Vydavatelství GUERILLA RECORDS si dovoluje upozornit a také samozřejmě pozvat na křest reprezentativního 2 CD skupiny Kvartet Dr. Konopného, které právě vychází pod názvem Skrývám se, ale nikdo mě nehledá.

Křest se uskuteční v HOSPODĚ NAD VIKTORKOU (Bořivojova 79, Praha 3 – Žižkov), v pondělí 18.12. od 19:30 hodin.

Kvartet vystoupí v aktuální sestavě Radomil Uhlíř (zpěv, průvodní slovo), Joe Karafiát (kytara), Zdeněk Konopásek (bicí, trubka), Jan Štolba (saxofon). Součástí večera bude promítnutí Uhlířova filmu Zkouška ohněm a 2 nové klipy na písně z uváděného CD.

V aktualitách prosincových pro zmatky a značné vyčerpání všech organismů uvádíme jen to nejpodstatnější:

SOBOTA 9.12. Praha (klub Kaštan) VEČÍREK GUERILLA RECORDS v rámci festivalu ALTERNATIVA.

Program začíná v 17:00 hodin (klub otevřen od 16:00), na Kaštanu budou 2 podia, než se připraví kapela (průměrná doba vystoupení kolem 30ti minut), vystřídají ji menší seskupení či jednotliví básníci (s repertoárem kolem 20ti minut). Kapacita v Kaštanu je omezená a prodej vstupenek je zcela v kompetenci pořádajícího Unijazzu, Guerilla rec. dodává „pouze“ dramturgii večera. Samozřejmě, že v Kaštanu bude možnost koupit veškerou produkci našeho vydavatelství.

A teď k aktuálnímu stavu připravovaných nahrávek:

Bílé světlo (Dělníci Bílého světla) a The Plastic People Of The Universe (2 CD Do lesíčka na čekanou - vydání vychází ve dvou verzích: v plastové krabičce, která půjde do normální obchodní sítě a pak limitovaná edice v digipacku, která bude k dostání jen na koncertech skupiny či internetm přímo na adrese vydavatelství), kde budou ke koupi od soboty 25.11.

2 CD Kvartetu Dr. Konopného – „SKRÝVÁM SE, ALE NIKDO MĚ NEHLEDÁ“ finišuje, archivní disk obsahuje 6 tracků, z nichž většina je poctou „divadla krutosti“ Antonina Artauda (CD „Kosmický pesimismus“), druhý, aktuální disk „Stíny bojovníků“, který Kvartet nahrál v obsazení Radomil Uhlíř – Idea, vedoucí souboru, texty, zpěv, Vladimír Línek – klávesy, Joe Karafiát – elektrická kytara, Zdeněk Konopásek – bicí, trubka a Jan Štolba – saxofon zachytil poslední etapu tvorby, kdy text se stává již pouze zvukem, dochází k rozpadu tradičních hudebních schemat i témat a umělecká informace zasahuje přímo podvědomí. Booklet je doplněn o několik prozaických, jakož i básnických ukázek z díla Mistra, ukazující řeholi tvorby v její plné nahotě, ech, pardon, jejím širokém rozsahu...

Křest předběžně stanoven na 18.12.2006 do Viktorky na Žižkově /bez záruky/

Nahrávka Pavla Zajíčka Kakofonie cesty je kompletně hotová, ale po vzájemné dohodě jsme se rozhodli vydat ji až začátkem roku 2007, neboť není potřeba na zběsilý a vše-pře-meloucí tzv. Vánoční trh vrhat další obětinu. Nahrávka je to mimořádně podařená a kvalitní a vyplatí se počkat a poslechnout si Pavlovo putování světem v klidu a s pozorností, jakou si zaluhuje.

O dalších plánech až někdy v lednu…

Tak tenhle podzim, to bude něco!!

Ale nejdřív na úvod úryvek z rozhovoru s Václavem Havlem z MFD 30.10.2006:
* V roce 1976 jste moc štěstí nezažíval, neboť po okupaci z roku 1968 nastala tuhá normalizace. Stal jste se signatářem dopisu Heinrichu Böllovi se žádostí o solidaritu se souzenými členy rockových skupin Plastic People of the Universe a DG 307. To vyústilo v lednu 1977 až v Chartu 77. Nebylo toto období vlastně vstupem do velké politiky?

Opravdu to byl důležitý rok, stejně jako rok, co mu předcházel, a ten, co následoval. Byl jsem prudce zakázaný, pořád vyslýchaný. Nicméně byl jsem objektem dění, režim jakýmsi způsobem zacházel se mnou. Už v roce 1975 jsem se ale rozhodl stát subjektem dění. Napsal jsem dopis prezidentu Husákovi, ten se stal velmi známým a rychle se šířil. Napsal jsem jednoaktovky, třeba Audienci a ta se také stala známou.

* Máte s tím nějaký osobní zážitek?

