Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
AKTUAL - DĚTI BOLŠEVIZMU
1. Apoštolové/Apostles (1967-68)
2. Město aktuálů/Aktual City (1970)
3. Atomový houby/Atomic Mushroom (1968)
4. Miluju tebe a Lenina/I love you and Lenin (1968)
5. Děti bolševizmu/The Kids of Bolshevishm (1968)
6. Bolševický bozi/Bolshevik Gods (1968)
7. Narkomanova milostná/The Drug Addict´s Love Song (1968)
8. Rusové jděte domů!/Russians, Go Home! (1968)
9. Zab se a leť/Kill Yourself And Fly (1968)
10. Milujte demokratizaci/Love Democracism (1968)
11. Mesiáš bolševik/Messiah The Bolshevik (1968)
12. Gl gl gl/Gl gl gl (1968)
13. Chunk of meat/Chunk Of Meat (1969)
14. Kvůli pospolitosti/For Togetherness (1975)
15. Zastavte všechny války/Stop all War (1968)
16. Staňte se prasetem/Be a Pig (1968)
Po téměř 35 letech od vzniku některých písní šel Milan Knížák s několika spřátelenými hudebníky do studia, aby znova zachytil nikdy nezveřejněnou část své hudební tvorby, vzniklou v letech 1967 – 70. Hudební složka je podřízena autorovu básnickému, nicméně nemilosrdnému a nekompromisnímu vidění světa. Výborný zvuk a zpěvákovo nasazení tvoří třešničku na jinak velmi pozoruhodném dortu české hudební – a můžeme klidně říci i aktuální – historie.
TÝDEN 43/2005
Coby hudebník byl Milan Knížák vždycky inspirativní - ať už natáčel zvukové koláže pocházející z rozřezaných vinylů, anebo skládal podvratné šansony na hranici kýče. Český underground měl často temného a patetického ducha, ale Knížákův Aktual na konci šedesátých let jednal spíš hravě a se smyslem pro happening. Radikálnost se tu překvapivě mísila s ironií a šaškovstvím, viz songy Děti bolševizmu, Zab se a leť nebo Miluju tebe a Lenina: „Miluju tebe pro tvoje vlasy / Miluju tebe pro tvůj smích (...) / Miluju Lenina pro jeho fousy / Miluju Lenina pro jeho pleš". Hudba je často přímočaře rytmická, s výbavou základních táborákově-bigbítových akordů: ale souručenství slušných muzikantů a totálních neumětelů, jež velký šéf Aktualu záměrně pěstuje, ji hraje poutavě. Skupina byla ve své době samozřejmě na indexu, proto jsou dobové amatérské nahrávky rekordně zahuhlané. Knížák nyní nahrál šestnáct čísel repertoáru znovu, mezi hráči je bubeník Erno Šedivý a dlouholetý Knížákův spolupracovník Václav Vašák. Kde Knížák volá „my blázniví apoštolové", většinou dodá i „my přiblblí kreténové": používá rock, aby se nad ním ušklíbl, směje se pódiovému kazatelství a horlivému manifestování postojů - a vlastně to všechno zároveň provádí. Umí být i temnější: nechybí píseň („kvůli pospolitosti seru na pospolitost"), kterou v roce 1975 poslal na koncert Plastiků, aby se tak distancoval od společnosti, jejíž součástí nechtěl být.
Pavel Klusák
FREEMUSIC 4.11.2005
Materiál na hranici rockové a aleatorické hudby, jeho nekompromisní realizace a především ničím nespoutaný způsob uvažování, s tím vším koncem 60.let Milan Knížák se svojí kapelou Aktual jednoznačně předběhl dobu. O oprášení těchto archivních nahrávek se pod titulem Atentát na kulturu před dvěma lety postaralo dnes již bohužel zaniklé vydavatelství Anne Records, řada legendárních, ve své době veřejně jen těžko prezentovatelných "hitů" se však bohužel nezachovala. Díky mravenčí práci publicisty Jaroslava Riedela ale došlo k malému zázraku. Ten totiž dokázal přesvědčit Milana Knížáka, aby je nahrál znovu a sestavil album, jež by svým způsobem doplnilo již vydanou reprezentativní archivní kolekci. Knížák takovýchto skladeb ze svého archivu vybral rovnou šestnáctku a společně s velmi pestrou paletou hudebních přátel je podle názvu jedné z nich - Děti bolševizmu - prostřednictvím agilního lounského vydavatelství Guerilla Records vypustil do světa.
Co (snad kromě nejpilnějších sledovatelů Knížákovy tvorby) mnohé překvapí ještě dříve, než stříbrný kotouček zasunou do přehrávače, je výčet Knížákových spoluhráčů alias členů jednorázové sestavy Aktualu. Tvoří ji jednak dřívější Knížákovy přátelé z undergroundové kapely Umělá hmota II (Otakar "Alfréd" Michl a Jan "Dlouhán" Kučera), věhlasný rockový bubeník-cestovatel Jaroslav "Erno" Šedivý, ale i elitní představitelé scény té nejspotřebnější normalizační pop-music (Rytíř, Vašák), s kterými však již Knížák spolupracoval na svých písničkových sólových albech z první poloviny 90.let. Naopak z původní sestavy Aktualu z přelomu 60. a 70.let zde kromě Knížáka nenajdeme nikoho.
