V sobotu 12. září od 19:00 hodin proběhne v lounské restauraci Stromovka/Bahno koncert, který bude neobvyklým hned z několika důvodů.

Zahájí lounská skupina R.O.H., která bude mít po 8 leté pauze svou obnovenou premiéru, jenom letmé a exkluzivní připomenutí tehdejšího „dětského“ punku, ale zdá se, že by pak mohla pokračovat dál, už s novým repertoárem…

Po nich zahraje La´ díra, častý host lounských podií, jejichž post—absurdní punk evokuje tvorbu třeba F.P.B., Hrdinů nové fronty a dalších punkových klasiků.

Folkovým osvěžením bude vystoupení dnes již legendárního písničkáře Záviše (www.zavis.borec.cz), který je kvůli svébytnému, „peprnějšímu“ repertoáru pro některé novodobým Hašekem, pro někoho Bukowskim, pro někoho obyčejným hulvátem, ale pod drsnou slupkou se skrývá básník a umělec periferie. Byl o něm natočen celovečerní film režisérem Karlem Vachkem. V Lounech vystoupí úplně poprvé.

Punková stálice, příbramští E!E (www.eecka.eu) – pořád se stejní: pár rychlých akordů, obyčejná slova v textech, obarvená hlava a obnošené hadry. V Lounech nehráli 10 let, ale v jejich případě se stejně zastavil čas už dávno.

Celý koncert ukončí v Lounech čím dál populárnější Uragan Andrew & The Reagge Ortodox (www.uraggan.info), kteří, jak již název napovídá, ukončí celý program houpavým a pohodovým reggae ortodoxním. Jako bych slyšel Boba Marleye a cítil Jamajku… Ale hlavně! Součástí jejich vystoupení bude křest debutového CD, které vychází u lounské značky Guerilla records (www.guerilla.cz)

Vstupné je 150,- Kč a v případě nepřízně počasí se koncert odehraje na sále. Přijďte proto včas, abyste si zajistili dobré místo, začne se přesně (vstup od 18:00 hodin).

AKTUALITY VYDAVATELSTVÍ, TENTOKRÁTE SPÍŠE KE ČTENÍ, NEŽ K POSLECHU…

Nerad se chválím, ale narozeninový koncert se myslím opravdu vydařil. Jednak byla hojná účast, což zdaleka nebývá už samozřejmostí, a jednak všechny kapely zahrály, zapěly a zatančily božsky. Aspoň si tedy myslím, k ránu na mě padla přece jen trochu únava.

Ale v půl deváté ráno jsem byl doma jak na koni, po chvíli delirického spánku zase na nohách uhradit pár škod, nezaplacené účty v hotelu a olbřímí útratu v Kulturním domě a vida - po čtrnácti dnech jsem zase už jako rybička!

Ale množství děkovných sms i mailů potěšilo, nebudu se tvářit, že ne. Zde se můžete podívat do několika fotogalerií, abyste měli představu, ale i tak je to opravdu slabý odvar všeho, co se v Dobroměřicích dělo. Jak zpívají Hally Belly: Čas se tady zastavil, žádná tramvaj nejede…

Tak třeba:

http://marasmus.rajce.idnes.cz/brezen_2009_-_Labus_Birthday/

anebo tady:

http://vlstipsky.rajce.idnes.cz/Narozky_Labus_2009/#album

Jo, a našel jsem tam foťák, tak kdo ho postrádá, ať se ozve…

Slovem si dovoluji přetisknout report živého účastníka, pana Dana Emigera z Ústí nad Labem. Své laudatio nazval:

Lidí jako je Lábus (znám též jako Vladimír Drápal) je málo a musíme si je hýčkat. Už jsem to říkal nesčetněkrát a řeknu to znova. Lábus do nás úporně hustí underground a neotřelé hudební styly ať chceme nebo nechceme a to vše za dojista nemalých fyzických i finančních obětí. Především pak do nás pere kvalitu, byť poněkud ponuře temnou, ač sám je veselý chlapík a to i přesto, že právě oslavil skoro polovinu svého života.