Když jsem jel jednou na Hrádeček, vzal jsem stopaře a on říkal: „Můžu vám dát něco do magnetofonu?" A pustil mi moji Audienci. Byl to ale také čas, kdy pořád existovalo riziko, že mě zavřou. Proto jsem pořád s sebou nosil tašku, kde jsem měl kartáček na zuby či cigarety. Sblížil jsem se v té době s Ivanem Jirousem, který mi o Plasticích a undergroundu řekl vše podstatné. Předtím jsem měl o tom jen pomatené zprávy. Když Plastiky zavřeli, tak jsem cítil, že nejde pouze o nějakou hudební skupinu, ale o princip svobody. Za hudbu a existencionálně zoufalé texty se sprostými slovy se prostě nezavírá. Začal jsem v několika dějstvích za ně organizovat boj.

* Tím jste už vstoupil do té politiky?

Režim byl velmi překvapen, že se za ty skupiny někdo bere. Mysleli si, že to jsou neznámí výtržníci, o které se nikdo nebude zajímat. Nebylo ovšem jednoduché přesvědčit lidi, jako byli profesor Václav Černý, básník Jaroslav Seifert či filozof Jan Patočka, že se mají postavit za Plastiky. Nicméně podařilo se. Ukázalo se, že je potřeba to celé uchopit a vytvořit něco trvalejšího. Aby se ty snahy nevyčerpaly jednou kapelou, za niž jsme se postavili. Z toho začala na podzim roku 1976 vznikat Charta. Uvědomili si to tehdy i exkomunisté, například Zdeněk Mlynář. Najednou vznikalo porozumění mezi skupenstvími do té doby naprosto izolovanými a nesouvisejícími. Celou tuto historii trochu připomíná Tom Stoppard ve své hře, která bude uvedena v Národním divadle.

* Ještě k tomu roku 1976, vám se líbila hudba a texty Plastiků?

Například písničku Magické noci považuji za ohromně sugestivní a má to skutečně mystický přídech, který u běžných bigbeatových kapel není. Cítím to tam i jako neodborník. Platí to i pro skupinu DG 307, která se ve své době jevila jako šílená, ale dnes už to tak není. Ty skupiny předbíhaly svoji dobu. Když slyším dnes mladé kapely, tak jsou v tom nějaké odvary z Plastiků.

A teď k věci: co aktuální se děje ve vydavatelství?

Aktuální novinky můžu rozdělit na ty, co jsou už hotové/nahrané, jen je hodit do lisovny, a to jsou pěkně prosím tyhle:

SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE - Předvoj armády monster

14 fláků souboru, který překračuje hranice běžností v hudbě a nebrání se žádnému experimentu. Zcela čerstvá nahrávka je obohacena mnoha nevýdanými, jakož i neslýchanými nástroji, které z hudby SPB činí velmi originální alternativní spolek s nepřeslechnutelnými ozvěnami českého undergroundu a černého humoru.

STOLNÍ SPOLEČNOST - Večery

skladby pomalejší než pomalé, více než hodina podmanivé hudby, zpestřené několika exkluzivními hosty, zejména dechovými nástroji Vráti Brabence (The Plastic people) nebo violoncellem Tomáše Schilly (DG 307, Echt!).

JOSEF KLÍČ - Vosková podobizna nepolapitelného

osobitá suita scénické hudby k Čapkově Věci Makropulos, jež uvedlo tohoto roku Ha-divadlo, obohacená dvěma autorskými bonusy, vše inspirováno literárními předlohami. Violoncellista brněnské Janáčkovy opery, který frak rád vymění za džíny, ve kterých na svůj nástroj doprovází přemnoho undegroundových uměců.

BÍLÉ SVĚTLO - Dělníci bílého světla

Další soubor do sbírky CD praotců českého undergroundu. Legendární podzemní orchestr, po kterém zůstaly zachvány jen tři nahrávky - a všechny je tady máte pohromadě! Celkem takřka hodina těch „nejbytelnějších songů", zabalených v psychadelickém obalu Milana Langera.

A pak jsou ještě ty, které teprve vznikají. To jsou zase tyhle:

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Veleň 1.12.1973

Snad poprvé v historii kapely tak, jak to opravdu bylo... Kompletní a syrový záznam koncertu z Veleně z prosince 1973. Dvojalbum, na kterém jako host vystupuje Pavel Zajíček (DG 307) se svým legendárním Anti! a kde kapela naplno rozjíždí své originální pojetí hudby. Nechybí klasika jako MGM, Francovka, Ranní práče, Podivuhodný mandarin, Růže a mrtví a... Do lesíčka na čekanou, ale i dlouhé improvizace, plné hypnotické basy a freejazového saxofonu. Celkem 17 skladeb na 2 CD.

