Vydavatelství Guerilla records pořádá vzpomínkový večer na Mejlu Hlavsu, a to 8. ledna 2011 v pražské Akropoli na koncertě 10 LET BEZ MEJLY.

Po mnohaleté pauze vystoupí skupina Půlnoc, která roku 1993 definitivně ukončila svou činnost. Večer, konaný pod záštitou Mejlovy manželky Jany Hlavsové a Václava Havla v první půlce nabídne sólová vystoupení hudebníků, kteří měli k Mejlovi hudebně blízko: v krátkých blocích vystoupí Filip Topol, Jan Brabec, Ivan Jirous, Vratislav Brabenec s Joe Karafiátem a Pavel Zajíček s triem Podobenství. V druhé půli odehraje Půlnoc regulérní koncert, na kterém zazní písně z prvního období ještě se zpěvačkou Michaelou Němcovou. Ta bude stát u mikrofonu i tentokrát a po jejím boku se na podiu objeví Josef Janíček (klávesy, zpěv), Tomáš Schilla (violoncello), Petr Kumandžas (basová kytara), Jiří Křivka (kytara) a Jiří Michálek (bicí). Dýdžejskou afterparty zajistí DJ Tea Jay Ivo, občanským jménem Ivo Pospíšil.
Součástí večera je křest archivního 2 CD Půlnoci Kniha noci, které vydává vydavatelství Guerilla records.

Koncert v Paláci Akropolis začíná v 19:00 hodin, vstupenky budou stát v předprodeji 250,- Kč, na místě 300,- Kč. Vstupenky od pondělí 13. prosince v prodeji v síti Ticketpro, v baru Akropole atd.

Lidové noviny, 25. 9. 2010

Zbyla po českém undergroundu kromě legend i nadčasová hudba?

Publicista Petr Ferenc nabízí portrét vydavatelství Guerilla - nejčilejšího archeologa scény, ale i iniciátora nových děl Ivana M. Jirouse či Knížákova Aktualu.

Na internetových stránkách vydavatelství Guerilla Records vítá návštěvníka obrázek dřevěného ukazatele s nápisem Welcome To The Underground. „Guerilla Records je hudební vydavatelství, které se snaží zachytit hudbu, jejíž kořeny tkví v tzv. undergroundu - tak, jak ho vnímá kulturní establishment - a ukazuje se, že v každé době a každém systému. Čili hudbu zajímavou, živou, nadčasovou, osvobozující... A neprodejnou (ve všech pomyslných aspektech tohoto slova)," píše tamtéž Vladimír Drápal řečený Lábus, který toto vydavatelství vede od roku 2001. Na počátku stála deska skupiny Guten Tag a dvě reedice alb DG 307. Lounská mánička Lábus, který je ve svém městě v současné době ředitelem divadla, zkrátka ve svém formativním období propadl kouzlu a pospolitosti „androše" a ve svém katalogu, blížícím se nyní k sedmé desítce vydaných titulů, to dává patřičně znát.

Ten, který svedl Magora Na stánku Guerilly (bývá rozbit na většině undergroundových festivalů) lze kromě zmíněných DG 307 pořídit i několik alb Plastic People (i když hlavní řada reedic jejich díla vychází jinde), Milana Knížáka s Aktualem i bez, Umělé hmoty, Domu, brněnských Odvážných bobříků i jejich následníků Pro pocit jistoty a také sebrané nahrávky obskurních, převážně mimopražských spolků „venkovského androše" osmé dekády jako Orchestr Bissext, Závodnička 5 a Aku Aku. Věděli jste třeba, že v kapele OPN působil kromě J. H. Krchovského i klávesista Vladimír Štancl, později známý na jiné scéně coby Michal David?

