

Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
![]()
JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - ...KLIDNÍ JSOU A KOUŘÍ

01. Magorův úvod
02. Řeči v kleci
03. Klidní jsou a kouří
04. Takovey
05. Ranní úklid
06. Slinta
07. Teta
08. Píseň o vlku
09. Za tím
10. Přístavy
11. Indispozice
Jiříkovo vidění datuje svůj vznik do roku 1995, v létě 1997 natočilo v benešovské zkušebně první demo, které se povedlo a dnes ho známe jako první album: George's Vision. V recenzích zaznívala různá přirovnání, nejčastěji k českému undergroundu, ale i kapelám jako Devo, Bauhaus, raným The Cure, Fiction nebo DG 307. Koncertů přibývalo a v roce 1999 došlo na natáčení druhého alba, poměrně koncepčního díla, s názvem ...klidní jsou a kouří, které oficiálně vyšlo o rok později. Po vypuštění nahrávky následovala spousta koncertů, ať už sólově, nebo se spřízněnými kapelami, první vystoupení na Magorově Vydří, soutěžní přehlídka Malá Alternativa atd. Klidní jsou a kouří získalo slušné recenze a časem i kultovní status mezi fanoušky kapely, ale brzy nato došlo k mírnému rozkladu (část členů byla vytížena jinými kapelami, někdo se odstěhoval apod.) a Jiříkovo vidění pak vlastně několik let nefungovalo.
Teprve někdy kolem roku 2005 došlo k postupné resuscitaci, hlavně díky aktivitě Milana Jaroše, který si mezitím doma zařídil funkční nahrávací studio, v němž vzniklo během roku 2009 album Obrazy neklidu. Ale to už se Jiříkovo vidění potkává s Guerilla Records, kde zakotvili dodnes a kde jim také vyšly i další CD: V poli strom (2013) a Než bude svítat (2022). A protože se původní náklad prvních dvou desek Jiříkova vidění (George´s Vision a ...klidní jsou a kouří) už před drahným časem vyprodal, rozhodla se kapela k letošnímu třicátému výročí vzniku tyhle dvě jejich zásadní desky vydat znovu v reedicích tak, aby se pokud možno zachovala původní „domácká" atmosféra, ale zároveň se aktualizovaly s ohledem na současné technické možnosti. Tento úkol byl svěřen osvědčenému Moimiru Papalscovi, který v Analogue Voodoo Studiu dokáže opravdové zázraky: „Oba původní mastery vznikaly před dlouhou dobou a podklady už se dochovaly jen v digitální podobě z původních CD. A proto jsme se rozhodli dát tomu pořádnou péči - lidově řečeno prohnat nahrávky přes magnetofonový pás a dodat jim touto cestou ve finále příjemnou barvu a dynamiku, odborně řečeno saturaci. Nečekejte tedy kdovíjak "napálený" zvuk, ale spíše nahrávku, která "dýchá" a má své dobové kouzlo. K tomu účelu jsme pak použili i ekvalizéry od proslulé značky Neve nebo pro vylepšení stereobáze procesor K-Stereo od mistra zvuku Boba Katze, který je součástí systému Universal Audio. Věřím, že obě desky skupiny tak pro posluchače budou nejen hudebním, ale i audiofilským zážitkem". Tolik Moimir k technickému „zákulisí" úprav. Stejně tak zodpověděně pojal Miguel výprava obalů, aby důstojně reprezentovaly znovuvydávaný materiál. Doufáme tedy, že se „dobrá věc podařila" a budete mít chuť si to ověřit na vlastní oči i uši.
Doporučujeme!

UNI 6/2025
Ačkoli debut a jeho následovníka dělí jen pouhé dva roky, ten rozdíl doslova bije do uší. V sestavě se tu poprvé objevuje bubeník Jan Chaluš, kterého souběžně už léta můžeme vídat i po boku Mikoláše Chadimy, ubyla jedna kytara a slyšitelně přibylo elektroniky. Se změnou na postu bubeníka přišlo výrazné rytmické oživení, a i aranžérsky kapela už tehdy výrazně vyzrála, takže nemá potřebu se – jako na debutu – vyžívat v dlouhých plochách a minimalisticky se opakujících pasážích; mnohem častěji si hraje s kontrasty, pestře využívaným střídáním akustických a elektronických zvuků a rozbíjením očekávatelnosti ve struktuře písní. Je jasné, že se zúčastnění autorsky i zvukově poučili z předchozího, a prakticky žádné neduhy z alba George’s vision tu už nenalezneme. Kombinace elektronických rytmů a nápaditých akustických bicích se skvěle proplétá a tentokrát dobře sejmutý zpěv umožňuje užít si i působivé existenciální texty. Těm nemálo pomáhá i možnost střídání mužského a ženského vokálu, které stejně jako razantní kytara vedle elektronických struktur přispívá k výborně načasovaným kontrastům. Je také znát, že z vlivů českého undergroundu tu zdaleka největší inspirační stopu nezanechali obligátní „Plastici“, ale Zajíčkovi věčně hledající DG 307, a to i po textové stránce. A tam, kde zazní ženský zpěv, zas jako bychom si připomněli Hlavsovy Fiction.
Při poslechu textů jako by se ono čtvrtstoletí od vzniku kamsi ztratilo. Nadčasovost témat, stále platné úvahy o pomíjivosti, kontrastu snů a reality, o osobním vyrovnávání se s tím, co se děje okolo nás a my to nemůžeme ovlivnit. Albová „dvojka“ je tentokrát nepředstíraným koncepčním dílem, u kterého i pořadí písní prozrazuje logické uvažování, a skládá příběh, který snadno posluchače vtahuje do svých zákrut. Díky zamyšleným textovým úvahám a neodhadnutelným vývojům skladeb tak jde o nestárnoucí záležitost. Která díky občerstvenému zvuku získala až nečekanou aktuálnost.
Antonín Kocábek