KVARTET DOKTORA KONOPNÉHO - 2 CD

Další z legend nezávislé scény, ba dokonce jeden z nejznezávislejších, až geniálních (ježto genialita hraničí se šílenstvím) umělců pan jemný objemný Radomil Uhlíř stále horko/těžko plodí své reperezentativní CD. Několik důležitých kroků bylo již učiněno - archivní CD je již hotovo a zmasterováno, obsahuje mj. cyklus zhudebněných textů od Antonina Artauda (autora "divadla krutosti") a další nahrávky z let 1995-97. Druhé - studiové CD - se snad dokončí ještě během října.

P.Z.

Frontman a spiritus agens DG 307, jakož i básník par exallance jde během října do studia, aby se pokusil zachytit žár, který plane při jeho čteních. Pomoci k tomu mimo jeho charismatického přednesu a neopakovatelných veršů mu pomohou hudebníci jako Tomáš Schilla, Ivan Bierhanzel, Pavel Cigánek, Honza Pokorný a další přátelé. Bonusem pak bude půlhodinový podmanivý monolog z divadla Na zábradlí z  loňského podzimu, kdy mu za zády sice stáli kompletní DG 307, ale přesto se všichni náhle ocitli na nepevné půdě improvizace - a výsledek předčil všechna očekávání!

Všechna tato anoncovaná CD by měla být k dispozici nejpozději do 9. prosince 2006 - a víte proč? Protože vydavatelství Guerilla records bude pořádat u příležitosti 5ti let od svého vzniku kompletně celý závěrečný večer na prestižním festivalu Alternativa v sobotu 9.12. v pražském klubu Kaštan (Bělohorská 150, Praha 6, tel. 233 353 020). Tam obsadíme obě podia - na jednom bude ZVUK, na druhém, komornějším, pak HLAS. Sestava bude více než vytříbená - vystoupí např. Do Shaska!, kteří doprovodí svou hudbou klasický černobílý film režiséra Roberta Wienea Kabinet Dr. Caligariho a objeví se zda celá řada dalších významných hudebních těles a umělců, kupříkladu: P.Z. a přátelé z DG 307 (Praha, Brno, Ostrava), Radost (Teplice), O.P.N. (Praha), BBP (Praha), Skrytý půvab byrokracie (Praha), Umělá hmota II. (Praha, sestava z roku 1973) a na druhé scéně Kvartet Dr.Konopného a Radomil Uhlíř (Praha), Ivan Magor Jirous (Mars), Jaroslav Erik Frič & Josef Klíč (Brno), Libor Krejcar and Flowers (Heřmanův Městec, Pardubice), Jiří Imlauf (Ústí nad Labem), Vratislav Brabenec & Joe Karafiát (Praha) Stolní společnost (Žatec). Program se dosud dolaďuje a definitivně bude včas zveřejněn i ve standardním programu Alternativy, avšak žádné významné změny nepředpokládám.

Pokud budete mít zájem tento výkvět nezávislé hudby vidět, radím Vám, abyste si vstupenky opatřili včas - kapacita je dosti omezená a navíc tam budou k mání všechny tituly Guerilla records.

Z dalších koncertů, které se odehrávají v naší režii se Vás dovolujeme upozornit, ba dokonce pozvat:

úterý 31.10. Louny/Vrchlického divadlo, od 19:00 hodiny vystoupí: Josef Klíč (violoncello) & Pavel Kratochvíl (klavír) - program: Bohuslav Martinů, Granville Pantok, Astor Piazzolla

středa 1.11. Louny/Vrchlického divadlo, od 19:00 hodiny vystoupí: Josef Klíč & Jaroslav Erik Frič & Ivan Martin Jirous

AKTUÁLNÍ KONCERT:
pátek 10.11. Louny/restaurace Stromovka, od 20:00 vystoupí: Stolní společnost, Do Shaska!, Skrytý půvab byrokracie, Děti deště, Na papíře (křty CD)

neděle 12.11. Praha, Vagon/Národní třída, od 20:00 hodin vystoupí: Stolní společnost, Špinavý nádobí, Skrytý půvab byrokracie (křty CD)

pondělí 20.11. Louny/Vrchlického divadlo, od 19:00 hodiny vystoupí Vráťa Brabenec & Joe Karafiát

sobota 25.11. Kostelec nad Orlicí (SK Rabštejn), od 21:00 hodin proběhne nejen koncert The Plastic People, ale zároveň dojde k oficiálnímu představení CD Bílého světla, a to právě v oblasti, kde Bílé světlo v době své aktivity působilo nejvíc...

pátek 1.12. Louny/restaurace Stromovka, od 20:00 vystoupí: Stolní společnost a The Plastic People Of The Universe (křest CD Veleň 1973)

sobota 2.12. Praha, Vagon/Národní třída, od 20:00 hodin vystoupí: The Old Teenagers a The Plastic People Of The Universe (křest CD Veleň 1973)

sobota 9.12. Praha, Kaštan-Alternativa od 17:00 hodn ZVUK/HLAS/GUERILLARECORDS

A poslední upozornění je na změnu poštovní adresy:

Guerilla records, Rybalkova 1140, 440 01 Louny
Tak mi tedy někdy napište!

