Měsíc hladu a sněhu začal velmi výživně, a to nástupem souboru DG 307 do studia JPM SOUND Jona Murche v pátek 1.2. Po pátečním intermezzu bubeník versus zbytek světa tento Antonín odešel a zbytek kapely nic nenahrál, což se týkalo i krvavě placené soboty, která byla taktéž depresivně proflákána, při finanční náročnosti těchto věcí viděl jsem podzimní vítr, jenž namísto spadaného listí vytahuje z mojí kapsy bankovky různých barev a hodnot silou hurikánu. V neděli ráno nastoupil nový bubeník Přemek a od 10,00 do 21,00 se nahrála prakticky celá deska. Hudebníci v černém odění na podiu hráli jak o život a nakonec byly k dispozici základy pro 12 skladeb, jež se všechny v syrové versi objeví na CD, předběžně nazvaném „šepoty a výkřiky“. Následujících 10 dní bylo stráveno mixováním, dohráváním dalších nástrojů, zvuků a hůlasů a textů, což se podařilo ve stylu nevídaném.
Souběžně s tímto nahráváním nastoupila do jiného studia kultovní fromace Do Shaska!, oblíbenci vydavatelovy, kteří nahráli celkem 60 minut prapodivné hudby - je-li to ještě ovšem vůbec hudba - a jejichž CD vyjde souběžně s CD DG 307. Obě kapely mají - jakkoli se to zdá nemožné - velmi mnoho styčných bodů, ať již přístupem k hudbě, stylem jejíhio zpracovná a koncerty Do Shaska!, kteří anonymně skryti za promítacím plátnem vyluzují opojeni anonymitou různé zvuky, pazvuky a tóny mohou opamtníkům (nebo Znalcům!) maně připomenout koncerty DG 307, kteří koncem 70. let ukryti za olbřími prostěradly na statku v Nové Vísce zacházeli s hudbou stejně nemilosrdně a stejně divoce. Tato podobnost NENÍ čistě náhodná!!
Proto se p. vydavatel domnívá, že hudba Do S. bude stejně trvalá, jako hudba DG 307, neboť nehovoří jen v jednom místě a v jedné době, ale je zajímavá a nadčasová pro věčnost. Není třeba ukzovat obnličeje, není třeba jmenovat, není třeba nevyslovitelnému, jak pravil filozof Mirek Vodrážka - Hudba má nejblíže k nevyslovitelnému, a proto ji nelze posluchači s takovou pozorností, jakou si zasluhuje....
Dalším tematem tohoto měsíce byl pokus o zahájení „memory birthday editiobn“, navazující na tvorbu a nikdy nedoceněný a NEDOCENITELNÝ - odkaz Mejly H., první vlaštovkou mělo být CD Půlnoci, zachycené při koncertě na Chmelnici 30.3.1989. Díky neobyčejně vstřícnému přístupu Jany H. zdálo se okamžik, že CD vyjde a bude pokřtěno na tiskovce 6.3. Osud a zejména právníci firmy Globus International však mínili jinak a vše je otázkou dalšího jednání. Jisté je jen to, že CD letos nevyjde. Po dohodě s janou tedy neoslavené narozeniny Mejlovy budou považovány za „nulté“ a do „projektu“ této edice se obujeme s patičným nasazením opět pro příští rok. Snad nám budou hvězdy - a právníci - nakloněni více....

Začátkem ledna začaly intenzivní jednání ve věci natočení nové řadové desky DG 307. Denní zkoužky v bytě PZ přinesly své plody v podobě nových písní. Studio JPM je rezervováno na první únorový víkend a uvidíme, co z těchto nahrávacícgh frekvencí za odborného dohledu Jona Murche vzejde. Pak už bude následovat klasická práce se zvukem a zejména náročená práce s obalem (grafika a zejména překlady do angličtiny) a nová deska by měla být venku z fabriky najpozději 7. března 2002, kdy se odehrává první koncert turné, organizovaného na podporu této nahrávky.
Vychází recenze na UO v MfDnes (J. Vlček) a v RP UO (P.Korál), Siluety (Ondřej Bezr) a Orchestru Bissext (P.Korál).
Probíhají jednání o podpoře projektu 3 severočeských bandů - Aku Aku, Radosti a Houpacích koní a usilovně se hledá zdroj peněz. Rozesláno velmi mnoho žádostí, vysláno velmi mnoho lobovacích mistrů, zatím nic (13.1.).
Z Ministerstva kultury přichází zpráva, že projekt DG 307 „Archiv 1973 - 1975“ nebude pro rok 2002 zařazen do grantového projektu.
