VÍTRHOLC - ALL WE NEED IS UNDERGROUND

UNI 06/2025 

Hudba Vítrholce má nejblíž nové vlně nové vlny. Kytary jsou patřičně zkreslené, riffy výrazné, basa hutná a bicí úderné. Občas zabublá nějaký syntezátor nebo zvuk obohatí sampl. Dojde i na reggae rytmus. Nic moc objevného, jenomže jsou tu ještě hlasy, které posouvají vše jinam. Deklamují silné texty.

Vítrholc vznikl v devadesátých letech jako uskupení básníků, kteří se sdružili kolem stejnojmenného almanachu. Chtěli dostat své texty k lidem i jiným způsobem, tak začali vstupovat živě jako voiceband doprovázený bicími, kytarami a elektronikou. O dekádu později by se možná zaměřili na slam poetry, ale tehdy čerpali z odkazu raných DG 307 a inspiroval je Petr Váša a jeho Ošklid.

Vítrholc postupně přešel k pevnějším formám, což je obvyklý vývoj. Podobně jako Zajíček se však nevzdal kořenů, není „jen další“ kapelou, pořád mu jde o texty, o sdělení. V domácí tradici nepřichází jen s autorským pohledem, reprezentovaným hlavně texty Karla Škrabala a Dalibora Maňase, ale také se obrací k básníkům, k veršům Jana Zábrany, Milana Kozelky, Ivony Pekárkové či Anny Pammrové. Nezhudebňují jejich básně, vytrhávají z nich verše, které považují za důležité.

Není to příjemné, Vítrholc ukazuje banalitu dneška, využívání prvoplánových zkratek „Češi jsou dobří houbaři / Japonci mají nejrychlejší vlaky / Američani vymysleli rokenrol“. Hodně patrná je bezvýchodnost: „na konci všech procesů / vypneme vodu a plyn / zhasneme světlo“ deklamují v Perseidách a pokračují „Když padaly perseidy / co sis přál“. Odpověď je: „Nic / Raději nechtít nic“, protože „všechno se opakuje“ a „ve vlnách se vrací zlo“.

Ještě horší je prázdnota, co když „jednoho dne nepřijdou ani Němci ani Rusové ani Marťané“? „Vypustí nám duši / a ventilky zahodí do houští / Co uvidíme, až nám vysadí léky? / Noc najíždí na mělčinu,“ končí album.

Výhradu mám jedinou, hudba by možná měla být méně hutně rocková, ne všechny texty fungují jako slogany.

Alex Švamberk

Music for friends, 7. 5. UŠIMA KUTĚJE # 15

Volné sdružení básníků, hudebníků a performerů Vitrholc patří mezi vůbec nejosobitější zjevení na CZ/SK scéně, jehož kořeny tkví už v devadesátých letech. Původně brněnská záležitost se lety rozrostla o členy z dalších koutů naší země, první album 100 vyšlo v roce 2004.

Takřka přesně o jedenadvacet později přichází čerstvé album u labelu Guerilla Records. Novinka stojí na melodicky zajímavě zemitých i ostrých kytarových rifech, elektronice, samplingu a energické i trip-hopově omamné rytmice. Hudba evokuje například také ty nejlepší okamžiky klasického českého undergroundu, jeho magickou temnost a atmosféru. To je ale jen jedno z vodítek, zvuk alba je i díky dotažené produkci, kterou měl na starost redakční kolega Moimir Papalescu, zcela současný, pulsující, originální, energický a fresh.

Posloucháš osobité atmosférické a nadstylové písně, tu temnější, jinde se nebojí pracovat více s melodickou složkou, rozhodně ale nejde o nějaký mišmaš. Tohle album zkrátka vytvořilo styl vlastní.

Stejně důležitou složkou, jako hudba, jsou texty a jejich přednes. Jde o básně členů sdružení, Vitrholc sáhl i po dalších zajímavých autorech mimo svůj okruh a to vše dává hudbě další rozměr. Zpívají a deklamují ženské i mužské hlasy, což je plusem na celkové rozmanitosti alba. Neméně důležitý je pak obsah slov. Temno, syrovost, příběhy ze života, nadhled i vtip.