LÁBUS, 1.10.2006

BRATŘI KARAMAZOVI vydávávají koncertní CD BÁJEČNÉ PÍSNĚ ŽIVĚ - 18 naživo natočených skladeb, které představují Bratry tak, jak jsou nejúdernější a nejpřesvědčivější – tvrdě, syrově a bez zábran! Další z nocí, kdy zažehli oheň…

Vychází 21.6., křest CD na festivalu u Skaláka v pátek 30.6. (nebo sobota 1.7.).

DO SHASKA! Nové CD ALCHYMISCHE ALRAUNE opět posunuje soubor dál – tentokrát přibyly kytary a basa, přesto zůstává jejich sound temně mrazivou atmosférou nezaměnitelný.

Vychází 21.6., křest CD 24.6. v klubu Styx, Sokolovská 144/349, Karlín..

KVARTET DOKTORA KONOPNÉHO byl ve studiu! Jemný objemný leader souboru pan Radomil UHLÍŘ byl se svým ansámblem koncem května ve studiu, kde vzniklo dost materiálu, aby dlouho avizované 2 CD mohlo na podzim spatřit světlo světa. ARCHIVNÍ disk se již studiově upravuje (na něm je repertoár z let 1995 – 1997), na STUDIOVÝ se musí vybrat z více než 300 minut hudby, na které se mimo Mistra samotného podílejí ještě např. Joe Karafiát (kytary), Jan Štolba (saxofon), Zdeněk Konopásek (bicí), Vladimír Linek (klávesy) a nejsou vyloučeni ani další hosté. Nechte se překvapit!

Další studiové orgie ve studiu 3 Bees pana Kakaxy čekají v červnu na dva další soubory. Jako první nastupuje STOLNÍ SPOLEČNOST ze Žatce, skupina písní pomalejších než pomalých. Do kolébky jim sudičky vtiskly rukopis ne nepodobný geniálnímu Mejlovi a texty jsou sázkou na jistotu: Morgenstern, T.R.Field, J. H. Krchovský, Gellner či Verlain. To vše uslyšíte na albu V PAVILONU…

Vzápětí je vystřídá SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE s titulem PŘEDVOJ ARMÁDY MONSTER, na kterém bude mnoha koncerty prověřený materiál z období po vydání první desky plus několik novinek (např. Ajvazovský triptych Druhé město) a speciální bonus s názvem Mistr Sun o umění skládat písně. Též se můžete těšit na bohaté „nehudební“ bonusy v podobě počítačové stopy s množstvím fotografií, klipů, překladů textů atd.

Společný křest obou CD (a s hostem Špinavým nádobím – viz. ŠPINAVÝ NÁDOBÍ – EPITAF z Třebíče) proběhne v říjnu v  pražském klubu Vagon na Národní třídě.

Naše mapování české předlistopadové undergroundové hudební historie přinese další plody, tentokrát určené ovšem skutečným znalcům:

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE – je zapotřebí ještě vůbec něco dodávat? Pak snad jen to, že půjde o limitovanou edici 500 číslovaných dvojalb s kompletním, digitálně zremasterovaným záznamem dvouhodinového koncertu, který kapela odehrála v sestavě Hlavsa-Janíček-Brabenec-Kabeš-Šula dne 1.12.1973 ve Veleni.

BÍLÉ SVĚTLO je jednou z opomíjených legend českého undergroundu 70.tých let, byť jejich skladby Umělec (Jsem umělec vznešenýho ducha/stvořily mě tvůrčí muka) nebo Dělníci bílýho světla (Nejsme hudebníci/nejsme básníci/Jsme jen poutníci na cestě/na který můžeme padnout/ale nikdy ne zmiznout/Jsme dělníci bílýho světla!) patří jednoznačně ke klasice českého hudebního podzemí. Na CD bude nahrávka „studiová“ i koncertní (z festivalu II. kultury v Bojanovicích 1976), celkem cca 50 minut hudby.

Aby toho nebylo málo, máme v úmyslu ještě letos zrealizovat profilové (snad) 2 CD – s pracovním názvem PSYCHOMUSIC – hudebníka, skladatele, výtvarníka, filozofa, právníka, profesora a chodícího artefakta VLADIMÍRA FRANZE. První sezení, na kterém jsme vybírali z více než 10 hodin fragmentů jeho divadelních a filmových kompozic máme již úspěšně za sebou.

Dotazy, informace, přání a hlavně objednávky směřujte na www.guerilla.cz (info@guerilla.cz)

Vladimír „Lábus“ Drápal – Guerilla records

Následující text vyšel jako odpověď v rubrice „reakce čtenářů“ v kulturním týdeníku A2 22/2006 dne 31. května. Bohužel vyšel značně redakčně pokrácen (aniž to bylo kde uvedeno) a proto svojí původní a kompletní verzi umisťuji alespoň do tohoto vesmírného www prostoru.