Stalo se tak již dobrou tradicí, že Lábusovo narozeniny jsou významnou, a ano nebojme se to říct, takřka kultovní záležitostí, na kterou se těší máničky ze širokého a dalekého okolí a sám oslavenec se v pestrobarevném obskurním reji tak nějak ztrácí. Ale nevadí, v duchu na něj jistě myslí všichni ti týpci, kteří se ve větším, než malém množství sešli i letos. Netroufám si odhadnout, ale tisíc kusů nás být mohlo. Lábusovy 45.narozeniny tak mohli oslavit nejen všichni občané Dobroměřic u Loun včetně známého estébáka, který Lábuse v dobách minulých tak rád vyslýchal, ale i my, široká veřejnost.

Shromáždil se lid v podstatě monotematického vzhledu typ jedna Lemmy, typ dvě ZZ Top, typ tři džískař vzor 1977, typ čtyři motorkář, typ pět postarší intelektuál (podskupina a)chudý intelektuál – neupravené dlouhé vlasy a kostěné brýle, podskupina b) bohatý intelektuál – ostříhán s max.cudným culíkem, značkové černé oblečení, mobil). Dav šedivých vousatých a lehce obtloustlých mániček okolo padesátky jsme oživovali my, obtloustlí plešatí okolo padesátky, a taky docela početná skupina opravdu mladých lidí, přibyvších na akci buď omylem, a nebo proto, že underground má budoucnost.

K oslavě svých polokulatin přistupuje Lábus opravdu zodpovědně. Třeba tím, že dokáže vynalézt stroj času, kterým nás gratulanty přenese v čase o dobrých 30 let. Časy koncertů v obskurních socialistických kulturních zařízeních na vesnicích a navíc s nádechem jisté výlučnosti či poloilegality, se díky Lábusovi vrátily. Kostkatý kulturní dům v Dobroměřicích postavený určitě v akci Z, se svými umakartovými stoly a dkp.čísly na židlích, panem pořadatelem v tesilkách a hodnými panima v šatně, které se nebály ani toho nejpotetovanějšího motorkáře, splňuje atributy pro pořádání undergroundového večírku dokonale. Splňoval je dozajista už v roce 1977. Však tam taky na nic od té doby nešáhli.

Zkrátka a dobře v Dobroměřicích to zvečera vypadalo jako oslava signatářů Charty 77 v den podpisu v reálném čase 70.let. Připadal jsem si mezi těmi nebezpečnými, protistátně vyhlížejícími máničkami opuštěný a sám. Ještě, že jsem v moři zarostlých prošedivělých hlav zahlédl maják v podobě dvoumetrové postavy Jiřího Blacfoota Šerýho, ke kterému jsem se uchyloval v průběhu celého večera, neboť on, coby zkušená mánička, zná všechny přítomné protistátní živly osobně.

Samotný minifestival s krycím jménem Lábus 45.th Birthday začal přesně v 18,00 jak bylo avizováno. V poněkud nevděčné roli rozehřívače předstoupila kapela Eman E.T, projekt bubeníka pozdější a hlavní hvězdy večera The Plastic People of the Universe a byvšího bicmana Hudby Praha, jinak vlastním jménem Ludvíka Kandla. Temné, elektronické, syrové a to vše ve třech lidech (hezká basová kytaristka).

Osobně jsem se hodně těšil na Libora Krejcara a jeho kapelu Tamers of Flowers (Krotitelé květin), jehož temné opusy na albech mě nadchly a deprimovaly zároveň. Vystoupení s doprovodným plátnem plným roztřesených pobíhajících černobílých ovcí bylo hodně znepokojivé. Hezká zpěvačka.

Nastolený depresivní duch umocnil básník J.H.Krchovský & jeho kapela Krch Off. Složená výhradně z legend českého undergroundu a mladičkého kvalitního basáka, dozajista budoucí legendy. Zahráli sérii cajdáků o hřbitovech a smrti a i když v kapele Krch Off hraje skoro polovina DG 307 (Schilla, Cigánek, čili ta šmytcová + Michálek – bicí), byli nejrozladěnější, tedy možná pro někoho i nejundergroundovější ze všech vystoupivších kapel. Kapela vystupuje bez žen, čímž ještě lépe navozuje chmurnou taneční atmosféru.