Lábusovu oddanost věci dokumentuje už sama skutečnost, že všem těmto nahrávkám pomáhá na svět, ačkoliv komerční „šťastné zítřky" jsou mnohdy skryty za zcela nezdolatelným obzorem. Dalším důkazem toho, že underground se u něj cítí doma, je, že dokázal k natočení alb přimět osobnosti, které by se do něčeho podobného jinak nepouštěly. Ochutnávkou budiž album Ivana Magora Jirouse s orchestrem pro soudobou hudbu Agon, následovat má i Magorova „sólovka". Neočekávanou „hvězdou" Guerilly je sochař Libor Krejcar, jehož pět let staré Lesní hřbitovy kombinují estetiku androše s až industriálně zběsilým sólováním a beefheartovsky free saxofonem. Dočkaly se i reedice a jejich koncertní verze právě vychází na DVD. Do třetice Milan Knížák, který, troufám si tvrdit, i díky perspektivě spolupráce s Guerillou obnovil pro jedno studiové album svůj legendární Aktual: místo mariánskolázeňských nehráčů v něm působili mimo jiné undergroundově nepravděpodobní Zdeněk Rytíř a Vašek Vašák.

Zakázaní, takže dobří Guerilla Records je tou firmou zabývající se reedicemi rockové alternativy a podzemí, s níž si tuto činnost v současné době spojujeme nejvíce. Pražský Black Point vydal na začátku devadesátých let na kazetách značnou část archivu samizdatového vydavatelství Mikoláše Chadimy Fist Records, druhá vydání na kompaktu ale přicházejí dosti nahodile. Jsou mezi nimi ovšem klenoty v podobě boxů kompletní předlistopadové tvorby MCH Bandu a téměř všech koncertů Kilhets.

Druhá slibná značka v oboru reedic byla brněnská Anne Records. Na konto si připsala skupiny Z kopce, Ošklid, Máma Bubo, Ještě jsme se nedohodli a Aktual. Ovšem než stihla splnit sliby v podobě raného Precedensu a mnoha dalších, ukončila svou činnost. Vydáním kompletů Odvážných bobříků a „Propocitu" Guerilla v loňském roce zvedla na dlouho pohozený štafetový kolík.

Reedice českého undergroundu a alternativy jsou ošemetná věc. Je tu totiž neustálá příchuť záslužnosti jen z toho důvodu, „že se to nesmělo"; sebemytizace obou scén probíhá v podobě zatím nekončícího přívalu memoárů a všemi možnými způsoby šířených legend. Posluchač tak má mnohdy ještě před poslechem hotový názor na to, co sice slyší teprve nyní, ale o čem přečetl nejednu bohatýrskou zkazku. Speciálně undergroundové společenství ve své nucené izolovanosti, která ale byla pro vznik legendy přímo ideální, dává vzniknout opravdu kultovním a kuriózním hrdinům. Můžeme o skupině, která odehrála všeho všudy tři utajené koncerty, tvrdit, že je „jednou z legend českého bigbítu"? Polistopadoví konvertité k undergroundu, jakož i malá část jeho skutečných protagonistů tak činí docela rádi.

Underground je značkou, kterou mnozí považují za nezpochybnitelnou. Kritický pohled na ni leckdo obchází po špičkách, aby nebyl nařčen přinejmenším ze sympatií k bolševismu či, je-li kritik starší, rovnou z fízlovství. Samozřejmě nepaušalizuji - při setkávání s protagonisty pražského androše sedmdesátých let narážím na inspirativní, podnětnou a zábavnou společnost, občas ale i na syndrom „zasloužilosti" - bolševik je pryč, vzpomínejme na hrdinská léta v roli svědomí národa, o kterém se už učí i naše děti a vnoučata. Trochu to připomíná televizní vzpomínání „mistrů zábavy", jací byli zamlada junáci. Aje-li některá nahrávka čirou náhodou zcela neposlouchatelná, lze poukázat na dobu, poměry, touhu po svobodném vyjádření. Žabí hlen, perla na dně S tou „neposlouchatelností" je taky kříž. Když se Petr Janda v seriálu Bigbít z otázky, zda znal osud a tvorbu Plastic People, vykroutil tím, že jej nezajímali, neboť ho tahala za uši jejich neumětelská hra, nebylo to - vzhledem k jeho očividné nechuti konfrontovat svou roli protežovaného profesionála s osudem nejzatracenější kapely v této zemi - trapné snad jen jemu samému. Jistě, archivní koncertní záznamy a nahrávky z domácích studií se přes veškerou postprodukční práci své patiny již nikdy zcela nezbaví, posluchač má ale rok od roku zmlsanější uši a jeho touha domýšlet si, dešifrovat a přehlížet kiksy je, pokud není vášnivým sběratelem bootlegů, čím dál menší. Nejlépe z toho vycházejí nahrávky kapel neobvyklého zvuku, při jejichž poslechu nejsme neustále nuceni srovnávat s ideální podobou toho kterého zvukového idiomu. Staří Plastici, Dégéčka, Aktual, Pro pocit jistoty nebo Žabí hlen stále žijí po svém. U jiných nahrávek je přibližování nedostižnému ideálu k nepřežití.