„Nejsem to, co dělám. Dělám to, co jsem.“

Miles Davis

V čísle 19/2006 kulturního týdeníku A2 je mj. příspěvek o „svépomocném“ produkování kultury, tzv. - D.I.Y. (Do It Yourself – Udělaj to sám). Ovšem tyto obecné úvahy autora Arnošta Nováka jsou bohužel plná klišé, jež se obecně tradují – že totiž styl D.I.Y. je v Česku spojen až s vznikem punku a hard core, resp. s přelomem 80. a 90. let. To ale není pravda. Rezignuji-li v této souvislosti na hlubší interpretaci či pokus o nalezení kořenů stylu a vytváření kulury způsobem D.I.Y., přinejmenším se musím ohradit proti tvrzení, že prvotním vlivem k vytvoření D.I.Y. kultury bylo „rozčarování mladých lidí z podoby žití či spíše přežívání (sic!, pozn. L.) v konzumní kapitalistické společnosti (sic !!, pozn. L.)“, jak ji autor článku prezentuje. Takovýto způsob prezentace a vytváření kultury v  socialistickém Československu (kde mladí lidé přežívali v podstatně hlubší a bezvýchodnější beznaději) byl svého času - zhruba od srpnové okupace 1968 – dokonce jedinou možností, jak jakoukoli svébytnou a autentickou kulturu vytvořit a posléze i zachovat. A v tomto smyslu pomyslnou pochodeň světla do tmy přinesl nejzřetelněji český underground, jehož „regulérní“ počátek můžeme datovat třeba 30.březnem 1974, kdy došlo k masakru návštěvníků koncertu Plastic People v Rudolfově u Českých Budějovic. Pokud bych vstoupil na tenký led zobecňování a soustředil se pouze na kulturu (a vynechal tedy politické aktivity, které byly již tehdy D.I.Y. vlastní, byť v podstatě vnucené), pak lidé – rozhodně nejen mládež – měli jednu jedinou možnost, jak se prezentovat. A to bylo ono „udělej si sám“: pásky s natočenou hudbou ze sklepních zkušeben a vesnických koncertů, samizdatové – strojopisné – vydávání „knih“, soukromé vernisáže atd. atd., těch projevů svobodného ducha bylo mnoho, zdaleka ne však tolik lidí bylo ochotno tuto svobodu v komunistickém ČSSR projevit a raději pasivně konzumovali mas-médii předkládanou nepoživatelnou náhražku umění, kulisu vhodnou tak k budování rozvinuté socialistické společnosti.

Pokud bych se měl tímto příspěvkem zabývat detailněji, pak jen několik konkrétních připomínek (texty kurzívou jsou citacemi A. Nováka) :

Tohle přece bylo nejzásadnějším právě v prostředí českého undergroundu,. kde navíc přibyla ospovědnost vlastního rozhodnutí, že nelze jinak, že člověk se chce („musí“) vyslovit – a přesně výše uvedené atributy byly vlastní pro underoundové hnutí, kde rozdíl mezi hudebníky a jejich publikem fakticky neexistoval a jelikož underground v ČSSR byl – vzhledem k neochotě jeho stoupenců přistoupit na jakékoli kompromisy s mocí, což se posléze ukázalo celkem spolehlivým a účinným vstupním sítem – tak malý, že každý měl svou roli, ať už pořádal koncerty, anebo přispíval do strojopisných edicí (o xeroxu se nám mohlo ovšem jenom zdát), či distribuoval nahrávky – ba co víc, každý byl nepostradatelný. Ostatně tou dobou i jenom účast na koncertu byla jakýmsi aktem občanského protestu.

- (D.I.Y. kultura) se silně projevovala ve squatterském hnutí, které se v osmdesátých a devadesátých letech rozšířilo v řadě zemí západní Evropy…zabydleli je, začali v nich organizovat koncerty, festivaly, kina, kavárny. Mnohé z takto obsazených budov se staly skutečnými centry, nejen alternativní kultury, ale i řady politických aktivit. To samozřejmě vedlo ke konfliktům se systémem a squatterské hnutí se svou DIY kulturou ještě více politizovalo.
Není tady od věci připomenout si, že již od počátku 70tých let byla v ČSSR – navzdory totalitnímu státu - podniknuta řada pokusů o založení podobných komun, některé přežily několik měsíců, jiné pár let, neboť komunistický režim je zcela bez ohledu na jakákoli občanská práva likvidoval (Nová Víska u Chomutova přestavěna v rekreační cetrum milicionářů, Rychnov či Řepčice zbourány ve „veřejném zájmu“, dům v Kerharticích po koncertě Plastic People vyhořel atd.). Bez ohledu na obtíže, které provázel např. jen vstup na tyto „soukromé“ pozemky (permanentní perlustrace příchozích, ničení automobilů, zaparkovaných před domy, odebírání jejich TP, odpojování přívodů elektrické energie atd. atd.) odehrávaly se uvnitř zcela ojedinělé kulturní akce, zejména koncerty, autorská čtení, happeningy, vyráběly samizdaty, promítaly filmy (zapůjčené např. americkou amabasádou), ale žil se i docela obyčejný - avšak bezprostření a svobodný - život mimo svěrací kazajku režimu