Další nastoupila na pódium kapela Hally Belly a vytvořila pro mne první ze tří pomyslných hudebních vrcholů večera. Nejen tím, že saxofonistka je tak krásná, až Šerý prohlásil, že by pro ni šel po kolenou až do Českých Budějovic. Po celý večer kol ní taky postarší máničky mlsně (a zřejmě marně) kroužily jak vosy. Nemá to lehký hezká a navíc krásná holka v undergroundu. Hally Belly předvedli své největší fláky včetně U Zpěváčků ve tři ráno a dalo by se říct, že publikum poprvé doopravdy roztancovali. Leader a tahoun kapely Svědek nepotřebuje komentáře. Sám je underground. Ty tam byly hřbitovy a smrt, hrál se Rock´n´Roll o šukání a chlastání.

Někdy v polovině také došlo ke křestu trička věnovaného zde přítomnému Ivanovi „Magorovi“ Jirousovi. Ten byl po většinu večera skromně u baru pod pódiem, chvílemi i tančil, povídal si ostatními a vůbec vypadal jako takový hodný strejda. Reputaci napravil až právě při křtu trička, kdy šel do nahoře i dole bez.

Bratři Karamazovi byli další na řadě. Těšil jsem se a nezklamali mě v ničem. Ani v muzice, ani v pověsti, která je předbíhala. Drsní i křehcí jihočeští Doors byli zvukově čistí a hráli bigbít jako kdyby zamrzli na přelomu 60. a 70.let v hippie komuně. Zpěvák Bratr Karamazov Kůča trochu i vypadá jako Morrison, zpívá jako Morrison, má stejná gesta a byl i stejně nalitej, popř.zhulenej. Koncert jak sami Karamazovi říkají „báječných vláčných a vykradených“ písní měl zasloužený úspěch i přes neúměrné protahování, kdy se leaderovi kapely z pódia prostě nechtělo a nepomohlo ani zhasínání světel a zvuku, aby ho vypudili. Vono po trávě se všechno zpomaluje a tak se i Bratři Karamazovi jaksi zasekli. Žádnou sestru, která by projasnila doorovskou, báječně vláčnou atmosféfu s sebou nevzali. PS : Lábusem mi bylo přímo od zdroje vysvětleno, že protahování Karamazových bylo v režii, páč se opozdili někteří Plastici, a tak i když to vypadalo jako anarchie, byla to nevídaná profesionální dispiclína. Čistě soukromě si ale myslím, že se Kůčovi z pódia stejně nechtělo.

Nakonec se podařilo Karamazovy z pódia odstranit a mohla tak ve dvě ráno a vzhledem k tomu, že se měnil čas tak ve tři, nastoupit hlavní hvězda večera, kapela Plastic People of the Universe, na kterou jsme se skoro všichni těšili. Po pravdě některé ortodoxní máničky na Plastiky nešly, páč to už prej není vono, dokonce si za hraní nechávají zaplatit. Přátelé ortodoxové! Coby ne, je nová doba a Plastici i v dobách nejtemnějších, kdy jim byla podsouvaná role politická, nechtěli nic víc, než hrát pro lidi. Tak teď konečně můžou a hrajou opravdu profesionálně i když z prapůvodního obsazení hrají už jen Brabenec, Kabeš a Janíček. Na basu hraje o generaci mladší taktéž hezká Eva Turnová, kytara je Joe Karafiáta (Garáž) a bicí Emana E.T. Marná sláva Plastikům to šlape i když tomu už chybí jistá k undergroundu neodmyslitelně patřící rozladěnost a technická nevyspělost. K slyšení byly novější kusy i klasika jako Kanárek či Podivuhodný Mandarín. Muchomůrky, píseň Mejly Hlavsy nepatřící jen Plastikům, byly taky. V přídavku. mě Plastici nezklamali, i když jsou to už jen ti „profíci“ a ani nebyli vožralí a zfetovaný, což si o nich myslí 90% tohoto „kulturního“ národa (doporučuji přečíst si na www.guerilla.cz internetovou diskusi k Plastikům – je to k zblití jak jsme hloupí). Mimochodem většina posluhačů a posluchaček v čase vystoupení těch vývrhelů Plastiků byla už dosti, a někteří totálně na sračky.

Poslední hrála vlastně už zrána Umělá hmota, ale tu už jsme s Jiřím Blackfootem Šerým bohužel neslyšeli, poněvač jsme překročili několik na šrot ve střepech se válejících účastníků oslavy a už jsme ujížděli v polospánku směrem k Ústí. Ale stejně byli UH určitě dobrý. Počet dam v kapele dnešní večer mi není znám, ale normálně se limitně blíží nule. Prý hráli skoro do 7,00 do rána. Sic!

