý čuch a hned jak se objevil na scéně Klaus tak to okomentoval slovy: skončila diktatura proletariátu a začíná diktatura peněz. To myslím sedí. Ovšem samozřejmě začátkem 90.let byla ČR nejsvobodnější země na světě... A jinak už jsme dost starý na to, aby nás něco překvapilo...

8. Pak ale Půlnoc zase skončila a nebylo po ní vidu ani slechu. Proč jste v tomhle „rozjetém" období činnost kapely zase takhle ukončili?

Já vlastně po letech ani už moc nevím, byl tlak na obnoveni PPU, přišla nová zpěvačka, odpadlo díky naší laxnosti celosvětové turné s Gratefull dead atd. atd. Byly to ale krásné roky, já si určitě rad zavzpomínám.

9. A pojďme zase do současnosti. Co vás na všech těch letošních koncertech těší nejvíce? To, že si spolu můžete po letech zahrát a vidět se jako staří známí, nebo to přináší třeba i nějaké nové nečekané impulsy, energii a radosti, které jste nečekali?

Mě to velmi baví, všichni jsme skoro o 20 let starší, jsme klidnější, snad je to, doufejme, i slyšet.

10. A jací lidé teď vlastně tvoří vaše publikum? Jsou to především pamětníci, nebo chodí i „mladí". A chodí za vámi lidé často i po koncertech a zajímají se o Půlnoc a věci kolem?

Chodí všichni možní, staří, mladí, kluci, holky, ty by ale mohly chodit ještě víc, že? A chodí naše děti... Po koncertě je to jako vždy, pokaždé se najde pár odvážných, přijdou, promluví, zeptají se atd.

Děkuji moc za odpovědi.

Richard