Novinka Vitrholc je albem, které rozhodně stojí za soustředěný poslech a dostatek pozornosti. Posluchač si takto užije nejen zmíněnou básnickou složku, ale zároveň postupně vpluje i do té hudební, která je příjemně syrová, svá, zároveň ale aranže a zvuk skrývají nejedno překvapivé zákoutí.

                                                                                                    Richard Kutěj

Tisková Zpráva z pera kapely /  psané ve verších:

                                                                            Praha, duben 2025

Dominik Bárt
Vítrholc a přátelé, 2021

Valda je furt na táboře.
Eliška je furt na přednášce.
Filip je furt v undergroundu.
Nela je furt na diskotéce.
Dominik je furt v Brně.
Jarda je furt na hradě.
Karel je furt v práci.
Pavel je rád.
Elena je furt.
Dalibor je.

Ve studiích přes Ostravu, Nový Jičín a Brno natočili Vítrholc druhé album All We Need Is Underground (2025, Guerilla Records). Jeho masteru se ujal Moimir Papalescu z Analogue Voodoo Studia. Některé skladby vznikaly přes deset let. Druhá deska uměleckého sdružení Vítrholc vyšla po 21 letech od vydání debutu s názvem 100.

Umělecké uskupení Vítrholc vzniklo v 90. letech, napřed jako spolek básníků, kteří vydávali texty v Almanachu Vítrholc, později jako performativně-hudební recitační úderka, kde bicí, elektronika a kytara doprovázely básníky při vystoupeních v rockových klubech. Od improvizací časem přešli ke komponovaným melodramatickým vystoupením, která zabalili do hudebních počítačových smyček. Takto vytvořili několik scénických projektů, které vyvrcholily vydáním alba 100 v roce 2004.

Dnes se Vítrholc věnuje kromě komponování a koncertním programům i autorským čtením, sporadicky dál vydává Almanach Vítrholc (nyní připravuje číslo 10), a nebojí se ani výstav a performancí. Na pódiích vystupuje ve složení Jaroslav Škvarna, Karel Škrabal, Dalibor Maňas, Palo Pohořelský, Krista Kašpar, Eli Hondl, Elena Pecenová, Filip Klega, Dominik Bárt a Alexandr Borovička.

Občas s Vítrholcem vystupuje i slovenská básnířka Mirka Ábelová, která aktuálně ze Slovenska vzkazuje: “Prosim Vas, nezabudnite, že tu nie sme všetci jebnuti v tejto krajine.”

Kromě osobitého hudebního projevu, rozprostřeného mezi devadesátkovým rockem a elektronikou, přináší nové album řadu třeskutých básnických textů od současných, ale i již zesnulých českých a slovenských básnířek a básníků, například Anny Pammrové, Jana Zábrany, Milana Kozelky, Ivony Pekárkové a samozřejmě básní členů Vítrholce.

90, underground...

Autorem obalu CD je malíř a performer Petr Lysáček. Unikátní je na přebalu nápis "Vítrholc”— nebyl vytvořen digitálně, ale ručně vypálen. Číslovka 90 na titulní straně je ironickou narážkou na první album 100, protože symbolem 90s dává Vítrholc pomyslně nohu z plynu, krok je pomalejší — ale o to jistější.

Devadesátka na obalu a underground v názvu nejsou jen pouhou reminiscencí nebo navazováním na ten starý. Je spoustu undergroundů, každý ten svůj. Je to něco živého a neustále nového. Nejde o styl, jen o nálepku, která spojuje často odlišné tvůrčí principy jednotlivých členů sdružení, kteří netvoří proto, aby své posluchače bavili, ale aby společně s nimi hledali zálivy jinakosti v současnosti a nabídli jim tak další alternativu.

Ostatně letos v létě uplyne 35 let od odsunu sovětské armády z tehdejšího Československa. A to je podle Vítrholce ten největší odkaz devadesátek. “Pokud Putinovy ruské tanky do země nebo do hlav obyvatel znovu napochodují, tak underground zase rozkvete, protože nabízí vyzkoušené prostředky, jak čelit zlu, nejen mainstreamu, a jak si uchovat svobodu navzdory zákazům,” zní z Vítrholce.