V guerillím katalogu se taková položka také ojediněle najde, jiné „vykopávky" ale naopak ukazují, že bílá místa na české hudební mapě občas mohou skrývat strmé vrcholky. Kdo kromě několika pamětníků ještě před dvěma lety tušil, že spolek s obskurním názvem Žabí hlen není recesistická partička neumětelů, ale kolektiv věnující se s neobyčejně hlubokým prožitkem improvizaci na zcela světové úrovni? Z mnoha hodin archivních záznamů Lábus zatím sestavil dvě alba, doufejme v další pokračování.

Jak se značka zaměřená na objevování zasutých zákoutí vyrovnává se současností? Lábus vždy zdůrazňuje, že Guerilla je firmou jednoho člověka, jednoho vkusu. Dramaturgie novinek podle toho vypadá a z velké části ji tvoří nová díla „starých známých". Mnohdy jsou překvapivá. Studiová novinka Plastiků Maska za maskou je dokumentem boje o smysl existence, svědčícím spíše ve prospěch kapely; u alba Kakofonie cesty vůdce DG 307 Pavla Zajíčka je s podivem, že nezbouralo všechny možné výroční ankety. Starej gauner Umělé hmoty pro změnu ukazuje, že někdejší „folklor undergroundu" je dnes zcela tuctovou pubrockovou kapelou, třeba ve stylu Echt!. Totéž platí i pro Hally Belly, autory slavného sloganu „už je tady zase / to fialový prase / už je tady zas / ten fialovej ďas".

Publikování je nejlepší demytizace Ze současných kapel, které se k odkazu undergroundu programově hlásí, zmiňme pražskou trojici New Kids Underground, BBP a Skrytý půvab byrokracie, zdaleka nejlepší je ale deska Jsi orkneyské víno brněnského Čvachtavého lachtana a básníka Jaroslava Erika Friče, další z tajných klenotů značky. Nezaměnitelná recitace starého pardála a neúnavného pořadatele koncertů a básnických čtení dává stylově odvozenému projevu o generaci a půl mladší kapely důraz, vážnost a opravdovost. Z řad Lachtana mimo jiné pochází i frontman Květů Martin E. Kyšperský a multiinstrumetalista rozkročený mezi mnoha žánry Tomáš Vtípil. Kromě toho, že jeho housle a elektronika dodávají další fazetu zvuku DG 307, je Vtípil podepsán pod hudbou k filmu Radima Špačka Pouta a glitchové hluky zvládá se stejnou bravurou jako pouliční šraml a slam poetry.

V oblasti zcela mimo underground si Lábus nevybírá styly, nýbrž jednotlivá jména. Jednou z nejstálejších akvizic Guerilly jsou bigbítoví Houpací koně. Upřímný, křehký folk reprezentuje songwriter Cermaque, industriální a hlukovou scénu Do Shaska! a Napalmed. Největším překvapením poslední doby je album tria NTS Libido Trip. Skladatel a klávesista známý mimo jiné prací s Plastiky a Agonem Michal Nejtek se na něm setkává s kontrabasistou Jiřím Tichým a bubeníkem Štěpánem Smetáčkem, výsledkem je prvotřídní experimentální jazz, který bychom očekávali od stylově jinak zaměřených labelů, než je Guerilla.

Lábusova neúnavná práce může být nahlížena optikou přiživování jakéhosi mýtu. Postavíme-li však vedle sebe zmíněná alba Libido Trip, Lesní hřbitovy a Žabí hlen 2, zjistíme, že směs starého a nového funguje velice dobře a že pohled na Guerillu coby na archeologa undergroundu je neúplný. Zhmotňováním mýtů navíc dochází k demytizaci prostřednictvím empirického zážitku. Především však buďme rádi za všechny vydavatele, kteří za produkci své značky ručí svým vkusem i penězi. Právě oni představují nenápadné, o to ale úrodnější podhoubí, z nějž občas vyraší překvapivá úroda. Velké vydavatelské domy se takovéhle práce s českou hudební scénou už úplně vzdaly. Bude-li vydávání záležitostí nadšených jednotlivců, katastrofické scénáře o „krizi hudby" se nikdy zcela nenaplní.

