

Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
![]()
INVALIDNÍ DŮCHOD - KUKLY (+ EP KŘEST OHNĚM; 1998)

KUKLY (1997)
1. Stuhy
2. Duch vody
3. My bychom vzhůru k nebesům...
4. Jako každý
5. Sv. J. K. H. Dvořák
6. Kukly
7. Na sv. Václava
8. Derniéra
9. Po mši
KŘEST OHNĚM (1998)
10. Oheň
11. Tak jsem ti ujel...
12. Hymna
13. P. S.
Invalidní důchod patří k legendárním jménům českého undergroundu, kterým se postupem let podařilo skloubit vysoce ceněný hudební materiál s kvalitními texty a udělat z této souhry poznávací značku. Kapela pochází z Ústí nad Labem, vznikla ještě před rokem 1989, svou činnost ukončila v roce 1999. Na svém kontě má několik nahrávek, avšak jejich poslední dílo, které právě vydáváme doposud nikdy oficiálně nevyšlo, jen samizdatově na MC kazetě. Album propojuje to nejlepší, co kapela pod vedením baskytaristy Jiřího Markse do sebe za roky hraní nasála: temné podzemní tóny, výrazná basová kytara, razantní přechody, artrocková atmosféra a eterické plochy kláves, nad nimiž se vznáší deklamovaná poezie (zde mimo 2 básní Christiana Morgensterna básně Luďka Markse, takřka výhradního textaře kapely).
CD je doplněno 4 písňovým EP z roku 1998, kterým se kapela definitivně rozloučila s aktivní činností a které nevyšlo nikdy.
Invalidní důchod nebyl nikdy doceněn, pro ucho undergroundového posluchače byl příliš náročný a do jiných hudebních vod zase ani netoužil vplout... snad tohle album znalcům připomene jeho kvalitu a posluchače, kteří ho neznají, příjemně překvapí.
Dobový dokument na YouTube:
https://www.youtube.com/watch?v=pDCTI8tH48c&feature=shared

UNI 12/2025
Úvodní tóny první skladby alba, přinášejícího jak reedici desky Kukly z roku 1997, tak EP Křest ohněm (1998), jež vyšla pouze na kazetě, klame tělem. Takže není to Flamengo a jejich Introdukce ke Kuřeti v hodinkách, není to dávná Omega, kroky patří Invalidnímu důchodu. A tím jakákoliv podobnost končí. Kapela, jež působila v Ústí nad Labem od roku 1990, již dávno ukončila činnost, alba jsou k nesehnání a je s podivem, že reedice nepřišla dříve.
Mluví se v souvislosti s jejich muzikou o undergroundu, padají slova o art rocku, ovšem jejich hudba se škatulkování hodně – naštěstí – vzpírala. V čem tkví jejich undergroundovost? Ano, kontakty a osobnost básníka Luďka Markse, autora naprosté většiny textů (a kapelníkova bratra), ovšem hudebně? Na rozdíl od eklektičtějších BBP neslyšíme ani stopu, natolik je to svébytná hudba. A pro zmínky o art rocku platí to samé. Jistě, měli klávesy, skladby jsou spíše delší. Ale co dál? Prostě jsme se škatulkami v koncích. Čítankovým příkladem je první píseň Stuhy – po zmíněných krocích a zvukové koláži, klouzavé kytaře s dynamickými perkusemi, kdy klávesy jedou jak hypnotické figury, znějí přitom až jako cembalo, tak silně rytmizují, převezme štafetu basa a její hybný riff, přijde zpěv, podkládaný varhanami, jež decentně preludují Bacha, anebo v hitu ze 60. let – a to jsme teprve v polovině téměř osmiminutové stopáže. Následuje ostře řezané sólo kytary, přechod perkusí, varhany a po chvíli lehce jazzová mezihra kytary a varhan a divoké flamenkové orgie. Skvělé, a píše-li vydavatel, že „Invalidní důchod nebyl nikdy doceněn, pro ucho undergroundového posluchače byl příliš náročný a do jiných hudebních vod zase ani netoužil vplout… snad tohle album znalcům připomene jeho kvalitu a posluchače, kteří ho neznají, příjemně překvapí“, nelze než bezvýhradně souhlasit. A dodat, že i osmadvacet resp. sedmadvacet let po natočení zní obě desky jako nahrané včera. O kolika nedávných albech, o starších ani nemluvě, se to dá říct?
Josef Rauvolf