- DIY hnutí vědomě propojilo politiku a radost. A právě tato „politika radosti“ vedle k jejímu nejnámějšímu projevu – street parties… spojily antikapitalisticku politiku „přímé akce“ s tvořivou zábavou, uměním a muzikou, smíchaly protest s karnevalem…

Náhodní návštěvníci o undergroundu hovořili jako o „veselém ghettu“ a právě radost byla jedním z motivů, pro které se daly vydržet vedlejší důsledky takového přátelství a vzájemného veselí („Hlavně, aby nezmizela radost“ bylo Magorovo krédo) – vyhazovy z práce, permentnení výslechy StB, společenská degradace ad. Je pravdou, že namísto street parties zůstaly českému undergroundu hospody, ovšem i ty v sobě nesly nesporné prvky zábavy až nevázané, akčnosti, tvořivosti, hravosti a jediné možné kulturní i společenské oázy.

Ze všech výše uvedených argumentů myslím jasně vyplývá, že D.I.Y. kultura existovala u nás programově minimálně od začátku 70.tých let. A mimochodem - první pre-punkovou kapelou v ČSSR byla pravděpodobně skupina Umělá hmota, která vznikla už v roce 1973 v totálním undergroundu a nezpochybnitelně první skutečně punkovou kapelou se všemi příslušnými atributy punku byla kapela The Dom (1976) Josefa Vondrušky, jednoho z původních zpěváků Umělé hmoty.

Tak tohle mě pobavilo asi nejvíc, protože mé vzpomínky na proces D.I.Y. v „přerevolučním“ undergroundu si spojují nejen s tím, jak podstatná pro nás byla „výroba“ i „konzumace“ vlastní kultury – a její tzv. kvalita nebyla nikdy tím nejpodstatnějším, to už spíše akt vlastní realizace – ale zejména s životem v neobyčejně otevřené, tolerantní a přátelské společnosti, byť byla nepochybně plná silných individualit. Na zběsilost a pokoru, jež se vzácně snoubila v nejniternějším životě těchto „invalidních sourozenců“, na solidaritu a takřka bezbřehou důvěru, jež umožňovala přežívat s pocitem, že vše ještě není ztraceno. Ačkoli s adorací a doslova brutálním tlakem doby na tyto principy, stmelující lidi, kteří zvolili odchod na periferii socialistické společnosti (a nemuseli ani směřovat do undergroundu), se dnešní atak „vládnoucí třídy“ (nebo snad „horních 10 000“, abych zůstal v intencích terminologie A. Nováka) nedá srovnat ani vzdáleně.

Naopak - další projevy D.I.Y. ve společnosti, ať již kapitalistické, anebo domácí po r. 1989, kdy v podstatě neexistuje ono riziko osobního ručení a projev D.I.Y. nemusí být jen důkazem vnitřní touhy po „výrobě“ vlastního umění bez dalších – ať již obchodních, ideologických či principelních – ambicí, ale touhu po D.I.Y. vyjádření velmi relativizuje V době svobody je totiž projev D.I.Y. nejednou pouhou zástěrkou toho, že komerční svět o tyto aktivity vlastně nestojí, ovšem rozhodně není vyloučeno, že kdyby systém/režim „podal prst“, tak navzdory vnitřním proklamacím a navzdory vystavené anti-komerčnosti by nejeden zásadový D.I.Y. alternativec oné neviditelné ruce trhu kolaboraci s byznysem okamžitě, bez výhrad a rád přijal (což se samozřejmě v těchto podmínkách „teorií“ nedá prokázat, ale vždy až ex-post). Viz. ovšem Sex Pistols a celé zástupy jejich následovníků, jež si mamutí vydavatelské korporace koupily bez jakýchkoli skrupulí.

Je však beze vší pochybnosti, že lidé, pohybující se v českém kulturním undergroundu před rokem 1989 si cestu D.I.Y. zvolili sami a dobrovolně, že toto rozhodnutí bylo vědomým nastavením zrcadla – zrovna tak konzumní (ne-li konzumnější, jak se dnes ukazuje) než „venku“, ovšem navíc ještě značně připosrané a bezcharakterní – české společnosti. Není absolutně prostor (a ani to nebylo smyslem mé úvahy) vyjádřit se dostatečně či polemizovat hlouběji s autorem článku. Spíše mi šlo o připomenutí, že tvodba D.I.Y. má podstatně hlubší tradici a kořeny v post-socialitických zemích, než v proklamovaném prohnilém Západním světě. Samozřejmě, můžeme se dostat až do dob amerických beatniků, kteří také mohou být považováni za nositele D.I.Y. kultury, ale pak lze hranici posunout až k jeskynním malbám pravěkých lovců …

Což už samozřejmě je nadsázka, ale celkem logicky z toho vyplývá, že D.I.Y. kultura žije svým vlastním životem, spojeným zejména s uměním „tady a teď“, bez ohledu na názor kritiky či většinového publika. A to navzdory „pozorovatelům“, kteří by ji chtěli spoutat obecnými pravidly, ortodoxními pravdami či vlastními iluzemi.

