

Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
![]()
MEJLA HLAVSA, JAN VOZÁRY - MAGICKÁ NOC (IN MEMORIES OF THE PLASTIC PEOPLE)

1. Magické noci počal čas (Magické noci, 1974)
2. Jó Jó (Jó, to se ti to spí, 1972)
3. Jsem obětí vázanosti (Toxika, 1974)
4. Smutná píseň (Elegie, 1973)
5. Nikdo nikde nikdy (Nikdo, 1973)
6. Spofa (Spofa Blues, 1973)
7. Prší (Prší, prší, 1972)
8. Mandarin (Podivuhodný mandarin, 1974)
9. Kanárek umřel (Kanárek, 1973)
10. Okolo okna hvězdy jdou (Okolo okna, 1972)
11. Koupil Francovku (Francovka, 1973)
12. Chvíli přihlížel (Šel pro krev, 1983)
13. MGM (Metro Goldwin Mayer, 1973)
14. Magické noci počal čas (Magické noci, 1974) II./remix
V roce 1995 se spojili Mejla Hlavsa a Jan Vozáry, aby dali některým starým písní legendární skupiny The Plastic People nový zvukový háv. Nápad vycházel od Honzy, který se přece jen pohyboval v jiných hudebních vodách, i když Mejla byl vždy otevřený novým výzvám. Tehdy spolu už také hráli ve skupině Fiction, takže si byli blízko i lidsky.
Podle vlastních slov byl Mejla lehce nervózní, co z toho vzejde, ale nakonec byl velmi mile překvapen. Řekl: „Když se mi, někdy v roce 1995, Honza svěřil, že se zabývá nutkavou myšlenkou udělat pro svoje potěšení „remake" nejstarších skladeb PPU, pravda nebral jsme to příliš vážně. Po prvním poslechu jsem věděl, že je to ono. Nejen, že se nikam nevytratila syrovost, čehož jsem se obával, ale zvuk, který nahrávce Honza udělal, dal věci ještě větší sílu a naléhavost."
Nosiče dávno vyprodané, tehdejší vydavatelství dávno ztracené, ale chuť dál hledat a vydávat Mejlovy věci nás neopouští, takže po skutečně detektivním pátráním jsme mohli licenci na vydání koupit a vydat tak jubilejní 250 (slovy: čtvrttisící!!), více než symbolický, titul.
Honza Vozáry dokonce našel původní DATku, na které byl studiový záznam a tak se péčí Moimira Papalaesca v jeho Analogue Voodoo studiu zmasteroval tak, aby mohl vyjít nejen na CD, ale i na LP (vycvhází 6. 3. k Mejlovým nedožitým 75 narozeninám).
Nový je nejen zvuk, ale i design vydání (z grafické dílny Pavla Beneše) a nahrávka bude pokřtěna a dokonce i koncertně uvedena na festivalu „50 let od procesu s českým undergroundem" (14. 3. MeetFactory, více na GoOut), kde ji Honza Vozáry představí s několika spoluhráči naživo.

Co se týká těch písní, byl jsem dokonce jeden z prvních, kdo to slyšel (považte, ještě z walkmanu!). V době, kdy to vznikalo, jsem totiž s Mejlou dělal rozhovor pro časopis Mašurkovské podzemné a zaznělo to tehdy i v tom rozhovoru (Mašurky č. 18/1996):
MEJLA (....) v současný době chystám takovou desku, na kterou bych vybral určitý skladby Plastic People a chci je udělat v těžkym digital undergroundovym soundu.
LÁBUS: Takže coververze Plastiků?
MEJLA: Dělá se na tom, takže až tenhle rozhovor vyjde, mělo by to bejt už venku. Musíš si to poslechnout sám, nevím k čemu bych to přirovnal, ale v každym případě je to hrozná síla, hutnej, sytej zvuk. Bicí, basa, zpěv a do toho tvrdý zvuky. Strašně se mi to líbí.
LÁBUS: A podle čeho jsi vybíral skladby který tam budou? Co bylo kritériem?
MEJLA: No přece ty největší hity!
LÁBUS: Jak se pozná hit Plastiků?
MEJLA: No to je fakt, ty žádný nejsou. Já jsem to vybíral podle toho, aby to šlo udělat tak, jak chceme. Nejpozdějc v květnu by to mělo bejt na pultech. Myslím, že je to taková síla, že to nepřekousnou ani skalní příznivci. Je tam těžkej buben, basa a občas tam zasáhnu kvákadlem, jinak je to jenom rytmika. Jmenuje se to "Magické noci: A Tribute to Plastic People".
LÁBUS: Doufám jen, že tam bude i Kanárek, což je podle mě nejlepší věc, jakou jsem od tebe slyšel.
MEJLA: Kanárek? Na desce bude. Ale víš o čem ten text je? To je jaksi alegorie příběhu Ježíše Krista v židovským pojetí, Ježíš je ten kanárek. A když si ten text řekneš, tak je ti to jasný. Což samozřejmě nikdo neví, jenom autor a pár lidí, kterejm jsem to řekl. O to je to zajímavější, ale že by to byla nejkrásnější píseň?
Tolik tedy tehdy Mejla a protože věci se dějí, přesně 30 let od tohoto rozhovoru tehdejší journalist Lábus ve svém vydavatelství vydává desku, kterou slyšel jako první do sluchátek u kulečníkového stolu na Klamovce. Prostě náhody neexistují.
Lábus