“Když někoho ten underground v názvu jednoduše odradí, není to na škodu. Vítrholc poslouchají především lidé, kteří nepřestali hledat, posluchači, kteří si muziku nepouští, ale opravdu ji poslouchají,” doplňují umělci.

Jádra nových skladeb z alba vznikala v letech 2013 a 2014, kdy Putin připravil Ukrajinu o Krym a kdy začala válka. “Na Ukrajině, v haličském Lvově, Vítrholc před pěti lety vystupoval na festivale Měsíc autorského čtení – Ukrajina je kromě Slovenska jedinou zahraniční zemí, kde si sdružení pod hlavičkou Vítrholc zahrálo,” líčí členové.

Na začátky spolupráce s Vítrholcem vzpomíná i Petr Sasín (SassBass, ex Nesselsdorf), který stál při zrodu prvních skladeb a s “kapelou” také od roku 2014 i nějakou dobu vystupoval. “Někdy v roce 2013 nebo 2014 se mi ozval Karel, jestli nemám nějaké samply, že občas recituje... V té době Vítrholc nehrál. Poslal jsem mu jednu věc... Takto jsem mu poslal ještě asi dva songy. Po nějaké době mně přišel mail od Dalibora, už nevím, co psal, ale v příloze byl smíchaný demáč s kytarou a hlasama songu, který jsem před časem poslal Karlovi,” zavzpomínal Petr Sasín.

“Potom jsme si nějakou dobu pinkali songy a samply tam a zpět... V té době už jsme měli docela dost materiálu a shodli jsme se, že bychom tomu projektu mohli dát nějaký název a že bychom mohli zkusit udělat vystoupení... A další etapa Vítrholce byla na světě,” dodal Sasín.

Citace
“My nikdy neděláme nic na první dobrou, protože to prostě neumíme. A od devadesátek se na tom nic nezměnilo.” Dalibor Maňas
“Devadesátky, které se přelévají.” Eli Hondl
“Underground? Když tě někde nechtějí, vytvoř si vlastní scénu,” Karel Škrabal
“To je hrubej vál!” Starej Vondrous
“Musíme si dát kritickou chvilku” Dominik Bárt
“Sedí Bůh a Bůh na baru a...” Jaroslav Škvarna
“Trip-hop hardcore drum and bass...” Palo Pohořelský
“Neříkej láska.” Krista Kašpar

BOX
Vítrholc (též zvaný větrná víla) je v různých kulturách lidový duch nebo nadpřirozená bytost, která je spojována s větrem a bouřemi. V některých příbězích se vítrholci popisují jako zlé bytosti, které jsou schopny způsobovat škody a neštěstí, zatímco v jiných jsou vnímáni jako ochránci lesů a přírody. V moderní době se slovo "vítrholc" často používá jako název pro sportovní plachtění na vodě nebo pro rychlé pohyby větru. V případě sdružení pochází název ze zkomolení názvu Vídrholc v tiskárně při příležitosti vydání prvního čísla Almanachu Vítrholc.

Dominik Bárt
Vítrholcum mobile, 2025

Filip: Mám auto i práci.
Dominik: Rest a art.
Elena: Diskotéka avantžárd.
Saša: Mám to v hrsti.
Krista: Dalibore, ubal.
Dalibor: Neměl bych...
Eliška: Už jste poslali básně do almanachu?
Jarda: Pošlu celou knihu.
Lábus: Kdy bude deska?
Karel: Už tu měla bejt.
Pavel: Kdybych to věděl předem...
Mirka: Všetkých vás mali pozatvárať!
Hliník: Je mi hezky.

Facebook: https://www.facebook.com/groups/vitrholc

Spotify: https://open.spotify.com/album/3hL5raMv4JvHYHsiBFPEur

Bandzone: https://bandzone.cz/vitrholc

Vítrholc ve Lvově: https://www.youtube.com/watch?v=dBBSVg27MBo

Vítrholc na Měsíci autorského čtení: https://www.youtube.com/watch?v=fRKekbIAHe0