***

Underground je pro mnohé lidi nezpochybnitelnou značkou. Kritický pohled leckdo obchází po špičkách proto, aby nebyl nařčen přinejmenším ze sympatií k bolševismu, či, je-li kritik starší, rovnou z fízlovství.

Petr Ferenc
(autor je hudební publicista)

Článek byl převzat ze serveru lidovky.cz.

Ještě než Vás omráčíme novinkami, dovolíme si připomenout dvojalbum, které vyšlo zatím jako poslední, a to archivní nahrávky Josefa Vondrušky, zakladatele skupiny Umělá hmota a posléze lídra Umělé hmoty III a první proto-punkové kapely v Čechách The Dom!

Místo samolibých úvah přetiskuji recenzi Toma Komárka (Rock and Pop, číslo 8/2010):
Konečně oficiálně vychází hudební dílo básníka, spisovatele, výtvarníka a rockera Josefa Vondrušky, spoluzakladatele Umělé hmoty  a autora geniální autobiografie Modli se a chlastej. Je tu vše. A nadmíru fascinující. První CD obsahuje repertoár UH3 hraný naživo po koncertech. Stále se trochu vychází z Umělé hmoty a PPU, ale jde o jinou, značně tvrdší, rebelující poetiku. Hudebně se blížíme k detroitské škole a chvíli táhlé motivy připomínají městskou odcizenost Iggyho Idiota. Dokonce se zde objeví i zpívající Egon Bondy. Druhé CD je věnované Domu. A to je úplně o něčem jiném. Perverzní něha, dekadentní elegance do surového zvuku, skvělé texty, z kterých mrazí, a celková melancholická melodičnost. Ať je to nasládlý spleen Miss Florida, euforie Brown Sugar, nebo pohrávání si s představou hitu jako u Víš, ono je to jiný, nebo Cucni si cucni. Dom opravdu stojí za to objevit. Desku provázejí magické koláže Vondrušky a zajímavý film rekapitulující Dom z roku 1980, který má nemalou dokumentární hodnotu. Nemluvě o nečekaně dobrém zvuku. Skvěle udělaná kompilace, kterou by si jak milovníci českého undergroundu, tak i dekadentního punku neměli nechat ujít.                         

Anebo z jedné aktuální objednávky: Dom poslouchám  spoustu let a z máločeho mi v životě tak spadla čelist.

A teď už, co chystáme...

Právě v těchto vychází DVD se záznamem koncertu LIBORa KREJCARa a TAMERS OF FLOWERS, který je nejen o hudbě, ale také o Krejcarově uměleckém díle, nedílnou součástí záznamu jsou Krejcarovy sochy a zadní projekce. DVD bude uvedeno promítnutím v pražské Literární kavárně v Řetězové ulici v Praze 1 za účasti několika hostů v úterý 5. října 2010, začátek od 19:00 hodin. Projekci uvede Ivan Magor Jirous autorským čtením a zakončí Phil Shoenfelt sólovým koncertem.

Před dokončením je další DVD s filmem Miroslava Bambuška JAN HUS - MŠE ZA TŘI MRTVÉ MUŽE, undergroundový film o vážných věcech, film, který vyhrál letošní Cenu Andreje Stankoviče, film, o kterém filmová kritička M. Spáčilová napsala „...ať už to proboha skončí!" . Bambušek naopak o filmu říká: „Je to o  cestě  hořících lidí, kteří rozsvěcí světlo v temnotách..."  (celý rozhovor si můžete přečíst v novém Revolver Revue č. 81, až tedy v prosinci vyjde...). Lahůdkou bude přiložené CD („soundtrack"), které obsahuje čtyři kompozice Petra KOFRONĚ (jinak autora hudby k filmu) z počátku 80tých let.