Byl to uvolněný večer. Během večírku se vypilo neuvěřitelných 60 hekťáků piva!!! Závěrem bych rád poděkoval oslavenci a průkopníkovi undergroundu a druhé kultury Lábusovi za milý společenský dýchánek. Za oslavu té hudby, která mimochodem v dnešní megakomerčně hnusné době má stále pevné obrysy a jejíž hranice je možná ostřejší a jasnější, než dřív. Na příští narozeniny bych měl jednu radu a přání. Nešlo by zařídit, že by nám hned po zahájení zkontrolovali občanky a někdy uprostřed koncertu většinu zmlátili a odvezli k výslechu? Iluze 70.let by byla naprosto dokonalá. Ačkoliv po volbách, kdo ví?

Dan 04/2009

Život se nezastaví, nepočká a tak jsme v dresu Guerilla records opět putovali českou krajinou:

V pátek 3.4. jsme v ústeckém Činoherním klubu pokřtili nové CD Houpacích koní, je to skvělá kapela. Jejich nové CD archivních nahrávek (které ovšem v ničem nezestárly) s lo-fi bonusem zdarma můžete již objednávat na www.guerilla.cz, či aktuálně si je poslechnout lze na jejich myspace: www.myspace.com/houpacikone

V budoucnosti nejbližší, tento pátek, nás čeká křest dalšího CD – tentokrát skupiny Strom stínu – CD nazvané Zimokruhy.
Ke skupině samé mohu napsat toto: Alternativní hudba těch nejlepších českých (a moravských) tradic. Nepřeslechnutelné ozvěny brněnského Dunaje, originální texty, minimalistickou, avšak rozhodně nenudnou hudbu základního tria doplňuje na nahrávce řada hostů. Přiznává se to nejlepší ze spíše brněnského pojetí alternativního rocku, skladby nejsou přímo depresivní, spíš zadumané, přemýšlející, plny zvláštní melodické melancholie. V textech najdete řadu metafor a podobenství, hudební složce jsou spíš partnerem, než jejím vysvětlením. Dokonalá sehranost, vrstvené hudební nápady a výborný zvuk činí z této nahrávky sousto pro skutečné fajnšmekry... A také pro všechny, kteří kolem bloudí - jsi to taky ty?
Myslím, že pro mnohé bude dlouholeté, avšak o to důslednější utajení tak skvělé skupiny opravdovým překvapením.

Křest s mnoha hosty a překvapeními v pátek 17.4. v A studiu Rubín na Malostranském náměstí v Praze. Od tohoto dne (17.4.) bude CD možno i zakoupiti. Další podrobnosti na www.bandzone.cz/stromstinu (včetně záznamu rozhovoru s kapelou z Radia 1 a ochutnávky nových písní).  

Ale pečou se i další buchty, dorty a štrůdly, ale to už by na vás bylo pro dnešek moc – sledujte raději naše aktuality i nadále. Anebo www.bandtzone.cz/fan/guerilla.

Snad ještě na závěr, před spaním, nezkrácený rozhovor o vydavatelství, který vyšel v kulturním 14tideníku A2 č. 6/2009. Ten se mnou spáchal Petr Ferenc (mimochodem viz http://www.myspace.com/birdsbuildnestsunderground), jeden z mála kritiků, který nejen že má uši, ale také je používá. Tak tedy, vzhůru do rozhovoru:

Kde, kdy a jak vzniklo rozhodnutí založit vydavatelství specializované  především na underground?
V hlavě jsem tuhle myšlenku nosil ještě před rokem 1989, ale tehdy byla jen v rovině nejdivočejších snů a samizdatových možností. Protože jsem se od dob dospívání pohyboval v undergroundových partách, je logické, že právě k této kultuře mám vztah až niterně blízký a navíc - s lidmi, kteří tehdejší jádro „tvrdého“ undergroundu tvořili, se intenzivně stýkám dosud.A vydávání těchto nahrávek je pro mě i splátkou toho, že mě tehdy přijali mezi sebe a pomohli mi přežít tu debilní a odpornou dobu celkem smysluplně a vesele. To se týká zejména těch archivních nahrávek. První oficiální pokus založit vydavatelství proběhl v roce 1993, kdy jsem pod hlavičkou Rock´n roll Indians vydal CD skupiny Guten tag, ale tehdy nešlo jakékoli pokračování ekonomicky ustát. Následovala pauza, kdy jsem měl různé rockové kluby, dělal koncerty a vůbec ledacos jiného, až přišel další pokus vstoupit do stejných vod, a to bylo v roce 2001. Tehdy jsem ještě s několika přáteli – už pod hlavičkou Guerilla records - vydal dvě CD skupiny DG 307, které nám Pavel Zajíček dal do startu. I tehdy sice byl finanční efekt tohoto podniku nulový, resp. záporný, přece jen ale zůstávaly nahrávky pro mě nezpochybnitelné a nadčasové kvality. Pár následujících CD se podařilo vydat s minimálními náklady a jakousi setrvačností jsem pokračoval dál, už sám.

A název Guerilla? Proti čemu / za co vedeš spravedlivou partyzánskou válku?
Přišlo mi to celkem symbolické… Podle slovníku je guerilla drobná nepravidelná válka vedená malými vojenskými oddíly v zázemí nepřítele, který má značnou převahu. A já bojuji zase proti „jinému“ vkusu mlčící většiny, jehož převaha je skutečně nesmírná… Ale takhle žiju po celý život, vždycky jsem stál mimo jakékoli stádo a snažil se dělat jenom to, co mi nebylo protivné, anebo proti mému vnitřnímu přesvědčení. Takže pro mě nic nového… Jak říkává Magor: „Chodím jen do prohraných bitev“. A vydavatelství Guerilla records je bitva prohraná od samého počátku. Ovšem, jak víme, prohrát pár bitev neznamená ještě prohrát celou válku…

Jak se to dělá, že se takto úzkoprofilový label dožije šesté desítky vydaných nosičů a jeho aktivita, zdá se, nepolevuje?
V první řadě je to rezignace na zisk a neustálé hledání paralelních finančních zdrojů, které ale skutečně investuji do nahrávky, nikoliv do vlastní kapsy či do zbytečného aparátu. Z toho vyplývá, že chodím normálně do zaměstnání a že takřka vše si dělám sám, jen věci, které vyžadují nějakou specifickou dovednost si objednávám, což je vlastně - mimo odborné studiové práce při natáčení či čištění nahrávek - pouze grafické studio, které připravuje podklady pro tisk bookletů, internetové stránky, anebo třeba překlady textů. Ale i tady spolupracuji výhradně s lidmi, kteří mají k vydavatelství kladný vztah. A ne nepodstatnou záležitostí fungování labelu je, že kapely, které u něj vydávají, jsou srozuměny s filozofií vydavatelství – tedy že vydáváme hudbu, která je nám blízká, nikoli že hledáme volné místo na trhu. Pokud je později v „katalogu“ víc titulů, dá se následně hovořit i o jisté finanční kumulaci, i když až dosud stále platí dvě základní pravidla: neberu si z vydavatelství vůbec žádné peníze, ale obrat používám výhradně na vydání dalších titulů a prvotní finanční vklad považuji za ztracený. Ale pro dobrou věc! Také důležité u takovéto aktivity je vydržet a nečekat odezvu hned. Guerilla začala být relativně samofinancovatelná někdy kolem padesátého titulu, tedy zhruba po pěti, šesti letech od založení. A taky prospěla změna distribuční firmy…

Máš pocit, že vše, co vydáváš, má v současnosti stále platnost? Nejsou  některá alba spíš záležitostí archivářskou? Čím může underground  oslovit ty, kdo to nezažili a proč je dobré ho mít?
Pro vydávání je rozhodující jen a pouze můj vlastní pocit z nahrávky. Jestli je pro ostatní nějak aktuální, výjimečná, okouzlující, odporná či zcela bezcenná mě vlastně vůbec nezajímá. I když si myslím, že mám jistým způsobem vyhraněný vkus a že nějaké styčné body mezi kapelami z produkce Guerilla se dají nepochybně najít. V první řadě bych řekl, že je to jakási potřeba umělecké svobody, nezávislost, bourání mantinelů v umění. Jestli tomu budeme říkat underground, archiválie, alternativa, experiment nebo jinak není pro mě důležité. Ovšem možná právě ta obousměrná (jak vydavatelství, tak hudebníků) nepředpojatost, nezávislost na trhu a aktuálních hudebních trendech – občas používám slogan „vydavatelství jedné tváře a lidí jedné krve“ – a rezignace na komerční úspěch (což většině mladých kapel dneška chybí), umožňuje pokračovat v takovém tempu i duchu spřízněnosti a důvěry dál. Vydavatelství má přinášet hlavně radost – ať už mně, těm několika stálým odběratelům, anebo vydávajícím kapelám – a v tom je skutečně undergroundové. Ostatně jedna z okřídlených Magorových hlášek i v té nejtěžší době byla: „Hlavně aby nezmizela radost!“.