Kdo by čekal nesourodý guláš bez koncepce a výrazu, ten by se šeredně spletl, stejně jako řada pochybovačů na jaře 2003 před vystoupením Aktualu v klubu Vagón. Stejně jako tehdejší koncert (v obdobné sestavě), je i toto album jednoduše parádní záležitostí. Vše je jasně podřízeno Knížákovu záměru, takže každý ze zúčastněných (ať z té či oné strany hudební "barikády") přispěl "do mlýna" svou přesně vymezenou rolí. I díky nim se tak setkáváme s albem neobyčejně hravým, zároveň však relativně syrovým, pro něž jsou charakteristické především přirozený odpich a samozřejmost, s jakou se střídají nejneočekávanější kombinace tónů, žánrového výraziva či slovních spojení (včetně těch, které by v 99% jiných případů zněly asi nevkusně či vulgárně).
Co zůstává ve srovnání s pětatřicet let starými nahrávkami pro Aktual společné, je tedy zachováno, i když razantnost a strohou jednoduchost vyvažuje mnohem větší muzikantský um, nadhled i využití dnešních studiových možností. Ještě překvapivější je však zjištění, že hráčské sestavě s velmi vysokým věkovým průměrem vůbec nechybí mladiství elán a přirozená hravost, i když je jí dílem možná dosaženo Knížákovým citem pro řád a detail. A tak se od úvodní odpichové Apoštolové ve stylu UHII, přes pseudokotlíkářskou Město aktuálů zkrátka jen nestačíme divit. Jde o skutečně pestrý chod, kde se charakteristické skandované úderky prostřídávají s krátkými songy s ohlasy dechovky či country cajdáku, infantilními popěvky, ale i pěknou porcí psychedelie (vynikající Narkomanova milostná se zechovaným Knížákovým hlasem) či říznějšími, industriálními zvuky podbarvenými kusy (Chunk of meat, která zní tak, jakoby staří dobří The Fugs jamovali společně s Einstürzende Neubauten "model 1980").
A tak jediné, co z této nevšední "forever young music" může místy působit poněkud vyčpěle, jsou skutečně hodně dobové texty, jež až na výjimky pocházejí z roku 1968 (Rusové jděte domů, Bolševický bozi...). Takový byl ale záměr. Navíc, jen mi zkuste ukázat jinou desku s materiálem takřka čtyřicetiletým, nad kterým by i leckterý dnešní pankáč nepřestal kroutit nevěřícně hlavou.
Asi nejlépe za vše však promlouvá text a vůbec celá historie poslední skladby alba, legendární Staňte se prasetem. Ta totiž byla dlouhá léta symbolem toho nejzapovězenějšího - i když jen málokdo věděl, kdo že ji vlastně napsal. Nyní ji tady máme pěkně zvěčněnou. Jen tak, jakoby nic, stále se stejně velkým gustem plným ironie... Tak to zkrátka klobouk dolů, pane Knížáku!
Igor Nováček
HOSPODÁŘSKÉ NOVINY 2.11.2005
Milan Knížák se vrátil ke své rockové minulosti
Znovuzrození rockové skupiny Aktual, která byla jednou ze zásadních inspirací českého hudebního undergroundu sedmdesátých let, je dosti překvapivou zprávou. Milan Knížák - zpěvák, aranžér a autor většiny skladeb - soubor rozpustil už před třiatřiceti lety a obnovil jej zatím jen jednou: na jaře 2003 pro jednorázové vystoupení u příležitosti vydání starých nahrávek Aktualu z let 1971-72 a knihy Písně kapely Aktual, shrnující všechny texty včetně notových záznamů. Sedmdesátiminutový kompaktní disk Atentát na kulturu se mezitím dočkal i licenčního vydání ve Velké Británii u firmy Kissing Spell. Dobová nahrávka samozřejmě není technicky příliš kvalitní a navíc zdaleka nezachycuje úplný repertoár Aktualu. Proto se Knížák letos rozhodl šestnáct nikdy nenahraných písní z přelomu šedesátých a sedmdesátých let natočit ve studiu. Album Děti bolševizmu vydala firma Guerilla a bylo pokřtěno 29. října na koncertu v pražském klubu Vagon. Kmotrem alba se stal Václav Klaus, který si s Aktualem v písních Vyslanci z kosmu a Apoštolové také zazpíval.