LÁBUS, Guerilla records

P.S. Věty tištěné kurzívou jsou citacemi z článku A. Nováka v A2

v Lounech 13.2.2006

Vážený pane Kábrte - dobrý den,

s radostí jsem uvítal založení Vaší nové víkendové kulturní přílohy – Kulturní scény, a pozorně si přečetl Vaší „dobrou radu“. Pohybuji se totiž v oblasti kultury již drahně let, bohužel v oblasti kultury nezávislé, potažmo undergroundové, a tedy také mimo jiné nekomerční. To je ta oblast kultury, která jako by vlastně neexistovala – ve Vašem deníku pak nepochybně. Vydávám CD právě s výše zmíněnou hudbou ve vydavatelství Guerilla records (podrobnosti v případě zájmu najdete na www.guerilla.cz) a posílám Vám ochutnávku – poslední tři tituly z mojí „jarní“ kolekce. Třeba si je (zřejmě na rozdíl od Vašeho kolegy pana Vladimíra Vlasáka, který po celou dobu, co mu recenzní výlisky zasílám, reagoval všehovšudy – pokud mne ovšem pamět neklame – zatím ani jednou) poslechnete a dáte jim – byť minimální – prostor ve Vaší nové příloze. Sice se nejedná, a v mém případě asi ani nikdy jednat nebude, o „mladé naděje české kultury“, ale jsou to povětšinou nahrávky umělců, které jednak prověřil čas a jednak svým nekompromisním přístupem k tvorbě dokázali vždy pevně stát za svým uměleckým názorem.

Nejedná se o hudbu lehce stravitelnou, prvoplánovaně určenou širokým masám, umění spotřební a s omezenou dobou platnosti, spíše naopak. Vždy jde ovšem ale o vyjádření a vyslovení se s jistým „osobním ručením“… a takové umění mělo svou vlastní cenu vždy.

Doufám, že vezmete můj dopis s nadhledem, ostatně s ním je i psán… Ale ta kapka naděje, že dáte občas prostor i nekomerčnímu umění, v něm je přesto – anebo právě proto – obsažena.

Děkuji Vám za to, že jste si můj dopis přečetl a třeba někdy…příjemný poslech!

Srdečně

Vladimír „Lábus“ Drápal

Guerilla Records

Na Foukalce 603

440 01 Louny

603 85 75 94

www.guerilla.cz

www.divadlolouny.cz

Vydavatelství prorazilo do mediálních vod hudebního serveru Muzisczone a s poměrně velkým rozhovorem… ehmm… se mnou…jako s Lábusem… Kompletně k  přečtení na:

http://www.musiczone.cz/rozhovor-36/labus-cenim-si-vsech-mladych-i-starych-lidi-kteri-nerezignovali-a-snazi-se-stale-neco-delat

P.S. Samozřejmě, že jsem na spoustu věcí, ale zejména lidí i kapel zapomněl, což si člověk uvědomí vždycky pozdě. Nicméně rozhovor připisuji Magorovi, Čuňasovi a Mejlovi, to se už asi nikdy nezmění…

CD s 15 skladbami, v nichž saxofonista a zpěvák Vráťa Brabenec společně s kytaristou Joe Karafiátem (oba mj. The Plastic People of The Universe) zhudebnili řadu Brabencových básní, a to z let 1968 až po dnešek. Volný, až freejazový hudební doprovod působí velmi nevázaně v kombinaci s monotonně naléhavým Brabencovým přednesem.

Opět zhudebněná poesie, 3 poémy Jaroslava Erika Friče zhudebnil violoncellový mág s undegroundovými kořeny Josef Klíč. Fričovo chrlení slov – příběhy, za které ručí svým vlastním životem je podkresleno violoncellovým čarováním a doplněno několika violonellovými větami (Credo I – VI.) a jednou sólovou kompozicí. Velmi emotivní záležitost.

tahle nedoceněná, podceňovaná a ve skutečnosti zcela výjimečná kapela nahrála v proslaveném studiu Ondřeje Ježka JÁMOR už všechny nástroje a v následných dnech budou dohrávat už jen zpěv. Na zbrusu novém CD se objeví v polovině března takřka zbrusu nové písničky, vybírat se bude z těchto:

Vysoký ostrý - * 666 # - Jack & Neal - Pilotní singl - Ona & Ona - L.Story - Klíčová píseň - Noční stolky - Lokální kapely - Recepční

ano, i tahle parta skončila ve studiu a výsledkem jsme překvapeni všichni, samozřejmě, že příjemně! Asi nikdo by nečekal, k jak bravurnímu výkonu se vzedme kapela, která je nejznámější především tím, že vůbec nezkouší!