Z jakého alba své produkce máš největší radost? A máš nějaký "vydavatelský sen"?
Můžeš říct o dětech, které z nich máš nejraději? Mně stačí, že s kapelami a umělci z vydavatelství udržuji přátelský styk, že se potkáváme i mimo koncerty, že nás nespojuje jen hudba, ale obecnější pohledy na svět a život. Že jsme přátelé, mohu-li to tak říci. Jdeme společně na pivko, na kus řeči, voláme si, když hrají a já mám čas, rád za nimi přijedu na „neformální návštěvu“, občas nějaký větší koncert sám zrealizuji... Stále jsem vlastně především jejich fanouškem, jejich umění si cením a obohacuje mě dosud. Možná i v tom jsem jako vydavatel atypický…

Ohledně koncertu 45. LÁBUS BIRTHDAY  v Dobroměřicích u Loun pár technických údajů:

• akce se koná v Kulturním domě v Dobroměřicích u Loun, obci asi 1 km od Loun směrem na Most (dá se tam v pohodě dojít pěšky)
• Milan Knížák zrušil z osobních i zdravotních důvodů svou účast, milou náhradou jsou Bratři Karamazovi z Českého Krumlova 
• koncert začíná přesně v 18:00 hodin, na sál se začne pouště o hodinu dřív, hospoda v objektu bude otevřená od odpoledne
• vstupné činí symbolických 200,- Kč na pokrytí alespoň nějakých nákladů, proto slevy důchodcům, vstup zdarma nezaměstnaným a volňásky žurnalistům neposkytujeme

Pořadí vystupujících kapel:

Eman E.T.

Libor Krejcar & Tamers Of Flowers

J. H. Krchovský  & Krch-Off Band

Hally Belly

Bratři Karamazovi 

The Plastic People 

Umělá hmota - vzor 1977

Umělá hmota - vzor 2009

• posouvá se čas, ve 3 hodiny budou najednou čtyři a do toho bude řezat Umělá hmota
• hospoda, která je součástí kulturního domu bude pro nejvytrvalejší otevřená non-stop, včetně teplé kuchyně 
• parkování možno zadarmo všude kolem 
• kompletní nabídka vydavatelství Guerilla records ke koupi na místě
• odjezdy si najděte na www.idos.cz: vlaků na všechny strany v neděli ráno jede dost
• jedná se o možnosti noclehu přímo na sále/spacáky s sebou - nezávazně
• ubytování si můžete též rezevovat Hotel Oharka adresa: Husova 2390, Louny
  kontakt: tel., fax: 415 652 328
  kapacita: cca 180 lůžek (standardní, nadstandardní pokoje)
  orientační cena: standard: 160,-Kč/os/noc, nadstandard: 250,-Kč/os/noc, vč. snídaně
  provozní doba: NON STOP
• aktuality na www.guerilla.cz nebo www.bandzone.cz/fan/guerilla

45. LÁBUS BIRTHDAY - Dobroměřice u Loun 28.3.2009,
zahájení koncertu v 18:00 h.

Bohužel, nemoc a další věci kolem osoby Milana Knížáka jsou příčinou, že vystoupení Aktualu odvolal a omlouvá se všem, kteří se na produkci této skupiny těšili. Nezbývá mi než toto rozhodnutí Milana Knížáka respektovat. A omluvit se všem, kteří na koncert jedou „jen" kvůli Aktualu...

Namísto něj vystoupí Bratři Karamazovi z Českého Krumlova, což je myslím náhrada takřka plnohodnotná.

Dále jsme se s Čuňasem dohodli, že neuvedeme ani inzerovaný film o zásahu proti fanouškům Plastic People před 30ti lety, v tak velkém sále to nemá smysl promítat.