A další věci se samozřejmě kují, sledujte stránky vydavatelství, třeba budete něčím mile překvapeni! A třeba hodně mile...:o))))

Na četné žádosti se ve starém dobrém kulturáku v Dobroměřicích, kde nás mají ještě pořád rádi, uskuteční další undergroundový meeting, tradiční Lábus Birthday, tentokrát již 46.

Sobota 27. března 2010 v Dobroměřicích u Loun:

STROM STÍNU
PSÍ VOJÁCI
AKU AKU
DG 307
NEW KIDS UNDERGROUND
SHOENFELT
BLAHOBEAT
(ex Beatové družstvo Sokolov)

Na sál se začne pouštět od 17:00 hodin a první kapela sáhne do strun přesně v 18:00 hodin. Zvučí Láďa Veselý, takže o zvuk je postaráno, o kapelách myslím netřeba diskutovat!

Občesrstvení již tradičně ve všech rozích, koutech, teplá strava až do rána, 4 výčepy... Ještě pořád váháte?

Těším se na Vás!!
Lábus

Vážení přátelé, drazí soudruzi, milí soukmenovci a vůbec příznivci všeho druhu!

Do nového roku, kterým cloumá krize, skoro stejná, jaká cloumá CD byznysem od dob vypalovaček, vstupujeme s nadšením, radostí a hrdostí...

Jednak jsme po devíti letech a několika měsících souboje s naším webmasterem Kidem (díky!) změnili design internetových stránek, snad ku prospěchu věci. Rozhodně by měly být přehlednější, aktualizovější, obsažnější - co se nepovedlo hned, povede se snad zanedlouho. Anebo jindy. Vzhledem ke Kidově rychlosti mohu jen doufat, že snad ještě letos...

To se týká zejména písní k poslechu a fotogalerie. I když popel bych si mohl sypat i na svou hlavu, neboť dodnes neumím vypálit ani tzv. MP3.

A taky jsme vydali nové CD Plastiků, které zatím všichni, kdož ho slyšeli, hodnotí více než pozitivně!

První akce vydavatelství (v těsné spolupráci s agenturou AMP Romka Hanzlíka www.rock-jazz.cz) je právě křest nového CD Plastic people, který proběhne 26.1. v pražské Akropoli. Fajnšmekry, ale i obyčejné opilce a notorické alkoholiky mohu upozornit, že na koncertě se bude prodávat i speciální „Plastický ležák", vybavený pivní etiketou „jen pro ten dnešní den".

Bohužel sešlo z avizovaných AKU AKU, místo nich před skupinou vystoupí s krátkým recitálem violoncellista Josef Klíč, který se poté přidá i ke kapele v rámci koncertu.

AKU AKU ovšem můžete vidět hned den poté, ve středu 27. ledna od 19:00 hodin v divadelní kavárně Vrchlického divadla v Lounech (www.divadlolouny.cz).

Dále mohu příznivce bytelných songů předběžně upozornit na větší akci, která proběhne 27.3. v kulturáku v Dobroměřicích u Loun... Ano, ano, opět přicházejí (46.) Lábus Birthday, obsazení se ještě piluje, ale včas se ho dozvíte.

A jen heslovitě, co nás letos čeká a nemine: ještě v lednu The Plastic People Of The Universe a Agon Orchestra - Obešel já polí pět (nejen CD, ale i DVD!!), v průběhu jara pak Josef Vondruška (2 CD - Umělá hmota 3 a The Dom), Vladimír Václavek - sólový koncert, Dáša Vokatá - nahrávky z let 1979 - 2009, CD s novými písněmi a DVD se starými Lesními hřbitovy Libora Krejcara a The Tamers Of Flowers.

Váš Lábus

P.S.

Přidali jsem kolonku do obchodu „doporučené ceny", protože se objevili obchodníci, kteří inzerují původní cenu vyšší, než ve skutečnosti je. To je i důvod, proč jsem se rozhodl na všechny tituly z vydavatelství Guerilla records poskytnout 10% slevu pro internetový prodej, prostě jsme vydavatelství přátel a přátelé si mají pomáhat!

Vzhledem k tomu, že všechny tyto záležitosti vyřizuji „po práci", s dodací lhůtou počítejte zhruba týdenní. Za což se omlouvám,. Stejně jako za 90,- Kč poštovného, ale tady jsem už úplně bezmocný, Pošta je monopol, který si to také uvědomuje...