Tady je malá ukázka z mailové korespondence: Je ti jasný, že já coby pěvec nikdy nebudu dokonalej :-) zpívám mimo rytmus atp., no ale dnes jsem byl pochválen, že jsem podal co se tohoto týče nejlepší svůj výkon :-) dělali jsme se Sašou vokály a dopadlo to víc než dobře, aspoň si to myslíme...... navíc jelikož jsme se vcelku dobře bavili, připadá mi, že i největší potíž-atmosféru CD jsme nezkurvili....jestli to neposerou dechy, tak by to mělo bejt v rámci našich možností ok.. jde o celkovej zvuk... ty vole, já sem asi furt zblblej z toho nahrávání, no ale chtěl bych aby to vypadalo dobře, je tam milion stop!!!, tak psal Křížák

před rokem v lednu byla pořízena v Českých Budějovicích nahrávka koncertu, který měl zaznamnat divokost mých Bratří na živém vystoupení. Ovšem neschopný majitel studia, který se pak rozhodl studio zmodernizovat ho přestavěl tak, že teď v něm pro změnu neumí pracovat. Takže na pásech je zaznamenáno jedno skvělé show, fotky z něj nafoceny, písně vybrány, nahrávka zaplacena a čekáme a čekáme, zřejmě až naprší a uschne… No, vloni vyšla řadovka, takže živák ještě chvíli počká, ale do léta by měl být určitě venku, i s novou verzí legendárního Skalákova Dělníkova dne (pro znalce viz Hever and Vazelína, začátek 70. let). Poslední zprávy mluví o tom, že 9.2. má započít konečně míchání, ale přátelé, takových poplašných zpráv už bylo...

„tepličtí King Crimson“ nalezli ve svém archivu koncert z roku 1992 z teplického Knaku, na kterém hrají dosud nikde nezveřejněné skladby. Tzv. „bonusem“ na CD bude kompletně zremasterované LP Humanquake, který vyšlo jako jedno z vůbec prvních porevolučních LP v roce 1990… a zcela zapadlo. Celkem tedy rovných 80 minut hudby undergroundu temného a temnějšího.

2.2. Louny, Vrchlického divadlo, 19:00 hodin

3.2. Pardubice, Divadlo 29 (u příležitosti vernisáže obrazů Libora Krejcara)

3.3. Bratislava

4.3. Brno, Fléda

„Unikátni vystoupeni ATPBandu a znovuzrozených O.P.N., aneb velkolepý večirek mladého a starého undergroundu, ktery si nemůžeš nechat ujit“, zní reklamní slogan.

Propagační šňůra u příležitosti vydání CD Vráti Brabence a Joe Karafiáta („Začni u stromu“) a Jaroslava Erika Friče a Josefa Klíče („S kým skončila noc“), na které budou vystupovat obě „tělesa“ společně:

úterý 14. března Olomouc

středa 15. března Třebíč

čtvrtek 16. března Brno, Skleněná louka

pátek 17. března Študlov

CD Vráti Brabence a Joe Karafiáta „Začni u stromu“ bude oficiálně pokřtěno na koncertě The Plastic People v pražském Vagonu v sobotu 29.4.2006 (ke dostání bude už i na „moravském“ tour kapely: 1.3. Ostrava, 2.3. Olomouc, 3.3. Opava, 4.3. Brno)

Śpinavý nádobí, křest CD
pátek 21.4. Brno, Skleněná louka v rámci akce Potulný dělník

sobota 17.2. Praha, Baráčnický rychta

24.3. Ústí nad Labem – Činoherák

1.4. Litoměřice – Hospoda u letního kina

7.4. Děčín – Zarabanda

8.4. Liberec – Stamina

15.4. Most - Vévéčko

19.4. Praha - Rock-Café, křest CD

Kvartet Dr. Konopného

Skrytý půvab byrokracie

Do Shaska!

Stolní společnost

Odvážní bobříci

Slum

A LAST, BUT NOT LEAST: na WWW.ROCKANDPOP.CZ o desku roku máme 5 žhavých kandidátů (můžete pro nás samozřejmě i hlasovat):

Bratři Karamazovi – Bod návratu

DG 307 – Několik verzí jednoho příběhu

Do Shaska! - Anaemische Taenze

Vladimír Franz - Ha-Hamlet!!!

Houpací koně - Haiku

DĚKUJI PĚKNĚ! Vladimír „Lábus“ Drápal

| www.guerilla.cz | info@guerilla.cz |