

Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
![]()
JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - GEORGE'S VISION

01. Příroda
02. Televizní
03. Játra
04. Evropa
05. Smetiště
06. Rukáv
07. Začátekonec
08. Přídavek (impro)
Jiříkovo vidění datuje svůj vznik do roku 1995, v létě 1997 natočilo v benešovské zkušebně první demo, které se povedlo a dnes ho známe jako první album: George's Vision. V recenzích zaznívala různá přirovnání, nejčastěji k českému undergroundu, ale i kapelám jako Devo, Bauhaus, raným The Cure, Fiction nebo DG 307. Koncertů přibývalo a v roce 1999 došlo na natáčení druhého alba, poměrně koncepčního díla, s názvem ...klidní jsou a kouří, které oficiálně vyšlo až o rok později. Po vypuštění nahrávky následovala spousta koncertů, ať už sólově, nebo se spřízněnými kapelami, první vystoupení na Magorově Vydří, soutěžní přehlídka Malá Alternativa atd. Klidní jsou a kouří získalo slušné recenze a časem i kultovní status mezi fanoušky kapely, ale brzy nato došlo k mírnému rozkladu (část členů byla vytížena jinými kapelami, někdo se odstěhoval apod.) a Jiříkovo vidění pak vlastně několik let nefungovalo.
Teprve někdy kolem roku 2005 došlo k postupné resuscitaci, hlavně díky aktivitě Milana Jaroše, který si mezitím doma zařídil funkční nahrávací studio, v němž vzniklo během roku 2009 album Obrazy neklidu. Ale to už se Jiříkovo vidění potkává s Guerilla Records, kde zakotvili dodnes a kde jim také vyšly i další CD: V poli strom (2013) a Než bude svítat (2022). A protože se původní náklad prvních dvou desek Jiříkova vidění (George´s Vision a ...klidní jsou a kouří) už před drahným časem vyprodal, rozhodla se kapela k letošnímu třicátému výročí vzniku tyhle dvě jejich zásadní desky vydat znovu v reedicích tak, aby se pokud možno zachovala původní „domácká" atmosféra, ale zároveň se aktualizovaly s ohledem na současné technické možnosti. Tento úkol byl svěřen osvědčenému Moimiru Papalscovi, který v Analogue Voodoo Studiu dokáže opravdové zázraky: „Oba původní mastery vznikaly před dlouhou dobou a podklady už se dochovaly jen v digitální podobě z původních CD. A proto jsme se rozhodli dát tomu pořádnou péči - lidově řečeno prohnat nahrávky přes magnetofonový pás a dodat jim touto cestou ve finále příjemnou barvu a dynamiku, odborně řečeno saturaci. Nečekejte tedy kdovíjak "napálený" zvuk, ale spíše nahrávku, která "dýchá" a má své dobové kouzlo. K tomu účelu jsme pak použili i ekvalizéry od proslulé značky Neve nebo pro vylepšení stereobáze procesor K-Stereo od mistra zvuku Boba Katze, který je součástí systému Universal Audio. Věřím, že obě desky skupiny tak pro posluchače budou nejen hudebním, ale i audiofilským zážitkem". Tolik Moimir k technickému „zákulisí" úprav. Stejně tak zodpověděně pojal Miguel výprava obalů, aby důstojně reprezentovaly znovuvydávaný materiál. Doufáme tedy, že se „dobrá věc podařila" a budete mít chuť si to ověřit na vlastní oči i uši.
Doporučujeme!

UNI 06/2025
Původem benešovské Jiříkovo vidění se už s pauzami pohybuje na scéně třicet let. To je docela hezké výročí k reedici raných nahrávek, kdysi zrealizovaných vlastními silami a šířených jen neoficiálními cestami. Ačkoli z tehdejších členů dodnes vydrželi jen zpívající kytarista Milan Jaroš a baskytarista Jiří Kraus, je pozoruhodné se vrátit a uvědomit si, jakou cestu kapela urazila. To zásadní se nezměnilo: hudba se hrdě hlásí k českému undergroundu, ale zároveň se nikdy nespokojovala jen s napodobováním, ale spolu s post-punkovými a dalšími vlivy vždy vše přetavovala v osobitý výsledný tvar. Nezapře tak lásku jak k temným Bauhaus, tak k s atmosférou i elektronickými zvuky podobně zacházejícím Legendary Pink Dots.
První, co u poslechu remasterovaného debutu až zaskočí, jak – ačkoli vznikal v primitivních domácích podmínkách – dobře to zní. Moimir Papalescu, který je pod remasteringem podepsaný, odvedl vynikající práci. Navzdory současným produkčním možnostem album zvukově i dnes bez problémů obstojí, a nezní jen jako „retro“, u kterého je nejcennější jeho autenticita. Potemnělá atmosféra skvěle navozuje dekadentně-romantický pocit, známý od gotických kapel, ale nezůstává jen u něj. Skladby jsou pestré, dokážou i po letech překvapovat. Debut sice ještě trpí nepříliš srozumitelnými zpěvy i občas až kolovrátkově nudnými beaty, ale je jasné, že potenciál nechybí. Některé skladby jsou neúměrně dlouhé a zkušený producent by asi razantně krátil a vysekával podstatné pasáže, ale už zde je zřejmé to, co provází kapelu celou její dráhu – při poslechu nastává jakési bezčasí a nadčasovost zároveň, cosi, co se u jiných objevuje kvůli zhudebněné poezii, ale Jiříkovo vidění to dokázalo dostat i do své hudby. Pohrávání si s mystikou zapadá do pečlivě budované sexy temnoty a rovněž názor je patrný už od prvních minut. Reedice tak není jen připomínkou pro pamětníky, ale překvapivě se tak snadno může postavit vedle současných alternativních debutů a možná i mnohé mladší inspirovat.
Antonín Kocábek