Probíhají intenzivní schůzky (8 piv v rest. U Lišáka, 7 piv….) se zástupcem DO SHASKA a studio u Mistra Veselého v Teplicích je zamluveno na 8.-11.2. 95 minut dlouhá 2 CD demo verze připraveného materiálu (záznam z koncertu na Strahově 007 ze dne 5.12. 2001 - tzv. „Mikulášská zábava“) je dosti silná a bude nabízena jako samostatný grafický artefakt později...
CHVÁLÍME: Richarda Krause (Radio Classic 97.7 FM), Jana Pavelku (New York)

V sobotu 15. prosince proběhl v klubu Opera, mateřské to scéně gr v Lounech křest dalšího titulu. Hvězdy, křtící své bejby byli tentokráte Bratři Karamazovi. Sekundovali jim k tomu Old Minka Band z České Lípy, Špinavý nádobí z Třebíče (byť hudebníci doráželi z Brna, Ostravy a dalších delekých koutů), tečku obnstarali již tradičně TDU. Večírek to byl vypečený, byť účast - oproti křtu předchozímu - byla velmi podprůměrné, enklávy pražské či litoměřické či úspěcké nedorazily, vůbec, čest zachraňovala jen hojná účast mosteckcý houní a trediční knihkupecké eskadry ze Slaného. Přičtěme to tropickým mrazům, prý se v Praze ženili čerti a byla extra óbr chumelenice. Louňáky nikdo ani nečekal, a taky ani žádní nepřišli.
První se svých nástrojů chopili Minkovci, utajený zjev našeho hudeního nebe, o kterých ještě uslyšíte! Snad se podaří dodržet harmonogram guerilly, aby i jejich CD spatřilo světlo světa hned příští rok. Předvedli onu - pro mě přitažlivou směs - melancholických písní, monotonně táhlých a temně rozechvělých, jak už život v undegroundu bývá. Přitom nechybí ona lehkost, která z jejich produkce nedělá hudbu pro pár „zasvěcených z ghetta“, ale prosvěcuje onu temnotu života světýlkem v konci tunelu. Mystický hlas zpěváka předává poselství pozorným posluchačům. Škoda, že jim v Opeře někdo ukradl foťák… A potom přišla nefalšovaná, undergroundová smršť v podání Špinavýho nádobí, kterou předvedly prastaré máničky, jimž alkohol dal křídla. Muzika letitá, neměnně prověřená lety a kladně hodnocená i Státní bezpečností, hojnost dechů provzdušněných fujarou a Křížák u mikrofonu. Ani se mu nedivím že nevěděl, zda hráli či ne. Tento tajný agent Likérky Božkov předvedl destruktivní show, při kterém nasral jak zvukaře (mikrogon Shure 2 500,- Kč), tak bubeníka, půjčícího na tuto akci své bicí (stojany 2 700,- Kč), mě však nikoli, neboť mě nerozmlátil nic. Jen jsem trnul, zda svou produkci přežije, protože jeho pády z cca metru a půl rovnou na hlavu, případně na páteř by střízlivému člověku přivodily nepochybně náhlou smrt. Ne tak Křížákovi, který byl evidentně ve svém živlu a nemohlo ho zastavit nic, ani spoluhráči. Přítomný Jiří Marks z Invalidního důchodu mi se slzami v očích děkuje za tak skvělou podívanou „Už jsem úplně zapomněl, že něco takovýho existuje!!!“ Inu, milý Jiří, musíš jezdit častěji do Loun. Po repertoáru - zda byl celý či jen částečný, těžko posoudit - Špinavého nádobí, vizuelně i hudebně detailně propracovaném, nastoupili oslavenci Bratři Karamazovi. Nevím, čím to je, ale jejich koncertování není JENOM o hudbě. Je tam cosi barbarského, otevírání skrytých a civilizací zasutých lidských vášní, ozvěny divokých předků, je to skutečný a neskrývaný divošský RITUÁL. Kúča se věnuje už jen zpěvu a druhou kytaru obsluhuje Arab, který svým stylem hry přinesl zpřesnění a zejména přtvrzení písní, celek působil kompaktně, šťavnatě a monstrózně magneticky. Bylo to opravdu, ale opravdu vynikající. Po nich zahráli TDU, svým mladickým elánem a nirvanovskou energií oprašující historický reperoár PP, Umělé hmoty či Doors. Pěkná tečka, asi tak do 4 hodin do rána.
0Svědek je stále nezvěstný...
DNES CHVÁLÍME: všechny kapely, které při takové návštěvě, jaká byla, hráli ZA PIVO, a hlavně ŠN za trpělivost s Křížákem, BK za cestu vlakem
DNES KRITIZUJEME: všechny, co nepřijeli…. A zloděje, co Minkovcům ukradl fotoaparát.