VESELÍ FILIŠTÍNOVÉ - ŠITHAUZ (3CD)

WWW.TYDEN.CZ,  5.2.2012
Mezi potrubím jako doma   Nahrávka je jako dokument - místa, okamžiku, doby. Otisk šlápoty, malba na stěně jeskyně, zažloutlá fotografie. Smysl má jak pro ty, pro které to byla součást jejich životů, tak i pro pozdější generace nepamětníků,  těch, kteří si u toho mohou povzdechnout, jak to bylo tehdy (mohlo být) skvělé. Každý, kdo zaznamenává právě z těchto důvodů, a nikoliv cílevědomě vytváří zvukové konzervy jen pro účel zisku, si zaslouží obdiv.

Veselí filištínové byli jedněmi z průkopníků českého industriálu a vznikli v polovině osmdesátých let jako přímá reakce na uvolnění dění na domácí hudební scéně s příchodem tzv. nové vlny.  Komplet z jejich pozůstalosti nabízí nezkreslený a syrový pohled na ty, kteří i v časech, kdy vybočovat z davu bylo podstatně nebezpečnější než dnes, nekompromisně kráčeli po své cestě, plné nevstřícných experimentů a tvorby pro drtivou většinu populace zcela nestravitelné. Až po dlouhých letech vydaný komplet jejich nahrávek dokumentuje urputnost i přirozené proměny, které je provázely, a neopomíjí i krátkodobé obnovení v roce 1992.

Jak praví i průvodní slovo, důležitým bodem je pojem "energie".  Tak jako i u jiných industrialistů i zde hned trojité CD nabízí bušení do železného šrotu, skřípot, monotónně hrané figury na zkreslené kytary i první tuzemské výlety do použití elektroniky alternativním způsobem. Ale ve srovnání se soudobou, podobně zaměřenou zvukově experimentální tvorbou jde o nahrávku až překvapivě pestrou, rytmicky bohatou a  svým hledačstvím skutečně pozoruhodnou. Ne, není pro každého, ale zároveň nabízí skutečně široký záběr způsobů vnímání a různých přístupů. Nicméně vedle agresivních brutalit jsou tu i místa vyloženě relaxační, prozrazující kořeny toho, co dělal perkusista a jedna ze stěžejních postav souboru Tonda Hlávka později třeba s Richter bandem.

V jednotlivých skladbách nehrají roli texty či hudební motivy, ale jejich postupné svobodné prolínání, vrstvení a gradování. Zatímco většina industriálního snažení má svoji sílu a půvab hlavně v koncertním provedení, s fyzickým tlakem zvuku, atmosférou místa a vizuálním vjemem performance, zde je víc než zajímavé se zaposlouchat do motivů repeticemi získávajících na síle, vytvářejících koláže, ve kterých se složí z původních prvků zcela jiný obraz, a nechávat se překvapovat jak nečekaným, tak i tím, jak se mezi tím vším hlukem najednou vyloupnou pozoruhodné rytmy, stopy řádu či silné melodie.

Veselí filištínové znamenali pro místní alternativní hudební scénu silný zářez do živého masa. Je dobře, že jejich nahrávky nezůstaly ukryty někde v šuplících a pamětech těch, kteří navštívili jejich nepočetné koncerty. I s odstupem let se jedná o materiál nadmíru inspirativní, který v souhrnné formě odhaluje svou nadčasovost. Trojice disků (první dva obsahují nahrávky z nejrůznějších vesměs klubových koncertů, třetí pak záznamy soukromých akcí ve zkušebně skupiny, příznačném prostoru podzemí čističky odpadních vod) tak nabízí nejen pohled do historie domácí scény, ale i důkaz, že navzdory nepříznivé době se dá nerezignovat a navzdory všeobecnému nihilismu se vzepřít tvůrčím způsobem. Což dnes znovu začíná být až nebezpečně aktuální.

Antonín Kocábek

ROCK AND POP 2/2012
VESELÍ FILIŠTÍNOVÉ
Šithauz

Veselí Filištínové byli zásadním souborem české industriální scény, jejich nahrávky však vycházejí teprve nyní. Na dvou discích jsou koncertní záznamy z let 1985-1992, třetí disk obsahuje nahrávky z čističky odpadních vod v Bubenči, kde skupina mívala zkušebnu. Je to osobitá a zároveň velmi radikální tvorba: kovové předměty, zkreslené kytary, přednatočené pásky, hudba oscilující mezi hlukovými stěnami a minimalistickým rockem, tedy nic pro slabší povahy. Ale s čtvrtstoletým odstupem je zřejmé, jak unikátní skupina to byla. Trojalbum je vybaveno podrobnou dokumentací a stává se tak podstatným příspěvkem k zmapování historie českého rocku.

Jaroslav Riedel