Milan Knížák v první polovině šedesátých let experimentoval především s destruovanou hudbou, na rocku ho zajímala hlavně rytmičnost a dravost. Aktual vznikl v Mariánských Lázních koncem roku 1967. Knížákovi tehdy bylo sedmadvacet, jeho spoluhráči většinou byli až o deset let mladší a podřizovali se jeho tvůrčím koncepcím. Knížákovy skladby se svou otevřeností blížily avantgardní hudbě, neuzavíraly se ani těm nejdrásavějším zvukovým kombinacím, zněly v nich vrtačky, kusy želez, siréna nebo poničené hudební nástroje.
První pokus o koncert Aktualu proběhl v březnu 1968 na oslavě Mezinárodního dne žen ve Velké Hleďsebi. Oslavenkyně skupinu nepřijaly s pochopením a už po třetí skladbě ji hnaly z pódia. Pak se Aktualu podařilo proniknout před publikum ještě dvakrát, i tyto koncerty však končily skandálem. V září 1968 Milan Knížák odcestoval na rok a půl do USA, hned po návratu Aktual obnovil. V kontrastu k rytmicky jednoduchým skladbám z prvního období dostaly v novějším repertoáru ještě větší prostor experimenty, například polyfonní vedení příliš spolu nesouvisejících melodií nebo využívání neobvyklých intervalů. Ale i tehdy psal Knížák jednoduché popěvky, nechával se inspirovat dechovkou, výjimečně dokonce dával prostor lyrické melodičnosti.
Nejslavnější koncert obnoveného Aktualu proběhl ve smíchovském Music F Clubu v únoru 1971. Kompletní nahrávka pražského vystoupení tvoří jediný dochovaný dokument toho, jak skupina na pódiu zněla. Ani tentokrát však publikum většinou nebylo příliš vstřícné. Rovněž vedení klubu nepřekypovalo nadšením, když vidělo, jak skupina vrtačkou destruuje pódium a Knížák seká dřevo a háže polínka do publika. Naposled si Aktual veřejně zahrál roku 1972 v restauraci Slovanský dům v Mariánských Lázních. Vzápětí přispěchala hlídka Veřejné bezpečnosti, které se produkce vůbec nelíbila. Pak už skupina další příležitost ke koncertování nenašla. V nahrávkách se zachovalo devatenáct písní Aktualu, tedy asi třetina jeho celkové tvorby.
Vliv Aktualu na český rock však zůstával zřejmý i nadále: z inspirace Knížákovou hudbou například v roce 1973 vznikly undergroundové skupiny DG 307 a Umělá hmota. The Plastic People Of The Universe roku 1971 do repertoáru nakrátko převzali píseň Život je boj a ve své pozdější tvorbě byli Aktualem ovlivněni, nikdy však nehráli tak radikální hudbu. Když byli Plastic People v roce 1976 uvězněni, komunistická tisková propaganda jim přičítala právě Knížákovy texty pro Aktual, aby zvrhlost hudebníků lépe demonstrovala. Milan Knížák po rozpadu Aktualu skládal a nahrával hudbu ve velmi široké škále stylů - od experimentální tvorby (album Broken Music, vydané roku 1979 v Itálii, kompozice Bossanova Suite, zařazená na CD Ars Acustica, 1990) k pop music (alba Obřad hořící mysli a Navrhuju krysy, natočená začátkem devadesátých let).
Na albu Děti bolševizmu se kromě Milana Knížáka nepodílí žádný z původních členů skupiny; skoro nikdo z nich se už hudbou nezabývá. Knížák s sebou do studia vzal muzikanty, kteří se již osvědčili při koncertu v roce 2003. Částečně to byli přátelé z undergroundu - Otakar Michl a Jan Kučera, někdejší členové skupiny Umělá hmota, ale také muzikanti úplně odjinud: Zdeněk Rytíř a Václav Vašák, dřívější Knížákovi spolupracovníci na desce Obřad hořící mysli. Zahrál si i legendární bubeník Jaroslav Šedivý, známý hlavně jako člen skupiny Flamengo.
V žádném případě nejde o nějaké pietní rekonstrukce dávného repertoáru Aktualu. Vzhledem k tomu, že se písně v dobových nahrávkách nezachovaly, je sice těžké srovnávat, ale zvuk nového Aktualu se od archivního alba Atentát na kulturu zřetelně liší. Soubor je muzikantsky daleko profesionálnější a zvukově barevnější, přitom si zachovává svou divokou energii. Stále platí, že se Aktual s chutí pohybuje v krajních polohách. Většina skladeb je založena na zdůrazněných, přímočarých rytmech, provedení dominuje rafinovaná vyváženost instrumentální zdatnosti a zběsilé anarchie, jednoduché popěvky se střídají s erupcemi industriálních hluků. Je skvělé, že konečně vycházejí skladby, o nichž sice psali historikové českého rocku, ale nikdo je neznal - například Apoštolové nebo Miluju tebe a Lenina. Ještě lepší však je, že vycházejí v tak suverénním a vášnivém provedení.
Jaroslav Riedel