Definitivní program (včetně časů):

17:00 otevření sálu
18:00 Eman E.T.
19:00 Libor Krejcar & Tamers Of Flowers
20:30 J. H. Krchovský & Krch.-Off band
22:00 Hally belly
23:30 Bratři Karamazovi
01:00 The Plastic People Of The Universe
02:30 Umělá hmota

Důležité informace: Dobroměřice u Loun (kulturák na návsi) - je vesnice 1 km od Loun směrem na Most, dá se tam v pohodě dojít pěšky. Přímo u kulturáku staví autobusy směr Praha-Most, odjet se dá i vlakem.
Po skončení koncertu (cca 5 hodin ráno) zůstane non-stop otevřená hospoda, v jednání možnost přespání na sále (ve vlastním spacáku).
Neomezujte ostatní, neničte zařízení! Love! Keep together!

GUERILLA NA RÁDIU WAVE

V úterý 17. března zazní v 18:00 hodin pozvánka na koncert přímo z rádiových vln.... Pozvalo nás rádio Wave 107 FM (www.wave.cz), abychom pustili něco interesantní hudby do éteru, avšak nesmíme mluvit sprostě. Velmi jsem přemýšlel, jaké hosta vzít s sebou, abych mohl tuto podmínku splnit, nakonec jsem se rozhodl pro pana Alfréda Michla, jinak hráče skupin Plastic people, Umělá hmota, DG 307 i Aktual. Tak uvidíme, resp. uslyšíme, jaká moudra z nás společně vypadnou...

GUERILLA V TISKU

Současně vyjde ve středu 18. března rozhovor v kulturním 14tideníku A2 (č. 6) rozhovor o vydavatelství, už ani nevím, co všechno jsem napovídal. Ale on to Petr Ferenc vysampluje, jak ho znám...

CO CHYSTÁME mimo 45. Lábus Birhday Party?

- 3.4. proběhne v Činoherním klubu v Ústí nad Labem křest archivních nahrávek skupiny HOUPACÍ KONĚ nazvané Koňské síly (1991-2007 dema, bootlegy, rarity,)

- během dubna vyjdou ještě dva nové tituly: Zimokruhy skupiny STROM STÍNU a CD Dům slzí Jakuba Čermáka - aka projekt CERMAQUE. Že tohle jméno neznáte? Věřte nám a nechte se překvapit!

- v současné době se dokončuje nové řadové CD skupiny HALLY BELLY, studiově se upravují archivní nahrávky skupin The Dom a Umělá hmota 3 a ještě do prázdnin by mělo vyjít luxusně vypravené 2 CD brněnských PRO POCIT JISTOTY. Dalěí várka neméně zajímavých titulů pak v druhém pololetí... Ale, to pěkně postupně, nechte se překvapit..

Aktuality i na www.bandzone.cz/fan/guerilla - stále platí hlavně www.guerilla.cz - info@guerilla.cz

Na úvod dalšího roku, kterým Guerilla records vstupuje do osmého roku své existence s 57 zářezy na pažbě jedno služební hlášení:
45. LÁBUS BIRTHDAY - Dobroměřice u Loun - 28.3.2009, zahájení koncertu v 18:00 hod.

Bohužel, nemoc a pracovní problémy Milana Knížáka jsou příčinou, že vystoupení Aktualu odvolal a omlouvá se všem, kteří se na produkci této skupiny těšili. Necítí se zdravotně v pořádku na hodinové vystoupení. Nezbývá mi než toto  rozhodnutí Milana Knížáka respektovat. A omluvit se všem, kteří na koncert jedou „jen" kvůli Aktualu...

Namísto něj vystoupí Bratři Karamazovi z Českého Krumlova, což je myslím náhrada takřka plnohodnotná.

Dále jsme se s Čuňasem dohodli, že neuvedeme inzerovaný film o zásahu proti fanouškům Plastic People před 30ti lety, v tak velkém sále to nemá smysl promítat.

Definitivní program (včetně časů):

17:00   otevření sálu

18:00   Eman E.T.

19:00   Libor Krejcar & Tamers Of Flowers

20:30  J. H. Krchovský & Krch.-Off band

22:00  Hally belly

23:30   Bratři Karamazovi

01:00   The Plastic People Of The Universe

02:30   Umělá hmota

Lábus